V čem spočívá snad nejen norské dilema pohodlí? Hlavně u té části společnosti, pro niž je to téměř nesnesitelné a vyvolává to u ní špatné svědomí, o které se musí dělit v prohlášeních a nejlépe s vynucováním své vůle od ostatních?
Něco zvráceného vězí v základech jedné severské země. Když jdou spát, mají strach, že než se probudí, tak jim bude oznámeno, že další z přátel udělali totéž. Mohli snad udělat něco jinak?
Proč právě teď? Jako kdyby bylo opodál slyšet „Promiňte nám to zpoždění, ale byli jsme poněkud zaneprázdění usekáváním hlav“.
Představte si, že by se České dráhy najednou přejmenovaly na „To“, nebo třeba na „Tam“. Seznam norských veřejných orgánů a podniků, jež si vytvořily nesmyslné názvy a nepochopitelná akronyma, začíná být dlouhý.