Současná pandemie postavila před náš vzdělávací systém nesčetné množství obtížných zkoušek. Zatímco některé můžeme prohlásit za úspěšně složené, v mnohých jsme bohužel selhali. Jedním z oněch selhání je též neschopnost nalezení způsobu realizace výuky, jenž by reflektoval jak učební, tak i epidemiologické potřeby.
Letošní rok provedl české školství celou řadou změn. A vcelku bez překvapení se ono tvrzení týká i přijímacích zkoušek na střední školy. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy oznámil pro některé nečekanou dočasnou reformu.
V předchozím článku jsme se zabývali tématem obsahu distančního studia. Dnes, v závěrečné části této trilogie, se zaměříme na ideální způsob jeho hodnocení.
Čas, naše minulé téma, ačkoliv se při realizaci studia na dálku jedná o činitele podstatného, je nutno si přiznat, že sám o sobě má na kvalitu on-line výuky pouze omezený vliv. Onen klíčový faktor, jenž opravdu rozhoduje o tom, zda se distanční vzdělávání stane vzděláváním kvalitním ,či nikoliv, je kategoricky zcela odlišný. Jde o náplň výuky.
Již znovu, po několika měsících zdánlivého klidu a volna, dochází v rámci našeho vzdělávacího systému k tomu, čeho se mnozí obávali a zároveň i na co se leckteří netrpělivě těšili. 14. říjnem se opětovně zavádí distanční výuka na úrovni základních škol. Někteří by snad mohli říct, že tento krok byl v důsledku nekompetence vlády jednat včas zcela nevyhnutelným a oněm lidem dnes bohužel musíme dát za pravdu.