Když tu tak sleduju dennodenní příval nových blogů a vášnivé diskuze pod nimi o tom, jestli a kdy padne vláda, proč a zda vůbec vyhráli volby komunisti, napadá mne, že by mnohým zúčastněným na obou stranách pomohla chvilka oddechu. Zastavení, chvilkové uvolnění mysli z permanentního napětí, pohled do přírody. Do zeleně, nebo nyní spíše do tisíců odstínů barev měnících se doslova z hodiny na hodinu. Nefilozofovat, nedokazovat, neanalyzovat, jen tak ohromeně hledět na ten každoročně se opakující koncert barev, na to obrovské přírodní divadlo, které vnímáme postupně s přibývajícími křížky více a intenzívněji. A k tomu si dát třeba šálek dobrého čaje. Šedého orla nebo Tygří oko, anebo jakýkoli jiný, co nám chutná.
(inspirováno větou z blogu pana Klána – „ Až nebudu čekat, vezmu myšlenku obyčejnou jako list čajovníku, dotvořenou více než je sladkost fíku, od tajemného zdroje laskavosti.“)