Arabské jaro 1: půl roku egyptské revoluce (červenec 2011)

04. 08. 2011 | 14:10
Přečteno 5855 krát
Pět měsíců po pádu prezidenta Mubáraka se egyptský přechod k novému zřízení posouvá do nové fáze: první parlamentní volby, plánované na září, byly v polovině července pod tlakem veřejnosti a spojené politické scény odsunuty dále na podzim. O úspěchu „revoluce“ však ještě zdaleka není rozhodnuto.

Pojem „revoluce 25. ledna“ je dnes obecně uznávaným termínem, a to jak ze strany „revolucionářů“, tak ze strany mocenských struktur, předně egyptské armády. Paradoxem je, že ačkoliv její počáteční průběh nesl známky masového občanského povstání a vyvrcholil sesazením dlouholetého autoritářského vládce, výkonná moc a státní suverenita byla zachována Nejvyšší radě ozbrojených sil (pro kterou se používá anglický akronym SCAF, Supreme Council of Armed Forces). SCAF se vlády ujal s explicitním cílem dovedení národa k novému demokratickému režimu a uskutečnil či posvětil celou řadu zásadních politických změn.

Tento stav je všeobecně uznáván jako záruka stability a národního souladu. Kontroverze se však týkají způsobu a cílů, s jakými se SCAF této role ujal. Zachování autoritářských a paternalistických způsobů, běžných v minulém režimu, a nedostatečné zapojení občanských a jiných civilních institucí do procesu přechodu silně omezují postup změn. Nové politické strany a revoluční hnutí si na armádě postupně vynucují podstatné ústupky pokračující mobilizací a postupně i větší mírou organizace a veřejnými kampaněmi. Už dnes je však zřejmé, že celá řada počátečních rozhodnutí ovlivní dlouhodobý průběh demokratizace.


Průběh povstání

Revoluce samotná měla násilný, ale krátký průběh, o jehož poměrně rychlém konci rozhodl postoj armády. Bezprostřední inspirací se staly události v Tunisku: 14. ledna 2011 odtud uprchl tuniský prezident Ben Alí a Tunisko se stalo první zemí arabského jara, ve které nečekaně rychle uspěly lidové protesty. Na 25. ledna 2011, státní svátek protikolonialistického povstání policie v Ismailíji, byla svolána protestní demonstrace v Káhiře. Zúčastnili se jí desetitisíce. V následujících dnech počty protestujících ještě stouply, demonstrace se rozšířily po celé zemi a v následujících dnech se do nich zapojily miliony lidí.

Režim prezidenta Mubáraka reagoval strategií cukru a biče, kterou v různých obdobách používala armáda i posléze. Nejprve se pokusil demonstrace násilně potlačit, potom nechal policii stáhnout z ulic. Velká města zaplavila vlna drancování a útoky tzv. balátiga, najatých násilníků. Z věznic byly propuštěny tisíce vězňů. Demonstrujícím se postavila tzv. riot police s dýmovnicemi a ostrými náboji. Prezident Mubárak zároveň slíbil, že již nebude pošesté kandidovat. Protesty navzdory tomu pokračovaly, demonstranti se usadili na centrálním káhirském náměstí Tahrír, později se k demonstracím přidaly odbory. Armáda byla rozmístěna do měst, ale přijala veřejné rozhodnutí, že nebude používat násilí proti pokojným občanům. 2. února podnikli najatí balátiga a lidé z Gízy nájezd na koních a velbloudech na demonstranty na Tahríru a následovaly dva dny násilných potyček mezi zastánci a odpůrci režimu, přičemž byly prováděny systematické útoky na západní a panarabská média.

Armáda po dni váhání nakonec zakročila proti útočníkům. Nově jmenovaný viceprezident Omar Sulajmán nabídl další ústupky. 10. února vystoupil podruhé od začátku protestů prezident Mubárak s vyzývavým a zmateným projevem, od kterého se očekávalo oznámení rezignace. Nestalo se tak. Na 11. února byla proto svolána velká demonstrace, v jejímž jejím průběhu oznámil SCAF, tentokrát v nepřítomnosti prezidenta, že na sebe bere zodpovědnost za stát. Prezident Mubárak poté odletěl do Šarm el-Šejchu. SCAF vzápětí rozpustil národní shromáždění a prohlásil, že povede Egypt k novým volbám. Nechal poměrně rychle zatknout, respektive obvinit nejbližší Mubárakovy spolupracovníky, včetně ex-premiéra Ahmada Nazífa, magnáta Ahmada Izza, ministra vnitra al-Adlího a dalších představitelů režimu in absentia, včetně ministra financí. Po měsíci demonstrací nakonec vyměnil i vládu, jmenovanou za krize ještě starým režimem. Nový premiér, účastník demonstrací, se stal symbolem konce dosavadního režimu.


Deset let mobilizace

K úspěchu povstání přispěly čtyři faktory: vývoj v Tunisku, dlouholetá mobilizace, neviditelnost západních a ideologických aktérů a nezávislost armády na režimu. Tuniský precedent prolomil auru nedotknutelnosti poloautoritářských režimů. Občanská mobilizace, která režim nakonec rozpoltila, však nebyla spontánní mobilizací, ale výsledkem procesů probíhajících v uplynulých přibližně deseti letech.

Egyptští analytici a aktivisté (Dina Shehata a bloger Hossam El-Hamalawy) datují počátek nového druhu občanské mobilizace do roku 2000, kdy v Egyptě vznikly decentralizované občanské skupiny na podporu druhé palestinské intifády. Tento nový druh spontánního protestu, do jisté míry tolerovaný vládou, se prohloubil během demonstrací proti válce v Iráku v roce 2003. V druhé fázi občanské mobilizace, během liberální periody a politické mobilizace kolem prezidentských a parlamentních voleb v roce 2005, po celém Egyptě vznikala široká občanská a profesní hnutí „za změnu“ na vnitropolitické scéně. Egyptský experiment s liberalizací však tehdy skončil obnovením a posílením represivních metod proti opozici a falšováním voleb a protestní mobilizace se časem vyčerpala. Ve třetí fázi se občanská aktivizace přesunula mimo přímou politickou sféru do mobilizace za sociální práva (např. zvýšení minimální mzdy, především v roce 2008) a do čistě protestní mobilizace za občanská práva a proti policejní zvůli. Tento třetí druh mobilizace, zcela nezávislý na politických stranách a skupinách, se soustředil na jednotlivé protestní události, byl posílen internetovou komunikací a vyvrcholil protesty proti policejnímu násilí a vraždám v létě 2010.

Teprve rychlý pád tuniského prezidenta však umožnil opětnou mobilizaci všech dříve politizovaných součástí společnosti: jak skupin „za změny“, tak i odborů, opozičních hnutí a stran, jakož i silných nepolitických organizací, jako byly fotbalové fankluby , a vůbec nespokojených občanů. K protestujícím se se zpožděním přidali i islamisté, systematicky však omezovali svou viditelnost, striktně se drželi a nadále se drží v pluralitním občanském rámci protestů. Podobně jako vliv islamistů byl i zahraniční vliv, zejména ze strany USA, natolik nepřítomný či skrytý, že nezavdal režimu příležitost vidět v protestech snahu o manipulaci ze zahraničí. Egyptská armáda pak učinila zásadní krok: rozhodla se opustit režim, postavený od roku 1981 na osobě a posléze na rodině prezidenta Mubáraka a na klientelistické stranické síti kolem prezidenta. 11. února prohlásila armáda, že přejímá zodpovědnost za stát a zároveň i za přechod k novému režimu.


Příčiny protestů

Přes hospodářský růst posledních let rostla v Egyptě obecná nespokojenost. Rázná politika ekonomické liberalizace (jakož i masové rozšiřování internetové infrastruktury), kterou od roku 2004 vedl premiér Ahmad Nazíf spolu s očekávaným nástupcem na prezidentství Gamálem Mubárakem, sice přilákala značné zahraniční investice a posunula egyptskou ekonomiku směrem ke globalizovanému tržnímu hospodářství, měla ale nulové či negativní hospodářské dopady na chudé vrstvy obyvatelstva, zemědělce a zaměstnance velkých textilních továren. Souběžně s reformami se proto v posledních letech množily stávky a protesty ohledně privatizace půdy a nízkých mezd. Nadto od roku 2008 neustále stoupají ceny základních potravin, na nichž závisí až polovina egyptského obyvatelstva. I přes hospodářský růst bylo toto relativní zchudnutí bezprostřední příčinou velké politické mobilizace.

Další dlouhodobou příčinou nespokojenosti byla neefektivnost zkorumpované a paternalistické státní správy. Způsob vládnutí nepřinesl řešení pro demografickou explozi, kterou Střední východ prochází, a ani neplnil jiné, ideologické či politické funkce. Nacionalistická a socialistická politika, která vybudovala národ po dekolonizaci, se stala minulostí. Radikální zavádění ekonomického liberalismu potom porušilo nepsaný pakt mezi autoritářským státem a apolitickým obyvatelstvem o zajištění základní ekonomické bezpečnosti. S rozvojem technologií a panarabských komunikačních kanálů se dlouhodobě měnil i charakter politiky. Občanské potřeby a práva se staly v posledních letech politikem a základem určitého občanského uvědomění, ne bez spojitosti s událostmi jinde v arabském světě. Přes dlouhodobou rezignaci na politickou aktivitu se Egypťané v důsledku toho ve velkých počtech připojili k protestům na výraz nespokojenosti s vnímanou nespravedlností socioekonomického vývoje, s absencí občanských svobod a zodpovědnosti státu vůči obyvatelstvu.

Bezprostřední příčiny byly v Egyptě, Tunisku, Sýrii a Jemenu velmi podobné. Vývoj a úspěch protestů už byl jiný. Ukázalo se, že největší šanci na změnu režimu měly národnostně homogenní republiky jako Egypt a Tunisko, ve kterých je riziko občanského konfliktu malé a ve kterých fungují státní instituce jako armáda a soudy v určité nezávislosti na prezidentském úřadu. Republiky etnicky a konfesně heterogenní, jako Sýrie a Jemen, čeká přechod mnohem obtížnější. Monarchie jsou zase schopny postupných reforem bez úplného zpochybnění legitimity krále. Jak se ovšem ukazuje, čím méně závislá je monarchie na rentiérském způsobu vládnutí, tím více náchylná je k liberalizaci politického systému. V Egyptě byly zásadním faktorem „revolučního“ vývoje existence národní státotvorné instituce v podobě armády a národní homogenita.


První tři fáze změn pod taktovkou armády

Egyptská armáda pod vedením SCAF se ujala vlády 11. února. Jejím explicitním cílem bylo zachovat bezpečnost a pořádek a dovést Egypt do nových, otevřených voleb.

Skutečnost, že přechod ovládá armáda, vede sice od začátku k jisté koncentraci moci, která je ale potřebná pro úspěšné provedení základních změn. Na druhou stranu není armáda politicky neutrální institucí a ovlivňuje přechod na základě svých politických a ekonomických zájmů. Právě lavírování mezi kroky směrem k pluralitní politice a snahou o udržení statu quo charakterizovaly prvních pět měsíců egyptského přechodu. Ačkoliv během nich armáda, většinou na přímý nátlak veřejnosti, přijala celou řadu zásadních rozhodnutí a nakonec akceptovala jistou míru národní konzultace, udržela dosud ve své moci určování směru změn.

