25. 07.

Předseda SPD klame.

Václav Krása Přečteno 1459 krát

V pátek 23. 7. 2021 byl v Parlamentních listech uveřejněn rozhovor s předsedou SPD, panem Tomiem Okamurou. V rozhovoru pan Okamura mimo jiné prohlásil: „Hnutí SPD žádá v petici vládu, i tu budoucí, aby vyhlásila celostátní referendum o zachování české koruny jako měnové jednotky České republiky. Jako problém vidím, že nejen koalice Pirátů a SPOLU, ale i Trikolóra a Přísaha Roberta Šlachty odmítají referendum, takže de facto podporují současnou politiku EU. Václav Klaus ml. z Trikolóry řekl, že je proti referendu a že je vystoupení z EU dětinské a dodal, že chtějí zrušit i přímou volbu prezidenta.“ https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dost-tak-takhle-ne-Okamura-se-vzeprel-Ohrozuje-EU-budoucnost-Ceska-671477
Troufnu si říci, že pan Okamura lže, pokud jde o petici na zachování české koruny, protože volební formace Trikolóra Svobodní Soukromníci sbírají podpisy pod petici již řadu měsíců a máme nyní tisíce podpisů, viz https://www.petice.com/stats.php?id=326548. Každý se může přesvědčit. Petici SPD jsem našel, ale pouze její text a žádnou informaci o počtu podpisů. To znamená, že jejich petice je pouze marketingovým projektem.
Trikolóra Svobodní Soukromníci vyhlásili petici za zachování české koruny proto, aby občané podpořili naše přesvědčení, že přijetí eura by bylo pro českou ekonomiku chybné, pro občany by euro znamenalo zdražení všeho, ale hlavně bychom si nemohli řídit vlastní monetární politiku. Mohli bychom zrušit ČNB, převzali bychom odpovědnost za dluhy Řecka, Itálie a Španělska a monetární politiku by za nás dělal Brusel. Naše země by tím ztratila řadu kompetencí v hospodářské politice, které má každý samostatný a suverénní stát.
Velmi dobře si uvědomujeme, že jsme se vstupem do EU v roce 2004 současně zavázali k přijetí eura, naštěstí náš závazek není časově limitován. Petice má dát politikům jasný signál, že občané si nepřejí vstup do eurozóny.
Petice však není jediná nepravda v rozhovoru pana Tomia Okamury pro Parlamentní listy. Možná, že pan Václav Klaus ml. skutečně řekl, že vystoupení ČR z EU je dětinské, je ale potřeba zároveň uvést, že Václav Klaus ml. v současnosti není ve vedení Trikolóra Svobodní Soukromníci a hlavně náš volební program jednoznačně stanoví priority, které zachovají samostatnost naší země.
Pan předseda Okamura by si měl určitě přečíst náš volební program, aby se dozvěděl, že my sami si můžeme zajistit nezávislost na některých nesmyslech, jimiž nás občas EU zásobuje. Jsou to následující body:
Prosadíme ústavní nadřazenost českého práva nad sekundárním právem EU. Prosadíme ústavní zakotvení práva platit českou korunou. Budeme cíleně připravovat Českou republiku na Evropu bez Evropské unie, tj. na okamžik, kdy Evropská unie nevyhnutelně pozbude své historické funkčnosti a zanikne.
Pan Tomio Okamura by měl občanům říci pravdu, že v současné době by referendum vlastně nic nevyřešilo. Všichni máme v paměti proces vystoupení Velké Británie z EU. Referendum může dát politikům zpětnou vazbu o mínění občanů o našem členství v EU, ale nic víc. Proto volební formace Trikolóra Svobodní Soukromníci prosazují takové změny, které by upevnily naší suverenitu, jsou reálné a prosaditelné. Tak pane předsedo, chutě do četby našeho volebního programu.

18. 07.

Každý elektromobil má svůj komín.

