Němcovo exekuční dědictví
Před deseti lety roztočil exministr spravedlnosti Pavel Němec byznys s chudobou v nebývalém měřítku, když radikálně zvýšil odměnu advokátů za korunové dluhy.
Píše se 1. září 2006 kdy vstupuje v účinnost novela vyhlášky, která několikanásobně zvýšila odměnu advokátů za vymáhání nejnižších dluhů. Za pohledávku ve výši jedné koruny činila odměna advokáta do té doby jeden a půl tisíce, nově pak čtyři a půl tisíce korun. To učinilo z vymáhání korunových dluhů mimořádně lukrativní byznys, do kterého se kromě soukromých společností, ochotně zapojilo široké spektrum subektů napojených na politické , rozhodovatele. ČEZ poskytl velký balík bagatelních dluhů odcházejícímu politikovi a začínajícímu advokátovi Langrovi snad jako bolestné. Pro pražský dopravní podnik dluhy vymáhala síť firem napojená přes Vráťu Mynáře dokonce i na Miloše Zemana a výčet dalších vazeb by nebral konce.
Pavlu Němcovi se zkrátka podařil geniální tah, zatímco ve volební kampani bojoval za legalizaci drog, v tichosti novelou tzv. přísudkové vyhlášky otevřel takřka nový trh, který jej následně také živil – obchod s pididluhy. Důsledky přitom pozorujeme ještě dnes, kdy trh s exekucemi je nasycen téměř k nehybnosti. Téměř pět milionů exekucí vedených vůči téměř milionu lidí je problém, se kterým si nikdo pořádně neví rady. Na stávající situaci přitom doplácí féroví věřitelé stejně jako daňoví poplatníci a naopak profitují často šmejdi v podobě různých vymahačů, včetně některých exekutorů.
Situaci postupně napravoval Ústavní soud zrušením přísudkové vyhlášky až nakonec zakročil Robert Pelikán, který v červenci 2014 zavedl tzv. formulářové žaloby, u kterých radikálně snížil odměny advokátů. Vymahačská lobby kontrovala fabulacemi, jak se bagatelní dluhy přestanou vymáhat a služby, že se nebudou poskytovat a že nastane konec světa. Dluhy se však vymáhají, služby poskytují a svět běží dál. Jen se již nevyplatí obchodovat s korunovými dluhy. Vymáhání je nyní racionálnější, ale co s Němcovým dědictvím? Podaří se s tím něco udělat vládě, nebo to bude po čtyřech letech opět předvolebním tématem?
twitter.com/DanielHule
Píše se 1. září 2006 kdy vstupuje v účinnost novela vyhlášky, která několikanásobně zvýšila odměnu advokátů za vymáhání nejnižších dluhů. Za pohledávku ve výši jedné koruny činila odměna advokáta do té doby jeden a půl tisíce, nově pak čtyři a půl tisíce korun. To učinilo z vymáhání korunových dluhů mimořádně lukrativní byznys, do kterého se kromě soukromých společností, ochotně zapojilo široké spektrum subektů napojených na politické , rozhodovatele. ČEZ poskytl velký balík bagatelních dluhů odcházejícímu politikovi a začínajícímu advokátovi Langrovi snad jako bolestné. Pro pražský dopravní podnik dluhy vymáhala síť firem napojená přes Vráťu Mynáře dokonce i na Miloše Zemana a výčet dalších vazeb by nebral konce.
Pavlu Němcovi se zkrátka podařil geniální tah, zatímco ve volební kampani bojoval za legalizaci drog, v tichosti novelou tzv. přísudkové vyhlášky otevřel takřka nový trh, který jej následně také živil – obchod s pididluhy. Důsledky přitom pozorujeme ještě dnes, kdy trh s exekucemi je nasycen téměř k nehybnosti. Téměř pět milionů exekucí vedených vůči téměř milionu lidí je problém, se kterým si nikdo pořádně neví rady. Na stávající situaci přitom doplácí féroví věřitelé stejně jako daňoví poplatníci a naopak profitují často šmejdi v podobě různých vymahačů, včetně některých exekutorů.
Situaci postupně napravoval Ústavní soud zrušením přísudkové vyhlášky až nakonec zakročil Robert Pelikán, který v červenci 2014 zavedl tzv. formulářové žaloby, u kterých radikálně snížil odměny advokátů. Vymahačská lobby kontrovala fabulacemi, jak se bagatelní dluhy přestanou vymáhat a služby, že se nebudou poskytovat a že nastane konec světa. Dluhy se však vymáhají, služby poskytují a svět běží dál. Jen se již nevyplatí obchodovat s korunovými dluhy. Vymáhání je nyní racionálnější, ale co s Němcovým dědictvím? Podaří se s tím něco udělat vládě, nebo to bude po čtyřech letech opět předvolebním tématem?
twitter.com/DanielHule