Včera jsem vzal dceru do Vinohradského divadla na hru Viliama Klimáčka Hrobníkova dcera. Na hru jsem se velmi těšil, protože na slovenského autora v českém divadle často nenarazíte. A je to podle mě škoda.
V sobotu jsem byl v divadle Palace na hře René Heinersdorffa „Plnou parou“. Jedná se o klasickou komedii plnou nedorozumění. Jen velký škarohlíd se při hře nebaví.
Divadelní rok 2019 jsme s dcerou zahájili ve Vinohradské divadle hrou Lev v zimě. Ta se odehrává ve středověké Anglii, kde se král Jindřich II chystá předat vládu svým synům. Ovšem moc s tím nespěchá, což jeho syny zneklidňuje. Prahnou po moci a přemýšlí, jak se dostat k majetkům a jeden z nich i ke koruně dříve. Situaci navíc komplikuje to, že ty nejzajímavější majetky jsou ve Francii. Na tento majetek si ale dělá zálusk francouzský král. Vše je neuvěřitelně komplikované, protože to vychází ze skutečnosti. Tato část historie Británie prostě není přehledná.
Včera jsem vzal dceru do Divadla na Vinohradech na hru Čarodějky ze Salemu. U hry píšou, že není vhodná pro děti do 12 let, a věděli proč. Tohle je vážně drama! Žádná sranda, syrové až na kost a hlavně podle reálné předlohy. Žádná slátanina, žádná snaha o falešnou zábavu, ale skutečná historie Ameriky z pera Arthura Millera.
Včera jsem zažil kulturní šok. Šel jsem do divadla Komedie na „Nepřítel lidu“ od Henrika Ibsena a naivně jsem čekal, že uvidím dílo Ibsena v nějaké lehce upravené podobě. V posledních letech jsem byl na všem, co se hrálo v Městských divadlech pražských a nic nebylo špatné, a proto jsem ani moc nečetl, o čem hra bude. A to byla chyba! Pražští politici se vloni rozhodli vyměnit vedení Městských divadel pražských a výsledek je tady. Dali prostor mladým divadelníkům říkajícím si Lachende Bestien, kteří usilují o maximální originalitu za každou cenu. Je to taková hra na umění a zneužití Ibsenova jména k šíření ekoterorismu, protože hra toho s Ibsenem nemá moc společného.
Myslím, že pro Slávistu není nejhorší, když jeho klub prohraje, ale když vyhraje Sparta. Podobné to je s mojí dcerou. Té obvykle nevadí, když něco nedostane, ale vadí jí, když to dostane její brácha. Proto když v sobotu neuměla anglická slovíčka, vzal jsem místo ní jejího bráchu. A dcera zjevně udělala chybu. Divadlo to bylo skvělé.
Včera jsem vzal dceru do Divadla ABC na hru Moře od Edwarda Bonda. Hodně jsem si od toho sliboval. Všude je hra řazena mezi komedie. V ABC to ale komedie není. Nenašel jsem na ní k smíchu nic.
Včera jsem vzal dceru a přátele do divadla na Vinohradech na hru Ingmara Bergmana Fanny a Alexandr. Je to u nás úplná novinka. Česká premiéra byla 8. března 2019.
Když jsem viděl, že v Divadle Komedie dávají novou hru Konzervativec, která má být navíc pojata jako oslava 100 let Československé republiky, řekl jsem si super, koupil lístky - a pak si uvědomil, že to určitě nebude úplně vhodné pro dceru. I rozhodl jsem se vzít kamarádku, protože žena nemohla.
Včera jsem vzal ženu do Divadla ABC na hru amerického autora Tonyho Kushnera Andělé v Americe. Po dlouhé době nevím, jak hru hodnotit, protože je zvláštní: jiná, originální, chytrá, donutí vás myslet trochu jinak, vtipná a přitom politická. A protože to je ta hra, o které musíte přemýšlet i další den, tak jí nakonec hodnotím velmi kladně.
Na včerejšek jsem měl lístky do Vinohradského divadla na Školu žen. Původně jsem chtěl vzít ženu, aby se podívala, jak jsem její výchovu podcenil, ale později jsem si řekl, že užitečnější bude, když vezmu dceru a jednou mi za to zeťák ještě poděkuje.
V sobotu jsem vzal své tři starší syny do divadla ABC na Lakomou Barku. Jen jsme si sedli do hlediště, hned na mě padla taková ta vánoční pohádková atmosféra, kterou asi vykouzlily nádherné kulisy. Ty byly na jednu stranu romantické, na druhou dětské a ladovské.
Ve středu jsem vzal dceru do Vinohradského divadla na hru Grahama Lienhana Bytná na zabití. Jedná se o odpočinkovou situační komedii bez hlubší myšlenky. Občas prostě není nutné hluboce filozofovat a stačí se smát. Tady se smát budete. To garantuji.