Na Slovensku budou 10. 3. 2012 předčasné volby. Padla vláda a v parlamentní demokracii je normální, že se politická krize řeší volbami. Ty proběhnou na základě zvláštního ústavního zákona, stejně jako na Slovensku proběhly roku 1990, 1994 a 2006 a u nás 1990 a 1998. O to komičtěji vypadá rozhodnutí našeho Ústavního soudu, který roku 2009 zrušil ústavní zákon zkracující volební období Poslanecké sněmovny neschopné sestavit vládu s pevnou politickou podporou. Fakticky odňal občanům právo volit v již vyhlášených volbách. Oháněl se údajnou ochranou demokratického právního řádu.
Petr Uhl v textu Klausovy jednostranné kroky (Právo 30. 9. 2011 s. 6) tvrdí, že o tom, kdo bude velvyslanec, rozhoduje vláda a prezident má povinnost jmenovat kandidáta vlády. Ale ústava říká něco jiného. Jmenování velvyslanců dává do pravomoci prezidenta republiky. Ústava ani zákon nedává vládě ani právo navrhovat kandidáty. To, že vláda na návrh ministra zahraničí doporučuje kandidáty na velvyslance, je ústavní zvyklost, která však nemůže popřít ústavní text. Prezident většinou vyhoví návrhu vlády, ale je jeho právem takový návrh odmítnout. Byť je tato pravomoc kontrasignovaná premiérem, nese za ni prezident právní odpovědnost před Ústavním soudem pro velezradu. Příkladem je, že litevský prezident Rolandas Paksas byl v roce 2004 sesazen mimo jiné za udělení státního občanství kontrasignované ministrem vnitra.