Alegorie podzimu, říká a připomíná konec jakéhosi období. Čekání na zimu je symbolické, protože po zimě přichází jaro. O jaru mohu meditovat se zimou, se zimou kolem sebe i ve mně. Se Slunovratem světla bude přibývat, každý den více paprsků a blíž ke konci zimy, každý den krok k jaru.
Kdekdo se ohání duší. Odedávna. Všichni známe ta úsloví. Pořekadlo „Oko, do duše okno“, volání zoufalců - S. O. S. - „Spaste naše duše“, požehnání „Ve jménu Ducha Svatého“, Hrušínského větu ze Slavností sněženek „vypustil jste nám duše…“ a desítky, stovky dalších.
Nechávala si říkat Krásná Helena podle Heleny Trójské.
Anebo taky Liz. Jako Liz Taylor.
A v intimních chvilkách Lízátko.
" Jsme vášnivými malíři svých životních příběhů, které se, mezi s sebou, vzájemně prolínají. Paradoxem je, že je svou vlastní mírou vyhodnocují a vystavují převážně ti druzí "
To je dobře řečeno, velmi přesná definice, milá Sáro, ale onu opravdovou skutečnost a její tvář včetně ostrých jazyků se ještě dozvíme, pod tímto blogem, v diskusi. Přeji všem čtenářům tak hezký den, jak je nastíněno v této části mé korespondence s Vámi, milá Sáro.