Václav Krása Přečteno 2385 krát

Ve středu 14. července představila Evropská komise jednotlivé body tzv. ekologického balíčku. Podle ČTK se jedná o tyto body:
• Do roku 2035 prakticky vyloučit prodej nových aut na benzinový či naftový pohon. Rok 2035 souvisí s cílem dosažení takzvané klimatické neutrality do poloviny století.
• Snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Dosavadní plán počítal se snížením o 37,5 procenta.
• Rozšíření systému emisních povolenek. Jejich prostřednictvím by se nově platilo i za znečišťování ovzduší ze silniční či lodní dopravy a vytápění budov. Čtvrtina příjmů z emisních povolenek z dopravy a vytápění by měla putovat do nového sociálně klimatického fondu, který bude sloužit mimo jiné k podpoře domácností, pro něž bude očekávané zvýšení cen neúnosné.
• V letech 2025 až 2032 by měl podle Komise členským zemím přinést přes 70 miliard eur (více než 1,8 bilionu Kč), které by vedle podpory chudších domácností měly sloužit rovněž k investicím například do energetické účinnosti budov.
• Zavést tzv. uhlíkové clo, které by měly platit podniky dovážející do EU neekologicky vyráběné průmyslové produkty. Pokud všechny změny schválí členské státy a Evropský parlament, začnou platit od roku 2026.
• Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie v EU by k roku 2030 měl podle Evropské komise vzrůst na 40 procent. Komise navrhuje zvýšit dosavadní cíl, který činil 32 procent, a do roku 2030 omezit spotřebu energie o devět procent oproti současnosti.
• Unijní státy by se podle návrhu Komise měly také snažit o zlepšování energetické účinnosti budov.
Když si tyto body přečte průměrně inteligentní člověk, který se alespoň trochu orientuje ve společenském dění, musí si hned říci, „A proč bychom to měli všechno dělat? To nás chce někdo zničit? Proč máme souhlasit s něčím, co nám výrazně zhorší životní úroveň, chudší zchudnou ještě více, větší část populace bude závislá na sociálních dávkách a zhorší se mobilita občanů?“
Korunu tomuto nesmyslu dal nizozemský šéf evropské politiky v oblasti klimatu Frans Timmermans, když prohlásil „Děláme to proto, abychom dali lidstvu šanci bojovat. Naším cílem není zničit ekonomiku, ale pozvednout ji na novou úroveň.“
Země EU se podílí na produkci skleníkových plynů asi 10 %, takže i kdybychom se dostali na nulu a zničili náš průmysl, ovzduší moc nepomůžeme, protože ostatní státy budou vyrábět (a rády) za nás. Všechny systémy dnes převádíme na elektrickou energii, jakože čistou energii, ale to přeci není pravda. Převážná většina elektřiny se vyrábí ze spalování uhlí, produktů z ropy, z plynu a jen mnohem menší část z tzv. čistých zdrojů – slunce, vítr, vlnobití. Takže každý elektromobil má někde svůj komín.
USA, ale pomalu již i Německo, které se orientuje na „zelenou energii“, začínají pociťovat nedostatek el. energie. „Spolková vláda k tomu proto připravuje zákon, kde se mimo jiné uvádí: „Nejen u elektromobilů, ale i u tepelných čerpadel a topení na noční proud, má být dálkově řízeno dodávání elektrického proudu. Nucená pauza má být pod názvem „vyhlazení špičky“, zakotvena v paragrafu 14a pozměněného zákona o energetickém hospodářství,“ informoval před několika měsíci časopis Welt.
Zdroj:https://www.idnes.cz/auto/zpravodajstvi/nabijeni-elektromobil-nemecko-usa.A210707_145715_automoto_fdv?
To znamená, že když na pobřeží Německa přestane foukat, stát vypne nabíječky na auta. Vida, jak lehké bude možné ovládat mobilitu lidí. Pokud jde o auta, prozradil pan ministr Richard Brabec, že EK chystá euro normu na zplodiny z aut č. 7, která by měla platit od roku 2025 a bude tak tvrdá, že automobilky si s tím těžko poradí. To přeci není v pořádku, aby celý svět jezdil na naftu a benzín a v EU si zničíme automobilový průmysl, zkomplikujeme si život, ale hrdě se budeme tlouct do prsou, jak jsme ekologičtí. To je buď cílená destrukce, nebo pomatenost.
Stejně podivný je návrh rozšířit systém emisních povolenek se slibem, že čtvrtina příjmů z emisních povolenek by tvořila nový sociální klimatický fond pro domácnosti, pro něž bude očekávané zvýšení cen neúnosné. Emisní povolenky jsou samy o sobě zločinné. Navrhované opatření nezakrytě říká, že emisní povolenky přivedou další miliony lidí do chudoby, protože dopravci, teplárny a další logicky promítnou cenu povolenek do cen za služby. Z vybraných peněz od občanů se jim pak milostivě čtvrtina vrátí, ale to nebude jen tak. Budou muset požádat, vyplnit spoustu papírů, doložit výkazem svých příjmů a výdajů a pak se možná erár nad nimi ustrne, a když budou hodní, něco jim dá. A byrokracie se bude jen tetelit.
Nemohu si pomoci, ale připadá mi to celé jako zvrácenost. Pod nesmyslnou ideou „green deal“ brát lidem svobodu pohybu, dělat z lidí chudé, aby museli žádat o sociální podporu, zvyšovat byrokracii, nutit jednotlivé státy, aby zavíraly doly a celá průmyslová odvětví a další a další, není ve prospěch občanů Evropy. To se pan Frans Timmermans velmi mýlí.
Uvažování Evropské komise velmi připomíná bolševické „poručíme větru a dešti“. Jak jinak je možné chápat skutečnost, že „někdo“ rozhodne o tom, čím budeme jezdit. Vývoj nových technologií se musí prosadit na trhu svojí výhodností pro zákazníky a není možné jej znásilňovat. To se nám zle nevyplatí. Zatím se elektromobily neprosadily, protože mají horší vlastnosti než současné automobily. Evropská komise však rozhoduje za nás a naše ekonomika se mění z tržní na řízenou. Vracíme se zpět. Měli bychom si říci, že každý elektromobil má svůj komín a tento plán odmítnout, ale k tomu současná politická elita nemá odvahu.

11. 07.

Piráti a TOP09 jsou nebezpečím pro Českou republiku.

