Petr Uhl mne v Právu 26. 4. 2012 s odkazem na senátora M. Antla mimo jiné kritizuje za podporu změny volebního systému, který byl vypracován v roce 2000. Zamlčel ovšem, že za sociální demokracii byli členy komise pro změnu volebního systému i tehdejší místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, který je dnes předsedou Ústavního soudu, a vůči kterým jsem kritiku nezaznamenal. Reforma voleb byla předložena jako vládní návrh zákona. Stále jsem podporovatel změny volebního systému. Jestliže se někomu nelíbí fungování politického systému u nás a chce zůstat na půdě parlamentní republiky, musí navrhnout změnu volebního systému, která povede k utváření stabilních vládních většin. Poměrný systém není demokratičtější než systém většinový, je jen jiný. Pokud někdo nechce měnit volební systém, což je legitimní názor, nemůže se divit, že se politický systém bude chovat jako dosud. Od roku 1992 se u nás vystřídalo 11 vlád a jen dvě vládly celé čtyři roky, jak předpokládá ústava (první Klausova a Zemanova). Průměrné vládnutí trvá rok a několik měsíců. Tuto nestabilitu lze změnit jen reformou volebního systému.
Petr Pithart v Lidových novinách 24. 4. 2012 mne mimo jiné označuje za tvář opoziční smlouvy z důvodu účasti na přípravě změny volebního systému. Zamlčel ovšem, že za sociální demokracii byli členy komise pro změnu volebního systému i tehdejší místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, který je dnes předsedou Ústavního soudu, a vůči kterým jsem kritiku nezaznamenal. Pithart ani neuvádí, že jsme byli spolu s Lubomírem Zaorálkem jedinými poslanci sociální demokracie, kteří 28. 1. 2000 hlasovali proti návrhu změny ústavy, která vznikla po domluvě ODS a ČSSD. U mne to bylo z důvodu, že jsem považoval za nesprávné oslabovat pravomoci prezidenta. K ústavním institucím totiž nepřistupuji podle toho, zda je drží Václav Havel či Václav Klaus, ale podle textu ústavy.
Dne 18. 4. 2012 otiskly Lidové noviny text, kde se mimo jiné tvrdí, že jsem v Právu 23. 10. 2010 ve vztahu k nálezu hrobu Němců zabitých roku 1945 na Jihlavsku „dovozoval, že osoby, které tento hrůzný čin spáchaly, nelze trestně stíhat…“. Ovšem já jsem napsal, že náš zákon neamnestoval jakékoli útoky na Němce, ale jen ty, které souvisely s bojem za svobodu nebo byly projevem spravedlivé odplaty. Jinak je nutné hodnotit útok člověka, kterému okupační německá moc zabila někoho z rodiny a on se pomstil udavači, a jinak je nutno hodnotit útoky osob, jež za války nebyly postiženy, motivované sadismem útočníků či touhou po německém majetku. Pokud tyto útoky nebyly stíhány, bylo to pro faktickou nechuť stíhat protiněmecké násilí a ne proto, že to zákon vyloučil. V Lidových novinách je dále uvedeno tvrzení jejich autora: „Potrestání tedy brání promlčení, nikoliv zmiňovaný zákon“. (Myslí se zákon z 8. 5. 1946, který se vedle svého dlouhého názvu běžně označuje jako amnestijní.) Na rozdíl od textu v Lidových novinách je pravda jiná. Promlčení se nevztahuje na zločiny proti lidskosti. Pokud poválečné činy budou posouzeny jako zločiny proti lidskosti a ne jako činy spravedlivé odplaty, je jejich trestání možné. Autor článku v Lidových novinách se prezentuje jako právník, pokud však neví, které zločiny se promlčují a které ne, je to jeho chyba.
Vyskytly se případy, kdy soud uložil zákaz činnosti člena zastupitelstva obce a poslance. Toto rozhodnutí má ústavní rozměr. Zákaz činnosti výkonu volené funkce se dotýká pasivního volebního práva (práva být volen), které je upraveno ústavními normami a teprve dále rozvedeno v obyčejných zákonech. Jde o faktické zbavení pasivního volebního práva.