Počátečním zásadním krokem byl de facto vojenský puč a rozpuštění parlamentu v polovině února. 3. března armáda následovala na nátlak veřejnosti krok tuniské armády, odvolala vládu jmenovanou ještě prezidentem Mubárakem a do nové vlády jmenovala civilisty nezatížené minulostí. Teprve tento krok znamenal první podstatný posun směrem ke změně režimu. Opět po vzoru tuniské vlády zpečetila nová vláda tento kurs zrušením Státní bezpečnosti a vzetím do vazby několika ex-ministrů spojených s násilným potlačováním protestů a s korupcí.

Ve druhé fázi se armáda ujala iniciativy. Jí jmenovaný výbor právníků navrhl změnu deseti článků ústavy a vláda o nich 19. března úspěšně provedla referendum, první skutečně svobodné hlasování v Egyptě. Přijetí pozměněné ústavy do jisté míry ukončilo stav právního vakua a dalo změnám ústavní rámec. Armáda tímto krokem, za cenu pouze minimálních změn, zároveň nasadila jasný kurs k volbám.

Rychlé uskutečnění referenda politicky nahrálo starým politickým strukturám kolem vládní Národně-demokratické strany (NDP), jakož i jedinému politicky dobře organizovanému masovému islamistickému hnutí Muslimského bratrstva. Proti návrhům změn se naopak jednoznačně postavilo revoluční hnutí a liberální opoziční strany, které odmítly tyto ústavní úpravy jako nedostatečné a nelegitimní a požadovaly nejprve vypracování nové ústavy. Referendum samotné demonstrovalo nepoměrně vyšší mobilizační schopnosti islamistů, kteří byli pro přijetí změn, nad občanskými a „revolučními“ politickými silami.

30. března doplnila armáda referendum dalšími, tentokrát nekonzultovanými změnami právě přijaté ústavy. V tzv. ústavním výnosu podstatně změnila a doplnila referendem stanovený rámec přechodu. Ujasnila v něm detaily volebního práva, obecný mechanismus určování ústavního shromáždění a hlavně ponechala armádě výkonnou moc až do prezidentských voleb. První všeobecné volby tedy nepovedou k ustanovení vlády, ale pouze ke zvolení nového parlamentního shromáždění, jehož jediným úkolem bude zřejmě určit ústavní výbor. V určitém smírném gestu vůči požadavkům demonstrujících potom armáda rozhodla posunout volby až na září, v době, kdy už na základě ústavní změny nemá bez složitého prodlužování platit stanné právo.

Iniciativy armády byly doprovázeny širokým podezřením z tzv. kontrarevoluce, tedy ze spolčení starých bezpečnostních struktur s armádními zájmy, která byla vnímána jako snaha ukončit protesty i proces změn a předat vládu v urychlených volbách zpět do rukou NDP a konzervativních islamistů. Těmto obavám nahrávala skutečnost, že armáda nejen nesplnila další podstatné požadavky protestujících (zrušení stanného práva a potrestání násilí během revoluce), ale pokračovala od poloviny března v zatýkání a odsuzování civilistů vojenskými tribunály. Protestující byli navíc v přítomnosti policie napadáni násilnými útočníky a policie také pasivně přihlížela k celé řadě případů náboženského násilí. Vláda naopak přijala zákony, které protesty i stávky kriminalizují.

Třetí fáze přechodu nastala v polovině dubna, kdy byly obnoveny občanské a sociální protesty, jejichž terčem se stala samotná armáda a předseda SCAF, maršál Tantáví. 16. dubna rozpustil zvláštní správní soud NDP. V bezprecedentním rozhodnutí byl 11. dubna vzat do vyšetřovací vazby nejen ex-prezident Mubárak, ale i jeho dva synové. Obvinění z korupce a ze zodpovědnosti za zabíjení během revoluce má projednávat soud v srpnu. Souběžně běží i soudy několika ministrů Mubárakovy vlády. Ministr vnitra el-Adlí a ministr bytové výstavby el-Maghrabí byli odsouzeni pro korupci, el-Adlí a několik příslušníků policie mají být souzeni pro násilí na demonstrantech.

V červnu byla po výměně několika guvernérů provincií soudem rozpuštěna všechna místní zastupitelstva, ve kterých si zachovávali místní vliv členové zrušené NDP. Tato soudní akce, posvěcená následně SCAF, představuje další důležitou fázi změn. Podobně jako při rozpuštění Mubárakovy vlády tím Vysoká rada ozbrojených sil dala najevo určitou rozhodnost a otevřenost požadavkům veřejnosti, či alespoň neochotu stavět se příliš tvrdě proti jednoznačným požadavkům.


Občanské hnutí v konstruktivní opozici

Ve čtvrté fázi začalo určovat změny opět revoluční hnutí. Od začátku stálo v kritickém odstupu k armádě a v březnu se postavilo proti armádnímu návrhu částečných ústavních změn. Konce dubna obnovilo protesty proti pokračující aplikaci stanného práva a zatýkání demonstrantů. V polovině března, v polovině dubna a na konci května došlo opět k násilnému vyklízení Tahríru ze strany policie a incidentům s balátiga, přičemž byli zabiti dva demonstrující. Podle údajů lidsko-právních organizací zadržuje armáda od ledna až 5 000 civilistů, běžně je z titulu stanného práva staví před vojenské soudy a odsuzuje bez možnosti obrany k dlouhým trestům. Podle zprávy Amnesty International z 19. května zemřelo při lednových a únorových protestech nejméně 840 lidí a 6500 bylo zraněno. Obviněn z těchto zločinů byl ministr vnitra a několik příslušníků policie. Během obnovených demonstrací, které se postupem času obrátily proti armádě a jmenovitě maršálovu Tantavímu a vicepremiéru Gamálovi, byli zatýkáni a odsuzováni i aktivisté a bloggeři.

Občanský protest se po pádu Mubárakova režimu v první fázi soustředil na kritiku násilného postupu armády a nedostatečných kroků k prošetřování násilí na demonstrantech během revoluce. Tzv. revoluční hnutí, které mobilizovalo Egypťany v únoru, několik měsíců hledalo svou novou roli. Během březnového referenda vyšla najevo jeho slabost: „revoluční“ občanské skupiny se jasně a jednotně postavily proti navrženým ústavním změnám , nebyly však ani ve velkých městech schopny získat více než třetinu hlasů.

Pokračující revoluční mobilizace měla v prvních fázích přechodu tři rozměry: lokální, reaktivní a populistický. K širšímu hnutí za změnu patřil od začátku především málo viditelný proces lokálních změn. Část protestujících se po pádu režimu vydala zpět do obcí či na pracovní místa a začala organizovat změnu autoritářských struktur na místě. Tento pomalý a obtížný proces zachvátil celou zemi, od malých obcí přes státní média, univerzity až provinční správu. Příkladem lokálních změn byly velké demonstrace za změnu nového guvernéra, spojovaného s porevolučním násilím koncem dubna v Qeně. Pod tlakem veřejnosti vláda přistoupila i ke změnám ve státní správě: k výměně guvernéru a šéfredaktorů státních médií či ke změně pravidel samosprávy státních univerzit.

Druhým rozměrem pokračující revoluční mobilizace byla reakce na činnost SCAF. Hnutí reagovalo na incidenty náboženského násilí, které byly vnímány jako důsledky pasivity armády, demonstracemi „národní jednoty“ na Tahríru. Snažilo se tím čelit rozdělování veřejnosti „kontrarevolučními“ silami. Koptská veřejnost se zesíleně mobilizovala právě v reakci na toto násilí. Hlavním směrem mobilizace byl protest proti násilným způsobům potlačování demonstrací, proti věznění demonstrantů a vojenským soudům. Tato mobilizace stále ještě probíhá, posiluje se a obrací se postupně proti SCAF samotnému. Třetím aspektem byla populistická mobilizace během dne Nakby 15. května. Na tradiční podporu Palestinců se k hranicím Gazy a k izraelskému velvyslanectví v Káhiře vydaly demonstrace vedené radikální částí hnutí a také fotbalovými fankluby.

Teprve koncem dubna se hnutí odpoutalo od zmíněné reaktivní a proti-armádní mobilizace a bylo schopno se do procesu změn zapojit konstruktivně. „Revoluční hnutí“ tvoří především mládež ze zmíněných mobilizačních sítí, z opozičních politických stran (včetně islamistických), aktivisté z občanských a lidsko-právních organizací, jakož i starší generace hnutí za změnu, liberální část proti-Mubárakovské opozice a celá řada prominentních osobností. Jménem „revoluce“ dosud hovoří desítky koalic revoluční mládeže, které se postupem času lépe organizují. Největší z nich (Revolutionary Youth Coalition, April 6 Youth Movement) se rozhodly nevytvářet jednotnou politickou stranu, ale organizovat se do široké koalice, založené na jednotlivých skupinách, stranách a hnutích. Během revoluce se k již dříve mobilizovaným sítím a stranám přidaly ještě tzv. lidové výbory, do nichž se organizovala místní obrana proti drancování. 23. dubna se sešly na tzv. Inaugurační konferenci lidových výborů na obranu revoluce, na které zazněly první návrhy nové ústavy a volebního zákona. Hnutí následně rozpoutalo širokou celo-egyptskou petiční kampaň „Nejprve ústava“. Muhammad Barada'í zveřejnil návrh na Listinu práv, která by měla být základem jeho vize demokracie v islámském rámci a bez armády. K jeho návrhu se s konkurenčními návrhy postupně přidala i univerzita Azhar a přední právníci.

Skrze organizovanou kritickou kampaň se podařilo nastolit otázku legitimity procesu změn, vedeného armádou: způsobu a termínu konání voleb a způsobu sepsání ústavy. Dosavadní důsledky jsou dva. Zaprvé, armáda byla donucena uznat veřejné požadavky a do určité míry hájit legitimitu svého jednání. Přistoupila na požadavek „národního dialogu.“ Koncem května se v budově parlamentu uskutečnily Konference národního souladu a Konference národního dialogu, vedené vládou, mezi zástupci politických stran a armádou. Začátkem června se armáda sešla s představiteli mládeže a s odpůrci vojenských soudů. Kontroverzní volební zákon nakonec předložila veřejnosti k debatě a začátkem července jej mírně pozměněný přijala. Protesty se nakonec rozvinuly do opakovaných masivních demonstrací, zejména o pátcích 27. 5. a 8. 7., a začátkem července do týdenního obsazení Tahríru. „Druhou revoluci“, jak jsou masové protesty a třítýdenní znovu-obsazení Tahríru z července nazývány, iniciovaly revoluční koalice, postupně se však přidaly i ostatní liberální strany. Součástí debat o volbách a ústavě bylo i to, kdo se protestů bude účastnit. Přes původní kategorické odmítání se nakonec k protestu přidaly i islamistické strany, vzešlé z Muslimských bratří. 14. července SCAF opět podvolil spojenému veřejnému tlaku. Nejprve nechal odstoupit kritizovaného vicepremiéra Gamála, několik dalších ministrů a nakonec odsunul volby na listopad.


Nová politická scéna

Druhým důsledkem občanské mobilizace kolem kurzu změn byla polarizace formující se politické scény, která se pět měsíců po pádu Mubárakova režimu rozděluje na konzervativní a liberální tábor. Posunutí voleb podporovaly liberální, sekulární a levicové strany, proti se postavil konzervativní tábor spolu s islamisty. Debata umožnila profilovat se předvolebním koalicím. Podobně jako v Iráku se budou volit velmi široká uskupení. Jejich vytváření posunulo politický vývoji Egypta do další fáze - fáze předvolební stranické politiky.