Václav Krása Přečteno 3658 krát

Šéf Pirátů Ivan Bartoš a Pirátský europoslanec Marcel Kolaja nedávno jednali s předsedou Evropského parlamentu Davidem Sassolim. Výsledek shrnul na twitteru europoslanec Marcel Kolaja, „Společně s předsedou Evropského parlamentu Davidem Sassolim a předsedou Pirátů Ivanem Bartošem jsme se shodli, že je potřeba posílit roli Evropského parlamentu. Pirátská strana dále podporuje také většinový systém hlasování v Radě místo jednomyslnosti například v otázkách zahraničních nebo daňových,“ informoval Kolaja. To je ukázka toho, jak by Piráti, pokud by se opravdu dostali do vlády, hájili zájmy České republiky. Jejich počínání lze směle přirovnat k vlastizradě, protože sami, bez souhlasu občanů a ústavních institucí, navrhují další odevzdání našich státních kompetencí do rukou EU.
Je to velmi zvláštní postup od strany, která není vládnoucí a pouze je sama o sobě přesvědčena, že volby vyhraje a bude určovat i zahraniční politiku ČR. Je to až nestoudné jednat s cizí mocí, protože ať chceme či nechceme, EU nám není nadřízena, je to pouze smlouva o členství, a to neznamená, že podpisem smlouvy o přistoupení k EU, jsme ztratili svoje kompetence suverénního státu. O případném odevzdání některých kompetencí na EU by se nejprve musela vést veřejná diskuse a je nepochybné, že by s tímto aktem musely souhlasit příslušné ústavní instituce. Jako občan ČR rovnou říkám, že bych s tím nikdy nesouhlasil! Je třeba si uvědomit, že např. většinový způsob hlasování by vedl k ostrakizaci malých států, ale hlavně by velmi posílil úlohu Německa, které je vůdčí zemí EU a většinový systém hlasování by mu samozřejmě velmi vyhovoval.
Je dobře, že se Piráti „odkopali“ ještě před volbami. Všichni by si měli dobře pamatovat, co nám Piráti chystají. Chystají nám podřízenost vůči institucím EU a de facto také podřízenost Německu. Stali bychom se téměř další spolkovou zemí, i když ne de iure, ale fakticky ano. Většinové hlasování v Radě EU by vždy Německo zvládlo, protože má dostatečné ekonomické nástroje, jak „přesvědčit“ další země o svojí pravdě. Je potřeba si stále připomínat, že v hranicích naší kotliny je česká státnost už tisíc let, ale také bychom si měli pamatovat, že s Němci jsme se mockrát utkávali. Dnes jsou vztahy mezi našimi státy dobré, ale nikdy nevíme, kdy se v Německu něco zvrtne a my můžeme mít zase velké problémy. Zdá se, že Pirátskou stranu tyto věci vůbec nezajímají, zajímá je jen Evropský superstát, ale nikoliv naše státnost.
Obdobné vyjádření, i když ze zcela jiné oblasti je možné nalézt na fb europoslance za TOP09 Luďka Niedermayera, který se vyjádřil k maďarskému zákonu o zákazu výuky o homosexualitě na základních školách v Maďarsku.
Pan poslanec uveřejnil tato slova: „Maďarský zákon proti lidem s jinou sexuální orientací porušuje základní hodnoty Evropské unie, jež se zakládají na nediskriminaci a toleranci. Dodržování zásad právního státu a základních práv (nejen v Maďarsku), je jedno ze stěžejních témat pro Evropskou Unii a Viktor Orbán, bohužel, pomyslnou hranici toho, co je dle něj "akceptovatelné" neustále posouvá dál a dál. Proto jsem rád, že v Evropském parlamentu zazněl jasný požadavek na důraznou reakci vůči Maďarsku, která by měla vyústit ve vypuštění této části zákona. Tamní premiér se nyní (zjevně z ryze pragmatických důvodů) rozhodl z LGBTQ+ skupiny udělat nového nepřítele "pravých Maďarů". Dělení společnosti a podněcování nenávisti je nebezpečná hra s ohněm, kterou, dle mého soudu, Viktor Orbán rozehrává jen proto, aby odtrhl pozornost od závažných kauz provázejících jeho vládnutí.“
Vyjádření pana poslance L. Niedermayera je drzé a navíc zcela lživé. Maďarský zákon není vůbec namířen proti menšině LGBTQ+. Pouze zakazuje propagaci sexuálních menšin mezi dětmi ve školách a propagaci změny pohlaví u dětí do doby plnoletosti. Pan poslanec velmi dobře ví, že vzdělávání není v kompetenci EU, ale každá členská země si jej upravuje sama.
Pan poslanec Niedermayer je typickým produktem „bruselského“ prostředí, vyvyšování se a nesmyslného posazování progresivistických idejí, které v tomto prostředí hypertrofují. Tito lidé, přesvědčeni o své pravdě, se snaží neustále přenášet dekadentní myšlení hepertrofovaných lidských práv do zemí, které si ještě zachovaly zdravý rozum. Ukazuje se, že tyto síly, které v našem politickém prostředí reprezentují Piráti a TOP09, se snaží svoje progresivistické bludy prosadit třeba silou. Proto můžeme „v přímém přenosu“ sledovat nehorázný nátlak na Maďarsko, a to vyhrůžkami a vymyšlenými lživými tvrzeními kolem inkriminovaného zákona, přičemž vlastní zákon je pouze další záminkou k útokům na Maďarsko, ale i na ostatní členské země EU tzv. „východního bloku.
Je dobře, že již před volbami víme, co by nás po říjnových volbách čekalo, pokud by výše uvedené strany měly podíl na vládě. Čekalo by nás područí EU a indroktrinace naší společnosti progresivistickými nesmysly o množství pohlaví, stransgender apod. Naše děti by se ve školách místo fyzikálních zákonů učily o binárních lidech, o změně pohlaví a další hlouposti. To nesmíme dopustit.
Věřím, že právě ve volbách se ukáže, že velká většina občanů naší země uvažuje normálně a racionálně a bude volit ty, kteří říkají nahlas – rodinu tvoří maminka, tatínek a děti, svoje věci si máme rozhodovat sami, bohatství vzniká prací a další možná „obyčejné“, ale pravdivé věci.

20. 06.

Už nejsme suverénní stát.

Václav Krása Přečteno 1346 krát

Koncem února 2021 podalo Česko k Soudnímu dvoru Evropské unie žalobu na Polsko kvůli rozšiřování těžby v hnědouhelném dole Turów. Vytýkáme Polsku, že v souvislosti s rozšířením těžby porušilo unijní právo, součástí žaloby je také žádost o zastavení těžby uhlí v dole do doby, než unijní soud rozhodne. Lidé z příhraničí v Libereckém kraji se podobně jako obyvatelé Saska obávají zvýšeného hluku a prašnosti, ale hlavně ztráty vody.
U Soudního dvora Evropské unie, jsme velmi rychle uspěli. Soud vydal předběžné opatření, o které požádala česká vláda. Poláci tak musí okamžitě zastavit těžbu v dole Turów a proti rozhodnutí se nemohou odvolat. Rozhodnutí Soudního dvora EU je necitlivé, nerealizovatelné a pro Polsko je samozřejmě neakceptovatelné. Když domyslíme výrok Soudu až do konce, tak z toho musí každému soudnému člověku zamrazit a také vyplynout, že takto orgány EU nesmí pracovat a mělo by být nejen pro nás, ale i pro další členské země velkým varováním.
Soudní dvůr svým výrokem řekl, pět tisíc lidí, pět tisíc živitelů rodin, okamžitě přijde o práci, a pokud Polsko chce zabránit sociálním protestům, má jim vyplácet i nadále mzdu ze státního rozpočtu. Výrok současně znamená odstavení uhelné elektrárny, která je na dolu Turów závislá. Je pochopitelné, že Polsko tento diktát odmítlo. Jen by mě zajímalo, zda bychom měli stejnou odvahu.
Je zarážející, že ačkoliv probíhala jednání na úrovni ministrů životního prostředí, přesto česká vláda se zachovala, jako žalobníček. To svědčí o nesamostatné zahraniční politice naší země, o neschopnosti být suverénním státem, který dokáže obhájit zájmy země a svých občanů, ale také neschopnosti nedělat si zbytečně nepřátele. Jedná se téměř o precedentní záležitost, která se nám může, a to již v blízké době, velmi nevyplatit. Chceme otevřít důl na těžbu lithia u německých hranic či dostavět další bloky v jaderné energetice u rakouských hranic. Asi bychom se velmi divili, pokud by Německo nebo Rakousko podali obdobnou žalobu k Soudnímu dvoru EU.
Kauza Turów má další vývoj, který svědčí o podivných úmyslech evropských elit. Evropská komise se zapojí do žaloby na Polsko. Rozhodnutí komise stát se vedlejším účastníkem řízení přivítala například ekologická organizace Greenpeace. "Jsme rádi, že se Evropská komise k soudnímu sporu přidala," uvedla Nikol Krejčová z Greenpeace. "Vyslala tak jasný signál, že ilegální těžba se musí zastavit," dodala. Výrok paní Krejčové je přesně v tom duchu, kdy se řekne jen půl pravdy a přidá se lež. Nejedná se o žádnou ilegální těžbu, protože důl má řádnou licenci na těžbu od polské administrativy. Nejsme ještě ve stavu, kdy si státy nebudou moci rozhodovat o tom, co, kdy, kde a jak budou na svém území těžit, ale kauza Turów ukazuje, že je snaha tyto pravomoci omezit.
Za prohlášením Greenpeace je potřeba vidět ještě další dimenzi, o čemž svědčí další slova paní Krejčové. „Česká republika by podle Greenpeace nyní měla k jednání přizvat i Evropskou komisi, aby zvýšila šance na dosažení dobré dohody. Při vyjednávání si Česká republika a Evropská komise mohou společně klást podmínky, které bude pro Polsko těžké odmítnout.“ Z těchto vyjádření je zřejmé, že ani tak nejde o vodu pro obyvatele příhraničních obcí, ne prašnost prostředí. Jde o snahu rozhodovat za suverénní vládu a suverénní stát.
Potvrzují se slova prezidenta společnosti PGE Wojciecha Dabrowského, „Důl Turów má platnou a legálně udělenou licenci, na základě které těží a bude těžit. Rozhodnutí soudu vidím jako cestu k divoké transformaci. Jde o první opravdový test Zelené dohody EU.“ Je to ukázka toho co nás čeká, pokud se přihlásíme k „Zelenému údělu“, co nás čeká, pokud se budeme spoléhat na „Evropu“ a pokud nebudeme sebevědomý stát, který si svoje záležitosti rozhoduje sám a dokáže je i obhájit. Měli bychom být velmi opatrní a velmi zvažovat zda a nakolik je pro nás ještě EU přínosná, a kdy už jsme v situaci, že nejsme pány ve svém domě.

Bohužel další kroky vlády svědčí o opaku. Česká vláda schválila, aby ministři životního prostředí a zahraničí sjednali s Polskem ohledně dolu Turów mezivládní dohodu. Česko má zároveň podle usnesení vlády navrhnout Soudnímu dvoru EU, aby Polsku uložil penále ve výši pěti milionů eur (zhruba 127 milionů korun) denně, neboť nerespektovalo pokyn unijního soudu přerušit práce v dole. Takové usnesení považuji za ostudné. Říci, my chceme vyjednávat, ale napřed ohni hřbet a zaplať, není hodno naší dlouhodobé státnosti a našich vzájemných tisíciletých vztahů.


30. 05.

Poslanci nevědí, co činí.

Václav Krása Přečteno 1151 krát

Na počátku letošního roku se rozhodli poslanci napříč politickým spektrem předložit novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, sněmovní tisk 1143, kterou iniciovala Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Jejím cílem je ekonomizace služeb. Předložená novela sice vychází z původního návrhu, který připravovalo MPSV ČR, nebyly však do ní zapracovány důležité změny, které byly dohodnuty s jednotlivými cílovými skupinami klientů. V novele zákona se mimo jiné navrhuje zvýšení cen za služby, stravu a ubytování, sloučení pobytových služeb do jedné služby nazvané Domovy sociální péče a sloučení osobní asistence a pečovatelské služby do jedné služby.
Všechny tyto tři změny, které se bezprostředně dotýkají také osob se zdravotním postižením, odmítly všechny spolky, zastupující zdravotně postižené. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR začala intenzivně jednat s poslanci, ale podařilo se dosáhnout pouze upuštění od zvýšení cen za poskytované služby. To je však zatím jediný ústupek, který se podařilo prosadit.
Úporná snaha zdravotně postižených o změnu poslaneckého návrhu je motivována oprávněnou obavou, že přijetí zákona v navrhované podobě, dojde k postupnému zániku osobní asistence. V případě sloučených pobytových služeb by postupně a zákonitě došlo k tomu, že by se prolínali klienti různého věku, postižení, závislostí a podobně. Zkrátka by mohlo dojít k tomu, že na jednom pokoji by byl člověk s těžkým tělesným postižením s osobou např. s Alzheimerovou nemocí. Chceme takové situaci zabránit, protože by došlo k výraznému zhoršení života některých skupin lidí se zdravotním postižením, kteří jsou klienty celoročních pobytových služeb. Poslankyně a poslanci s našimi obavami částečně souhlasí, ale nechtějí souhlasit s námi navrhovanými změnami. Je to proto, že jsou pod tlakem poskytovatelů sociálních služeb, které zřizují kraje a obce, případně charity nebo diakonie. Jsou to velcí poskytovatelé sociálních služeb a poslanci podléhají spíše jejich argumentaci. Při projednávání novely zákona o sociálních službách tak vznikl poměrně výrazný spor mezi poskytovateli sociálních služeb a uživateli sociálních služeb. Ukázalo se, že zájmy těchto dvou skupin mohou být někdy velmi odlišné. Proto není možné tvrdit, že poskytovatelé sociálních služeb vždy hájí zájmy a práva svých klientů.
Pro osoby se zdravotním postižením je zcela nepřijatelné sloučení osobní asistence s pečovatelskou službou a je potřeba tento rozdíl neustále vysvětlovat a opakovat. Základní rozdíl je ve spolupráci klienta s konkrétní osobou poskytující pomoc.
Osobní asistence je služba určená osobám samostatně si určujícím druh, rozsah a způsob poskytované služby, včetně jejího časového určení. Tyto osoby se na poskytování služby aktivně podílejí, a to minimálně v rozsahu jejího průběžného řízení, nebo korekce. Osobní asistenci provádí zpravidla stejný osobní asistent nebo více asistentů. Kontakt klienta s osobním asistentem je poměrně blízký a dlouhodobý. Zvláštní charakter této služby spočívá ve způsobu úhrady, protože úhrada u osobní asistence je pouze za jednotku času, nikoliv za úkony.
Pečovatelská služba je určena zejména osobám, které jsou jejími pasivními příjemci, u kterých druh, rozsah a způsob poskytování služby, včetně jejího časového určení, určuje poskytovatel na základě svých předchozích zjištění potřeb osob, kterým službu poskytuje. Pracovníci poskytující péči se u klientů střídají. Samotný způsob úhrady za služby, kdy je služba často hrazena podle vykonaných úkonů, charakterizuje pasivní příjem služby.
Absence ustanovení o poskytování služby bez časového a obsahového omezení povede k tomu, že prakticky jedinou službou bude v praxi režim pečovatelské služby, což je pro většinu osob se zdravotním postiženým zcela nepřijatelné. Osobní asistenci prosadily organizace osob se zdravotním postižením hned v roce 1990, jako novou službu, která aktivizuje lidi se zdravotním postižením. Její velkou propagátorkou, ale také uživatelkou byla paní ing. Jana Hrdá, nositelka ceny Výboru dobré vůle. Sama byla ležící, měla upravený vozík a za pomoci svých osobních asistentů dokázala pracovat celé dni na zlepšení postavení osob se zdravotním postižením. Toto pečovatelská služba nikdy nedokáže zajistit. Osobní asistence je symbol nového nahlížení na služby pro osoby se zdravotním postižením, a proto je pro ně tak důležitá.
Ještě je šance, že nakonec vše dobře dopadne. V Poslanecké sněmovně je pozměňovací návrh paní poslankyně Aleny Gajdůškové, který ruší sloučení osobní asistence s pečovatelskou službou a stanoví parametry pro sloučení pobytových služeb. Tento návrh má zatím podporu pouze poslanců ČSSD a Trikolóry, a to je málo. Poslanci by se důkladně měli zamyslet před hlasováním o novele zákona o sociálních službách, sněmovní tisk 1143. Buď podpoří ekonomický pohled na sociální služby, nebo podpoří klientské pojetí služeb, které respektuje klienty a jejich přání.

23. 05.

Žaloba ČR u Evropského soudního dvora je ostudná.

Václav Krása Přečteno 2686 krát

Česká republika uspěla s žádostí o dočasné zastavení těžby v uhelném dole Turów nedaleko českých hranic. Soudní dvůr Evropské unie vydal předběžné opatření, o které požádala česká vláda. Poláci tak musí okamžitě zastavit těžbu v dole. Proti rozhodnutí se nemohou odvolat.
Podle prezidenta společnosti PGE Wojciecha Dabrowského má důl Turów „platnou a legálně udělenou licenci, na základě které těží a bude těžit.“ Rozhodnutí soudu vidí jako cestu k „divoké transformaci“. Podle prezidenta PGE jde o první opravdový test Zelené dohody EU. Ta by měla být podle něj založená na „solidaritě a spravedlivé transformaci energie a ne na programu podporujícím nekalou soutěž.“ Vypnutí elektrárny by podle prezidenta PGE destabilizovalo polský a evropský energetický systém. Elektrárna, která je navázána na důl Turów, poskytuje až 7 procent spotřeby energie v Polsku.
Česká republika považuje předběžné rozhodnutí Evropského soudního dvora za úspěch, já osobně to považuji za naši prohru. Vydali jsme se cestou ztráty suverenity, protože sami nejsme schopni si dohodnout vzájemné vztahy se sousední zemí a žalujeme jak uličníci. Když se podíváme na mapu, tak každého musí napadnout, proč žalobu nepodali Němci? Důl leží prakticky na předměstí Žitavy, kdežto od nejbližší české větší obce je vzdálen asi šest kilometrů a od Liberce 15. kilometrů. Důl leží na trojmezí tří států a těží se v něm již mnoho let. Rozbuškou sporu se stalo rozšíření dolu, které se přiblížilo až na 300 metrů k obci Uhelná.
Chápu, že rozšíření dolu Turów má vliv na spodní vody našich obcí, a že je povinností státu chránit zájem našich občanů. Nemohu však přijmout, že necháme za sebe rozhodovat někoho jiného, který může mít i jiné pohnutky, než chránit zájem našich občanů. Předběžné opatření, okamžitě zastavit těžbu, znamená katastrofu pro celý region. V dole pracuje pět tisíc lidí, pět tisíc živitelů rodin. V elektrárně pracují další stovky, možná tisíce polských občanů. Dovede si někdo vůbec představit, že by u nás přišli najednou tisíce lidí o zaměstnání? Co by se asi dělo?
Rozhodnutí Soudního dvora EU je necitlivé, nerealizovatelné a pro Polsko neakceptovatelné. Možná, že skutečným motivem rozhodnutí je skutečně to co uvádí prezident společnosti PGE Wojciech Dabrowský, „Rozhodnutí soudu vidím jako cestu k divoké transformaci, jde o první opravdový test Zelené dohody EU.“ Vypnutí elektrárny by podle prezidenta PGE destabilizovalo polský a evropský energetický systém. Přesně o to může jít. Polsko je jedním ze států, které příliš neakceptují tzv. „Zelený úděl“. Licence dolu Turów byla prodloužena až do roku 2044. Je smutné, že Česká republika se propůjčila k tlaku na našeho nejbližšího souseda, ve věci prosazování nesmyslného programu dramatického nahrazování fosilních paliv tzv. „čistou energií“, která nás bude stát miliardy korun a výsledek je velmi nejistý.
Chápu, že pitná voda je pro liberecký region nezbytností. Myslím si však, že bychom měli jednat s Polskem, za účasti Německa, na kompenzacích, úhrady cen nových vodních vrtů apod. To co se nám „podařilo“ vůči Polsku musí Poláci vnímat jako nepřátelský čin. S Polskem nás pojí mnoho společných věcí, je to vedle Slovenska, nejbližší slovanský národ. Proto náš postup ve věci dolu Tutrów, považuji za ostudný.

