Epidemie nedůvěry
Ruku v ruce s pandemií koronaviru jde bohužel epidemie potenciálně mnohem horší. Je jí nedůvěra v autority a v odborníky. Měli bychom s ní začít bojovat, než bude pozdě.
Lidé přestávají věřit autoritě státu. Vládě, vládnutí. Děje se tak nejen u nás, ale i jinde v Evropě. Epidemie koronaviru sice nezpůsobila epidemii nedůvěry v systém, ale podstatným způsobem se podílí na jejím prohloubení. Nejednoznačnost politiků, jejich chování, které vytváří dojem nerozhodnosti a v horším případě neschopnosti společně s protichůdnými názory odborníků na řešení problému a věčnými sváry vedou, zcela přirozeně, k tomu, že lidé přestávají důvěřovat systému.
Nechci zde kritizovat konkrétní politiky, protože část chyby se najde v každém, kdo na scéně působí, ale pokles ochoty lidí, veřejnosti respektovat systém je zřejmý a markantní. Jeho důsledky vidíme na nerespektování protipandemických opatření, na neochotě podvolovat se rozhodnutím exekutivy, ale také na počínajících znacích společenské anomie, tj. stavu, ve kterém organizovaný systém prakticky přestává fungovat.
Přitom pokud chce naše společnost fungovat a zvládat nejen pandemii, ale i všechny další krize, musí, naprosto nezbytně, svým autoritám věřit. Naprostá většina současných problémů je tak složitých, že je nejsme schopni vyřešit nikdo sám za sebe a pro sebe. Potřebujeme podporu ostatních a potřebujeme fungující systém. S autoritami v čele.
Co by české autority, česká vláda, ať ta současná, či nastupující, měly dělat, aby hrozivou epidemii nedůvěry zastavily? V prvé řadě rozhodovat předvídatelným způsobem. V pravidelných intervalech, čitelně, s rozumem. Svá rozhodnutí lidem zdůvodňovat, říkat proč, s jakým cílem a jakou perspektivou je činí. Stanovovat strategické, nebo alespoň operativní cíle a přesvědčivě je komunikovat veřejnosti. Podávat řešení akutních krizí jako konsensuální napříč spektrem politiky i hierarchií státu a přestat v něm hledat téma konfliktu s volebními rivaly. Respektovat doporučení odborných autorit, a to napříč jejich odborností. Dvěma slovy, chce-li ten, kdo představuje autoritu státu a vlády, zažehnat epidemii nedůvěry v ně, musí být transparentní a profesionální.
Řešení epidemie nedůvěry je dlouhodobý proces. Je však zcela nezbytné, aby se do něj autority tohoto státu, a nejen jej, pustily co nejdříve. Pokud se totiž bude stávající stav prohlubovat, může se stát, že veřejnost nebude respektovat žádnou autoritu. A pak bychom se jako civilizace řítili do záhuby.
Hezký den.
Lidé přestávají věřit autoritě státu. Vládě, vládnutí. Děje se tak nejen u nás, ale i jinde v Evropě. Epidemie koronaviru sice nezpůsobila epidemii nedůvěry v systém, ale podstatným způsobem se podílí na jejím prohloubení. Nejednoznačnost politiků, jejich chování, které vytváří dojem nerozhodnosti a v horším případě neschopnosti společně s protichůdnými názory odborníků na řešení problému a věčnými sváry vedou, zcela přirozeně, k tomu, že lidé přestávají důvěřovat systému.
Nechci zde kritizovat konkrétní politiky, protože část chyby se najde v každém, kdo na scéně působí, ale pokles ochoty lidí, veřejnosti respektovat systém je zřejmý a markantní. Jeho důsledky vidíme na nerespektování protipandemických opatření, na neochotě podvolovat se rozhodnutím exekutivy, ale také na počínajících znacích společenské anomie, tj. stavu, ve kterém organizovaný systém prakticky přestává fungovat.
Přitom pokud chce naše společnost fungovat a zvládat nejen pandemii, ale i všechny další krize, musí, naprosto nezbytně, svým autoritám věřit. Naprostá většina současných problémů je tak složitých, že je nejsme schopni vyřešit nikdo sám za sebe a pro sebe. Potřebujeme podporu ostatních a potřebujeme fungující systém. S autoritami v čele.
Co by české autority, česká vláda, ať ta současná, či nastupující, měly dělat, aby hrozivou epidemii nedůvěry zastavily? V prvé řadě rozhodovat předvídatelným způsobem. V pravidelných intervalech, čitelně, s rozumem. Svá rozhodnutí lidem zdůvodňovat, říkat proč, s jakým cílem a jakou perspektivou je činí. Stanovovat strategické, nebo alespoň operativní cíle a přesvědčivě je komunikovat veřejnosti. Podávat řešení akutních krizí jako konsensuální napříč spektrem politiky i hierarchií státu a přestat v něm hledat téma konfliktu s volebními rivaly. Respektovat doporučení odborných autorit, a to napříč jejich odborností. Dvěma slovy, chce-li ten, kdo představuje autoritu státu a vlády, zažehnat epidemii nedůvěry v ně, musí být transparentní a profesionální.
Řešení epidemie nedůvěry je dlouhodobý proces. Je však zcela nezbytné, aby se do něj autority tohoto státu, a nejen jej, pustily co nejdříve. Pokud se totiž bude stávající stav prohlubovat, může se stát, že veřejnost nebude respektovat žádnou autoritu. A pak bychom se jako civilizace řítili do záhuby.
Hezký den.