Politická svoboda přinesla prostor především dlouho potlačované činnosti islamistických skupin, zvláště Muslimskému bratrstvu. Jako největší, nejstarší a nejlépe organizované hnutí s politickými ambicemi má právě Bratrstvo šanci získat nejvíce z rychlých voleb. Obavy z islamistické vlády se však zatím potvrzují jako přehnané: Bratrstvo již v posledních deseti letech vstoupilo do tzv. post-islamistické fáze, kterou poslední události potvrzují. Přes dlouholeté represe ze strany Mubárakova režimu žilo i Bratrstvo v určité tiché dohodě s režimem. Nejen, že už není protisystémovou silou, ale ztratilo i své postavení jediné reálné opozice. Svoboda projevu rovněž rozšířila scénu islamistické politiky, a to jak o liberálnější, středový proud (nově uznaná strana Wasat), tak o konzervativní síly včetně extrémistických salafistů, kteří se po revoluci také zpolitizovali (nová strana Núr). Muslimské bratrstvo samotné je v procesu štěpení na konzervativní křídlo pod vedením osobností z Rady Muslimského bratrstva (nově uznaná Strana svobody a spravedlnosti, SSS) a na liberální, mladší křídlo (Egyptský trend).

Předmětem vnitřních konfliktů je otázka, zda islamisté postaví kandidáta na prezidenta či ne. Muslimské Bratrstvo se s cílem přesvědčit o vlastní důvěryhodnosti zavázalo, že tak neučiní a vyloučilo z organizace několik prominentních reformních osobností, mj. Abdel Moneima Abul Futúha, ve spojení s jeho prezidentskými ambicemi. Islamisté tedy budou mít velký vliv na politický vývoj, nebudou však působit jednohlasně a zůstává otázkou, zda konkurence mezi nimi bude mít konstruktivní či naopak populistický efekt na budoucí egyptskou politiku. Vývoj zatím naznačuje první variantu.

Islamisté ze Strany svobody a spravedlnosti se v překvapivém tahu stali motorem konzervativního tábora, tzv. Národně-demokratické koalice, do které se spojili s ostatními islamistickými stranami a s tradičními již existujícími sekulárními opozičními stranami (al-Wafd, al-Ghad). Oficiálně se Koalice staví proti návratu členů bývalé vládní strany NDP k moci. Široká pravicová koalice je především vzájemně výhodná – dodá důvěryhodnost islamistům a menším stranám dopomůže k umístění na kandidátce, která má šanci získat pluralitu hlasů. V debatě o odsunutí voleb se islamisté postavili jednoznačně proti změně termínu. Argumentovali tím, že odsunutí voleb nechává ústavní proces v moci armády, prodlužuje její nevolenou vládu, jakož i politické limbo, v němž vláda nemá mandát k potřebným reformám. V debatě o volebním zákoně naopak celá pravicová koalice podpořila občanské hnutí v jejich požadavku zorganizovat volby v proporčním systému.

Na druhé straně stojí levicové a liberální síly. Levicové strany se seskupily do tzv. Lidové aliance a k existujícím stranám přibyla především nedávno uznaná liberální a sekulární strana Svobodných Egypťanů, financovaná koptským magnátem Nagíbem Sawirisem. Na rozdíl od islamistických stran, které byly zvláštním soudem pro politické strany registrovány jako první, mají liberální strany a strany vzešlé z revolučního hnutí obtíže splnit podmínky, stanovené SCAF (5000 podpisů v deseti provinciích Egypta). Ani podzimní volby pravděpodobně nepřinesou konsolidaci liberální politické scény, protože podle plánu armády nepovedou k civilní vládě. Sjednocující efekt budou mít tedy pravděpodobně prezidentští kandidáti.

Liberální síly však už teď dosáhly určitého úspěchu. Společně s občanským hnutím „Nejprve ústava“ rozpoutaly debatu kolem data voleb, volebního zákona a ústavního procesu. V debatě se profilují dva tábory: liberální, vyžadující jiný ústavní proces a záruky ohledně sekulárního (civilního) charakteru budoucího státu, a konzervativní – islámský, který se brání obvinění z toho, že využije svého volebního potenciálu a spoluurčí neliberální ústavu. Poté, co debatu otevřel Muhammad Barada'í se svým návrhem Listiny práv, do debaty o ústavě vstoupily také politické koalice. Muslimské bratrstva iniciovalo návrh ústavy, která není sekulární, ale obsahuje určité záruky politických svobod.

Debata ukázala, že mezi oběma tábory panuje velká nedůvěra ohledně základního pojetí demokracie a občanského státu, kterou však doprovází i uznání určitých společných zájmů (např. volební zákon). Lze předpokládat, že náznaky dnešních debat se později rozvinou do konfliktů ohledně charakteru státu, hlavně pokud jde o roli islámu, občanských svobod a především armády.


Vyhlídky na demokratický přechod

Jasný kontrast k egyptskému vývoji nabízí proces změn v Tunisku. Hlavní pozitivní parametry tamější situace jsou následující: Postup změn v relativně malém a homogenním Tunisku určuje civilní vláda, zvláštní Výbor pro reformu ústavy a institucí a nezávislá volební komise. Tomu čelí poměrně jednotný Výbor pro obranu revoluce, přičemž armáda se procesu takřka neúčastní. Před přetrvávající kritiku veřejnosti je rámec změn otevřený a založený na již dnes vytvářeném konsensu. Volby do ústavního shromáždění budou většinové, nový parlament zvolí vládu, islamisté se dohodli se sekulárnímu stranami na rámci změn včetně 50ti-procentní kvóty pro ženy na kandidátce.

Egypt byl na rozdíl od Tuniska pretoriánským státem a probíhající liberalizace a reforma režimu je nutně poznamenána přednostní rolí armády. SCAF se dosud projevil jako v zásadě rozvážný aktér, který vědomě svou autoritu zakládá na tom, že zosobňuje národní zájmy a vyvažuje skupinové cíle. Uznal poměrně rychle legitimitu „slavné egyptské revoluce“. Jednal však pomalu, jednostranně a podle zažitých zvyků silně paternalisticky. Jeho neochota sdílet zodpovědnost za přechod s civilními politickými subjekty a celá řada rozhodnutí zatím podstatně omezila hloubku demokratické transformace.

SCAF na jedné straně učinil řadu důležitých symbolických gest, kterými naznačil změnu režimu. Pokračující aplikace stanného práva, včetně souzení politických odpůrců před vojenskými tribunály, odmítnutí předat zodpovědnost civilní vládě, jednostranné ústavní změny a nakonec laxní reakce na náboženské násilí však vzbuzují rozšířený pocit, že armáda uskutečňuje jen minimum změn a proces brzdí. Příkladem jsou minimální změny ústavy, volebního zákona, malá reálná pravomoc vlády a odmítání účinné veřejné konzultace armády s politickou veřejností. Možné spojenectví armády s jedním ze segmentů politické sféry se ukáže až po volbách. Už teď se dá předpokládat, že čím rychlejší budou volby a čím pomalejší bude předávání kompetencí civilní vládě, tím spíše se vytvoří situace, ve které armáda získá důležitou ústavní roli.

SCAF také vymezil rámec změn tak, že již do jisté míry předurčil charakter budoucího politického systému. V dodatku ke změně ústavy ze 30. 4. určil termín předání výkonu moci až po prezidentských volbách. Tím fakticky dosáhl toho, že reorganizace systému politických stran se bude soustředit na prezidentské volby a tento vývoj se velmi pravděpodobně odrazí v ústavním procesu. Ústavní proces samotný, jakož i termín a způsob konání voleb, zůstává do velké míry nejasný. Brzké konání voleb, volební zákon, založený na většinovém systému, podmínky pro registrace stran a neexistence lidové konzultace by měly dva možné důsledky. Na ústavní proces budou mít velký vliv už ustanovené politické strany či hnutí (ex-NDP a Islamisté), která jsou do jisté míry součástí stávajícího systému a pravděpodobně zvolí méně radikální změny systému (prezidentský systém) a tedy i pomalejší přeměnu stávajícího režimu. Ústavní proces bez jednoznačného rámce a široce přijímané legitimity by tak začal v momentě, kdy politická veřejnost teprve začíná vytvářet konsenzus ohledně základních práv a principů budoucího systému. Čím méně konsenzu bude panovat, tím obtížnější budou budoucí politické procesy.

Na rozdíl od tuniského přechodu se tedy egyptský jeví jako podstatě méně radikální a méně otevřený veřejnému rozhodování. Jedním z důvodů je však i pomalé formování politických subjektů a protihráčů armády. Rostoucí politická aktivita občanské společnosti, pragmatická zdrženlivost islamistů a postupné prosazování ústupků na SCAF však naznačuje, že celý proces se teprve otevírá.


Zdroje

• Alfred Stepan, Democracy’s Dawn in Tunisia and Egypt?, Project Syndicate, 2011-05-12
• Alfred Stepan & Juan J. Linz , How Egypt Can Make Democracy Work, The Atlantic, 14.2. 2011
• Amnesty International, Egypt rises: Killings, detentions and torture in the '25 January Revolution', Report, 19 May 2011
• Linda Herrera, Egypts Revolution 2.0: The Facebook Factor , Jadaliyya, 12.2.2011
• Ellis Goldberg, Mubarakism without Mubarak, Foreign Affairs, 11.2.2011
• Cengiz Günay, Mubarak's Egypt: bad paternalism, and the army's interest in managed transition, Open Democracy, 3.2.2011
• International Labour Organisation, Economic and Social Impact of the Financial and Economic Crisis on Egypt, duben 2009 (http://www.ilo.org/public/libdoc/ilo/2009/109B09_268_engl.pdf)
• Marc Lynch (ed.), Revolutions in the Arab World, Foreign Policy, 2011
• Daniela Pioppi (ed.): Egypt: A Neo-Authoritarian State Steering The Winds Of Change, The German Marshall Fund, květen 2011
• Carrie Rosefsky Wickham, The Muslim Brotherhood After Mubarak, Foreign Affairs, 3.2. 2011

Psáno pro Asociaci pro mezinárodní otázky.
http://www.amo.cz/publikace/arabske-jaro-pul-roku-egyptske-revoluce.html

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Frank napsal(a):

Pořád bude pro Evropu lepší když Egyptu bude tvrdou rukou vládnout armáda, než když se demokraticky dostanou k moci islamisté... Viz, Írán a nyní zčásti i Turecko.
04. 08. 2011 | 14:17

voroshilov napsal(a):

Zora,koho ted zajima nejaky Bibipet?
Vykladejte co se deje v Libyji,Syrii a nepokoje v Usraelu!
Sice to vim i bez Vas,ale kdyz blog tak aspon Aktualne---/
04. 08. 2011 | 14:36

voroshilov napsal(a):

Mezi tim v Libyji se stal primo zazrak,jeden plukovnik uz 5 mesicu vzdoruje cele masinerii NATO bez jidla,munici a mezinarodni podpory.Budu tak odvazny ze to prirpvnam k obrane Moskvy nebo Stalingradu?Samozrejme ze ne,Stalin mel posily a moderni zbrane,ale samotny fakt...NATO je hlineny kolos(jak kdysi pravil Ada)ktery(dikybohu)uz nemuze zvladat nic od dob bombardovani Jugoslavii ochuzenym uranem,tak proste...a vyhrozuji Rusku a Cine?
04. 08. 2011 | 15:08

zorahesova napsal(a):

I pro chápání aktuálních témat je nutné mít přehled. Přehled je výsledkem větší práce a předpokladem reakce na poslední vývoj kdekoliv. Takže pokud chce někdo komentovat egypt, demokratizaci, islamisty atd., bez podobných znalostí se neobejde.
04. 08. 2011 | 15:51

Kačer napsal(a):

Zaujala mě za zmínka o občanských skupinách na podporu Palestinců, které se nakonec obrátily i proti Mubarakovi. Zastánci Izraele s oblibou tvrdí, že arabský svět na Palestince v podstatě kašle a jen občas využívá palestinskou otázku pro politické záměry. Tady je vidět, že to není pravda, kašlou na ně pouze arabští politikové, diktátoři korumpovaní Západem. Arabská ulice na Palestince rozhodně nekašle.
04. 08. 2011 | 16:32

Midori napsal(a):

zorahesova 15:51

K čemu vám ten přehled byl, když jste v jednom z minulých blogů pohřbívala Kaddáfího?
(Libyjský režim padl, „bratr vůdce“ zůstává či půjde?)
Tento statečný muž hodný obdivu stále ještě odolává zběsilým hordám neokolonizátorů.
Mějte se a studujte, ať máte ještě větší přehled a nemusíte kalouskovat čtenáře.
04. 08. 2011 | 16:36

Vlkodav napsal(a):

Midori:

"Kaddáfího - Tento statečný muž hodný obdivu"

Jasně, proto podporuje teroristy, mučí zdravotní sestry a doktory a vlasní/vlastnil většinu průmyslu v Libii. Je vzorem diktárora - lidumila.
04. 08. 2011 | 16:44

Kačer napsal(a):

Midori: Neodhadnutí politického dění není známou něčí hlouposti nebo nevzdělanosti. Zaskočit politickým vývojem se často nechávají i profesionálové z tajných služeb. Kdo z nich předpověděl arabské jaro?
04. 08. 2011 | 16:53

Yosif K napsal(a):

Milym levicovym clenum Svazu Pratel Psychotika Gadaffiho:
Mozna si zvyknete i novy lybijsky rezim - je totiz dobre mozne, ze to bude stajne hovadsky rezim jako ten Gadafiovsky - jen mist kmene Q bude utlacovat ostatni kmeny kemn I.

Jelikoz dle rychleho pruzkumu Sky News cca 50% lybijskych povstalcu rika, ze bojuje proti Gadaffimu hlavne proto, ze veri ze Gadaffi je tajny ZID, zda se ze i v pripadne nove lybijske vlade se muze vyskytnout hojnost zaostalych fanatickych primitivu .....
04. 08. 2011 | 16:59

Čochtan napsal(a):

Egypt má jeden dva zásadní problémy.
Omezenou plochu úrodné půdy, a explosivně rostoucí obyvatelstvo. S tím nehne žádná politická strana ani Muslimské bratrstvo. Ti budou mít možná nejhorší hospodářské výsledky, protože USA je nebudou podporovat tak, jak podporovali Mubaraka. Navíc jejich vítězství by uškodilo turistickému ruchu.
04. 08. 2011 | 17:02

jája napsal(a):

vlkodav - kdo je to ten terorista??? Ten, kdo bombarduje civilní cíle, stří,lí bezbranné, vraždí vědce, odstraňuje nepohodlné, brání svou zem proti okupantům, dává bomby do hotelů, vyhazuje domy dopovětší, zabíjí lidi podle libosti atd. které podporuje Kaddáfí a které Naše Západní Vyspělá demokracie. Včera v naší TV hovořili o zvěrstev v Guatemale, desítky tisíc mrtvých vesničanů, hlavně žen a dětí povražděných USA podporovanými emh demokraty???
04. 08. 2011 | 17:10

Yosif K napsal(a):

Pane Voroshilov - co minite nepokoji v Israeli? Demonstrace proti nedostatku levnych bytu?

Vite Isrtael je siroky 16 kilometru - a stavet tam temer neni kde. Zato je spousta p[razdne pudy v Judei a Samari - na pustych a holych kopcich kde nikdy nic nestalo a nikdy nikomu nic nepatrilo. Z hlediska obcanskeho prava - idelani stavebni parcely pro dalsi rozvoj.

Israel udelal jednu chybu - neanektoval strategicky dulezite severojizni pohori. Muze to jeste udelat. Nabidnout arabskym obyvatelum israelske pasy a israelske socialni zabezpeceni. Vetsina arabu by po israelskem pase nyni jiz rycvhle hrabla. Dale anktovat alespon zapadni svahy judejskeho pohori a rozjet socialni vystavbu.

A byl by pokoj - arabove by byli spokojeni ze maji israelskou socialku a zdravko a Israel by ziskal pozemky na vystavbu socialnich bytu COBY RPG strelou dohodil od a do Tel Avivu. Kam pred rokem 1967 palestinsti TERORISTE casto bezhlave strileli z mortaru.

PRO VAS OPAKUJI ZNOVU - Palestinsti teroriste a Brevik maji spolecny cil - vyhnani tzv "cizaku a privandrovalcu" pomoci vrazd nevinnych lidi.
04. 08. 2011 | 17:11

voroshilov napsal(a):

Yosif K.
I Ja navzdory svemu vrozenemu antisemitismu chapu ze vam Haza a Holanske vysiny jsou osinou v zadku a nachuj ne treba,ale ze Izrael je na sirku 16 km. to ani nerikejte,ja jsem ze zeme kde je 16 kilometru pesi tura,nemuzu predstavit ze tak je mozne bydlet!
04. 08. 2011 | 17:32

honolulu napsal(a):

Prave jsem se docetl, ze plukovnik Gadaffy a rebelove se smiruji a delaji spolu nejakou smlouvu...Revoluce na baterky bude koncit !

V Evrope vsak asi zacne. Uvidete panove, ze casem a evolucnim vyvojem z levicovych universit v Evrope budou verejne zachody a z profesoru zachodovi intendanti. Ti proste "rozumi" svetu a jeho problemum tak dobre - skoro jako moje kristalova koule.
04. 08. 2011 | 17:44

Helmut napsal(a):

Uvidíme jak to nakonec v Egyptě dopadne. Vývoj dává dost slušnou šanci - ostatně už jen fakt, že revoluce přišla zdola (narozdíl od puče Gamála Násira, který vytvořil dosavadní egyptský režim) je obrovsky důležitý. Tady už nejde o to, jestli revoluce "uspěje". Samotným úspěchem, který už Egyptu (ani Tunisku) nikdo nevezme je právě ono občanské uvědomění, které se potáhne do budoucnosti. A v takové situaci je vždy obrovsky obtížné znovu nastolit autoritářský režim - musely by k tomu značně přispět vnější podmínky a ty se nezdají být nakloněny nějaké "kontrarevoluci" - a když už by se to třebas i podařilo, je dosti obtížné takový režim udržet.

Nové režimy v arabských zemích se sice mohou "zvrhnout", ale úplně stejně se mohou začít vyvíjet i standardní demokratickou cestou. Do budoucnosti nevidíme. Ale kdyby zůstaly u moci staré struktury, tak sice zůstane zachována "stabilita" v regionu, ale těžko by mohlo dojít k nějaké demokratizaci. Proto je třeba současné procesy v těchto zemích podporovat. Bez nich není šance na zlepšení (byť hypoteticky může přijít i zhoršení situace).

Jinak výbornou analýzu - alespoň dle mého mínění - těchto událostí lze nalézt zde: http://www.economist.com/node/18958237

midori: Podle dostupných zpráv (kterých je samozřejmě málo) jsou na tom jednotky Muammara Kaddáfího dost zoufale (hlavně co se týče morálky a zásobování). Konflikt v Libyi se sice ještě může táhnout, ale pan Kaddáfí už to má zcela zjevně spočítané..
04. 08. 2011 | 18:09

Al Jouda napsal(a):

Moc bych se divil, kdyby si islám nechal ujít příležitost ovládnout Egypt. Už na tom pracují určitě íránští, jemenští a saudsko-arabští agenti.
04. 08. 2011 | 20:13

čurila plenkovič napsal(a):

vorošilov je z děrevně která je lesní a hliněnou cestou 300 verst od další děrevně. to je panečku vrchol civilizace. asi proto se tam tak chlastá. z čisté radosti ze života v zemi, kde má lidský život cenu, jak nám říká historie.
04. 08. 2011 | 20:59

voroshilov napsal(a):

curila plenkovic:
Kdo ti na to odpovi?Co sledujes uz mnoho let tim ze kalis na zemi ve ktere jsi nikdy nebyl a nic nevidel,rumcajsi-eleno?To myslis ze tvoje ubohe zvasty nam nejak ublizi?
04. 08. 2011 | 21:17

Ing. N. napsal(a):

(honolulu)

píšete:
---Prave jsem se docetl, ze plukovnik Gadaffy a rebelove se smiruji a delaji spolu nejakou smlouvu...Revoluce na baterky bude koncit ! ---

Zdá se, že máte pravdu, potvrzují to nejrůznější zdroje za posledních 24 hodin.

Někteří britští poslanci si dle New Statesman vyčítají, že se proti tak nesmyslnému dobrodružství v Libyi nepostavili.

Je třeba se zamyslet nad tím, proč se čelní politici pouštějí do takových finančně náročních hazardů s hromadami mrtvol a zničené infrastruktury. Nabízí se dvě vysvětlení. Za prvé - jsou to absolutní diletanti, kteří spolu se svými poradci nejsou schopni zvážit situaci. Za druhé - nezáleží na tom do jakého válečného konfliktu se pustí. Důležité je, že vydělává zbrojní průmysl, který potom při volbách finančně podpoří tu správnou stranu, která bude opět nakloněna zbrojnímu průmyslu. Účet za celé to válečné dobrodružství zaplatí zmanipulovaný volič. Pravděpodobnější bude asi druhá varianta.
04. 08. 2011 | 21:20

Ing. N. napsal(a):

Oprava:

finančně náročných hazardů
04. 08. 2011 | 21:23

miroslav poradek napsal(a):

No na rozdil od "specialistky" pani Hesove jsem mel moznost cist dojmy par lidi, kteri nyni Egypt a Syrii navstivili. Jeden z nich je vzdelany Egyptan, ktery konvertoval ke krestanstvi a zije v Italii.Tedy znaji jazyk i "kulturu" a maji styky na vyssich urovnich. Ti tvrdi, ze se jedna o muslimsky prevrat ,ktery je rizen dovedne MB a jeho odnozemi v ostatnich statech severni Afriky. Organisovane pogromy na egyptske krestany Kopty po "Revoluci" ( Islamske ) to potvrzuji. Zdegenerovany Zapad, pokud se jedna o pronasledovani krestanu v islamskych statech tradicne nevidi, neslysi a hlavne NEPROTESTUJE ! Ovsem kdyz syrska ci lybijska armada likviduje islamske bojuvky tak je ohen na strese.To se hned intervenuje t.j. bombarduje nebo alespon vyhrozuje ! Ne, ze by byl Asad ci ten beduinsky posuk, podporovatel terorismu Kadafi sympaticti, ale pokud padnou na jejich mista prijdou islamsti fanatici. Pani Hesove bych doporucil, aby si precetla program Muslimskeho Bratrstva, aby neplkala blbosti . Jejich zakladnim zamerem je totalne islamisovat napred Egypt a okolni staty a pak i Evropu. A to ne v rukavickach, ale silou !!! Bohuzel oproti Talibanu je MB o dost chytrejsi a tak mu "znalci"i tupi evropsti politici a là pani Hesovà velice ochotne sednou na lep. Podle uslovi:" Kdyz ptàcka lapaji pekne mu zpivaji."
04. 08. 2011 | 22:21

Nechápavý napsal(a):

A kdo to vlastně demonstruje v tom Izraeli? Nějací sockomouši, co nechápou, že ceny bydlení určuje neviditelná ruka trhu?
04. 08. 2011 | 23:27

Helmut napsal(a):

miroslav poradek:

"mel moznost cist dojmy par lidi, kteri nyni Egypt a Syrii navstivili."

