Chcete vyhodit 35 milionů ročně? Založte si úřad na kontrolu politických stran
Zrovna dnes jsme s kolegou v práci řešili, že státu dáme rovnou víc než čtvrtinu naší mzdy. A přitom pořád posloucháme, jak stát nemá peníze. Jestli to náhodou nebude tím, jak stát neefektivně hospodaří, čemuž současná vláda nasadila korunu s desítkami tisíc nových úředníků. Dnešní zkušenost s Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, jehož název doteď z hlavy neřeknu, mě naprosto uzemnila. Povím vám k tomu krátký příběh.
Liberalizace železnice po Česku – víc škody než užitku
Zlatý Český dráhy. V poslední době to slyším čím dál častěji. S tímto názorem se neztotožňuji, ale asi jsem pochopil, co lidi k tomuto myšlení vede. A to i přesto, že ještě nedávno (před nástupem konkurence) byly vlaky v Česku skutečně „socka“.
Je to už víc než rok, kdy soukromníci převzali větší množství spojů na železnici po Českých drahách. Pravdou je, že první dny byly hodně krušné a start se příliš nepovedl. Spoje byly zpožděné, některé odřeknuté, jiné bez funkčního topení. Sem tam bych se ani nedivil, kdyby si cestující spíš připadali jak na nějaké retro jízdě. A to byla pochopitelně voda na mlýn všem odpůrcům liberalizace železnice. Tedy konkurence. Situace ale rozhodně nebyla a není černobílá.
Roky Ministerstvo dopravy i kraje ví, že se bude muset dopravní obslužnost na železnici soutěžit. Ale jak už to tak bývá, dlouho byl klid, sem tam zazněl nějaký výkřik do tmy a najednou se zjistilo, že jsme zase zaspali. RegioJet tehdy získal smlouvu s Ústeckým krajem pouze 11 měsíců před zahájením provozu, Arriva na Zlínsku taktéž a ostatní dopravci na tom nebyli lépe. A už to jelo. Teda mnohdy spíš nejelo.
Ruku v ruce s krátkou dobou na přípravu provozu jdou také požadavky na kvalitu vozidlového parku. Za necelý rok je pro dopravce nemožné sehnat nové vlaky, a tak se musí cestující spokojit se staršími, případně second handovými vozidly. Nemluvě o tom, že jak RegioJet v Ústeckém kraji, tak Arriva v Praze provozuje „pod dráty“ naftová vozidla. Prý dočasně.
Do toho Ministerstvo dopravy udělalo ještě jednu zásadní chybu. Bylo sice hezké, že díky konkurenci ušetřilo na železniční dopravě, ale už jaksi nikdo nedomyslel, že cestujícím je při cestě do práce úplně jedno, jakým dopravcem jedou. A už vůbec nechtějí přemýšlet, jízdenku jakého dopravce si koupí. V posledních týdnech se sice s velkou slávou prezentuje projekt One ticket – Jedna jízdenka, která umožňuje cestujícím na jeden jízdní doklad využít služeb různých dopravců, ale ministerstvo opět přichází s křížkem po funuse.
Samozřejmě, cestující si zvykli. Nicméně u mnoha z nich nepříjemné zážitky se změnou dopravců přetrvávají, přitom úplně zbytečně. Veřejná doprava je hodně konzervativní prostředí, ve kterém je třeba každou změnu co nejlépe vykomunikovat s veřejností, a především dobře připravit. To se bohužel nestalo a stále neděje. Stačí si vzpomenout na poslední případ, kdy Arriva podepsala s Ministerstvem dopravy smlouvu na provoz rychlíkové linky z Pardubic do Liberce pouhé tři dny před vyjetím. A evidentně jsou na ministerstvu všichni v pohodě.
Soukromí dopravci se teď budou muset ještě dlouho snažit, aby svoji pověst v dotované dopravě zlepšili, ačkoliv jsou v mnoha věcech nevinně. Osobně jsem velmi rád, že se monopol státních (Českých) drah narušuje. Konkurence totiž z principu vždy přináší zvýšení kvality. Že je někde realita jiná, je bohužel taky pravda. Nesmíme ale zapomínat, že dopravci budou plnit pouze to, co po nich chce objednavatel. V těchto případech Ministerstvo dopravy nebo kraje. Pokud tedy chceme bojovat za vyšší kvalitu služeb (a že těch rezerv máme pořád hodně), musíme se vydat k tomu, kdo platí a určuje podmínky. A ne se rozčilovat nad tím, jestli má vlak barvu modrou, žlutou nebo zelenou a že stoprocentní vinu nese ten či onen dopravce.
Korona jako zástěrka velkého celosvětového ekonomického problému
Ekonomika padá a státy po celém světě na současnou krizi reagují lépe a hůře. Asi nemusím vysvětlovat, do které kategorie by patřila naše země. Stačí se podívat, jak už skoro všichni schopní lidé dali od současné vlády ruce pryč. Zůstali povětšinou buď neschopní, nebo všehoschopní. Vážně je ale korona to nejhorší, co nás v ekonomice čeká? Nemyslím si.
Žádáte o veřejné peníze? Vzpomeňte si na Orwella a Farmu zvířat
„Stačí vyťukat Vaše rodný číslo a vyjede mi to tu o Vás komplet.“ Kdo zná seriál Comeback, tak si jistě vybaví díl, ve kterém Simona opakovaně navštěvuje pracák. Při prvním setkání podepisuje souhlas se zákazem řvaní na úřadech, protože úřednice Věra jí sdělí, že s tím mají poslední dobou trochu problém. Brzy se ukáže proč.
Co si přát k 17. listopadu?
Je předvečer výročí dvou významných událostí našich dějin. 17. listopadu 1939 nacisti zavřeli české vysoké školy v reakci na protinacistické studentské demonstrace, při kterých byl smrtelně zraněn Jan Opletal. O 50 let později začaly sametové události, které přispěly k pádu komunistického režimu v Československu. Roky 1939 i 1989 spojuje odvaha postavit se totalitním režimům, které se živily z toho nejhoršího, co v lidech je. Živily se (a někde se stále živí) z nenávisti, závisti, msty, arogance, nadřazenosti nebo pohrdání.
Středně velká města? Ráj klientelismu, trafik a netransparentnosti
V médiích dnes a denně zjišťujeme, kdo z vlády přijal kontroverzní rozhodnutí, které ministerstvo plýtvá penězi nebo v jaké státní organizaci se ztratily miliony. Řešíme Andreje Babiše, kšefty hradního podsvětí nebo využívání služebního auta budoucí exhejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové. Ano, je to dobře. Ale pořád je v republice spousta nepravostí, které zatím nikdo nezkoumá. A přitom jsou ve výsledku mnohdy závažnější.
O autorovi
Během studia na Gymnáziu Třebíč spolupracoval s odborem dopravy v Třebíči v oblasti městské hromadné dopravy. V roce 2014 organizoval oslavy 60 let MHD v Třebíči. K nim napsal stejnojmennou výroční publikaci. Po složení maturitní zkoušky nastoupil na Fakultu dopravní ČVUT v Praze, kterou absolvoval v roce 2020. V průběhu svého působení v Praze pracoval nejprve jako stevard v autobusech RegioJet, poté jako operativní dispečer a vedoucí stevardů. Od roku 2014 se také aktivně zajímá o politiku. Šest let je členem dopravní komise města a v roce 2018 byl zvolen zastupitelem Třebíče. Kromě dopravy a politiky se zajímá o hudbu a historii.
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