02. 05.

EU se musí vrátit zpět, jinak je její rozpad nevyhnutelný.

Václav Krása Přečteno 2014 krát

Dnešní liberálové mají krátkou paměť a zapomněli, že EU nebyla vždy kolosem, který nevnímá skutečné problémy společenství. Ve svém výroku to konstatoval německý Spolkový ústavní soud, který zvedl, že „Zásadu rovnosti států a zásadu rovnosti občanů nelze v současných institucích EU sladit.“ Současný stav EU je zapříčiněn rozvratem evropských institucí, s cílem, plnit kromě ekonomických cílů i úkoly, které jim nepříslušely, jako je společná zahraniční politika, obrana apod. Nelze mít společnou zahraniční politiku pro tak rozdílné země jako jsou Německo, Řecko nebo Polsko.
Politické elity EU si jsou velmi dobře vědomy toho, že ve skutečnosti nikoho nezastupují, že nejsou demokraticky zvolené, nejsou transparentní a nikomu se nezodpovídají. Jsou v konečném důsledku jen loutkami vlád členských států. Jen vlády členských zemí jsou legitimní a skutečně demokraticky zvolené, transparentní a odpovědné. Neexistuje žádný mechanismus někoho odvolat z vysoké funkce v EU. Proto také celý systém nemůže být funkční a fráze o tom, že instituce EU se stávají demokratičtějšími a v brzké budoucnosti se stanou plně demokratickými, jsou pouhé lži, kterým nemůže soudný člověk věřit.
V období "Evropského společenství", probíhala spolupráce ekonomik několika zemí v rámci jejich uhelného, ocelářského a jaderného průmyslu. Evropa dosáhla svobody pohybu lidí, kapitálu, služeb a zboží. Jednotný trh významně přispěl prosperitě členů „Evropského společenství“. Původní společný trh byl v souladu s konstruktivní ideou Jeana Monneta "mír díky prosperitě".
Ideologové všech barev nebyli spokojeni s ideou, že spolupráce evropských zemí by měla v podstatě pouze ekonomickou povahu. Ti chtěli Evropu politickou, sociální, společnou obranu, zahraniční politiku, ekologickou politiku a další. Hospodářský smysl evropského společenství degradoval. Vše je zaměřeno na politickou ideu tzv. udržitelného rozvoje a je plně podřízeno cílům politické, sociální a ekologické Evropy. Prioritou je dnes tzv. "Zelený úděl", jehož záměrem je udělat z Evropy první "klimaticky neutrální" kontinent snížením emisí skleníkových plynů do roku 2050 na "čistou nulu", přestože ekonomické důsledky budou pro občany Evropy katastrofální. Podle Federace evropských průmyslových odborových svazů (IndustriAll), existuje velké riziko, že evropský "Zelený úděl" srazí celá průmyslová odvětví na kolena a zničí miliony pracovních míst v energeticky náročných průmyslových odvětvích, bez jakékoliv záruky, že postižení zaměstnanci budou mít vůbec nějakou budoucnost.
EU se stává v oblasti genderové politiky, ekologie a práv jednotlivce velmi extrémní, o čemž svědčí proklamace přijaté v těchto i mnoha jiných záležitostech orgány EU. Oficiální politikou EU je dnes například nejextrémnější verze genderové teorie, a to myšlenka, že muži a ženy jsou pojmy kulturní, nikoliv biologické. Evropské instituce unikají demokratické kontrole, protože EU zůstává v první řadě mezivládní organizací, a to evropským institucím umožňuje postavit ideologii nadevše. Mezivládní organizace EU není, nikdy nebyla a nikdy nebude demokratická. Skutečnost, že do takového systému přidáme volený "Evropský parlament" s velmi omezenými pravomocemi, nezmění její zásadně mezivládní fungování.
EU se musí vrátit zpět k hospodářské spolupráci, bez dalších politických ambicí, jinak je její rozpad nevyhnutelný. Každý občan Evropy je občanem svého státu a nikdy nebyl, není a nebude občanem EU, protože se ve skutečnosti jedná o mezivládní organizaci a nikdy tomu nemůže být jinak. Měli bychom si to všichni včas uvědomit, vrátit se před Maastricht a intenzivně ekonomicky spolupracovat. Hospodářská spolupráce může přinést skutečný prospěch občanům Evropy.
Text vznikl na podkladě statě Drieu Godefridi „Evropská unie: Od jednotného trhu k tragické frašce.“

11. 04.

COVID-19 nemá ideologii.

