Sdělení Babiček polskému vedení
Komunikační platforma Babičky bez hranic odeslala během víkendu prezidentu Andrzeji Dudovi a premiérovi Mateuszi Morawieckemu dopis, uvedený níže.
Důvody, které k tomu vedly jsou zjevné: Polsko čelí na hranicích s Běloruskem vypjaté, tragické situaci. V lesích umírají a mrznou lidé, chycení do pasti díky „projektu“ Alexandra Lukašenka, který se postavil do role převaděče.Otevření běloruské cesty do Evropy končí v tzv. zóně smrti. Tisíce lidí už několik měsíců bloudí v hraničních lesích sem a tam, vraceni opakovaně z polské strany na běloruskou a naopak. Na podchlazení zemřelo už nejméně patnáct zubožených lidí a je otázka času, kdy zemřou další. Po lesích bloudí a mrznou malé děti, kojenci, těhotné matky. Dochází k násilnému rozdělování rodin, některé děti jsou pohřešované. Do tzv. zakázané oblasti nemají přístup novináři ani humanitární pracovníci. Přesto zde operuje na vlastní riziko rostoucí počet dobrovolníků, sdružených iniciativou Grupa na granici. Místní lidé rozsvěcejí v oknech zelená světla na znamení dobré vůle poskytnout zmrzlým, hladovým a žíznivým lidem první pomoc. Polská vláda vyhlásila do 2.12.2021 stav nouze a na hranici nechala postavit plot z ostnatých drátů. Polsko se brání a je to zjevně důležitější než dodržování mezinárodních norem na obranu lidských práv.
Pro zdraví duše v době nahaté
Nelze to přehlédnout. Z hlediska celku světa se ocitáme v bodě explicitní obnaženosti. Žijeme v zemi, kde je ostří covidové kosy momentálně rekordně nabroušené. Nelze to pominout, nelze se nezeptat, čím jsme si to zasloužili. A k čemu jsme tím vyzýváni?
Co vidí covid?
DOmácí NÁSilí aneb – US TOO
25.listopad byl vyhlášen jako světový den proti domácímu násilí.
Co my s na to? Jak tento jev vnímáme? Co o něm víme? A co to s námi dělá? Kdo z nás s ním nikdy nepřišel do styku?
Je jak nenasytná bažina. Časovaná bomba. Nemoc. Čím častěji se s ním setkáváme, tím víc před ním zavíráme oči. Je to doprovodný efekt infantilizace jedinců i lidských skupin. Přes veškerá opatření shora i zdola, zprava i zleva, přes směrnice, zákony, navzdory letitému úsilí odbornic a odborníků, aktivistek i aktivistů, angažmá státu, tu chorobný stav dobře skrývané ale nakonec i veřejně praktikované agrese kvete, ba bobtná občas jako mor. Hej ty, jen si pěstuj svoje hejty. Hybridní i otevřený válečný stav na poli soukromém i veřejném, prosakující do komunikace tam, kde je to dovoleno.
Na Aleppo a pěkně pěšky..
Kráčející, nikoli prchající skupina Evropanů, kteří jdou opačným směrem – tj. z Evropy do Sýrie, nikoli naopak. Právě procházejí Polabím. Jsou spořádaní, jejich denní dávka kilometrů se pohybuje kolem dvaceti, takže rakouskou hranici v Mikulově průvod překročí 1. února. Jedná se o rozsáhlý mezinárodní projekt, na kterém spolupracují dobrovolníci nejen ze zemí ležících na trase Berlín-Aleppo, ale také lidé z mnoha další zemí z celého světa. Proklamovaným smyslem je demonstrace solidarity civilistů s civilisty.
Polistopadovým okem II
Na mou otázku, jak vidí polistopadový vývoj české společnosti generace „sametových dětí“, mi postupně odpovídají ještě další přátelé s věkem kolem třicítky. Uvádím zde pozoruhodné zamyšlení Aničky Dějeplné, dcery mého kamaráda buditele.
Českým přátelům od Viktora Fajnberga a bratrů Gorbaněvských
Viktor Fajnberg: "Já mám vaši zemi opravdu rád, stejně jako ji měla ráda Nataša, už od časů naší demonstrace na Rudém náměstí. A pokud jde o vašeho prezidenta, opravdu mu přeji jen to dobré a z celého srdce bych si přál, aby už konečně sundal ten šaškovský převlek, ve kterém hraje tu frašku napsanou Putinovými lidmi. To mě osobně bolí nejvíc."
Český rozhlas, 10.11.2014
V návaznosti na nedávnou návštěvu synů Natalie Gorbaněvské a jejího kolegy - ruského disidenta Viktora Fajnberga jsme s přáteli obdrželi jejich vyjádření k nedávným výrokům pana prezidenta. Jakožto kurýr předávám jejich dopisy dál v rámci tohoto blogu.
Sláva milníkům
Návrh editora zdejší blogosféry zeptat se mladé generace na význam Listopadu 89 a jeho torzo v české společnosti je patřičné. Naše děti vyzařují i to, co jsme do nich vložili. V jejich zorném poli se odráží totiž mimo jiné i otisk naší generace. Tedy té, která do vínku dostala příležitost, kterou oni už neměli - vědomě prožít před i polistopadovou skutečnost.
Od Jana Husa k živým pochodním Tibetu
Dobrá tedy – dnes je den výročí ultimativního gesta jednoho muže, významného pro naši historii. Muže, který svým gestem osvítil téma, dnes těžko obchodovatelné: téma lidského svědomí.
Dalajláma darovaný a darující - 2.část
děkuji za diskusi pod první částí tohoto článku a vkládám jeho dokončení.
Dalajlama darovaný a darující - 1.část
Všem kolegům blogerům, panu Stejskalovi i diskutujícím a čtenářům přeji dobré vykročení do roku čtrnáctého tohoto století. K této příležitosti si dovoluji vložit sem postupně ve dvou částech článek, který vyšel v prosincovém čísle časopisu Regenerace a který jsem napsala po poslední návštěvě Dalajlámy v Praze.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