Nakolik je takový vzorek relevantní? Určitě by se daly najít i zcela opačné názory. Tohle je tedy dosti subjektivní tvrzení, které argumentačně těžko obstojí.

"Organisovane pogromy na egyptske krestany Kopty po "Revoluci" ( Islamske ) to potvrzuji."

Revoluce v Tunisku ani Egyptě rozhodně nemá islámský charakter. To že je v Egyptě silné Muslimské bratrstvo je sice fakt, ale stále to nic neznamená. Ostatně bylo to právě Muslimské bratrstvo, které bylo vývojem událostí zezačátku nejvíce překvapeno. A co se týče Koptů. Sami se dost hlasitě podíleli na revoluci. Události proti nim jsou smutné, ale rozhodně to nedokazuje nic o celkovém smýšlení Egypťanů vůči nim. Troufám si tvrdit, že ty akce byly dost menšinová záležitost. A pokud se prezidentem stane Muhammad ElBaradej (což je dost pravděpodobné - mimochodem laureát Nobelovy ceny míru, pokud nevíte), tak se v Egyptě opravdu neobávám vzniku islámského režimu. A mimo to by Egypt v takovém případě (který samozřejmě také nelze vyloučit - byť je dle mého silně nepravděpodobný) velmi utrpěl hospodářsky - do značné míry je závislý na turismu a tedy zahraničí a i představitelé Muslimského bratrstva to jistě dobře vědí. Z tohoto hlediska je uzavření Egypta do sebe a vznik rigidního islámského režimu á la Írán silně nepravděpodobné. Islám jistě bude hrát v životě Egypta do budoucna významnější roli než dosud (ostatně v případě demokratického vývoje je to zcela standardní), avšak zapuštění některých motivů fiqhu (což se zřejmě uskuteční) do právního řádu není důvodem pro hysterii a nemusí nutně odporovat demokracii.

"Zdegenerovany Zapad, pokud se jedna o pronasledovani krestanu v islamskych statech tradicne nevidi, neslysi a hlavne NEPROTESTUJE !"

To není pravda, tyto události byly důrazně odsouzeny na západě i v samotném Egyptě.

"Jejich zakladnim zamerem je totalne islamisovat napred Egypt a okolni staty a pak i Evropu."

Viz. výše. A můžete mi sdělit, jakým způsobem může Muslimské bratrstvo islamizovat Evropu? Dost mi to nejde do hlavy při pomyšlení, že proporce muslimů v Evropských státech (mimo těch, kde jsou autochtonní populací - Bosna, Albánie, Bulharsko, Černá Hora, Kosovo, Turecko) nedosahuje (při klesající imigraci, porodnosti a narůstající repatriaci) více než 6%. To by byl vskutku mistrovský výkon. Jsem zvědav, jak se ho ono ultimátně zlé a všemocné Muslimské bratrstvo zhostí.

"Ne, ze by byl Asad ci ten beduinsky posuk, podporovatel terorismu Kadafi sympaticti, ale pokud padnou na jejich mista prijdou islamsti fanatici."

Vy jste věštec, že víte kdo přijde na jejich místa? Tohle si předvídat netroufám.
A propos. Odpoví mi někdo na otázku, proč je konzervativec v Evropě chápán jako "obránce tradičních hodnot" zatímco v muslimském světě je to nebezpečný radikál, který netouží po ničem jiném než islamizovat svoji zemi a rozpoutat svatou válku proti západu? Třebas takový Erdogan to schytává dost často, přitom není ničím než klasickým konzervativcem, stejným jako ti v Evropě.

Doufám, že je to dostatečně vyčerpávající a důstojně podložené (narozdíl od příspěvku, na který reaguji). A přeji paní Hesové, nechť se nenechá zhnusit "chytráky", kteří všechno znají, ale zhusta vědí o islámu a muslimském světě úplné prd (dokázal by někdo z nich bez googlu vyjmenovat alespoň 5 základních pilířů islámu?) a papouškují jen "populární jednoduché názory", které vypouštějí z úst politici či žurnalisté, kteří jsou v oboru vesměs nevzděláni.
05. 08. 2011 | 00:01

Johan von Conteyner und PAMPERS napsal(a):

Nechápavý...
..žádní sockomouši,ale prostí věřící i sekularizovaní Židé.
Ostatně součástí židovského náboženství je i hluboce zakořeněno ,
(ba i nařizováno-tóra), sociální cítění.
Pochopitelně především ve vztazích ve vlastní komunitě.
Např .jste li stát.občanem Izraele ,nesmí Vám tamnější banky účtovat úroky .Jedná se o náboženské nařízení.
Proto jsou tyto všelijak dovedně maskovány,jako by různé rádoby poplatky.
05. 08. 2011 | 00:02

Nechápavý napsal(a):

Johan von Conteyner und PAMPERS: Takže mít sociální cítění je v pořádku, pokud jste Žid. Když nejste Žid a máte sociální cítění, tak jste jen obyčejný sockomouš. Je to tak?
05. 08. 2011 | 00:51

Nechápavý napsal(a):

A ještě mě napadlo, že islám je v tomhle vlastně velmi podobný židovskému náboženství. V islámu je taky sociální cítění hluboce zakořeněno, existuje povinnost dávat almužnu (zakát), podporovat vdovy a sirotky, zákaz účtování úroků apod. (A k tomu si můžeme přidat i další náboženské předpisy, například muslimský halal je vlastně to samé co židovský košer...)
05. 08. 2011 | 05:00

Yosif K napsal(a):

Jak rekl pan Cochtan:
Egypt je v podobne pasti jako mnoho jinych rozvojovych statu - nutno podpotknout hlavne arabskych a africkych.
1)Omezena plocha pudy versus populacni exploze obyvatel;
2)Polovzdelane obyvatelstvo - tezko zamestnatelne pri jakekoliv narocnejsi cinnosti. To je sice zdanlive popreno vrstvou egyptske inteligence - doktoru, inzenyru, atd. Vrstva inteligence je vsak slaba, malo pocetna a navic i ona je zcasti nezamestnana. Jako vsude v arabskych zemich.

Zlepsit ekonomicke podminky cca 100 milionu lidi neni za stavajiciho chaosu v Egypte mozne.

Obcas nejakeho egyptskeho inyteligenta poznam - jde o vyskoskolsky vzdelane lidi vetsinou s rozhledem deti z materske skolky.
Prevladajici nazory:
1)ZA VSECHNY POTIZE MUZE ISRAEL, KTERY EGYPT VYKORISTUJE = zrusit miroovou smlouvu s Israelem
2)Nema cenu budovat prumysl, vse se jiz vyrabi v Cine
3)nema cenu modernizovat zemedelstvi, jeste by se zvysila nezamestnanost
4)Pokladem Egypta jsou turismus a suezsky kanal. Staci zvysit ceny hotelu a ceny za pouziti suezskeho kanalu a BUDE DOBRE!!!!!

To je vsak zasadni nepochopeni. Uz nyni je turismus o 40% dole. Dokud budou na namesti Tahrir miliony lidi hulakat protizapadni hesla a volat po valce s Israelem, s turismem se to moc nezlepsi.
Pokud Egtypt presoli poplatky za suezsky pruplav, arabsti bratri z Gulfu vybuduji nove ropovody do Turecka a Syrie, protoze se to pak vyplati.

Egypt je v podobne situaci jako Francie po padu kralovstvi. Nechce zit v despocii, ale neumi zit v demokracii. Navic - na rozdil od Francie - muslimove neumi racionelne budovat kapitalismus - prumysl, sluzby atd. KDO Z PRUMYSLOVYCH GIGANTU CHCE INVESTOVAT DO EGYPTA? A kdo ze zabednenych egyptanu vubec chce aby tam investovali prumyslovi giganti?

Turismem a primitivnim zemedelstvim se vsak 100 milionu lidi neuzivi.
05. 08. 2011 | 11:45

Yosif K napsal(a):

Mimochodem - devizove rezervy Egypta klesly za dobu revoluce z US$ 50 miliard na US$ 20 miliard. Diky poklesu v turismu a diky poklsu v prodeji plynu devizove rezrve Egypta klesnou na nulu nekdy v zari ci rijnu.

Za co pak bude Egypt kupovat obili?????

V Somalsku propukl hladomor. Kdo bude za chvili zivit Egypt? Za ci penize? Prispeji snad Saudove?
05. 08. 2011 | 11:52

Martin Konvička napsal(a):

Yosif K

... a já bych dodal, že to strašlivé přelidnění, se kterým nikdo netuší, co dělat, má jednu jedinou příčinu - islám, který rodinu redukuje na továrnu k výrobě nových muslimčat. V egyptském mikrosvětě tak vidíme, co by se stalo s celou planetou, kdyby se naplnily cíle islámu, světová dominance. Do jedné-dvou generací by si muslimčata šlapala po hlavách, a nezbylo by jim, než se vybít navzájem.

Jinak ten postřeh s Francií po pádu království je velmi trefný. Mám informace, že v nedaleké Saudii tamní rebelující bohatá a vzdělaná mládež - vesměs vzdělaná na západních universitách, znající jazyky - hodně čte. Nečtou ale dekonstruktivisty či poststrukturalisty, které jim na těch universitách cpali do hlav. Čtou předrevoluční francouzské osvícence. Nacházejí s tím obdobím paralely, chtěli by změnu, ale bojí se. Vědí, jak ti osvícení francozští aristokrati dopadli.
05. 08. 2011 | 11:58

Yosif k napsal(a):

Jo pane Helmute neni konzervativec jako konzervqativec.

Evropsky konzervativec 21 stoleti neobhajuje ani otrokarstvi, ani feudalismus, obhajuje nejspis brutalni kapitalismus se snizenou socialni roli statu a s podporou individualismu a svobodneho podnikani. Evropsky konzerrvativec obhajuje kapitalsimus, ktery prinels i delonictvu ytisicinasovbne zvyseni zivotni urovne.

Muslimsky konzervativec obhajuje predfeudalni pravo sharia ktere je na pomezi otrokarstvi a feudalismu a misto svobody a individualismu podporuje ztratu schopnosti samostatne myslet a vladu teokracie. S timto arsenalem tmarstvi a zpatecnictvi se veru nejaky rozvinuty kapitalsimus tezko vybuduje.

Situace v Turecku je jina. Tak je islamisticky rezim asi takovy jako je v CLR komunismus. Erdogan spise nez islamismus zavadi kombinaci politicke totality (tisice novinaru, profesoru atd bruci za bagatelni prestupky) a ekonomickeho liberalismu. Na prumysl a bankovnictvi se boji sahnout, aby nepokazil hospodarsky rust. Erdogan ZATIM nezavadi Turecko do paralely spanelske inkvizice, ale spise spanelskeho kapitalistickeho fasismu za generalissima Franka.
Cca polovina Turku jsou pouze formalni muslimove - po sichte piji pivo a pri praci napr v hutich ci automobilkach ramadan nijak masivne nedodrzuji. Islamisticka vlada ZATIM v Turecku neznamena 100% islamisticky rezim - jaky je v KSA a jaky se mozna proklube v Egypte, Syrii, Lybii, Jemenu atp.