Václav Krása Přečteno 1302 krát

V lednu letošního roku prohlásila generální ředitelka Evropské komise pro zdraví Sandra Gallinová, která vyjednává společný nákup vakcín tyto věty „Společné úsilí nám zajistilo množství dávek, které by si ani největší země zajistit samy nedokázaly“. Byla to lživá slova, která veřejně paní generální ředitelka pronesla. Je tomu zcela naopak. Evropská unie v této velmi klíčové situaci zcela selhala.
Lze to dokumentovat na dvou zemích, které leží na okraji EU, Velké Británii, která je na západním okraji EU a Srbsku, sousedícím na východním okraji Unie. K datu 4. dubna bylo ve Spojeném království naočkováno první dávkou přes 31,5 mil. občanů, to je více než 47 % všech občanů. Druhou dávku obdrželo téměř pět a půl mil. občanů, tedy více než 8 % obyvatel.
Na východním okraji EU je premiantem v očkování proti koronaviru Srbsko. Malý stát se sedmi miliony obyvatel, který je hned po Británii nejvíce proočkovanou zemí v Evropě. Údaje serveru OurWorldInData to jasně potvrzují. Na sto obyvatel připadalo v Srbsku minulý týden 29,5 očkovaných oproti 10,5 v Německu a 10,7 ve Francii. Srbsko neřešilo otázku, od koho nakoupí vakcíny. Zajistilo si dodávku více než jedenácti milionů dávek z Ruska a Číny. Současně nakoupilo vakcíny i od „prověřených“ dodavatelů ze západní Evropy. Země již loni v srpnu uzavřela dohodu s firmami Pfizer a BioNTech na dodávku 2,2 milionu dávek vakcíny Comirnaty.
Obě výše uvedené země si zajistily nákup vakcín samy, samy si vakcíny certifikovaly a dnes jsou jasnými premianty. Srbsko dokonce nabízí každé osobě starší 18 let, která přijede z jakékoliv země, že ji zdarma naočkuje. Je to jasný důkaz toho, že paní generální ředitelka Evropské komise pro zdraví Sandra Gallinová lhala, což je v takto kritické oblasti velmi špatné.
Dnes je zřejmé, že vakcíny se staly předmětem politických her. Každý slušný člověk musí být znechucen nad politizací vakcín proti koronaviru. Očkování proti různým nemocem je běžnou věcí a nikoho nezajímá, kdo je výrobcem vakcíny a kdo ji schválil. Proč zrovna u očkovací látky, která má zabránit umírání statisíců lidí, je politika na prvním místě? Co je příčinou? Co je to za podivné hry se životy lidí? Je to nesmyslná ideologická předpojatost a možná i nenávist řady politiků. Jejich konání je nepřijatelné a my, mlčící většina, bychom je příště neměli volit.
To, co se dělo se Sputnikem na Slovensku, kdy kvůli němu padla vláda, je jen potvrzením, že politikům na životech lidí vlastně nezáleží. Důležitější jsou mocenské hry. Je mi zle z těch nenávistných vyjádření politiků, ale i části novinářů. Jejich lživá vyjádření, se snahou zabránit použití ruských, čínských či jiných vakcín, vedou k úmrtí dalších tisíců lidí.
Chtějí zpochybnit všechno kolem vakcín i přesto, že Čína už s COVID-19 nemá problém, jejími vakcínami se očkuje ve spoustě států a žádný problém se nevyskytl. Obdobně to platí pro Sputnik. Očkuje se s ním v řadě států a také žádný problém. Nenávist některých politiků a novinářů rozpoutala nesmyslnou štvavou kampaň, aby v občanech vyvolala strach vůči těmto vakcínám a definitivně zabránila jejich použití. Budou pořád dokola vykřikovat lži, že nebýt EU tak nemáme téměř žádné očkovací látky. Nevidí těžké osudy jednotlivých lidí, kteří trpí, dusí se a v osamocení umírají. Očkovací látky nemají žádnou ideologii, tak jako jí nemá smrt.
I přes obrovskou kampaň proti Sputniku V je podpora vakcíny v Česku překvapivě vysoká. Pokud by jí úřady udělily výjimku, nechalo by si ji píchnout téměř čtyřicet sedm procent dotázaných, kteří dosud očkovací látku nedostali. Vyplývá to z dubnového průzkumu agentury STEM/MARK pro MF DNES mezi tisícovkou obyvatel ve věku od 18 do 75 let z celé republiky. Je to určitě nepříjemná zpráva pro ty, kdo neustále brojí proti spolupráci s Ruskem, ať se jedná pro politiky nebo média. Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sputnik-vakcina-koronavirus-ockovani-arenberger.A210410_085847_domaci_vlc
Jsme malý národ, proč se nechováme jako Srbové, proč nejsou pro politiky nejdůležitější naši občané? Jsme nepoučitelní! V historii se mockrát ukázalo, že v takových dobách se k moci derou nebezpeční radikálové. Měli bychom na to myslet.


17. 03.

Okupace 15. března 1939 nás téměř nezajímá.

Václav Krása Přečteno 1797 krát

V pondělí 15. března jsme si velmi skromně připomenuli 82. výročí okupace německou brannou mocí. Je třeba však připomenout, že na likvidaci Československa se nepodíleli jenom Němci, ale také Poláci, kteří okupovali Těšínsko, Slováci, kteří se udělali sami pro sebe a také Maďaři, a to okupací Podkarpatské Rusi. Část jižního Slovenska vlastně vzali nově vzniklému Slovenskému štátu. Jednalo se o totální likvidaci naší státnosti s velmi nebezpečnou budoucností. Nebýt vítězství mocností ve II. světové válce možná bychom dnes neexistovali jako národ, nebo by existovaly enklávy lidí, kteří ještě, navzdory útlaku, používají v soukromí svůj mateřský jazyk. 15. březen 1939 lze směle přirovnat k Bílé hoře. Náš národ se ocitl ve smrtelném nebezpečí!
Proč tak dramatický úvod? Sledoval jsem média, jak a v jaké míře si vzpomenou na toto velmi smutné výročí a můj předpoklad, že většina médií se výročí dotkne jen okrajově, se naplnil. Zpravidla se jednalo o stručnou zprávu, nebo nějaký příběh. Nezklamala mě Česká televize, která v neděli v hlavních událostech měla krátkou reportáž, která se po věcné informaci soustředila na parašutistické výsadky na naše území v období okupace, organizované z Anglie. O výsadcích organizovaných Ruskem ani muk. Pomohla mi „stará, dobrá“ Wikipedia. https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%BDsadk%C5%AF_do_Protektor%C3%A1tu_%C4%8Cechy_a_Morava. Počet výsadků praktický stejný, úspěšnost srovnatelná. Zkrátka, stačí jen některé informace nesdělit a tak ovlivňovat veřejné mínění.
ČT se vyznamenala ještě v pondělí 15. března, kdy vzpomínku na okupaci zařadila v hlavní zpravodajské relaci jako předposlední. A po ní poslední zpráva o předávání cen Grammy 2021, byla podstatně delší. Aspoň víme co je podstatné.
Pietu za mrtvé v době okupace jsem nezaznamenal žádnou, ale to se u nás už dlouho nenosí. (Vždyť nás okupovali nacisti a ti už nikde přece nežijí). Přesto se několik politiků k výročí okupace vyjádřilo. Příznačně úderná byla vzpomínka paní předsedkyně Pekarové Adamové. „Před 82 let začali nacisté (zvýraznil autor) s okupací Čech, Moravy a Slezska a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Temná stránka našich dějin, která zničila život mnoha občanů,“ uvedla šéfka TOP 09. I tuto historickou událost ale dokázala vztáhnout k současnému politickému dění. „Zatímco za tuto okupaci proběhla omluva a pokání, jiní okupanti i dnes otevřeně vyhrožují. Nezapomeňme,“ vyzvala paní Pekarová Adamová své čtenáře, v narážce na ruský tlak, který, dle ní, eskaloval zejména v době kauzy odstranění sochy maršála Koněva v Praze.
Pamatuji více než paní předsedkyně a vím, že pan prezident Michail Gorbačov se nám za okupaci v roce 1968 už dávno omluvil. Ze slov paní předsedkyně Pekarové Adamové není zřejmé, zda se nám omluvili nacisté, nebo Němci. Co však zřejmé je, že skutečný průběh dějinných událostí je neustále otáčen a relativizován. V dnešní době již pomalu nemůžeme říci, že za II. světovou válku mohou Němci a že nás neokupovali nacisti, ale Němci a jejich Wermacht.
Relativizování našich dějin již probíhá dlouho. Často slyšíme o selhání prvorepublikové demokracie a zejména prezidenta Edvarda Beneše. Na různých televizních stanicích se prakticky denně prezentují kroky Adolfa Hitlera a jeho „soukmenovců“ při dobývání Evropy. Naši filmoví tvůrci točí jeden film za druhým o utrpení Němců při poválečném odsunu. O utrpení Čechů v době okupace, které bylo sto krát větší, se skoro nezmiňujeme. Jeden z vítězů nad Hitlerem, sir Winston Churchill je hanoben jako rasista a téměř nikdo nezvedne hlas, aby vyvrátil tyto nesmysly. Tři sta šedesát tisíc obětí německé okupace, by si zasloužilo nejen naší vzpomínku. Desetitisíce neznámých „obyčejných“ lidských osudů, zbytečně zmařených, by nám neměly být lhostejné.

