Oslo a Norsko přišlo v průběhu let o řadu architektonických dominant. Bude nás budoucnost za to odsuzovat a proklínat, za další takové znevažování podle mnohých již hanebné historie, pokud jde o zacházení s vlastním dědictvím?

Zbourány byly letos celkem čtyři vládní budovy, tzv. „Blok Y“, „Blok H“, „Blok S“ a „R4“, které byly poškozené Breivikovým útokem 22. 7. 2011 do té míry, že se již nedaly užívat. Zejména záměr zbourat tzv. „Blok Y“ z r. 1969, podle deníků Verdens Gang, Dagsavisen ad. označovaného za jedno z hlavních děl pozdního modernismu a funkcionalismu v Norsku, vyvolal vlnu nesouhlasu a demonstrací a mnozí se zasazovali o to, aby usnesení vyvrátili. Ovšem vůbec nepomohlo, že městu Oslu napsaly dopis newyorské Museum of Modern Art, malagské a pařížské Picassovo muzeum, stockholmské Moderna museet, norský výbor UNESCO a další významné kulturní instituce a vyjádřily velké znepokojení z rozhodnutí zbourat tzv. „Blok Y“ a žádaly o přehodnocení a rozmyšlení si takového záměru, jinak by to uštědřilo újmu norskému architektonickému dědictví. Jakýkoliv pokus o záchranu či přemístění místně specifických reliéfů provedených Picassem jinam by zkreslil záměry umělce. Budova zahrnovala kromě díla „Racek“ ve vestibulu i daleko známější „Rybáře“ na průčelí.

To však bylo zachováno a stane se součástí nové vládní čtvrti. V dopise z New Yorku se dále uvádí, že Picassova díla v Oslu označují počátky známých monumentálních děl tohoto umělce, jehož monumentální reliéfy najdeme též např. v New Yorku a Chicagu. Díla v Oslu jsou ukázkovým příkladem představení o poválečné syntéze umění nejvyšších uměleckých met. Sdružení architektů v Oslu bere fakt, že některé z hlavních a uznávaných institucí pro umění a architekturu žádal norské úřady o pozastavení procesu se zbouráním jako svědectví toho, že tzv. „Blok Y“ není pouze jedním z nejjedinečnějších modernistických děl v Norsku, nýbrž i součástí dějin světové architektury a umění.

Na záchranu tzv. „Blok Y“ žalovala norský stát skupina nazývána Støtteaksjonen, čili Podpůrná akce, k jejímž členům patří mj. Svaz norských architektů, Sdružení na ochranu památek a Sdružení architektů v Oslu. Uvádí to server veřejnoprávní televize www.nrk.no. Akci vadí, že proces okolo zbourání byl vytvořen tak, aby nikdo nemohl podat stížnost, což považuje za nedemokratické. Proto jí nezbylo, než aby se s norským státem soudila. Cílem bylo uznat usnesení o zbourání za neplatné. Jejich hlavní argument přitom bylo zdůraznění významnosti místa jakožto bodu, jenž získal Brevikovým teroristickým útokem nový dojem.

„Blok Y“ se letos dokonce ocitl na seznam sedmi nejohroženějších památek Evropy evropské federace kulturního dědictví Europa Nostra. Kromě tzv. sloupových kostelů (norsky „stavkirker“) není v Norsku mnoho architektonických památek světového formátu.

Prý jen ti bezpáteřní nevidí onen poklad, jenž tato budova podle mnohých je. Jenom nekulturní země dělají takové věci. Jenže tenkrát, když „Blok Y“ a okolní budovy stavěli, byly mnohými považovány právě za nekulturní a novodobou hloupost.

