Kronika lásky a lži, Adi
V roce 1940 odjela z Brna do Vídně jedna z posledních skupin legálních židovských vystěhovalců. Ve Vídni se k nim přidali rakouští židé a všichni nastoupili na loď, která je po Dunaji odvezla do rumunského přístavu Tulcea. Další loď je přepravila do palestinské Haify. Místní britská správa je však nepřijala, protože se obávala neklidu a narůstajících protižidovských protestů Palestinců. Měli být deportováni na ostrov Mauritius v Indickém oceánu, parníkem, který se ironií osudu jmenoval Patria. Vůdci vystěhovalců se rozhodli odjezd parníku oddálit, aby získali čas na vyjednávání. Chtěli ho poškodit; nechali do podpalubí tajně dopravit nálož, neodhadli však dobře její sílu. Po výbuchu se na boku utvořila trhlina a parník se během patnácti minut potopil. Stovky lidí utonuly.
Zidealizovaná Němcová a Babička
Když jsem (kdysi) chodil na základní školu, krátce tam působil učitel, který mi v paměti utkvěl víc než většina ostatních. Jmenoval se Slouka a byl to muž impozantního zjevu i chování. Už tehdy jsem pochopil, že je režimu nepohodlný, a proto ho posílá jen na suplování, ze školy na školu.
Kronika lásky a lži, Otilie a Lukáš
Sudičky mi daly hodnou a přísnou maminku a stejně hodného, pracovitého tatínka. A prostředí za Červeným mlýnem? Příroda, čistá krása!… Mlýn byl tehdy ještě v provozu a měl dobré jméno. Poctivost práce byla samozřejmostí… Když jsem se narodila, tatínek prý s maminkou měsíc nemluvil. Očekával druhého syna; dcera, to byla zátěž a přízrak věna. Ale jak jsem se na něj poprvé usmála, byla jsem jeho. V životě mě neuhodil… Vystudoval při práci strojní průmyslovku a stal se strojvůdcem… V dílně v přístěnku měl vždy vzorný pořádek, nářadí v bezvadném stavu, vyskládané v policích nebo zavěšené na háčcích na stěně… Pěstoval králíky české strakáče, slepice leghornky a plymutky, kachny, holuby, ovce, kozy, vepře… Naučil mě štípat dříví, brousit nože a spoustu jiných užitečných chlapských věcí… Mamince pomáhala v domácnosti „Maří“. Protože jsem měla světlé vlasy, říkala mi „cikánko bílá“, ráda jsem si totiž vymýšlela. Ale ona si vymýšlela také… Můj bratr Jiří byl o pět let starší a začal mě brát na vědomí, až když jsem začala chodit do školy. Předtím jsem byla jen rozmazlená holka k ničemu… Rád sloužil ‚mši svatou‘ a potřeboval k tomu ministranta. Z kredence udělal oltář, vyložil ho maminčiným svátečním ubrusem, vzal na sebe ornát, který si vystřihl z papíru, pod ním měl tatínkovu noční košili, a na hlavu si nasadil stejně vyrobenou mitru. Vypadal spíš jako Mikuláš. Byl při tom ukrutně vážný a důležitý. Dal mi zvoneček, kterým nás tatínek o vánocích zval ke stromečku. To se mi líbilo a tak jsem zvonila a zvonila…
Otilie Tišnovská
Kronika lásky a lži, Pavel a Pavla
V meziválečné Evropě panovaly neutěšené poměry a nezřídka se mluvilo o krizi demokracie, neboť bylo stále zřejmější, že se snadno může změnit v pseudodemokracii nebo v autokracii. Hlubinný psycholog Carl Gustav Jung viděl hlavní příčinu v mentalitě člověka: „Lidský duch, jenž zdánlivě triumfoval nad démoničností přírody, tuto démoničnost nepozorovaně pohltil a stal se tak loutkou v rukou ďábla. Mohlo k tomu dojít jen proto, že se věřilo, že démony zlikvidujeme, když je vysvětlíme jako pověru. Přitom se přehlédlo, že to jsou v podstatě projekce, tedy produkty určitých faktorů v lidské duši. Když jsme jejich výtvory uznali za nepravé a iluzorní, nezměnili jsme tím jejich zdroje ani jsme se nezbavili jejich účinnosti. Naopak – když už se démoni nemohli usadit ve skalách, v lesích, horách a řekách, využili člověka, a to je mnohem nebezpečnější obydlí.“
Konstruktivní přání k Novému roku: destruovat Babiše
Ke korupci nedochází jen tehdy, když někdo někomu dá úplatek a neoprávněně se tím zvýhodní. Sféra korupce je mnohem širší a nabývá téměř nekonečného množství nejrůznějších podob a hávů. Značnou část jich snad nejlépe zpodobňuje postava našeho premiéra Babiše. Snad ještě příšernější Zeman má menší kompetence; přes to, že se je neustále snaží překračovat. Oba ovšem škodí, mimo jiné proto, že jak to řekl Masaryk, problém českého národa je problémem národa porobeného.
Kronika lásky a lži, Rostislav a Tereza
Jaké pocity měl Rostislav Zlámal, když se poprvé setkal s Theresií? Měla na sobě režné kartounové šaty, ve vlasech mašli a v ruce držela složený slunečník. Šaty na ní trochu visely, ale na ně se Rostislav jako většina mužů nedíval. Jeho nitro volalo: "Ta je krásná!... Jako kdyby vypadla z oka Boženě Němcové!… ale je štíhlá… a tak jemná, křehká!"
Kronika lásky a lži, Julie a Josef
Setkali se v Háječku; Theodor, student bohoslovectví, přijel z Prahy do Českých Budějovic, aby své bývalé dívce Julii řekl, že se rozhodl nechat školy a že se chce k ní vrátit. Po necelém roce v semináři, do kterého musel vstoupit na přání rodičů, mu bylo jasné, že z něj kněz nebude. Ještě víc mu ovšem šlo o ni, nepřestal na ni myslet. Julie, která ho také stále ještě milovala, mu však se slzami v očích řekla, že se musí vdát za jiného, protože je v těhotná. Na její slova, pronesená hlubším hlasem, než bylo u ní obvyklé, „co bych za to dala, kdybych to všechno mohla vrátit!“ Theodor do smrti nezapomněl.
Kronika lásky a lži, Ludvík a Arne
Jaké byly ty staré časy? Jací byli ti dnes už nežijící lidé? Jak a co všechno prožívali? Byli horší nebo lepší než my? Měli se mezi sebou víc nebo méně rádi než my? Věděli toho o životě víc nebo míň? Byli tvrdší nebo měkčí? Byli šťastnější nebo nešťastnější? Měli to složitejší nebo jednodušší? Uměli si víc pomáhat? Žilo se tehdy pomaleji? Zachovalo se po nich víc dobrého nebo zlého? Jaký odkaz nám vlastně zanechali?
Kronika lásky a lži, úvodní povídka
Zaparkoval na konci Veverské Bitýšky. Jeho desetiletá dcera Lenka, plavovlasá holčička s copem, vzala malý batoh, ve kterém měli jídlo a termosku s čajem, podala mu ho a pomohla mu nasadit si ho na záda. Pak se vydali údolím Bílého potoka, nahoru proti proudu.