Ke kandidatuře do evropských voleb
Ke společné kandidátce:
Rozhodování o tom, zda "spolu" nebo "sami", které bylo na vedení stran koalice SPOLU, nebylo snadné. Na jedné straně potvrzení úspěšné a do budoucna důležité známky SPOLU, na straně druhé možnost jasněji prezentovat identitu svých stran.
Nejen smutná, ale též velmi „pitomá" diskuze ke snižování deficitu...
Krátce poté, co sněmovnou otřásala nekompromisní kritika ke snaze vlády snížit rozpočtový deficit, navíc promíchaná se sliby o tom, co který opoziční politik zařídí, až se dostane k moci (vše, co je „proti lidem" zruší" a jistě jim dá i něco navíc), spatřila světlo světa zpráva o stavu státního dluhu.
Třetí fronta elektromobility: Je skutečná možnost volby na obzoru?
Ti, co pozorně sledují vývoj bateriové osobní elektromobility (BEV) vědí, že už ve dvou segmentech vypukl citelný konkurenční boj. A dnes se obrazně otevírá segment třetí, který může zpřístupnit elektromobilitu bez nadsázky milionům lidí.
Máme se bát, že čínská auta porazí Evropu?
Již několikrát jsem projevil jistou skepsi vůči tvrzení, že "čínská auta porazí Evropu", nicméně bezesporu platí, že pokrok tamních firem je impresivní. A to hlavně díky tomu, že s elektromobily začaly dříve, mají kvalitní technické zázemí, disponují levnými pracovníky a vládní podporou. Kromě nízkého využití výrobních kapacit (jak jsem psal nedávno, údajně se pohybuje jen nad 50 %) mají ale navíc problém dělat to, co je obvykle cílem firem - generovat zisk.
Proč překonat naši obsesi s vetem a proč není veto "naše"
Stačilo, aby prezident Petr Pavel zmínil v projevu na universitě v Bruggách, že „...musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech...“ a byl opět oheň na střeše. Přitom prezident jen řekl něco, co je opravdu potřeba (zvážit) a co je, dle mého soudu, jasně v našem zájmu. A vzhledem k tomu, že omezení jednomysnosti musí být přijato jednomyslně, i na pozici naší země ve vztahu k této diskuzi velmi záleží.
Auto na vodík, plyn nebo elektřinu? Vyplatí se (i u nás)?
Jakkoliv byl test redaktorů portálu fdriver ovlivněn "vyšší mocí" (u nás ne zase tak neobvyklými problémy na dálnici), přesto porovnání cesty z Prahy do Ostravy (a zpět) na "alternativní paliva" dává zajímavou ilustraci. Takže, co jsem vyčetl?
Rozpočtová debata již naplno startuje, tak si připomeňme pár dat:
Část první – velká čísla na úvod:
Letošní státní rozpočet je navržen s deficitem 295 miliard (za touto hodnotou MF stojí, i když na stranu výdajů i příjmů, proti plánu, padly výdaje na energetickou krizi. MF věří, že se vzájemně "vyruší", čemuž pomohla i obří dividenda ČEZ). Dnes jsme na deficitu těsně pod 200 miliard, vyloučeno tedy splnění cíle není (hlavně kvůli obrovskému poklesu cen energií).
1000 miliard z fondů EU: Mezi „utratit“ a „efektivně investovat“ je velký rozdíl
1000 miliard (odhadem, který je reálný a vypadá dobře :-), které již nyní postupně získáváme z rozpočtů a fondů EU, nám mohou významně pomoci nejen v přechodu k udržitelné ekonomice a společnosti, ale také k ekonomickém růstu. Ale také nemusí. Záleží jen na nás, jak s těmito prostředky naložíme.
40 miliard díky babičce
40 miliard je obrovská suma peněz. Nejen v situaci, kdy se stát snaží zoufale umazat desítky miliard vysokého rozpočtového deficitu. Ve stejné době stát startuje velkorysý, chytlavě označený program „Oprav dům po babičce“. Napsaly o tom Seznam Zprávy třeba zde.
Velká bitva o motýly?
Dovolím si svůj pohled na to, co se odehrálo před pár desítkami minut na plénu v Evropském parlamentu, kde lehká většina poslanců poslala do trialogu (vyjednávání mezi Parlamentem, Radou a Komisí) návrh "Nature restoration law" (NRL). Ten by měl vést unijní země k větší ochraně biodiverzity a přírody: