Česko, zostuzená země
Kde jsou ty doby, kdy jsme byli sebevědomí a kdy nás vyspělý svět uznával? Byly bohužel jen krátké: na konci dvacátých let a na počátku devadesátých let minulého století. Ve třicátých letech přišel Hitler, v padesátých letech Stalin a pak už jsme na tom byli tak, že mohli přijít „naši“ Husáci, Klausové, Zemanové a Babišové.
Mikuláš Minář dostal zpětnou vazbu a přijal ji
Existují lidé, kterým můžete říkat co chcete, ale je to marné, je to jako házení hrachu na zeď. Takovou zeď před sebou bohužel mívají zejména politici, přičemž by ji měli mít z nás nejméně.
Co by mohlo znamenat spojení stran Lidé Pro, Přísahy a Zelených
„Straníku, buď nestranný; je to sice nesnadné, ale není to nemožné.
Tomáš G. Masaryk
Zasutá polemika s Jaroslavem Šabatou a Milanem Uhde o komunismu
Bolševická diktatura je docela zřejmě diktaturou velmi malé menšiny, je to oligarchie, v pravém slova smyslu oligarchie aristokratická. Není to diktatura proletariátu, nýbrž diktatura nad proletariátem.
Tomáš G. Masaryk
Koronavirová krize je úvodem ke krizím ekologickým
Dnes již to nevyvrátí ani ti nejzapřisáhlejší popírači závažnosti ekologie; ozývají se už jen ti největší pomatenci, ostatní se postupně odmlčují. Je pozoruhodné, že všichni mají mnoho společného s popírači nebezpečnosti koronaviru a že se rekrutují hlavně z řad ekonomistů. A je příznačné, že kromě toho, že nesou hlavní vinu na umírání a na nezměrných psychických utrpení lidí, nesou též hlavní vinu na umírání fyzických materií, tím, že „paradoxně“ poškozují ekonomiku.
Jak zlepšit lidský svět?
Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyloženo zákony odvozovanými od studia lidské přirozenosti.
T. G. Masaryk
Další Zemanův ďábelský tah
Je pozoruhodné, že i duševně ochablí jedinci nacházející na hranici demence si udržují jistou míru tvořivosti, zvláště pokud mají dost času na povalování se a přemýšlení, jak je tomu v případě našeho prezidenta. A pokud je něco trápí, přemýšlejí usilovně a mohou i něco vymyslet.
Kronika lásky a lži, Adi
V roce 1940 odjela z Brna do Vídně jedna z posledních skupin legálních židovských vystěhovalců. Ve Vídni se k nim přidali rakouští židé a všichni nastoupili na loď, která je po Dunaji odvezla do rumunského přístavu Tulcea. Další loď je přepravila do palestinské Haify. Místní britská správa je však nepřijala, protože se obávala neklidu a narůstajících protižidovských protestů Palestinců. Měli být deportováni na ostrov Mauritius v Indickém oceánu, parníkem, který se ironií osudu jmenoval Patria. Vůdci vystěhovalců se rozhodli odjezd parníku oddálit, aby získali čas na vyjednávání. Chtěli ho poškodit; nechali do podpalubí tajně dopravit nálož, neodhadli však dobře její sílu. Po výbuchu se na boku utvořila trhlina a parník se během patnácti minut potopil. Stovky lidí utonuly.
Zidealizovaná Němcová a Babička
Když jsem (kdysi) chodil na základní školu, krátce tam působil učitel, který mi v paměti utkvěl víc než většina ostatních. Jmenoval se Slouka a byl to muž impozantního zjevu i chování. Už tehdy jsem pochopil, že je režimu nepohodlný, a proto ho posílá jen na suplování, ze školy na školu.
Kronika lásky a lži, Otilie a Lukáš
Sudičky mi daly hodnou a přísnou maminku a stejně hodného, pracovitého tatínka. A prostředí za Červeným mlýnem? Příroda, čistá krása!… Mlýn byl tehdy ještě v provozu a měl dobré jméno. Poctivost práce byla samozřejmostí… Když jsem se narodila, tatínek prý s maminkou měsíc nemluvil. Očekával druhého syna; dcera, to byla zátěž a přízrak věna. Ale jak jsem se na něj poprvé usmála, byla jsem jeho. V životě mě neuhodil… Vystudoval při práci strojní průmyslovku a stal se strojvůdcem… V dílně v přístěnku měl vždy vzorný pořádek, nářadí v bezvadném stavu, vyskládané v policích nebo zavěšené na háčcích na stěně… Pěstoval králíky české strakáče, slepice leghornky a plymutky, kachny, holuby, ovce, kozy, vepře… Naučil mě štípat dříví, brousit nože a spoustu jiných užitečných chlapských věcí… Mamince pomáhala v domácnosti „Maří“. Protože jsem měla světlé vlasy, říkala mi „cikánko bílá“, ráda jsem si totiž vymýšlela. Ale ona si vymýšlela také… Můj bratr Jiří byl o pět let starší a začal mě brát na vědomí, až když jsem začala chodit do školy. Předtím jsem byla jen rozmazlená holka k ničemu… Rád sloužil ‚mši svatou‘ a potřeboval k tomu ministranta. Z kredence udělal oltář, vyložil ho maminčiným svátečním ubrusem, vzal na sebe ornát, který si vystřihl z papíru, pod ním měl tatínkovu noční košili, a na hlavu si nasadil stejně vyrobenou mitru. Vypadal spíš jako Mikuláš. Byl při tom ukrutně vážný a důležitý. Dal mi zvoneček, kterým nás tatínek o vánocích zval ke stromečku. To se mi líbilo a tak jsem zvonila a zvonila…
Otilie Tišnovská
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
