Všichni hosté nejsou vítáni stejně. Hlavně ne ti, kteří za sebou zanechávají vše, jen ne peníze a dávají fasádám a chodníkům zabrat. Šance je velká, že se na Vás při procházce městem ničeho netušíce vyřítí útočící racek s „balíčkem“ na uvítanou v podobě slušné dávky koncentrovaného trusu.

- „Tromsø přebírají racci, v potravinovém řetězci vystoupali výše než člověk. Bude-li toto dál pokračovat, tak se z města stane racčí kolonie.“ Slova patří Skjalgu Fjellheimovi, v Norsku známému komentátorovi deníku Nordlys. Kvůli rackům je město méně příjemné, situace se vymkla kontrole a maří snahy živnostníků a pracovníků města a cestovního ruchu prezentovat přitažlivé město. Trus se na výlohy a další plochy lepí jako lepidlo a mnozí lidé tráví spoustu času úklidem po raccích. Horší ale je, že se racci prý již nechovají zcela normálně.

Deník avisa Nordland uvádí, že racci v obci Valnesfjord již čtyřicet let dohání místní lidi k šílenství. Zapeklitost zachází do krajnosti, a tak bylo sdružení místních pro dobro komunity nuceno obracet se na vyšší instance o pomoc.

I tak se najde mnoho těch, jež považují racky za své kámoše, radují se z nich a těší se, až se jim vrátí. Donedávno bylo zvykem, že racci ukazují rybářům, kde momentálně plave hejno ryb a za odměnu se jim přes palubu házejí vnitřnosti z vykuchaných ryb. Jiní naopak v raccích otráveně spatřují narušitele a výtržníky. Nejen pro předsedkyni místního sdružení jde o složitou problematiku.

Frustrace z nejistoty: zpětná vazba od zoufalých sousedů hovoří o stupňující se šlamastice rok co rok. Dokud nebude morálně či jinak společensky přijatelný masový odstřel, nastražování otrávené potravy, odchyt, či odstraňování, či přemísťování hnízd a vajec, tak to zůstane třeba u strašáků na střechách, či dokonce výměn střech za hladké střechy z ocelových desek «nepřátelských» k rackům, aniž by přinášely viditelný a znatelný účinek. Dříve zastrašovali druhově příbuzné pověšením zastřeleného jedince. Avšak dnes jde o zločin. Rybářská osada Berlevåg chtěla hnízda sundávat silným paprskem vody, což skončilo jejím nahlášením policii Norským ornitologickým svazem. O preventivní opatření ke snížení škod se musí žádat se všemi náležitostmi, o což stojí málokdo. Také byly vyzkoušeny bedny na hnízdění, či zabarikádování hnízdišť přímo u osídlených míst.

Na serveru www.nrk.no se uvádí, že racci, aby si nehnízdili a příliš na průčelí nezvykli, tak v Tromsø postavili po vzoru zmíněné osady Berlevåg až 150 dotěrným rackům na letní měsíce hotel plný „regálů“ s vyčnívající zadní stěnou, aby měli racci o co se opírat. Racky měla nalákat třicítka zachovalých hnízd, jež měla rackům sloužit jako důkazy toho, že jde o bezpečné místo k hnízdění a ta byla pracovníky města připevněna k „regálům“. Nicméně po čase vyšlo najevo, že se racci výdobytek nenaučili používat, přestože na dotyčném místě již hnízdili a bývají věrní svému hnízdišti a navzdory tomu, že se prý rychle učí a vyhledávají modernu a tudíž si vyměnili ostrovy, ostrůvky a vůbec odlehlé končiny za pohodlí měst.

Žít s nimi anebo se přestěhovat: mnohé z těch, jež nesoucítí a žádají lidi o změnu postoje nejen k rackům tyto podle mnohých mizery nikdy nepotrápily. Kromě nehygienického aspektu a zápachu trusu racci ruší během grilování, pikniku, u stravování se venku obecně (třeba v Tromsø si lidé neodváží venku dávat ani zmrzlinu), vč. před restauracemi, obtěžují domácí zvířata. Proběhly případy, kdy klovali, či podrápali lidem hlavu. A trpíte-li lehkým spaním, tak vás hlasitý řev racků určitě probudí. Někteří se snaží ohlídat, aby se racci na dlouho neusadili na jejich pozemku, ovšem kdo na to má čas ve dne i v noci? Podle některých začíná nejotravnější období pokaždé tehdy, když se líhnou mláďata.

Je snad příčinou té současné mizérie to, že se rackům nedaří tolik jako dříve, pokud jde o nalézání potravy? Racci bývávali úklidovými četami, jenže soužití s lidmi je kvůli alternativní a dostupněší potravě rozhárané. Navíc se tímto novodobým živením se dostává rackům do těl plast a další látky, jež jejich těla nesnáší. Od té doby, co je v přístavech a jejich okolí zakázáno házet vnitřnosti, jež jsou nyní zpracovávány na krmivo pro rybí farmy a racci navíc jsou pod větším tlakem zvířat pojídajících raccích vajíček, táhnou racci spíše do vnitrozemí. Nicméně to není chybou racků, že lidé žijí jinak, než bývávalo zvykem a že se svým zastavováním domy a budovami dojídají do životních prostředí nejen racků.

Třeba racek tříprstý atlantský bývával jedním z nejběžnějších ptáků podél norských břehů, zato nyní je tím druhem racka, jenž je nejvíce ohrožen. Populace několika druhů racků v posledních letech klesá a ony druhy byly proto uvedeny na tzv. červeném seznamu ohrožených druhů. Některé jsou vedení jako zranitelní, u dalších je stav kritický. Racci jsou proto obecně s několika výjimkami chráněni.

Co je nejen pro lidi mimo Norsko zvláštní, to je zvyk některých Norů pojídat racčí vajíčka, ovšem za prvé se nejedná vyloženě o záležitost masové obliby a za druhé se vajíčka sbírají z hnízd dvou nechráněných druhů racků: racků stříbřitých a racků mořských. V minulosti bývávala taková vajíčka cenným doplňkem k poměrně jednostranné stravě v některých lokalitách, aniž racci vymírali. Dnes je smějí sbírat pouze majitelé dotyčných pozemků a osoby s povolením od nich a jen do určitého termínu, jenž se liší podle krajů. Z každého hnízda se povoluje odebírat jen jedno vajíčko ročně.

Stojí za zmínku uvést jak bylo dosud větrnými elektrárnami, přezdívanými «masomlýnky na ptáky» jen za tu poměrně krátkou dobu, co stojí, zabito několik set orlů různého druhů, rovněž chráněných a také další ptáci, přitom ze strany úřadů nebylo k tomuto tématu řečeno ani slovo. Ani o tomhle, ale o útrapách s vránami a strakami, jež mohou být podle některých horší než s racky. Jako častý pozorovatel života zvířat mohu potvrdit, že hierarchie je jasná: kdo vyhání koho. Racci jsou v ní výše než vrány a straky.

Přesto jsou to racci, jež nejvíce padají za oběti různých nápadů, jež Norsko rozpálily. Jako střílet racky vzduchovkou, přilepit je k asfaltu, ublížit jim rybářskými háčky s návnadou, jež jim uvíznou v krku, rozšlapat je, atd. atd, samozřejmě s natáčením a zveřejněním trýznění jako zvrhlý a zcestný druh zábavy. Organizace na ochranu zvířat mají s monitorováním situace a nahlašováním policii plné ruce a varují, že stále větší medializace povede k páchání více násilí na raccích.

Buď musejí racci pryč, anebo se budou stěhovat lidé. Natolik je to v Norsku vyhrocené. Zvolili si, na čí straně jsou straně a vyhlásili jim válku. Není řešením postavit řadu zrcadel směřujících nahoru, aby racky zmátla a strašila tehdy, řítí-li se směrem k vlastnímu zobrazení v zrcadle ve víře, že jde o dalšího racka řítícího se na ně? Máme-li racky ovládnout, pak musíme také myslet jako oni.