Ve Švýcarsku nás čeká hlasování o garantovaném příjmu. Jeho výše je přitom z českého pohledu astronomická. Každý nehledě na to, zda pracuje či ne, by měl dostat 2 500 franků, aby si zajistil alespoň minimální standard a nemusel se bát chudoby. Každý tak dostane zhruba 60 000 Kč za to, že jste občanem bohaté země. Zní to jako pohádka o tom, jak pečení holubi létají do huby. To, co si vždy všichni mysleli, že je nemožné asi jako hodinky s vodotryskem, se má stát realitou.

Garantovaný příjem má řadu zastánců. Někteří lidé tvrdí, že výhodou bude snížení administrativní náročnosti vyplácení sociálních dávek. Nejednou nebudou rozmanité dávky třeba. Jednu dostanou všichni - bohatí i chudí.

Výhodou je určitě transparentnost. Dnes řada lidí neuzavírá sňatek, protože se ženy domnívají, že jako samoživitelky lépe dosáhnou na dávky. Řada lidí si od toho slibuje růst porodnosti. Hodně lidí přece říká, že by chtěli děti, ale nemohou si je z finančních důvodů dovolit. Feministky zase připomínají, že by se najednou smazaly rozdíly mezi příjmy mužů a žen. Obecně by podle nich garantovaný příjem přivřel příjmové nůžky ve společnosti.

Musím říct, že zatímco argumenty o administrativní náročnosti a transparentnosti považuji za chytré, zbývající argumenty mi přijdou spíš jako přání. Třeba už dnes jsou dávky pro muže a ženy stejné. Genderoví aktivisté podle mě v případě garantovaného příjmu jen plácají.

Co se týče porodů, tady není statistika, ale předpokládám, že tady zásadní dopad nebude. Dnes nejsou lidé tak chudí, že by nemohli mít děti, protože by se neuživili. Studoval jsem rod Pikorů - v 18. století mnoho malých Pikorů do roku tří let zemřelo. Kroniky uvádí, že na „psotník“, podivným křečím v dětském věku. Po troše zkoumání tuhle záhadnou nemoc přikládám špatné (jednotvárné) stravě a hladu. To už dnes není. Dnes už není skutečná chudoba. Dnes je jen relativní chudoba. Tedy lidé mají pocit, že jsou chudí, protože nemají auto nebo nejedou na dovolenou k moři. S hladem to nemá nic společného. Pokud všem přidáte 720 000 ročně, najednou všichni dosáhnou na věci, které dosud nejsou samozřejmé. Během chvilky je ale za samozřejmé považovat začnou. Najednou se i s autem a s dovolenou u moře budou cítit chudí, protože byli jen v Chorvatsku, ale soused byl v Karibiku. Najednou „nebudou moct“ mít děti, protože by jim nemohli dopřát Karibik.

S rozdíly ve společnosti by to podle mě bylo přesně naopak, než si lidé myslí. Ti lidé, kteří by z dávky žili, by na konci měsíce neměli nic. Jen by si peníze užili. Lidé, kteří dostanou částku jen jako přilepšení k platu, ji ale nejspíš investují. Každý rok jim přinese nějaký výnos, který opět investují. I kdyby měli slabý výnos 2 %, tak při stávající téměř nulové inflaci budou mít z každé letošní koruny za dvacet let reálně 1,48 koruny. Ti, kteří budou žít z dávek, nebudou mít ale stále nic. Nůžky se tedy nepřivřou, ale otevřou. Chudí si budou stěžovat, že bohatší jsou stále bohatší.
Tím se dostáváme k nevýhodám. Garantovaný příjem povede k tomu, že se společnost rozdělí na ty, kteří se rozhodnou nepracovat, ačkoli dnes pracují čistě jen pro peníze, a na ty kteří pracují, protože je to baví. Jenomže někdo tu celou srandu bude muset zaplatit. Ti, kteří nepracují, to nebudou, a tak se uvalí super velké daně na ty, kteří pracují proto, že je to baví – takou daň z píle. V tu chvíli je to ale přestane bavit, protože pochopí, že jsou za hlupáky.

