Ke zvládnutí epidemie nestačí „opatření“. Je k tomu zapotřebí aktivní spolupráce veřejnosti – compliance. Tu nelze získat zadarmo, ale autority ji musí aktivně řídit. Nejde to bez referenčních osob…

O tom, do jaké míry budou lidé respektovat nařízení, omezení apod., rozhoduje z velké části také chování elit. Elita je přirozeně vybraná část populace, kterou populace považuje za své vedení a kterou následuje. Elita, v evropských a českých podmínkách, jsou politici, ale také umělci, sportovci a významné osoby z různých oborů, které z titulu své profese ovlivňují život většiny.

Elita tvoří vnitřní sféru společnosti, která ji sleduje, ale také v rámci elity existují specifické skupiny. Jednou z nich jsou tzv. referenční osoby. Jsou to lidé, kteří jsou v různých oborech považováni za nejdůležitější autority. I kdyby ostatní nenásledovali jejich vzor nebo názory, jsou těmito lidmi ovlivňováni tak, že fakticky určují, o čem se bude hovořit a jak se bude žít. Například vkus věhlasného módního guru se vám nemusí líbit, ale mluvíte o něm a jste jím ovlivněni.

V mimořádných situacích, jako je ta současná, se referenčními osobami stávají lidé z oborů, které by jinak byly okrajové, protože zajímají jen velmi malou část společnosti. Profesor Prymula je respektovaný epidemiolog, specialista a referenční osobou se stal proto, že čelíme epidemii a protože na to, jak je v České republice zvládána, má velký vliv.

Od referenčních osob se očekává, že budou vzorem chování. Zejména se očekává to, že jejich chování bude ve striktním souladu s myšlenkami a názory, které reprezentují; a to ačkoli se s nimi my sami nemusíme ztotožňovat.

Pokud se referenční osoba tomuto očekávání zprotiví, dochází k tzv. delegitimizaci. Její vlastní postoje, názory, to, co káže, je relativizováno a společnost je prohlašuje za nesprávné. Nálepky „dvojího metru“ nebo „papalášství“, kterých se dotyčnému dostalo za účast na jinak perfektně legálním fotbalovém zápase, jsou pouze signálem této delegitimace navenek. Delegitimizace je formou selhání autority a funguje jako katalyzátor jejího výpadku. Selže-li takto konkrétní osoba, jsou následně za nedůvěryhodná, potažmo nelegitimní považována stanoviska a rozhodnutí mnohem širší autority, než je osoba, která se prohřešku dopustila.

Bezprostředním důsledkem je pokles compliance, tj. ochoty populace respektovat nepopulární, ale racionálně nutná opatření, a další pokles společenské adherence, což je ochota společnosti respektovat autoritu elity. Obojí vede k nedodržování omezení v krátkodobém horizontu a neochotu řídit se vůlí autority v dlouhodobém.

Co se s tím dá dělat? Česká politika postrádá aktivní management compliance a osobně pochybuji, že se jím vůbec zabývá. V současné době je podle mého názoru důležité nastavit konkrétní cíl, ke kterému by vše, co se děje, mělo směřovat a jasně dané kroky k dosažení tohoto cíle. Zmatečnost, změny a především selhání referenčních osob, potažmo celých elit vedou pouze k ještě většímu zmaru.

Hezký den.

P.S. Předchozí díl po návštěvě restaurace najdete zde.