Faktor X pro mrakodrap Y obnášel četné průtahy, obnovování soubojů, podávání stížností a střídavě přiklánějících se politiků. Skutečně šlo o to, zničit co nejvíce, i dotáhnout to, co se teroristovi nepodařilo útokem? Souboje budily pozornost i v zahraničí. Někteří to totiž vnímají jako symbol ústupku Breivikovi, jemuž šlo o ublížení norskému národu. Obávají se, že účet a svár kolem vládní čtvrti a čtyři zrušené budovy zůstanou jakousi mrtvou krajinou, otevřenou ranou a památníkem na Breivikovy činy. Erna Solbergová, předsedkyně norské vlády, se podle listu Verdens Gang a dalších masmédií nechala slyšet, že to bude vítězství pro Breivika, nebude-li postavena nová vládní čtvrť.

Minulost tvarovala současnost, jež opět tvaruje budoucnost. Byly to argumenty o bezpečnosti a o zabezpečení se proti potenciálnímu budoucímu teroru mj. vybudováním externího kontrolního střediska, jež zvítězily a poslaly budovu ke dnu. Příští rok počne stavba nové vládní čtvrti. Vlády jen za úklid po pumovém útoku 22. 7. 2011, nájemné dočasných prostor, vypracovávání zpráv, poradenství a přípravné práce již utratila zatím osm miliard norských korun. Cenový odhad se nyní podle vlády vyšplhal na mezi 26 a 36 miliard norských korun. Podle deníku Nordlys se to jistě vymkne kontroly ještě více, než uvidíme konečné číslo a odpor proti gigantománii v Oslu může sjednotit lidi žijící v městech i na venkově.

Pro vládu jde o prestižní záležitost a je prioritou, aby vládní aparát i všechna ministerstva byly soustředěny pohromadě v jedné budově, a nikoliv roztroušeně tak, jak je tomu dnes. Zajišťování bezpečnosti údajně bude jednodušší a lacinější, provozní náklady nižší a také nebude nutné uzavírat tolik ulic a zavádět další omezujících opatření po městě. Jenže nakolik moudré a prozíravé je z bezpečnostního hlediska stavba výškových budov či věží? A co zranitelnost spojovaná s nacpáváním co nejvíce lidí do omezené plochy? Espen Rostrup Nakstad, asistent ředitele ředitelství pro zdraví a sociální věci, prohlásil, že série vypuknutí nákazy v rámci pandemie zviditelňovaly zranitelnost, jež musí mít následky pro plánování nových staveb.

Soustředění všeho v jedné lokalitě je prý odpovědí, jež je trváním na požadavcích, které nikdo nevznášel anebo se vláda uzavřela do bubliny, aby hájila neobhájitelné. Jednou v historii byla hlavní vládní strana Høyre ručitelem zodpovědné finanční politiky a prostředky daňových poplatníků byly utráceny větším respektem a pokorou. Financování „kancelářského paláce“ má být rozděleno na několik budoucích státních rozpočtů a také částečně prodejem několika ze současných budov ministerstev. Nemají se „půjčovat“ peníze z tzv. ropného fondu, jenž je určen na důchody budoucnosti.

Pro kritiky je pro celou diskusi o prioritách veřejných investic a utrácení zhoubné to, že vláda trvá na tom, aby se o jejích prý divokých vizích pro novou vládní čtvrť mluvilo jako o bezproblémových. Přitom je dalších neřešených úkolů dost a jak nedávno zdůraznil Jan Sanner, norský ministr financí: mejdan skončil, z tzv. ropného fondu se v podstatě načerpalo to, co se načerpat mohlo. Vyšší rozpočtové schodky posledních let dlouhodobě oslabují státní finance a budoucí generace budou vyššími daněmi a poplatky či omezováním veřejných výdajů nepřímo platit za dnešní veřejné utrácení.

Budou umělci a jejich organizace bojkotovat zdobení prostor nové vládní čtvrti tak, jak je jeden z nich, Jan Christensen, k tomu prostřednictvím listu Klassekampen vyzval? Vládní budovy bez jakéhokoliv umělecké výzdoby pro veškerou budoucnost by vysílaly silné signály v zemi, jež si říká kulturní, byť významnou měrou přispívala k „odhistoričtění“, tedy zbavování vlastních měst i lokalit jejich historie.