Ústavní soud právo zpravidla netvoří, jen je aplikuje. Ústavní soud v nálezu z 19. 4. 2016, Pl.ÚS 4/14 ukázal, co je správné a co bezpráví při určení soudu v přípravném řízení trestním. Zákon umožňuje omezit účinky nálezu Ústavního soudu na budoucnost, pokud zruší právní předpis. Takový nález totiž právo tvoří, byť negativně, tím, že určitý právní předpis zrušuje. Jestliže Ústavní soud chtěl důsledky nálezu jen na budoucí věci, musel by předmětnou část jednacího řádu zrušit a případně odložit vykonatelnost svého nálezu. To však neučinil. I pro nálezy Ústavního soudu platí pravidlo vztahované na zákony. Není určující, co zákonodárce či Ústavní soud zamýšlel, ale co stvořil.
Soudci jako držitelé moci jsou kritizovatelní jako, kterýkoli jiný mocenský funkcionář. Mediální kritiku musí veřejně činní lidé snášet. Každý druhý starosta, který má podstatně menší plat, než je plat soudce, je vystaven kritice. Nechce-li někdo být veřejně kritizován, nemá se ucházet o veřejné funkce.
1. Energetický regulační úřad jednající za stát jako právnickou osobu podal 22. 7. 2015 ústavní stížnost proti příkazu Okresního soudu v Jihlavě k prohlídkám jeho prostor. Stížnost podala i předsedkyně úřadu Alena Vitásková.
2. Energetický regulační úřad dne 13. 1. 2016 podal ústavní stížnost a navrhl řízení o kompetenčním sporu proti rozhodnutí okresního státního zástupce ustanovit pro trestní řízení ERÚ opatrovníka – advokátku Alenu Prchalovou z Jihlavy.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v pořadu Kauza dne Rádia Impuls 10. 5. 2016 uvedla k nálezu Ústavního soudu, který zakázal státnímu zastupitelství svévolný výběr soudu v přípravném řízení trestním výrok: „Nálezy Ústavního soudu platí do budoucna.“ a k uvalení vazby nepříslušným Okresním soudem v Ostravě na nezákonně obviněné v kauze Nagyová výrok:„Ústavní soud řekl, že to bylo v pořádku.“.
Někteří státní zástupci v období nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana pod rouškou boje proti korupci porušují práva lidí, kam patří i právo na zákonného soudce. Ústavní soud řekl dost této neústavnosti nálezem z 19. 4. 2016 Pl.ÚS 4/14. Soud, který je zásadně příslušný k rozhodování o návrzích státního zastupitelství v přípravném řízení, je okresní soud v místě, kde se trestný čin stal. Je neférové trestní řízení a porušení rovnosti stran, pokud si státní zastupitelství může vybírat soud, zatímco obviněný ne. Ve věci zákazu svévole ve výběru soudů státním zastupitelstvím byl Ústavní soud jednotný. Sice tři soudci s nálezem nesouhlasili, ale to proto, že chtěli zamezit nejen manipulaci s příslušností soudů, ale i státních zastupitelství. Protiústavnost výběru soudu ze strany státních zastupitelství ve svém vyjádření k věci uvedl i Nejvyšší soud. V odborné literatuře se o této neústavní činnosti státního zastupitelství psalo řadu let.
Ústavní soud vyhlásil nejvýznamnější nález z 19. 4. 2016 (Pl.ÚS 4/2014, body 116-118 odůvodnění) proti tunelování práva na zákonného soudce. Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, ale uvedl, že není ústavní aplikace vyhlášky a trestního řádu způsobem, umožňujícím zvláště vrchním státním zastupitelstvím vybrat si soud, který rozhoduje o jejich návrzích na vazbu, domovní prohlídky a odposlechy. Ústavní soud stanovil, že je možný pouze ústavně konformní výklad, že si vedení státního zastupitelství může měnit příslušnost konkrétních státních zastupitelstvích, ale nesmí si svévolně vybírat soud. Soud, který je zásadně příslušný k rozhodování o návrzích státního zastupitelství v přípravném řízení, je okresní soud v místě, kde se trestný čin stal. Je neférové trestní řízení a porušení rovnosti stran, pokud si státní zastupitelství může vybírat soud, zatímco obviněný ne. Oceňuji ústavní soudce Radovana Suchánka, Jana Musila a Vladimíra Sládečka a Nejvyšší soud, kteří navrhovali zrušení části vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, aby se zabránilo manipulacím s příslušností nejen soudů, ale i státních zastupitelství.