08. 03.

Pan Bartoš nám věší bulíky na nos.

Václav Krása Přečteno 3324 krát

Předseda Pirátů pan Ivan Bartoš nedávno prohlásil, že koronavirovou epidemii by měli řešit odborníci. Navrhuje to v plánu Pirátů a Starostů s názvem „Za pět dvanáct“. Představuje si, že rozhodovat by měl jakýsi nadresortní poradní orgán podobně fungující jako třeba Institut Roberta Kocha v Německu. „Tým by byl složený z odborníků v oblasti zdravotnictví, ekonomie, matematiky, sociologie, výzkumu a dalších věd. Shromažďoval by vědecké poznatky o epidemii, dopadech na ekonomiku a chování lidí a jako celek by vládě navrhoval potřebná a opodstatněná opatření.“ Viz.: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dejte-to-odbornikum-Covid-Ivan-Bartos-ma-navrh-656428
Pan Bartoš věší občanům bulíky na nos, protože Kochův institut založený na konci 19. století je obdobnou institucí jako náš Státní zdravotní ústav, založený v roce 1925. Srovnej Wikipedie: Institut Roberta Kocha, sídlí v Berlíně a spadá pod spolkové ministerstvo zdravotnictví. Mimo jiné se zabývá epidemiologií a pomáhá vládě v boji proti epidemiím. V současné době je centrem výzkumu a boje proti pandemii koronaviru SARS-CoV-2 na německém území, ale v žádném případě nepředkládá spolkové vládě nějaká komplexní doporučení a už vůbec se nepodílí na rozhodnutích vlády.
Tvrzení, že je možné svěřit řešení společenských problémů a krizových situací nějakému odbornému týmu je zcela zcestné, i když často prezentované. Je to tak naivní, že pan předseda to určitě nemyslel vážně, a pokud ano, potom nám pomáhej Bůh, pokud by byl premiérem.
Představa, že nějaký tým odborníků stanoví, co je nutné učinit například v boji s koronavirem, určí, jaké budou rozpočtové dopady, kde se mají vzít peníze, ukáže, kteří lidé budou ekonomicky postižení, a jak se jim má pomoci, je prostě hloupost. Promyslet odborný scénář se všemi důsledky pro život a ekonomiku u komplexních problémů nejde, protože vždy je více než jedno řešení, a potom někdo (politik) musí rozhodnout, která řešení, nebo jeho části, budou použita. I mezi odborníky nutně musí dojít ke střetu o způsoby řešení, ale hlavně, chtěl bych vidět, kdo z nich by nakonec převzal odpovědnost za konečné rozhodnutí? Odborníci nejsou voleni a tak nemohou být potrestáni budoucí politickou prohrou. Museli by převzít hmotnou odpovědnost, a to je velmi riskantní. Šli by do toho jen hochštapleři, a to možná s nadějí, že se z odpovědnosti nějak vykroutí. Velmi zásadní je však skutečnost, že politici se musí rozhodovat také v kontextu společenské a ekonomické situace, i když řeší pouze určitý, byť velký problém.
Proto věty pana Ivana Bartoše v uvedeném rozhovoru, kdy prohlásil: „Já když jako premiér budu vědět, že to, co ten tým prezentuje, jakou má za sebou odbornou práci konkrétních lidí, kteří mají odvahu se pod to podepsat, tak můžeme řízení pandemie zcela odpolitizovat,“ jsou nepravdivá. Pan předseda říká, že by si zkrátka umyl ruce a tvrdil by „já nic to oni a volte mě dál“. Jenže v demokracii je to tak, že rozhodují ti, kteří kandidují ve volbách, uspějí v nich, ale také nesou plnou politickou odpovědnost za svá rozhodnutí, která zpravidla vycházejí z protichůdných odborných stanovisek. Je to zkrátka na politicích, kteří mají mandát od občanů a nemohou se zbavit odpovědnosti za svá rozhodnutí a už vůbec je nesmí svádět na odborníky. Pokud si to někdo myslí, tak ať ani nekandiduje a nevěší voličům bulíky na nos.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Těšínská Tereza · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy