Jak děti získávají „akademické“ dovednosti bez formálního vyučování
Po útlé knížce psychologa P. Graye Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje vyšla i další kniha z této série Jak děti získávají „akademické“ dovednosti bez formálního vyučování. Je také výběrem z článků autora, které byly publikované na webu Psychology Today.
Je potřebný soulad změn ve vzdělávání s vědeckými poznatky
Když vznikl systém hromadného vyučování, psychologie ani neurovědy neexistovaly. Na dítě se pohlíželo jako na prázdnou nádobu, kterou musí dospělí naplnit. S vývojem společnosti se postupně objevovala stále více negativa tohoto přístupu.
Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje
Nedávno vyšla útlá knížka amerického psychologa P. Graye Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje v překladu P. Pokorné Žádníkové. Překladatelka má k tématu blízko, je spoluzakladatelkou Liberecké Sudbury školy. Je to komunitní škola, která nabízí dětem, které jsou v tzv. domácím vzdělávání, prostředí mimo domov právě pro sebeřízené vzdělávání.
Co tak radši změnit podstatu vzdělávání, než dávat psy do škol?
Zajímavá studie, kterou zprostředkoval pan dr. Honzák ve svém příspěvku Pes ve škole, ukazuje, že „intervence za pomoci psů může vést k výrazně nižšímu stresu u dětí se speciálními potřebami i bez nich“. 20 minut se psem ve třídě dvakrát týdně bylo účinnější než relaxační cvičení ve stejném rozsahu. Tato studie patří do řady těch, které se snaží řešit problém pomocí symptomatické léčby, tedy léčení příznaků, nikoliv příčiny.
Polští studenti stávkují za zrušení povinné školní docházky
Před pár dny přišla z Polska velmi zajímavá zpráva – polští studenti začali 21. 3. 2022 stávkovat za odstranění povinné školní docházky. V jejich Deklaraci vzdělávací emancipace se uvádí: „My, děti, chceme rozhodovat o svém učení samy. Požadujeme ústavní ochranu práv dětí na svobodu vzdělávání. Chceme svobodnou volbu škol, předmětů, zkoušek a učitelů. Chceme mít svobodnou volbu cílů, materiálů, metod, rozsahu, místa a tempa učení. O svém osudu chceme rozhodovat samy. Musíme ukončit školní otroctví.“
Dokud budeme bít děti, budou všechny mírové konference zbytečné
V rozhovoru pro server Aktualne.cz prezentoval ministr Jurečka souhlas s bitím dětí. Zde uveřejňuji otevřený dopis, který vyjadřuje zásadní nesouhlas s jeho názory. Podpořit jej můžete zde.
Proč nevěřím na reformy tradiční školy
Lepší, než donekonečna opravovat starý dům, je postavit nový.
Známkování není podstatou problémů našeho školství, ale jejich důsledkem
Příspěvek pana Pavla Klímy Co ses dnes ve škole naučil? začíná tím, že větu Co bylo ve škole? Nějaká známka? považuje za největší problém českého vzdělávacího systému.
Mají děti prostor a čas si svobodně hrát?
Zdá se, že hraní dětem nikdo neupírá. Část rodičů bere hru dětí jako čas, kdy je od nich pokoj, část rodičů by ráda, aby si děti hrály „pořádně“, což znamená, aby hra nějak přispívala k rozvoji jejich rozumových schopností. Jinak je hra v jejich očích ztráta času. Část rodičů je dokonce ochotna si s dětmi hrát. Aktivně jim hru navrhují, řídí ji tak, aby hra děti někam vedla, něco je učila. Příruček pro takové hry se najde dost.
Porozumět, co je vnitřní a vnější motivace, je podstatné pro skutečnou změnu vzdělávání
U mnoha dospělých – rodičů i učitelů – přetrvává mylný názor, že dítě neví, co je pro něj dobré, a samo od sebe by to nikdy nedělalo. Tudíž k tomu musí být donuceno, po dobrém nebo po zlém. Rovněž je široce přijímaný další mylný názor, že je jedno, jak se dítě něco naučí, hlavně, že se to naučí. Tím se ospravedlňují různé nátlakové postupy. V případě, že se dítě neučí, jak si dospělí představují, že by se učit mělo, jsou nejčastějšími donucovacími prostředky hrozby, odměny, pochvaly, soutěže. Jsou hojně používány v blahé nevědomosti, jak ve skutečnosti působí na přirozený a zdravý vývoj dítěte.