Malá případová inventura komunální politiky
Po listopadu 1989 se čeští zákonodárci rozhodli, že je nutné co nejvíce posilovat oddělování státní správy od samosprávy, a domnívali se, že to je ideální nástroj, který prohlubuje demokracii. Přitom ale vytvořili celou řadu nejasných pravidel v zákonech, v mnoha případech neuložili samosprávě ani základní povinnosti, a tak se v komunální politice vytvořily nedemokratické principy a prostředí, například mediální. Malá případová inventura komunální politiky
Co takhle zkusit krabičkovou dietu? Selhávající politiky tělesnosti Aleny Schillerové
Podle Českého rozhlasu Plus (2. 2. 2022) bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) musí vysvětlovat několikamilionové výdaje resortu za služby fotografů, neboť existuje podezření, že došlo ke zneužití veřejných peněz k osobní propagaci. Není důležité, jak se tato politička zaplétá do svých konstrukcí, ani že i Andrej Babiš zpochybňuje její tvrzení a říká, že poškozuje jeho stranu, tedy jeho firmu a nepřímo i jeho kandidaturu na prezidenta. Tato kauza je totiž daleko zajímavější z filosofického feministického hlediska, protože odhaluje problém politického ženského těla ve veřejném prostoru.
30 let Gender Studies – feminismus po totalitární lobotomii aneb emancipační model jako funkční systém pracovního tábora
V rámci projektu 30 let Gender Studies byla ve spolupráci s kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung e. V. vydána publikace s názvem Hnízdo feminismu, jejíž iniciátorkou je literární a filmová dokumentaristka Pavla Frýdlová. Není to historická, ale vzpomínková kniha. Jejím těžištěm je deset rozhovorů s aktivistkami, genderovými expertkami a vedoucími organizace Gender Studies, jež reflektují svou zkušenost a odpovídají na otázku, co se změnilo od pádu komunismu ve společnosti z genderové perspektivy. Je škoda, že kniha nezahrnuje i rozhovory dalších žen, které působily v této organizaci a které dnes vyučují o alternativní kultuře, umění, antropologii, etnologii, historii atd. Daleko závažnější je skutečnost, že z pohledu uplynulých třiceti let absentuje jakákoli teoretická reflexe genderu jako „sociální konstrukce“.
Společnost Jindřicha Chalupeckého – kartelová instituce sociálního uměleckého zabezpečení
V diskusi o výtvarném umění už samotné užití určitých pojmů prozrazuje ideové nebo ideologické pozadí. Již delší čas se na výtvarné scéně prosazuje silně akcentovaný pojem „toxicita“ – jedovatost. V diskursu výtvarné toxicity se za jedovatost označuje například koncept uměleckých soutěží, reprezentace umělců v privátních galeriích, ale i prostředí umělecké školy.
Jsou lidé chudáci, když si myslí, že je svoboda důležitá?
Populární filosofka a fenomenoložka Anna Hogenová ve svém novoročním interview pro on-line deník Aktuálně.cz prohlásila, že lidé, kteří považují za polistopadový výdobytek svobodu, jsou prostě „chudáci“, neboť ve skutečnosti žijeme v kapitalistické „totalitě“, která je nejen stejně nebezpečná jako předlistopadová totalita, ale je dokonce ještě horší než za komunismu. Příčinou, proč je společnost rozdělená, je podle Hogenové to, že ve všech oblastech, včetně vědy a politiky, dnes vládne trh a i zdravotnictví je propojené s vyděláváním peněz, takže „lidé už nevěří vědě tolik jako dřív“.
O čem vypovídá heslo pirátské komunistky „nebuď piča“?
Historik Jiří Pernes, který zpracoval osudy deseti významných českých komunistických funkcionářek (Anežka Hodinová Spurná, Marie Švermová, Marie Kabrhelová ad.), které svůj život zasvětily práci pro stranu, napsal, že „ženy přitahovalo kouzlo komunistického ideálu stejně jako muže. Vzhledem ke své citovosti většina z nich přistupovala k politice strany naprosto nekriticky a jejich nadšení spíše než u mužů přerůstalo ve fanatismus.“
Falešná „politika velikosti“ (Havlovy Dopisy Olze bude číst agentka StB, významná dabérka)
Americký filosof Adam Knowles se v jednom svém textu zamýšlí nad tím, jak společnost a zejména vzdělaní lidé prosazují falešnou „politiku velikosti“. Ta podle něho spočívá v tom, že se provede jakási nucená správa (sekvestrace) na ochranu různých významných osob. Knowlesovi taková falešná „politika velikosti“ vadí, například v případě Heideggera: odmítá na rozdíl od mnohých přehlížet řadu reálií ze života významného německého filosofa, který nejen že byl dobově včleněn do německé nacionalistické a antisemitské kultury, ale osobně hojně vychvaloval Hitlerovu knihu Mein Kampf před svým bratrem Fritzem.
František Lízna, signum a enigma (znamení a hádanka) živé církve (11. 7. 1941 – 4. 3. 2021)
Na otázku, jakou řečí promlouvá smrt, by bylo možné s jistou lehkomyslností odpovědět, že smrt nás oslovuje především životem. Jenže často se ukazuje, že tak jednoduché to není, neboť v některých případech nás smrt zasahuje tak podivným způsobem, že je poctivé říct, že nás oslovuje více, než bychom od samotného života očekávali.
Pithartovo dovolávání se příležitostné morálky
Dne 15. října 2020 zveřejnil Petr Pithart na webových stránkách deník.cz esej s názvem Normalizace rozdělila národ a ten se s tím dosud nevyrovnal.
Esej je kritikou vědecké a publicistické produkce „pullmannovců“ („revizionistů“) a jejich sterilního vědeckého jazyka, založeného na pojmech jako „vyjednávání“, „dějiny každodennosti“, „mentalita“ „postmoderní politizující emancipace“ atd. a bývalý politik a disident těmto vědátorům zejména doporučuje, aby šli s takovou vědou, která se „vyhýbá morálním otázkám“ k šípku.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