V celé ekonomice tak poklesne aktivita. Najednou budou všichni studovat. Populární bude zejména studium nesmrtelnosti brouka. Budeme mít hodně expertů na filologii a muzikology a jiných „měkkých“ oborů.

V každém případě garantovaný příjem přinese i společenská pozitiva. Předpokládám, že společnost bude aspoň dočasně psychicky zdravější. Dnes jsou studie, které tvrdí, že 15 % české populace bere antidepresiva. A nejspíš ještě jednou tolik nenajde sílu jít k lékaři a přiznat problémy. Lidé nemají čas na sebe, na rodinu, na děti. Méně práce a strachu o práci by společnosti zdravotně prospělo. Na druhou stranu asi by to bylo jen dočasné. I 60 000 bude brzo málo. Lidé budou chtít víc. Strach o práci se vrátí a s tím i nervozita a psychické problémy.

Podobné to bude s kriminalitou. Proč krást v zemi, kde padají pečení holubi do huby? Po čase ale uvidíte, že má soused Porsche a vy jen Škodovku. A zase bude důvod krást.

Systém garantovaných dávek nebyl podle mých informací nikdy testován na celé ekonomice. Byly jen testy na malém území v Kanadě či Namibii. Jsem proto velmi zvědavý, jak to dopadne ve Švýcarsku. Byl by to takový ekonomický CERN.

V každém případě ačkoli to zní neuvěřitelně, já bych byl proti. Celý systém je podle mě dlouhodobě neufinancovatelný. Kdyby mělo něco podobného fungovat u nás, asi by garantovaný příjem vzhledem k cenám, mzdám a stávajícím dávkám byl kolem 10 000 Kč. Těžko se to odhaduje, protože ve Švýcarsku neexistuje minimální mzda a jejich ekonomika je proti naší vyspělá a bohatá. Na dávku by u nás mělo nárok zhruba 4,3 milionu lidí. To znamená, že stát by ročně zaplatil jen za tuto dávku 516 miliard Kč. Teď je otázkou, zda by se už nevyplácely jiné dávky, nebo jen některé.

Celkové výdaje na sociální dávky přitom v roce 2015 činily v ČR 489 mld. Kč. Na podpory v nezaměstnanosti bylo v roce 2015 uvolněno 8,3 mld. Kč. Výdaje na dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc) činily v roce 2015 cca 10,5 mld. Kč. Na dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče bylo v roce 2015 uvolněno celkem cca 37,6 mld. Kč.

Když si vezmete, že starobní důchody musíte i s garantovaným příjmem vyplácet, pak když kromě nich úplně všechno škrtnete, stále stát na starobní důchody odvede 314 mld. Kč. Sociální výdaje tak najednou nečiní 489 mld. Kč, ale 830 mld. Kč. Jinými slovy, zkusme to jen na 5 let a během té doby zdvojnásobíme státní dluh. Když k tomu přidáte deficit garantovaný obvyklou neschopností vlády, kterou zde už dvacet let vídáme, poroste dluh ještě mnohem rychleji. Můžeme odstartovat stopky státního bankrotu.

Zastánci mohou tvrdit, že garantovaný příjem zvýší kreativitu, porodnost, pracovitost atd. Kdyby to vše byla pravda, tak nám nezvýší každý rok příjem rozpočtu o 340 mld. Kč. Teoreticky můžeme říct, že to nebude tak horké a že stát bude mít levnější a jednoduší chod a propustí část zaměstnanců atd. Proces zmenšovaní státu však v realitě moc nefunguje. Počty úředníků dlouhodobě rostou. Nevěřím, že jich stát najednou propustí tolik, aby ušetřil stovky miliard ročně. Za platy svých zaměstnanců totiž stát v roce 2015 zaplatil 109 mld. Kč. Stále to tedy nevychází, i když se na hlavu postavím.

Garantovaný příjem je ekonomická sebevražda, která se bude ale určitě mnoha lidem líbit, než pochopí její důsledky.


Zdroj dat:
Vývoj sociálních výdajů MPSV v roce 2015, Praha, 2. května 2016