Islamiste v Egypte maji silu a vliv zavlect zemi do stavu pararelniho k nadvlade inkvizice ve Spanelsku 18 stoleti. Ne pochybne maji takovy rezim v planu.
05. 08. 2011 | 12:22

Yosif K napsal(a):

Jinymi slovy - muslimske bratrztvo tezsko vybuduje prumysl na turecke urtovni. Muslimske brtarsvtvo nema v planu resit pripadny hladomor v EDgypte - to bude resit Allah nebi spise EU.
Muslimske bratrsvo ma v planu zavadet shariatske pravo - napriklad urezani hlavy za odpadlictvi od islamu atp atp atp.

Takze - muslimsti bratri se napriklad od britskych konzervativcu prece jenom jaksi lisi.

Dale - pro siritele bludu o israelskem bankovnictvi - to neni rizeno - na rozdil od banovnictvi v KSA - nejakymi direktivami nabozenskych tmaru. Urocene pujcky a deposita jsou normalni produkt - na rozdil od tzv "islamskeho bankovnictvi".

A variety of mortgage products are currently offered:
Combination mortgages in New Israeli Shekels offering a mix of interest rate tracks integrated into a single mortgage; unlinked loans bearing variable interest rates, loans linked to the Israeli Consumer Price Index, loans linked to the U.S. Dollar, Euros and more.
US Dollar and Euro mortgages are available, bearing variable interest rates for periods of up to 20 years.
05. 08. 2011 | 12:38

Helmut napsal(a):

Mortin Konvička:

Tvrzení, že "mám informace" moc neobstojí.. chtělo by je to také něčím prokázat. Takhle bych tu mohl taky zvesela argumentovat.. Informace mohu mít o spoustě věcech, ale je otázka, nakolik jsou relevantní a zdali nejsou jen pouhým subjektivním výřezem skutečnosti.

Yosif K

"Evropsky konzervativec 21 stoleti neobhajuje ani otrokarstvi, ani feudalismus"

Nejak jsem si nevšiml, že by pan Erdogan něco takového obhajoval.
"Erdogan ZATIM nezavadi Turecko do paralely spanelske inkvizice, ale spise spanelskeho kapitalistickeho fasismu za generalissima Franka."

"Islamiste v Egypte maji silu a vliv zavlect zemi do stavu pararelniho k nadvlade inkvizice ve Spanelsku 18 stoleti. Ne pochybne maji takovy rezim v planu."

Náte důkazy pro taková tvrzení nebo jenom prázdně plácáte?

"Muslimsky konzervativec obhajuje predfeudalni pravo sharia ktere je na pomezi otrokarstvi a feudalismu a misto svobody a individualismu podporuje ztratu schopnosti samostatne myslet a vladu teokracie."

Víte vůbec co přesně obsahuje šarí'a? Co konkrétně je na něm "otrokářského" a "feudálního"? Rád bych nějaký přesnější rozbor, takovéhle obecné formulace jsou na houby, to umí každý pitomec. Hezky mi svoje tvrzení dokažte s odkazem na hodnověrný zdroj. Jinak jste hlupák, který tady papouškuje převzaté obecné "názory" bez hlubší znalosti tématu.
Byl bych rád, kdyby se mi od vaší osoby, alespoň jednou dostalo důkazů pro vaše tvrzení, zatím jste je nikdy nepředložil. A také mi povězte, proč žádný odborník (!) na religionistiku, samotný islám, nebo islámské země narozdíl od místních "odborníků" a priori islám neodsuzuje tak jako to s radostí dělají různí populističtí politici a "pseudovědci", kteří se potřebují zviditelnit.
05. 08. 2011 | 13:12

Martin Konvička napsal(a):

Helmut:
Mohu nabídnout jen své neanonymní slovo - jakékoli důkazy by ty lidu kompromitovaly. Relevantní ty informace jsou (pocházejí z nejvzdělanějších a nejliberálnějších kruhů v Saudii), což se nevylučuje s tím, že pochopitelně jsou subjektivním výsekem.

Ale na něco upozorňují: Konkrétně, že západní společenskovědní mainstream počínaje ranným 19. stoletím je pro ty země zcela irelevantní. Oni tuší, že Marx, Hegel, klasický liberalismus ani post-1960s-ismy jim nemají co nabídnout. Mají se k jejich společnosti, jako předpověď počasí na Marsu ke stavu sněhové pokrývky v Krkonoších.
05. 08. 2011 | 13:35

kohl napsal(a):

Ze života Helmutů aneb Helmutův vývoj..
(Převzato z youtube.com)

Ahoj já jsem Helmut, opravář komínů...

Helmut v koupelně

Helmut zabíjí Lindu

Helmut v léčebně
au ... Noooooovidiš:-))
05. 08. 2011 | 13:38

Martin Konvička napsal(a):

Helmut - k tomu, co píšete Yosifovi K.

Píšete mu, že je pitomec a hlupák. Nemohu, než to glossovat přihráním míčku na vaši stranu.

Na Vaši otázku na mě jsem odpověděl slušně... lituji toho, že zde nelze mazat komentáře. Vy si totiž slušnou odpověď nezasloužíte. Vám nejde o diskusi, ale o relativizování a bagatelizaci. Nebo si opravdu myslíte, že MB nemá na to, zavléci Egypt do "středověkých" poměrů somálského typu? Vždyť se to děje před našima očima - sledujte zprávy. A opravdu doufáte, že Yosif K. neví, co znamená šária? Chcet důkazy? To si neumíte sám vygooglovat a postudovat Sunnu, to jste nikdy nedržel v ruce příručku Umdat al Salik?

No, možná ne. Hlavně že mustrujete lidi vzdělanější, nadáváte jim, smějete se jim.
Shazujete tím jen sebe.
05. 08. 2011 | 13:41

Helmut napsal(a):

Martin Konvička:

K prvnímu příspěvku. Stále však mluvíte o Arabském poloostrově.
Muslimských zemí je však násobně více. Platí totéž pro Maroko, Albánii, Kazachstán, Indonésii, Bangladéš?

Ad druhý příspěvek. Tón byl zcela záměrný, neboť od Ysifa K (ať už se za tím nickem schovává kdokoliv) jsem se zde několikrát dožadoval zdrojů ohledně jeho tvrzení. Nikdy je nebyl schopen předložit. Pokud chce někdo někdo skutečně rozumně debatovat na podobné téma, nechť činí se skutečně podloženými informacemi. Některé informace, které ve svých příspěvcích předkládal jsem se pokoušel najít a ověřit. Bez úspěchu. To tyto tvrzení značně devalvuje.

"sledujte zprávy"

Hezká rada. Vězte že zprávy sleduji, avšak i ty je třeba brát s rezervou. Média fungují vlastním specifickým případem (nehledě k faktu, že mnohá média mají mizernou úroveň - obzvláště ta česká - a mají sklon k zjednodušování) a nelze jich užít jako zdroje pro vytvoření názoru na tak složitou problematiku. Odbornou literaturu těžko může nahradit zpravodajská reportáž, jejíž autor je žurnalista a nikoliv odborník na danou oblast.

A opravdu si myslíte, že o takovém pojmu jako "islám" (jenž nabývá obrovského množství variací) lze mluvit v obecné rovině? Jen velmi omezeně a na základní úrovni. Také asi těžko lze mluvit v obecné rovině o křesťanství když obsahuje tak odlišné směry jako katolicismus, ortodoxní církve, různé protestantské směry a mnohé menší odnože. A stejně se to má s islámem, takže mluvit obecně - pokud to má mít nějakou úroveň - nelze.

Některé konkrétní projevy - byť silně zviditelněné díky mediálnímu a politickému diskursu, navíc zcela evidentně jasně menšinové - vůbec nemusí nic znamenat.
05. 08. 2011 | 13:58

Martin Konvička napsal(a):

Helmut:
Psal jsem o bohatých - vzdělaných - saudských intelektuálech, respektive jejich čtenářských zálibách. Co sem motáte Maroko apod., bych netušil, kdybych neznal klasický kokotí trik s rozmělněním debaty. Jenže ho znám minimálně stejně dobře, jako Vy.

A totéž islám. Ano, lze o něm mluvit obecně. Víte, mou profesí i koníčkem je hmyz. A tam se roháč velký, nosorožík kapucínek a lýkožrout smrkový v mnohém liší, ale pořád to jsou brouci, a o broucích obecně hovořit lze - všichni mají kusadla, pár krovek a pár křídel.

A stejně tak o islámu - mnoho směrů, ale všechny vedou k vymytí mozku, netoleranci, perverznímu pojetí sexualiy, frustraci, nesvobodě... totalitě ducha. Jeden směr více, jeden méně, ale oni ten roháč a lýkožrout taky nejsou stejně velcí. Ale furt to jsou brouci.
05. 08. 2011 | 14:16

Helmut napsal(a):

"všechny vedou k vymytí mozku, netoleranci, perverznímu pojetí sexualiy, frustraci, nesvobodě... totalitě ducha."

A jak tento názor podložíte? Asi těžko to budou odborné práce o islámu.. Obávám se, že hlas odborníků, kteří se islámu věnují celý život je o něco relevantnější, než tento váš nesmyslný výkřik. Nějak mi nejde do hlavy, co mají brouci společného s islámem. Krásný příklad účelového srovnání, které není ničím podložené a má podpořit pochybný názor (viz. citace).
05. 08. 2011 | 14:40

Martin Konvička napsal(a):

Helmut:
Brouci nemají k islámu společného vůbec nic, ale posloužili mi jako ilustrace poměru jednotlivostí a celku, konkrétního a obecného.

V oblasti studia brouků - a to je další příklad - najdete spoustu specialistů, kteří znají každý detail života druhu Lucanus cervus, nebo každý chloupek na larvách čeledi Cerembycidae, ale "brouky" jako skupinu by nedokázali charakterizovat, a už vůbec nic neví o jiných skupinách hmyzu.
No a takoví jsou i četní "odborníci, zabývající se studiem islámu po celý život". Mohou mít skvělou znalost ranně středověkých jemenských rukopisů, nebo perské juridsprudence 17. století, a přece islám nechápou.

Pak je ještě jeden typ odborníků - ti, kteří chápou až moc dobře, ale ze zištnosti, zbabělosti, či pouhé lidské křivosti, nesdělují - mlží.

Ani jedni, ani druzí "odborníci" nejsou pro pochopení islámu k ničemu. To raději hodinový hovor s náhodně vybraným muslimem.
A těch jsem, bagatelizující Helmute, absolvoval stovky.
05. 08. 2011 | 14:50

Helmut napsal(a):

Výborně.. takže akademickou obcí uznávaní odborníci, kteří se islámu věnují celý život, mají na svědomí uznávané odborné monografie, publikovali mnoho odborných článků v ČR i v zahraničí a mnohhokrát pobývali v muslimských zemích o islámu ve skutečnosti nevědí nic..

To mi docela stačí pane docente. Věnujte se raději entomologii, které jistě rozumíte.. podobnými absolutními výroky (všechny vedou k vymytí mozku, netoleranci, perverznímu pojetí sexualiy, frustraci, nesvobodě... totalitě ducha.) ze sebe jen děláte hlupáka.
05. 08. 2011 | 15:31

Martin Konvička napsal(a):

Posoudit, kdo tady ze sebe dalá hlupáka, Helmute, nechám na čtenářích (pokud to někdo čte), jakož i na budoucnosti.

