Kdo má vlastně právo položit věnec?
„Paní Jourová, když tam tu kytku půjdete teď dát, ta stráž vás možná srazí k zemi,” zaznělo varování jedné reportérky, která čekala u sochy Masaryka. Bylo kolem poledne 28. října, přinesla jsem rozměrnou kytici, chtěla jsem ji dát k nohám prezidenta.
Vraťme Internetu jeho původní smysl
Přiznávám, že to byl elektrizující okamžik, když Tim Berners-Lee, zakladatel world wide web (www), při zahájení Web Summitu v Lisabonu apeloval na vlády, firmy i jednotlivce, aby podpořily novou Smlouvu pro Web, jejímž cílem je chránit lidská práva a svobody na internetu. Byla jsem v tu chvíli pár metrů od něj, za zády a všude okolo sedmdesát tisíc účastníků summitu. Atmosféra pulsující nadšením z technologického pokroku, kterou zakladatel internetu rozříznul silným voláním po navrácení původního snu, totiž aby internet sloužil humanitě, mezilidské komunikaci a vzdělání. Tím nastartoval globální kampaň na ochranu webu od destruktivních dopadů zneužívání a diskriminace, politické manipulace a dalších hrozeb, které zamořují online svět.
Přestaňme už ze sebe dělat lůzry
Před pár dny jsem dostala v jednom rozhovoru pro český zpravodajský server opakovaně otázky, zda "mě neuráží, že se na nás na Západě dívají jako na méněcenné, chudé a zaostalé". Ne, neuráží mě to, protože to není pravda.
G7 o ženách a bod G (nejen) české politiky
Minulý týden jsem se za EU účastnila zasedání zemí G7. Jak mnozí z vás vědí, tak tyto země dohromady reprezentuji 60 % světové ekonomiky. Jsou to Francie, Itálie, Německo, Velká Británie, Japonsko, Kanada a USA. Tématem tentokrát nebylo hospodářství, ale rovnost žen a mužů, viděno z pohledu politiky, ekonomiky a spravedlnosti.
Ochrana soukromí v širších souvislostech
Něco se s námi děje. Je to postupné a nedá se to změřit. Může to být nebezpečné a je mnoho cest, jak tomu čelit. Není to Yetti, je to všude kolem nás. A pokud nežijeme v lese mimo dosah internetu, pak se nás to setsakramentsky týká.
Ztráta soukromí cestou do zámoří
„Hi, how are you?“, „Odkud jste?“ a „Co děláte v Americe?“ a samozřejmě „Na jak dlouho jste tady?“, „A kde tady bydlíte?“ Ta sprška otázek přišla, když jsem se nedávno ocitla v jednom malém obchůdku ve Washingtonu. „A proč se ptáte?“ Jasně, už v tu chvíli jsem se cítila trapně, nerudná osoba z Evropy, která o sobě nechce nic říct mladé sympatické prodavačce. Mockrát pak po mně ještě někdo chtěl telefonní číslo, soukromou adresu a v jednom obchodě dokonce i průkaz totožnosti.
Kam to pošlape s Theresou Mayovou?
Mrkněte jí na boty, zazněla zpoza mého ramene něčí rada těsně před dveřmi kanceláře paní (tehdy ještě ministryně vnitra Spojeného království) Theresy Mayové. Bylo to vloni při mé návštěvě Velké Británie. Ono doporučení, kam se mám dívat, mě na chvíli vykolejilo, takže jsem do kanceláře té přísné a autoritu budící paní vstoupila hledíc zmateně na její obuv. Nenávratně jsem tak propásla onen vzácný okamžik, kdy si s partnerem v jednání nejdřív pohlédnu do očí. Tahle vteřina totiž zpravidla udá tón, odpočítá šance na míru porozumění, sympatií i na samotný výsledek jednání.
O autorovi
Vystudovala Právnickou a Filozofickou fakultu UK v Praze. Pracovala jako zástupkyně ředitele Městského úřadu v Třebíči, tajemnice a tisková mluvčí Městského úřadu v Třebíči či jako vedoucí odboru regionálního rozvoje KÚ Kraje Vysočina. V letech 2003–2006 působila na Ministerstvu pro místní rozvoj, nejdříve jako ředitelka dotačního odboru a pak dva roky jako náměstkyně ministra. V roce 2013 byla zvolena poslankyní PČR, v lednu 2014 jmenována ministryní pro místní rozvoj ČR. V listopadu 2014 se stala evropskou komisařkou pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů.