Bylo velmi bolestivé pozorovat, jak rychle a hladce se Norsko vyvlastňovalo, stalo zemí někoho jiného; mé vlastenecké srdce krvácelo. Již se na to nedalo dívat.
Více než pět set miliard za šedesát let a mizerná pověst k tomu. Itálie? Řecko? Kdepak: Norsko. Země, kde je důležitější darovat určitou částku než se zajímat o to, zda dary skutečně plní svůj účel.
Každý sedmý vůz je nyní elektromobil. Každým dnem jich přibývá 200 a tvoří 60 % nově prodávaných aut, avšak nutno dodat, že pro mnoho Norů jsou pouhým doplňkem ke stávajícímu vozu.
Vítání na norských letištích po návratu vyvolalo téměř chaotické pozdvižení.
Teď je ten pravý čas na sběr ostružiníku morušky, dokud nebude přezrálá nebo už zkažená, a to znamená spoustu vášně, tajemna a národního svérázu. Zeptáte-li se někoho na to, kde sbírají a kolik, tak vám zpět pošlou nějaké podivné pohledy anebo vám raději utečou, než abyste mohli zahlédnout jejich tajné místo...
Norové se topí v moři „životně důležitých“ aplikací. Kdy budou mít dost i tito otrlí uživatelé, jež mívají v průměru dvacet až třicet aplikací v mobilu, z nichž denně ale užívají jenom tak čtyři nebo šest?