Dějiny lidského poznání, víte, znají nesčetně příkladů, kdy nějaký akademický obor ztratil kontakt s realitou, dokonale se zapouzdřil do sebe, uvízl v mylném paradigmatu ... a časem zemřel na úbytě. Navzdory monografiím a článkům. Finanční přetučnělost to někdy způsobila, ale vždy tomu pomohla - tomu přežívání mrtvého oboru.

Tvrdím, že takovým oborem je současná západní "islamistika" (zastupovaná zde nebohou Z. Hesovou, globálně pak akademickými zrůdičkami typu J. Esposita či T. Ramadana) a tvrdím, že současný vývoj v Egyptě je empirickým testem mimóznosti, mylnosti, nebo dokonce prodejnosti onoho oboru, respektive jeho hlavního proudu.

Dále tvrdím, opakovaně, že porevoluční Egypt již je, a dále bude, "islámštější", to jest fanatičtější, méně tolerantní, násilnější... a taky chudší a frustrovanější, než Egypt předislámský. A konečně tvrdím že gramotný evropský muž, který na prahu 21. století bagatelizuje islámskou expanzi, nebo ji dokonce vítá, je buď neinformovaný hlupák, nebo cynický kariérista, nebo sexistické prase.
05. 08. 2011 | 15:48

tytyty napsal(a):

Předchozí diskuze proběhla přesně dle předpokladů a zákonitostí.
Diskuze s horlivým příznivcem nějakého -izmu, tak typická zejména pro diskuzi se stoupenci islámu, má téměř vždy stejný průběh a prakticky stejný výsledek.

Diskuze s podobnými lidmi může ovšem být určitým přínosem pro jednu stranu. Ano. Taková možnost tu je a sice taková:
Jít po veřejné komunikaci dál a stoupnout rovnýma nohama do problému. V takovém případě zcela jistě dojde k určitému obohacení jednoho s diskutérů. To je nesporné.
Já to však, vzhledem k tomu, že tuším, který z nich to bude, takovou situaci, s lehkým srdcem, oželím.

Pokud já vidím na veřejné komunikaci ležet podobného hellmoutha, raději jej obejdu. Není to však proto, že bych se ho bál.
05. 08. 2011 | 16:21

Helmut napsal(a):

"Diskuze s horlivým příznivcem nějakého -izmu, tak typická zejména pro diskuzi se stoupenci islámu, má téměř vždy stejný průběh a prakticky stejný výsledek."

Pozor! Já rozhodně nejsem nějaký stoupenec islámu. Islám jako takový (stejně jako celek křesťanství) je pro mě hodnotově naprosto neutrální (což nemění nic na tom, že je to zajímavý studijní materiál). Není to ani hrozba, ani nic co je třeba adorovat a slepě následovat. Islám sám o sobě je tak obsáhlý pojem, že ho nelze zaškatulkovat jednoduchými absolutními soudy (všechny vedou k vymytí mozku, netoleranci, perverznímu pojetí sexualiy, frustraci, nesvobodě... totalitě ducha.).

To jen pro upřesnění, abych tady nebyl považován za nějakého zapáleného stoupence islámu.
"Dějiny lidského poznání, víte, znají nesčetně příkladů, kdy nějaký akademický obor ztratil kontakt s realitou, dokonale se zapouzdřil do sebe, uvízl v mylném paradigmatu ... a časem zemřel na úbytě. Navzdory monografiím a článkům. Finanční přetučnělost to někdy způsobila, ale vždy tomu pomohla - tomu přežívání mrtvého oboru.

Tvrdím, že takovým oborem je současná západní "islamistika"

Prosím. Máte právo to tvrdit, ale je to čistě váš privátní názor, který má zcela nulovou relevancí. Komu mám asi tak věřit více. Člověku, který se - byť akademicky - věnuje entomologii nebo profesorovi, který se celý život zabývá islámem a přednáší třebas na FF UK?
05. 08. 2011 | 17:30

Martin Konvička napsal(a):

Helmut:

"islám je pro mě hodnotově naprosto neutrální..."

Aha. Tak já vám našeptnu několik klíčových slov.

Brainwash. Dhimma. Džihád. Káfir. Kamenování. Mounafik. Paralelní právní systém. Nekonsensuální sexuální otrokařina. Strach. Šáriátské tresty. Teokracie. Vražda odpadlíka. Vražda ze cti.

Pokud jsou pro vás tyto věci "hodnotově neutrální", jste - a na tom trvám - typ člověka, který by vůbec neměl běhat po svobodě. Pro psychopatické sadisty mají v Bohnicích specielní oddělení. Sice tam posílají až poté, co dotyčný něco provede, ale nebojte. Dočkáte se.

(Pokud chcete zkoušet to s umírněnými muslimy, a neházením do jednoho pytle, můžete. Jistě víte, že vás vykontruju drtivou většinou komunistů, kteří ani nedozírali v gulagu, ani nikoho nerozkulačili, ba ani facku třídnímu nepříteli nevlepilli).
05. 08. 2011 | 17:47

tytyty napsal(a):

A tu máš čerte, kropáč!

Jestli jste ten, co si myslím. Tak tedy budu radši věřit více slušnému člověku, který je entomolog, než tomu, kdo byl od roku 1984 veden jako agent StB. A kterému přes spolupráci s StB nebyla na FF UK prodloužena smlouva a který se proto až do roku 1990 se živil jako tlumočník.
No, ale možná se mýlim.
05. 08. 2011 | 17:53

Martin Konvička napsal(a):

K islámologům ještě - převelice stručně.
Není to o shazování jejich erudice. Nebo že by nepsali zajímavé knížky.

Problém s nimi je, jak umně, skoro slalomářsky, se vyhýbají všem tématům, které se zdají být jen trochu ošemetné. Jako islámské rodině, vlivu polygamie na psychiku žen, dětí a nesezdaných mužů, ambivalentním postojům k homosexualitě, vlivu absence dvoření na vývoj vztahů k dětem... Nebo islámské psychologii, souvztažnosti mezi islámem a úpadkem kritického myšlení, nebo islámské ekonomice, vlivu inšalláh-fatalismu na plánování budoucnosti ...

To vše jsou témata, jež mohou být "zajímavá a hodnotově neutrální" - pod podmínkou, že islám je kdesi daleko a příslušný vědec je rasista.
Jakmile se islám etabluje i v Evropě, nám pod okny, hodnotově neutrální nejsou. Je třeba k nim zaujmout postoj. Přinejmenší(!) se je pokusit popsat, zkoumat, varovat před nimi případnými riziky.
Akademičtí islámologové tak neučinili. Čest výjimkám, našly by se. Ale mainstream mlčí jako hrob.

Jsou tak hloupí? Nebo se tak bojí?
Pohrdám akademiky, kteří jsou hloupí a/nebo se bojí. Vzkažte jim to.
05. 08. 2011 | 17:58

Helmut napsal(a):

Jenže vy tady předvádíte totéž, co kritizujete. Taky si účelově vybíráte jen některé aspekty islámu, na jejichž základě odsoudíte celek. To taky není úplně férová argumentace. Nehledě na to, že třebas argument kamenovaní (pro příklad) je zcela směšný, protože se praktikuje asi tak často jako pálení čarodějnic v křesťanských zemích (také se to sem tam praktikuje, ale nikdo to nerozmazává v médiích, takže se to nikdo nedozví).

"Jakmile se islám etabluje i v Evropě"

A můžete mi prosím vysvětlit jak? Největší proporci muslimů v Evropě (mimo autochtonních populací - Albánci, Bosňáci, Turci, Krymští Tataři, polští Tataři..) nepřesahuje proporce muslimů v Evropských zemích 6%. V rámci celého kontnentu je pak proporce mizivá. Jak sakra chtějí při snižující se porodnosti, klesající imigraci a dokonce repatriaci (Turci v Německu) ovládnout Evropu?
05. 08. 2011 | 18:38

Martin Konvička napsal(a):

"čelově vybíráte jen některé aspekty islámu, na jejichž základě odsoudíte celek"

Jistě - protože jedno zkažené zrno zkazí pytel mouky. Každý jeden z těch aspektů (z nichž třeba džihád nebo káfir jsou pro islám klíčové) stačí k odsouzení. Hitler taky stavěl dálnice a pečoval o pracující ... a přeci ho všichni soudí, kvůli "pár aspektů", a je to správé.

"etabluje v Evropě"

Zase bagatelizujete. Před dvaceti lety to nebylo 6%, ale cca 1%. A ten vývoj je autokatalytický. Vinou troubů, jako jste Vy.
05. 08. 2011 | 18:49

tytyty napsal(a):

Utkvělá představa je neléčitelná.
Helmut napsal(a): 05. 08. 2011 | 00:01 Viz. výše.
A můžete mi sdělit, jakým způsobem může Muslimské bratrstvo islamizovat Evropu? Dost mi to nejde do hlavy při pomyšlení, že proporce muslimů v Evropských státech (mimo těch, kde jsou autochtonní populací - Bosna, Albánie, Bulharsko, Černá Hora, Kosovo, Turecko) nedosahuje (při klesající imigraci, porodnosti a narůstající repatriaci) více než 6%. To by byl vskutku mistrovský výkon. Jsem zvědav, jak se ho ono ultimátně zlé a všemocné Muslimské bratrstvo zhostí.

Pro srovnání:
Helmut napsal(a): 05. 08. 2011 | 18:38

A můžete mi prosím vysvětlit jak? Největší proporci muslimů v Evropě (mimo autochtonních populací - Albánci, Bosňáci, Turci, Krymští Tataři, polští Tataři..) nepřesahuje proporce muslimů v Evropských zemích 6%. V rámci celého kontnentu je pak proporce mizivá. Jak sakra chtějí při snižující se porodnosti, klesající imigraci a dokonce repatriaci (Turci v Německu) ovládnout Evropu?

Jako na kolovrátku. Kolem dokola. A dokola kolem.
05. 08. 2011 | 18:54

Helmut napsal(a):

Ok.. chápu. Takže 1,5 miliardy lidí jsou beze zbytku zlovolní muslimové, kteří ve dne v noci netouží po ničem jiném, než "dobýt" Evropu. Ještě než opustím tuto diskusi, tak se vás zeptám, zdali víte, co je to Džadidismus a kdo to to byl například Ismail Gaspirali nebo Mustafa Šokaj (to jen jako jeden z mnoha příkladů, když jsou všechny muslimská hnutí tak zlovolná).

Nějak vám asi nezapadnou do té vaší škatulky.. (všechny vedou k vymytí mozku, netoleranci, perverznímu pojetí sexualiy, frustraci, nesvobodě... totalitě ducha.)

Mimochodem srovnávat 1300 let staré náboženství (tedy druh víry v Boha) s ideologií, jež vznikla během 19. století a jejímž cílem je sociální spravedlnost je také dobrý nesmysl (to jen k tomu, kdyby jste chtěl vyrukovat s komunismem nebo nacismem).

Tímto se stahuji z této nesmyslné diskuse a nadále nehodlám na vaše příspěvky reagovat, neboť v tom nevidím žádný smysl.

P.S. Luboš Kropáček není jediným českým odborníkem na islám. Copak si najdete např. proti doktoru Slavomíru Horákovi (jehož mám tu čest osobně znát)? Pravděpodobně je větší autoritou v oboru, než vy.
05. 08. 2011 | 20:06

Yosif K napsal(a):

Pane Helmute - pokud se snazite vydavat nabozenstvi, jehoz zaklad je trest urezani hlavy za apostazi za nejaky majak pokroku a toleranci, tak lzete sam sobe do sve vlastni kapsy.

Cely islam se po celou dobu sve existence staval vice a vice zkostnatelym nabozenstvim, ci spise souborem zkostnatelych pseoudonabozenskych ritualu a mene a mne toleratnim k "uchylkam".

To je dobre videt na pocatecni toleranci zvrhavajici se postupne to tvrdeho totalitarismu nadvlady Mogulu v Indii, je to videt i na UPLNE STEJNE DEGENERACI vlady muslimu v Andalusii atd.

PANE HELMUTE - samozrejme ze neni pravda ze by 1.5 miliardy muslimuy byli zlvovolni fanatici. Je jasne ze mezi 1.5 miliardou muslimu jsou i muslimove uplne papirovi - ,mnoho jich takovych znam, jsou to slusni a tolerantni lide, vesele piji pivo i vino, potichu slavi doma Vanoce, nekteri i chanuku a nekteri dokonce i doma mluvi jen franzouzky atd atd. Dale je velke procento muslimu, ikteri muslimske ritualy dodrzuji ale nepodpopruji terorismus.

podivejme se vsak na procento muslimu, kteri terorsimus podporuji:
1)V zapadni evrope podporuje terorismus cca 35-45% muslimu "kdyz je ohrozen islam". Ten je vsak ohrozen furt...
2)V palestine schvaluje atentaty - vrazdy nemuslimskych civilistu konstantne 50-60% obyvatelstva - nektere vrazdy vsak maji podporu vetsi - na-riklad masakr v Yeshive Mercaz Harav podporovalo 93% respondentu v Gaze a 79% respondentu na westbanku.
Pane Helmute - bloumejte si dale stastne o Djadjidech a Shukajich - muslimsky proletariat a lumpenproletariat o nich v zivote neslysel, ten na vase Djadjidy a Shukaie zvysoka s...e.
Ten je uplne nekde jinde nez vy s knihami o djajdidech - muslimsky lumpenproletariat hulaka na namesti Tahrir po valce s Israelem, porada pogromy na egyptske krestany a bude voli vetsinove egyptkse islamisty - stranu obdivovatelu Hitlera a nazismu.
BTW - nedavno otevreli v Gaze novy obchodak. Jmenuje se ANDALUS. Jak by se asi jemnocitni leviocovi soudruzi ze svazu pratel islamofasismu tvariuli, kdybu nemci otevreli v Drazdanech obchodak SUDETENLAND? Nebo kdyby si Polaci otevreli ve Warsave obchodaky LVOV a VILNO? To by asi bylo revu mezi jemnocitnymi levicovymi soudruhy........
No nic, hlavne ze jemnocitni levocovi troubove si mysli, ze hamas je pouze proti zidum, nikoliv proti krestanum. Hahahaha....
05. 08. 2011 | 22:50

Yosif K napsal(a):

Obchodak ANDALUS v Gaze - hahahaha....

Co kdyby si takhle Rekove otevreli obchodak KONSTANTINOPOL?
Nebo kdyby si Nemci obchodak REICHENBERG nebo Iglau nebo Komotau??? Hahaha......
Nepripadali by vam jako totalni c....ci????
05. 08. 2011 | 22:55

antoninovy napsal(a):

Milá Zoro,

zdravím a díky za obsažný materiál, vezmu si na točas, abych to strávil a promyslel.

Egypt je velké thema, ale uvažuji spíše o Lybii, nyní, tam se válčí a jsou tam útoky a intervence Nato, umírají tam skoro denně lidé, je to blízko Egypta, ale asi jiná situace, země Evropy asi dosti zajímá dluhová situace a dosavadná ropná pole a jejich výnosy, že.

Jak jsem laik na tyto oblasti a jejich problematiku, vidím rozlišení.

Těším se, že se po prázdninách snad uvidíme, asi víte kde.

Vše dobré
an
06. 08. 2011 | 01:27

antoninovy napsal(a):

Ještě něco, Zoro

před časem slyšel jsem živé vysílání odněkud od Tripolisu, přímo z fronty, pěkně tam práskaly jednotlivé výstřely i salvy z automatů a do toho nějaký rebel referoval, že je ouplně fuk, jestli ho za chvíli zabíjí, protože bojuje za spravedlivou věc a jednak, když padne, stejně se dostane do nebe a že se vlastně těší.

Srovnával jsem si to v duchu s výpovědmi českých vojáčků na Piavě, když tam válčili proti Italům,za RU. Kdy volali maminku a úpěli za svými rolemi v zemi české, či moravské.

Bylo to hodně silné a autentické, ale docelo se mi to líbilo.

Dobrou noc
an
06. 08. 2011 | 01:39

zora hes napsal(a):

Pane Antonine, dekuji za zpravu.
O Egyptu jsme psala, protoze jsem tam ted byla. Zacina toho byt hodne :)
Tesim se na setkani v zari.
Vam take vse dobre,
Zora
07. 08. 2011 | 12:24

hovorka11 napsal(a):

Vznik egyptské revoluce evidentně unikl západním mocnostem (ostatní revoluce jsou už západem kontrolovány v jeho prospěch). Obávám se, že tlak na zpětné zavedení nedemokratického pořádku ve stylu Mubaraka tam může být ze strany západu velmi silný.
Vedou k tomu velmi pádné činy západu:

1)Krvavé potlačení demokratizačních procesů v Saudské arábii a Bahrajnu - bez svolení západu by to nešlo.

2)Krvavá válka západu proti Líbyi (VB, Francie a USA uznaly rebelující- evidentně islamisty za legitimní vládou !!!- chtějí rozdělit Líbyi. V této souvislosti se potlačují zprávy o celonárodním odporu proti bombardování Líbye a dle mého názoru genocidě ze strany NATO na obyvatelstvu.

3)Válka NATO proti Srbsku, kde už je jasně zdokumentováno, že zásah srbské armády byl vyvolán vytlačováním srbských obyvatel z jejich původního území především islamisty (kdo je v tom podpořil před zásahem NATO ?) - dodnes vyhánění zřejmě pokračuje. Vyhnáno případně vyvražděno bylo ccca 300 000 srbských obyvatel.

Závěr:
Dnes je mě jasné, že víra v islám je pouze velmi výhodný prostředek západu pro šíření nenávisti. Evidentně militantní islám vzniká a rozšiřuje se v oblastech, kde působí vojensky USA a NATO. Je to logický důsledek utrpení obyvatel v těchto převážně arabských a afrických státech, kteří po zkušenosti z dobyvačných válek západu raději tolerují pevný a tvrdý islamistický řád, než bombardování, které zabíjí civilisty i ženy bez ohledu jestli nosí nebo nenosí burky.
Myslím, že křesťanští pohlaváři bohužel k nenávisti vůči islámu napomáhají, protože i naši vojáci v Afgánistánu mají své polní kuráty, kteří jim na místě dají rozhřešení, aby mírovými jednotkami zastřelený afgánec netrápil jejich svědomí.
V Líbyi jde evidentně o válečnou frašku např. 5. srpna zasáhla raketa NATO dětskou nemocnici v Libyjském Zlitanu. Zabila 50 dětí. Kdo to u nás napíše, když bojujeme za islamisty v Brize?

http://tv.globalresearch.ca/2011/08/nato-missiles-target-libyan-hospital-kill-50-children
10. 08. 2011 | 17:28

hovorka11 napsal(a):

Zora Hesová:
Měla by jste jste opravit Váš článek o Kaddáfím a Líbyi. Každý se může mýlit a dnešní stav v Líbyi je zcela jiný než jste popisovala v březnu. Za Kaddáfím stojí drtivá většina obyvatel, která je decimovaná tisíci náletů NATO a vyjadřují mu maximálně možnou podporu. Poznali, že diktátor třeba krvavý je proti alianci NATO decimující obyvatele s nemocnicemi, vysílacími stanicemi, vodovody a ropovody učiněný beránek. Proto ta demonstrace v Tripolisu proti bombardování o které se nesmí psát a informovat byla největší na světě a dle zahraničních údajů tam demonstrovalo okolo 1,7 mil obyvatel.
Moji rodiče zažili válku i bombardování za vlády nacistů. Moc by se divili, v jakém obdobném svinstvu se vezeme.
Žádám Vás a prosím o nový a objektivní článek o Líbyi.
10. 08. 2011 | 21:13

Midori napsal(a):

Hovorka11 21:13

Děkuji za tento Váš příspěvek, už jsem myslel, že kromě mne nikdo na toto téma nezvedne hlas.
Novinářští prostituti si opět nevidí do huby. Ještě se poplácávají po ramenou a chlubí se svým rozhledem. Třikrát fuj fašismu v podání NATO a všem, kterým to připadá, že se nic neděje.
10. 08. 2011 | 23:07

Yosif K napsal(a):

Pane Hovorka 11, s prominutim si nevidite do ust. Gadaffi ma podporu sveho kmene a vudci rebelu maji podporu take svych kmenu. Videt za denim v Lybii nejake souboje vlastenectvi ci socialismnu muze jen nenapracitelny socansky romatik, ktery obelhava sam sebe, ze socik muze neco posutivniho resit.

Proc by meli mit VSICHNI Lybijci Gadaffiho v nejake zvlastni oblibe? Vsichni krome jeho kmene jej maji plne zuby protoze:
1)Podporou terorismu desitky let zabranoval Lybijcum uzivat si poradny zapadni konzum.
2)Hlasani pomatene zelene knihy a jeji uvadeni do praxe se zvrhlo na to, ze obyvatelstvo muselo kazdy tyden dlouhe hodiny masove cumakovat na schuzich nejruznejsich jamahirijskych urovni a poslouchat tam prazdne plky pri kterych se (jako ve vsech despociich) nic konkretniho neresilo.

Vase rec je na urovni jako ze za CSSR VSICHNI MILOVALI pablby Jakese a Bilaka. Nekteri jo a nekteri ne. Dle sve inteligence. A kdyz komanci chteli, tak 1.7 milionu lidi do pruvodu taky vyhnali. Avsak uspet ve volbach s totalitarskymi plky to je samozrejme tezsi nez za totace usporadat milionovou demosku.
13. 08. 2011 | 23:24

Yosif K napsal(a):

Jo a jeste neco pane Hovorka - piratske obdobi Maghrebu, kdy alzirsti a tinisti pirati po 3 stoleti masove vyvrazdovali krestanske obyvatelstvo stredomorskeho pobrezi Francie, Italie a Spanelska bylo take zpusobeno zasahem NATO?

Nez se zacnete dojimat nad "zlociny NATO" tak si prectete nejakou objektivni ucebnici dejepisu, jak to kde kdy fungovalo.

Co se tyce Srbska - Srbove meli napred stesti a pak smulu, ze ovladali federalni armadu. Pred Bosnaky a Kosovaky utekli z Jugoslavier vsechny ostatni republiky - jde o uzemi bez kladnych hrdinu - udrzet tam neco pohromade bez diktatora Tita nebylo asi mozne.
13. 08. 2011 | 23:34

Johan de Conteynr napsal(a):

Asi jsem xenofob.Ale Araby fakt nemusím !
18. 08. 2011 | 07:13

KN napsal(a):

Paní Hesová:

http://www.praha-muslim.cz/view-event.htm?eventId=120
25. 08. 2011 | 23:56

KN napsal(a):

oprava:

http://www.allheadlinenews.com/articles/90058045
25. 08. 2011 | 23:58

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy