17. 01.

Problémy očkování proti COVID-19.

Václav Krása Přečteno 1281 krát Přidat komentář

Konečně jsme se dočkali, že na konci koronavirového tunelu bliká světlo. Jenže to vypadá, že může také zhasnout, nebo bude blikat strašně dlouho. Současné problémy kolem registračního systému nepovažuji za závažné. To určitě IT specialisté vyřeší. Problém spatřuji v dodávkách vakcín. Opakuje se to samé, co bylo na začátku koronavirové epidemie. Někteří si možná hned nevzpomenou, ale byl to kritický nedostatek roušek. Naštěstí lidová tvořivost a samostatné zajištění nákupu roušek z Číny a dalších zemí nás zachránily. Tehdy jsme slyšeli řadu slibů o společném zajištění roušek EU, jak to dopadlo, všichni dobře víme.
Obdobnou situaci zažíváme opět, ale s mnohem nebezpečnějšími následky. EU slíbila, že vyjedná pro členské země dostatek vakcín proti COVID-19. Společný postup bude pro všechny členy výhodný, protože bude dostatek vakcíny a ještě k tomu za skvělé ceny. Jaká je skutečnost. Firma Pfizer v pátek oznámila, že sníží o 40 % dodávky, protože musí přestavět výrobní kapacity. Opožďují se dodávky vakcíny Moderna a registrace dalších vakcín se neustále prodlužuje. Máme sice registrováno více než sto tisíc zájemců o očkování, ale chybí nám vakcíny. Jenže tady už nepomůže lidová tvořivost ani nejsou okamžité dodávky očkovacích látek z jiných zemí. A to je průšvih, protože jde o životy lidí.
Statisíce lidí v registru budou čekat a mohou onemocnět. Bylo zásadní chybou spolehnout se na jednání EU o dodávkách vakcíny. Měli jsme již podstatně dříve jednat samostatně, oslovit výrobce vakcín, provést jejich registraci a začít domlouvat velikost dodávek a jejich cenu. K čemu vlastně máme Státní ústav pro kontrolu léků, když všechny léky musí registrovat EU? Vždyť stačí registrace léku jen v Evropské komisi, aby mohl být jakýkoliv lék distribuován ve všech členských zemích. Jedním z hlavních argumentů pro nákup vakcín prostřednictvím EU byla jejich cena. Nedávno prohlásil izraelský premiér, že je podstatně lepší koupit dražší vakcínu a za to dříve otevřít hospodářství a společnost. To by se mělo tesat. Je přeci jasné, že jde o čas, a to si uvědomuje řada států. Čím dříve bude větší část populace proočkovaná, tím jich méně zemře a zároveň přestanou všechna omezení, která dusí hospodářství postižených zemí. Takže nejde ani tak o cenu, ale o rychlost, a v té zaostáváme.
Podívejme se, jak daleko jsou některé vyspělé státy, které se na nikoho nespoléhaly. Izrael má dostatek vakcín od firem Pfizer a Moderna, obdržel půldruhého miliónu kusů ruské vakcíny Sputnik 5 a ještě objednává vakcíny Astrazeneca. Má očkováno čtvrtinu populace, ale stále vyvíjí vlastní vakcínu. Cíl je zřejmý, zabezpečit zemi a obyvatele proti případnému vydírání. Tyto informace mám ze spolehlivého zdroje. Očkovací látky se stávají strategickým zbožím. Velká Británie si objednala vakcínu Astrazeneca, provedla registraci a dnes má očkováno několik milionů občanů.
Maďarsko, jediný stát EU, který má odvahu, nakoupilo 6000 vakcín Sputník 5, nemohlo však látku použit pro tlak z EU. Maďaři považují za skandální prodlevy ve společném evropském nákupu a distribuci vakcíny proti koronaviru. Rozhodli se proto jednat na vlastní pěst a předběžně vyjednali nákup čínské očkovací látky Sinopharm. „Prakticky jsme uzavřeli dohodu s čínskou společností Sinopharm o nákupu jejich vakcín. První zásilka by měla obsahovat až jeden milion dávek,“ uvedl šéf maďarského úřadu vlády Gergely Gulyás.“ Použití čínské vakcíny musí ještě povolit maďarské zdravotnické orgány. Viz. Novinky 16. 1. 2021. Ruská vakcína Sputnik 5 směřuje nejen do Maďarska a Izraele, ale také třeba do Spojených arabských emirátů či do Saúdské Arábie.
Ještě jednu poznámku v souvislosti s nákupem vakcín. EU dohodla s firmou Pfizer a pravděpodobně také s firmou Moderna, neuvěřitelnou věc. Firmy nebudou odpovídat za následky v souvislosti s podáním vakcíny. Všechny náhrady za újmy na zdraví přebírají státy EU. Je to bezprecedentní a nebezpečný krok. Je to bianco šek pro farmaceutické firmy. Toto budou postupně požadovat i další firmy, a to nejen farmaceutické. Za svoje výrobky musí odpovídat výrobci. Bylo by zajímavé vědět, čí to byl nápad. Bylo by dobré také vědět, zda podobné úlitby výrobcům vakcín učinily i státy, které si domlouvají dodávky samostatně.

30. 12.

Otázky kolem očkování proti COVID-19.

Václav Krása Přečteno 1814 krát Přidat komentář

Sledujeme-li dění kolem očkování na COVID-19, je z veřejných zdrojů jisté, že do Česka v sobotu 26. 12. dorazilo prvních 9750 dávek vakcíny. V prosinci 2020 a v lednu 2021 by jich, podle předsedy vlády pana A. Babiše mělo být dohromady 355.000 dávek. Očkovat jsme začali 27. prosince letošního roku a jak se zdá, zatím jsme nevyužili ani těch necelých deset tisíc dávek. Některým věcem moc nerozumím a nějak se nemohu dopočítat.

Bylo řečeno, že nejprve budou očkováni zdravotníci, to je asi 100 000 sester a 40 000 lékařů, dále by měli být očkováni hasiči a policisté, nepochybně řidiči sanitních vozů a další obslužný personál, což je přibližně dalších 50 000 osob. Dále bylo deklarováno, že v prvním cyklu očkování budou také lidé z nejvíce ohrožené skupiny, přičemž se nejčastěji uvádějí klienti pobytových sociálních služeb, kterých je kolem 60 000. Vzhledem k tomu, že očkovací látka se musí podat dvakrát, vychází mi, že do konce ledna 2021 se na mnoho lidí z výše uvedených skupin očkovací látka nedostane, a to ani při šesti odběrech z lahvičky očkovací látky, jak kreativně rozhodli předseda vlády a ministr zdravotnictví.

Ještě se zastavím u klientů pobytových sociálních služeb, kteří budou očkováni, a vlastně se s tím už začalo, přímo ve svých zařízeních. Je to správné a je to dobře. Jen nevím, proč se do nejvíce ohrožené skupiny nepočítají lidé v těžkém zdravotním stavu, o které pečují rodiny a tito lidé se nebudou schopni dostavit do očkovacích center? Těchto lidí je podstatně více než lidí v pobytových zařízeních. Jsou to lidé trvale odkázáni na dýchací přístroje, lidé se vzácnými chorobami, těžcí kardiaci a mnoho a mnoho dalších. Prakticky od začátku prosince bombarduji ministerstvo zdravotnictví, MPSV ČR, Pacientskou radu a další instituce. Navrhl jsem, aby se praktičtí lékaři dotázali svých těžce postižených pacientů, zda chtějí být očkovány a poté vytvořili seznamy, které by byly pro mobilní očkovací týmy očkující přímo v domácnostech. Dosud jsem se nedočkal žádné smysluplné reakce. Zatím se zdá, že tito lidé nepatří do ohrožených skupin. Dnešní informace v médiích uvádějí, že právě ve Velké Británii, v souvislosti se schválením vakcíny společnosti AstraZeneca, se budují mobilní týmy k očkování v domácnostech lidí, kteří se nemohou dostavit do očkovacích center. Zajímalo by mě, zda se snažíme tuto vakcínu nakoupit, nebo zase budeme čekat?

V souvislosti s očkováním mě napadají další otázky. Jak to, že ve Velké Británii již očkovali statisíce lidí, dnes už možná milion lidí? Kde vzala Británie tolik očkovací látky? Tamní politici asi již dávno vyjednávali o dodávkách a nespoléhali se na to, že vakcíny za ně zajistí jiní. Jak je možné, že před Štědrým dnem začali očkovat v Srbsku a v Maďarsku, nemají třeba látku z Ruska? Jak to vypadá s očkováním v Rusku, které už očkuje mnoho týdnů? V médiích jsme neustále slyšeli, že ruská vakcína není řádně vyzkoušena a tudíž špatná. Teď je kolem očkování v Rusku klid. Jaké jsou reakce na tamní očkování? Mám ověřené informace, že odborná veřejnost nemá výhrady k ruské očkovací látce. Ostatně kdyby měla, tak to uslyšíme ve všech mediích. Takže se jedná jen o politiku?

Proč jsme si nemohli sami vyjednat vakcínu? Opravdu se musíme spolehnout na EU? Hlavní argument pro EU byla cena. O kolik bychom zaplatili více? Očkovací látky pro první cyklus potřebujeme podstatně více. Nemůžeme jí ještě někde nakoupit? Není očkovací látka další mocenský nástroj a ukázka, že bez EU nemůžeme být? Spousta otázek, ale zatím žádná odpověď.

13. 12.

Návrh reformy důchodů není reálný.

Václav Krása Přečteno 1107 krát Přidat komentář

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila návrh penzijní reformy z dílny Komise pro spravedlivé důchody.

Předkládaný návrh obsahuje následující změny:
• výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun, maximálně však 1 500 korun
• zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve
• zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let
• základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře
• podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní
• vytvoření důchodové kalkulačky, na níž si každý bude moci kdykoli spočítat, jaký je jeho nárok
• zavedení vícezdrojového financování penzí
Návrh obsahuje rozdělit současný průběžný systém na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní důchod 10 000 korun, z první zásluhové části by se počítal důchod za odpracované roky a za počet vychovaných děti. Práce v důchodu by se měla ocenit nižší daní z příjmu.
Návrh počítá také s dřívějším odchodem do důchodu u lidí, kteří pracují v tzv. náročných profesích. Za každých deset let práce v takovém prostředí by mohli jít do důchodu o rok dříve. Týkalo by se to pracovníků v takzvané třetí a čtvrté kategorii, kde se překračují hygienické limity, kteří musí nosit ochranné pomůcky či je vysoké riziko poškození zdraví. Jednalo by se asi o 400.000 lidí. Jejich zaměstnavatel by za ně platil o pět procentních bodů vyšší odvody do sociálního pojištění. To by přineslo od roku 2022 do roku 2026 dodatečné příjmy ve výši 71,7 miliardy Kč.
Předpokládá se, že základní důchod by se měl začít postupně z větší části financovat ze státního rozpočtu. Dodatečné výdaje by činily 96,7 miliardy korun. Zvýšení výdajů obsahuje stanovení minimálního důchodu ve výši 10 000 Kč, výchovné za péči o dítě a dřívějších důchodů u náročných profesí. Pokrýt je tak nutné 25 miliard. Podle paní ministryně Maláčové by se daly využít peníze z EU z plánu obnovy.
Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, zda předložený návrh lze nazvat reformou penzijního systému a zda je vůbec vhodný termín na předkládání takového návrhu? Návrh paní ministryně obsahuje značné změny v důchodovém systému, ale jedná se většinou o širší parametrické změny. Politici často hovoří o reformně penzijního systému, ale obávám se, že vůbec nemají ujasněno, jak by měla reforma vypadat. Nedávno v televizní diskusi prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že představa nějaké radikální reformy důchodového systému, je fikce. Lze provádět parametrické změny, ale představa, že ušetříme na penzijním systému, bez snížení důchodů, je nesmyslná. Já v této věci s panem guvernérem souhlasím. Nejen z těchto důvodů nelze návrh paní ministryně nazvat reformou.
Hned po představení návrhu prohlásila řada odborníků a politiků, že paní ministryně J. Maláčová si vybrala ten nejhorší čas a nelze k tomu nic jiného dodat. Především, návrh nemá podporu koaličního partnera. Paní ministryně financí hned po představení reformy prohlásila: „Já jsem zaznamenala, že snad paní ministryně (Maláčová) představí nějaké návrhy, které nejsou probrány na úrovni vlády. Řeknu otevřeně a řekla jsem to mockrát: Tato vláda prostě už nepřipraví komplexní důchodovou reformu“.
V současné době, kdy do voleb zbývá prakticky deset měsíců a celá společnost řeší koronavirovou epidemii, je představení „penzijní reformy“ pouze předvolebním tahem, že ministři ČSSD plní vládní prohlášení, protože je jasné, že se nikdo vážně tímto tématem nebude zabývat.
Pokud se zamyslíme nad jednotlivými návrhy změn, je zřejmé, že by byly těžko realizovatelné a vycházejí z nepřesných premis. Návrh neřeší to hlavní, tedy dlouhodobou finanční udržitelnost systému. Všechny návrhy vedou ke zvýšení podílu výdajů na důchody k HDP, aniž by bylo zřejmé, z čeho budou zvýšené výdaje pokryty. Návrh předpokládá, že prvotní náklady by byly hrazeny z fondů EU, ale co potom? Ostatně mě se vůbec nelíbí, abychom takové výdaje hradili prostřednictvím peněz z EU. Vytváříme tím dojem závislosti na EU, ale ve skutečnosti se jedná především o naše finanční prostředky, které odvádíme do rozpočtu EU.
Několik konkrétních poznámek k jednotlivým návrhům předkládaného návrhu.
• Výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun za každé vychované dítě, maximálně však 1 500 korun. Návrh je nepochybně motivován správnou myšlenkou, a to podporou rodin s více dětmi. Přesto se mi zdá stanovení pevné částky za chybné a není zřejmé, proč je podpora limitována třemi dětmi. Zdá se mi lepší vyjádřit zvýšení penzí procentuální částkou za každé vychované dítě. Více by se projevila pracovní aktivita a výše výdělku v produktivním věku. Předložený návrh je výhodný pouze pro skupinu lidí s nižšími příjmy.
• Zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve. S tímto návrhem nelze souhlasit. Vraceli bychom se do dob před více než 30 let nazpět. Důchodové kategorie byly zrušeny novým důchodovým pojištěním, které bylo schváleno v roce 1995 a je nesmyslné je znovu zavádět. Volba povolání je dobrovolná, nejsou žádné umístěnky. Obtížná zaměstnání jsou zpravidla lépe ohodnocena, což se projeví také na výši důchodů.
• Zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let. Zásadně nesouhlasím. Je to jasný demotivující prvek, který povede k tomu, že část populace bude motivována k odpracování pouze oněch 25 let. Dnes, kdy se podařilo prosadit povinnost odpracovat 35 let, není důvod tento parametr měnit. Argumentace v návrhu paní ministryně Jany Maláčová je alibistická a nesprávná.
• Základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře. Další demotivující prvek, který je do systému vnášen. Navrhovanou výši základního důchodu považuji za zcela nesmyslnou. Bude demotivovat k ekonomické aktivitě. Je jisté, že bude tlak na valorizaci této základní části důchodů podle růstu cen nebo mezd. Skutečnost, že část penzí bude postupně hrazena z daní, je asi reálná, ale neznamená to, že musíme takto rychle navýšit základní výši důchodu, která, dle předkladatelů návrhu, bude hrazena z daní.
• Podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní. Dnešní stav je takový, že pracující důchodce může po roce nepřerušeného zaměstnání požádat o zvýšení důchodu, a to o 0,4 %. Považuji současnou výši valorizace důchodu, kdy pracující důchodce nesmí za celý rok být ani den v pracovní neschopnosti, za nespravedlivý a nemotivující. Pracující důchodci odvádějí z ekonomické aktivity stejné důchodové pojištění jako ostatní poplatníci. Sleva na dani je vlastně skrytý podvod, protože až důchodci přestanou pracovat, budou mít svůj původní důchod. Proto je spravedlivější navýšit procento zvýšení důchodů za každý odpracovaný rok, např. o jedno procento. Po skončení ekonomické aktivity budou mít trvale vyšší důchod.
• Odmítání zvyšování věku odchodu do důchodu. Paní ministryně Jana Maláčová zásadně odmítá zvyšování věku odchodu do starobního důchodu. Tuto tezi považuji za neudržitelnou. Věk ekonomické činnosti se postupně prodlužuje a je nezbytné tomu přizpůsobit také věk odchodu do důchodu. V loňském roce pracovalo přes 340 000 důchodců. Je to o 100 000 více než v roce 2010. Je to jasný argument, že je možné postupně zvyšovat věk odchodu do starobního důchodu.
Předložený návrh by měl obsahovat např.
• Vyjmutí invalidních důchodů pro invaliditu z mládí. Jedná se přiznané důchody u lidí, kteří neměli žádnou ekonomickou aktivitu, a tudíž nepřispěli do systému důchodového pojištění. Domnívám se, že tito lidé by měli pobírat státní dávku v takové výši, aby jim zabezpečila jejich nezbytné potřeby. Odhaduji, že jejich počet může být až 100 000 lidí.

• Příspěvek rodičům nebo prarodičům ke starobnímu nebo invalidnímu důchodu. Možnost přispívat svým rodičům, nebo prarodičům na jejich důchod určitou částkou. Tuto částku příspěvku by si mohl poplatník odečíst od daně z příjmů. Jedná se formou daňové asignace – přesměrování části příjmu poplatníka daně z příjmů na jiný účel. Daňová asignace dává smysl jen vůči rodičům, nebo prarodičů pobírající starobní nebo invalidní důchod. Návrh zákona zcela nenásilně a pro občany velmi přijatelně, zapojuje daně do důchodového systému. Samozřejmě, že výše příspěvku by musela být limitována, např. jedno procento ze mzdy. Návrh toho zákona předložila před rokem Trikolóra, bohužel Poslanecká sněmovna jej zatím nezařadila k projednání.

Výše uvedené poznámky k předloženému návrhu penzijní reformy jen upozorňují na některé aspekty návrhu, který je nereálný a již dnes je jisté, že nebude ani vážně projednáván. Chybí vážná diskuse, zda pořád dokola vymýšlet nové a nové návrhy reformy důchodového systému, přičemž je jisté, že politická reprezentace se na žádné neshodne. Současný penzijní systém má dostatek parametrů, jejichž změnou je možné zajistit jeho udržitelnost na poměrně dlouhou dobu. Představa, že vymyslíme reformu, která bude platná padesát a více let, je nerealistická. V životě každé společnosti je tolik proměnných, že plánovat politická rozhodnutí na dlouhá desetiletí mi připadají až směšná. Stačí si uvědomit, nakolik se náš život změnil za posledních třicet let.

07. 12.

Jak jednoduše lze veřejnost oklamat.

Václav Krása Přečteno 4404 krát Přidat komentář

Kdo sleduje zpravodajství a veřejné dění, musí časem zjistit, že média nás často manipulují. Nejedná se však o lhaní či uvádění nepravdivých informací. Jsou podstatně jednoduší možnosti, které jsou zároveň těžko postižitelné. Stačí některé události vůbec nezmínit, nebo je možné říci pouze část informace, případně je možné událost uvést v takovém kontextu, aby její vnímání bylo opačné, než je skutečnost.
Takovou klasickou ukázkou neinformování, nebo částečného informování je mimořádný úspěch čínské kosmonautiky – přistání dvou modulů na Měsíci, odebrání vzorků zeminy a odlet z Měsíce. Jedná se nepochybně o největší událost kosmonautiky za uplynulé desetiletí. Informace jsou velmi střídmé. V úspornosti vyniká Česká televize, která o celé operaci vysílala pouze jednu krátkou reportáž v úterý 1. prosince. Za to jsme byli několikrát informování o zatčení nějakého aktivisty v Hongkongu. Tento nepoměr zvláště vynikne v četnosti informování o dopravy kosmonautů americkou raketou na mezinárodní vesmírnou stanici. Cíl je jasný. Ukázat Čínu jako zaostalou totalitní zemi. Čína určitě není demokratickou zemí, ale určitě není zaostalou zemí. Je to až dětinská snaha některých medií nezveřejňovat některé informace s nadějí, že většina občanů je pohodlná a přijme názor hlavních médií.
Do skupiny „zatajovaných“ informací patří nepochybně skutečnost, že Rusko nám již přes deset let dodává palivové články do obou jaderných elektráren. Média, BIS a řada politiků, vytváří ve společnosti atmosféru, že Rusko musí být předem vyřazeno ze soutěže o výstavbu nového bloku elektrárny Dukovany, protože by nás mohlo později vydírat. Přitom nikomu, ani BIS, nevadí, že naše jaderné elektrárny jsou zcela závislé na palivu z Ruska. Všechny tyto informace se dají snadno dohledat, ale většina médií dělá dojem, že o tom neví. Připadá mi až nepochopitelné, že média mohou veřejnost takovým způsobem manipulovat. Rusko má k vydírání mnoho jiných možností, přesto to nedělá. Celá konstrukce vydírání je nesmyslná. Rusko je životně závislé na prodeji nerostných surovin a velmi dobře si uvědomuje, že jakékoliv vydírání by jej velmi poškodilo. Proto také tak usilovně buduje plynovod Nord Stream 2. Chce se vyhnout Polsku a Ukrajině, aby mohlo bez překážek dodávat plyn do Německa a dalších západních zemí.
Do skupiny informací, jejichž smysl byl, za pomoci médií a řady politiků zcela obrácen, patří žádost pana prezidenta na BIS, o činnosti ruské rozvědky na našem území a údajné žádosti na jména ruských agentů. Stačí si přečíst vyjádření bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby pana Andora Šándora, nebo někdejší pracovníka BIS, Jana Schneidera. Oba pánové shodně uvádějí, že žádost pana prezidenta byla reakcí na veřejnou zprávu BIS, kde se uvádí, že největší nebezpečí zpravodajských agentů hrozí z Ruska a Číny. Pan Schneider komentuje celou kauzu takto: „Je to tragédie svědčící o „kvalitě“ mediálního obrazu naší zpravodajské komunity, že všichni (včetně bývalých zpravodajců!) reagují na novinový článek, jako by to byl přesně ocitovaný onen úkol z Hradu. Je zbytečné se rozčilovat, když nikdo neví, zda vůbec prezident zpravodajce zaúkoloval, a jestli ano, jak přesně. Mohu pouze vyslovit domněnku, že pokud by se prezident zpravodajců ptal v rámci médii naznačených témat, mohla to být reakce na výroční zprávu BIS, k níž by mohl chtít získat dodatečné informace, aby se přesvědčil, zda tvrzení BIS spočívají na pevném základě.“ Čili nikdo přesně neví, co přesně pan prezident žádal, ale vymyšlená kauza je na světě.
Cílem všech výše uvedených mediálních způsobů klamání, je nasměrovat občany na pokřivené nahlížení skutečností, které má umožnit akceptaci kroků mocenských skupin, bez jakékoliv reakce veřejnosti, nebo odporu pouze její minoritní části. Velká média spoléhají na pohodlnost veřejnosti, neochotu vyhledávat si další informace a utváření si vlastního názoru. Různé nesmyslné konspirační teorie nás zajímají mnohem více, než přemýšlet o událostech, které mohou mít obrovský vliv na náš život v budoucnosti. Šikovní manipulátoři nám o nich vytvářejí falešný obraz, který z vlastní pohodlnosti akceptujeme, a to je velké nebezpečí do budoucna.

17. 11.

Můj sedmnáctý listopad.

Václav Krása Přečteno 1051 krát Přidat komentář

Na podzim 1989 bylo všem vnímavým lidem, kteří se trochu zajímali o dění ve společnosti zřejmé, že kolem výročí Dne studenstva se stane něco, co by mohlo vést k pádu režimu. Tehdy jsem byl se svými přáteli pravidelným hostem klubu mládeže Amfora na Praze 4., kde mělo domovskou scénu sdružení Krychle – scénky písničky a velká legrace.
Po představeních jsme zůstávali dlouho do noci a samozřejmě se mluvilo i o politice. Asi tam byli nějací donašeči, ale nebyli jsme významní, aby nás někdo popotahoval. Tehdy na začátku listopadu se začalo mluvit o chystaných akcích k 17. listopadu. Samozřejmě, že jsme věděli o přípravě oficiální akce na Albertově, ale zároveň se připravovala neoficiální část, která spočívala v pochodu Prahou. Mohl jsem se pochodu účastnit, ale nakonec většina usoudila, že to není zrovna vhodné, účastnit se pochodu na vozíku. Prozíravé rozhodnutí.
Tak se stalo, že onen pátek 17. listopadu 1989 někteří z nás strávili v mém vesnickém bytě za poslechu Hlasu Ameriky. Přes sobotu a neděli jsme sháněli informace a hned v pondělí jsem sdělil svým spolupracovníků v Domově důchodců, kde jsem šéfoval, co se vše děje a odjel do Prahy, abych byl účastníkem převratných událostí.
Byl to opojný týden až do generální stávky. Byl jsem všude, kde se něco dělo. Podlehl jsem zcela atmosféře….teď se budou mít lidi rádi, budeme všichni svobodní a……nikdo jsme vlastně nevěděli, co bude dál. Byli jsme jen plni očekávání.
Hned od počátku jsem se zapojil do vzniku OF v Benešově, byl jsem kooptován do tehdejšího Okresního národního výboru, odvolával jsem tehdejšího předsedu ONV a zdálo se, že na cestě svobody a prosperity nám v cestě nic nestojí. Byli jsme strašně naivní a jen někteří upozorňovali, že přijdou obtíže a krize. Dnes se za tehdejší naivitu trochu stydím. Bylo to však asi zákonité. Celý život za nás a o nás v zásadě rozhodovali jiní. Takže představy, jaké to je rozhodovat nejen o svém životě, ale přijímat rozhodnutí i za jiné, byly velmi mlhavé.
Přesto jsem moc rád, že jsem všechny ty převratné události mohl prožít a být jich účasten. Nakonec mě přivedly do tzv. „velké politiky“, naučily mě dělat rozhodnutí a brát na sebe odpovědnost za ně. Dnes vím, že je potřeba stále brát na sebe odpovědnost za další vývoj v naší zemi, proto pořád v politice zůstávám. Vývoj po třiceti letech nás dovedl do stavu „podivného nebytí“, jak by možná řekl Václav Havel, ale je možné, že každý bychom měli na mysli něco jiného. A to je možná ten problém. Každý se vykládáme různě stejné pojmy. Neumíme se domluvit.

10. 11.

USA už nebudou first.

Václav Krása Přečteno 1928 krát Přidat komentář

Téměř dokončené volby prezidenta USA, které ještě čeká přepočítávání a možná soudní přezkumy, ukázaly hloubku propadu americké společnosti. Již mnoho měsíců jsme mohli sledovat obrovskou proměnu americké společnosti a téměř rozklad některých institucí. Stále živené hnutí BLM a probíhající koronavirová epidemie vyvolaly u části společnosti strach a tím také ochotu volit korespondenčním způsobem.
To všechno nepochybně vedlo k nestandardnímu průběhu voleb. Volby probíhaly již několik dní před volebním dnem. Velký počet voličů využil korespondenční způsob volby, která vyvolává velké pochybnosti. Není možné, aby jeden kandidát vedl o několik procentních bodů při sečtení 70 procent hlasů v daném státu, ale při sečtení zbylých 30 procent korespondenčních hlasů, byl výsledek volby zcela obrácený a druhý kandidát najednou o několik procentních bodů vyhrál. To je statisticky vyloučeno, to není to možné! Vyvolává to spoustu otázek. Je velmi zarážející, že nikdo ze zpravodajů, kteří nás informovali, že Joe Biden v závěrečném sčítání korespondenčních hlasů v nich vítězí i 1 : 4, si nepoložil otázku, jak je to možné?
V Americe žijící český publicista Dušan Neumann sdělil Parlamentním listům: „V seznamech voličů v USA jsou mrtvé duše a všeobecně se to ví. V některých státech byly volební lístky rozeslány všem občanům z minulých volebních seznamů z roku 2016. Pokud nikdo z příbuzných nebo třeba z radnice neoznámí úředníkovi majícímu na starosti seznamy úmrtí voličů, figuruje tam jeho jméno třeba několik let. Problém těchto mrtvých duší je notoricky znám, a dokud byly výsledky voleb rozdílné v řádech několika procent, byl vliv volících nebožtíků zanedbatelný, ale v okamžiku, kdy jde o stovky hlasů, začíná to být problém, který nelze ignorovat. Dalším vážným problémem bylo nedostatečné ověřování totožnosti, podpisů a adres voličů. Když volíte korespondenčně a pak se rozhodnete volit osobně, ruší se tím váš korespondenční hlas. Pokud si s tím dá někdo práci to ověřit, když to ve volební místnosti neoznámíte? Mluví se i o dalších úskalích korespondenčního hlasování.“
Považuji za správné, že se Donald Trump brání, ale mediální tlak je dnes takový, že nemůže vyhrát i kdyby měl stokrát pravdu. Pochybuji o tom, že by některý soud měl odvahu říci, že došlo k podvodům a volby je potřeba opakovat. Média, která dnes neinformují, ale dělají politiku, by takový soud zničila. To, že média dělají politiku se ukázalo tento víkend, kdy řada amerických televizních stanic vypnula projev dosavadního prezidenta Trumpa v okamžiku, kdy začal hovořit o „ukradených volbách“. Jejich odůvodnění bylo, že se jedná o lživá tvrzení. Kdo jim dal právo posuzovat co je a co není pravda? Nikdo, vzala si jej sama. Není to však problém USA, je to problém celé naší civilizace.
USA už nejsou first a nemohou se prohlašovat za ochránce lidských práv. Dnešní neuvěřitelné dopočítávání hlasů, kdy téměř ani po týdnu nejsou volby ukončeny, je ostudné a deklasující. Skutečnost, že výsledky korespondenční volby vychází téměř 1 : 4 pro jednoho z kandidátů, je minimálně podivná.
Pro nás je to však také velká výstraha. Lze předpokládám, že před volbami v říjnu 2021 bude snaha co nejvíce destabilizovat naši společnost. Média nebudou informovat, ale dělat politiku. V takovém prostředí se nejvíce daří stranám, které zahalené do hávu svobody a demokracie nenabízí konkrétní řešení, ale jen hezká slovíčka o spojování, naplňování všech i těch nemožných práv, sounáležitosti, solidarity apod. Teprve až vyhrají, tak poznáme, co taková slova v jejich pojetí znamenají. Doufám jen, že si alespoň několik let budeme pamatovat proč nechtít korespondenční volby.

01. 11.

V dnešní situaci musíme využít všechny možnosti.

Václav Krása Přečteno 1041 krát Přidat komentář

Považuji současnou pandemickou situaci za velmi závažnou, a proto jsem navrhl paní ministryni Janě Maláčové, aby se vláda pokusila ulehčit situaci v zařízeních sociální péče. Z informací z veřejných zdrojů je zřejmé, že není možné zabránit, aby se do domů pro seniory či domů pro osoby se zdravotním postižením nedostal covid-19. Už dnes se asi třetina zařízení potýká s koronavirem. Nakaženými jsou klienti i zaměstnanci. V současné době je v zařízeních sociálních služeb nakaženo více než tři tisíce klientů a dva tisíce zaměstnanců. Již před měsícem jsem upozorňoval, že domovy pro seniory a další podobná zařízení jsou pasti na seniory v případech různých epidemií.
Navrhl jsem, aby vláda vyzvala rodiny, které mají svoje příbuzné v domovech pro seniory, případně v domech pro zdravotně postižené, nebo v týdenních stacionářích, aby si je na určitý čas vzaly do domácí péče. Dnes, v době distančního vzdělávání je jisté, že u větší části rodin by se našla kapacita k poskytnutí nezbytné péče, protože u velkého procenta rodin, je vždy někdo doma.
Muselo by se jednat o klienty, kteří nejsou nakažení, kteří mají rodinné zázemí a nepotřebují intenzivní zdravotní péči. Aby toto řešení dávalo smysl, byla by nutná vědomá podpora ze strany MPSV ČR, připravenost rodinného prostředí, a to technická, organizačná a především etická, ochota samotných klientů sociálních zařízení jít zpět do rodinného prostředí, ale také ochota personálu sociálních zařízení odejít pomoci zdravotnickým zařízením, pokud by se uvolnil větší počet lůžek v sociálních službách. Klíčové by bylo, aby počet klientů, kteří chtějí odejít a které rodina přijme, byl natolik velký, aby sociální zařízení mohlo uvolnit některé zaměstnance pro pomoc ve zdravotnictví. Udržitelnost zdravotnického systému je zcela zásadní pro úspěšný boj s covid-19. Pokud by zdravotnický systém situaci nezvládl, začnou kolabovat i další systémy kritické infrastruktury. Jsem přesvědčen, že takový projekt by mohl být úspěšný.
Výzvu by bylo možné podpořit několika argumenty. Nebezpečí přenosu nákazy jev domácnostech menší, než v zařízeních sociální péče. Oslabené osoby nejsou koncentrovány na jednom místě. Když koronavirus pronikne do sociálního zařízení, je velmi obtížné zabránit šíření nákazy, protože není možné zabránit kontaktu klientů mezi sebou. Dalším nositelem nákazy jsou sami zaměstnanci, o čemž svědčí vysoký počet covid pozitivních zaměstnanců. K podpoře motivace rodin by bylo možné poskytnout jim mimořádný příspěvek na zvýšené náklady, a to například ze systému hmotné nouze, a to konkrétně dávky mimořádné hmotné pomoci.
Pokud by se podařilo uvolnit ze sociálního systému několik stovek zdravotnických pracovníků, dále pracovníků u lůžka a popřípadě několik desítek lékařů, stálo by to určitě za pokus. V této věci by mohly pomoci i sociální pracovnice jednotlivých zařízení, které znají rodinné poměry klientů a tudíž by mohly jednotlivé rodiny oslovovat.
Uvědomuji si, že realizace návrhu by nebyla jednoduchou záležitostí, ale pokud by měl současný stav trvat delší dobu, je nezbytné využít všechny rezervy, které jsou k dispozici. Základní myšlenky návrhu jsem sdělil na on-line poradě, která se pravidelně koná na MPSV ČR s poskytovateli sociálních služeb. Vyslechl jsem si argumenty, proč návrh nejde realizovat. Rodiny by prý odmítly převzít do péče na přechodnou dobu svoje příbuzné, uvolnilo by se málo lůžek, pracovníci sociálních služeb nemají povinnost krátkodobě pomoci ve zdravotnictví, a další a další. Některé argumenty byly relevantní, ale překvapilo mě, že nikdo z přítomných o možnosti tento návrh alespoň diskutovat neuvažoval. Dostalo se mi okamžitého, totální odmítnutí. Jistě, bylo by to mnoho práce navíc, ale bez ní těžko koronavirus porazíme.

26. 10.

Popírači koronaviru se hluboce mýlí.

Václav Krása Přečteno 2069 krát Přidat komentář

Epidemie COVID-19 se šíří po celé Evropě bez ohledu na to, že někteří zatvrzele tvrdí, že se jedná o „chřipičku“, kterou různé síly zneužívají k ovládnutí společnosti, k potlačení svobody všeho, nebo k získání vlastního prospěchu. Jak jsem několikrát napsal, nejsem přítelem konspiračních teorií a plné nemocnice, stovka mrtvých denně a tisíce zdravotníků vyřazených ze služby, by měly přesvědčit i ty nejtvrdší odpírače koronaviru. Pokud ne, řekl bych, že se jedná o určitou indispozici.
Za nejdůležitější informaci, která dnes zazněla v pořadu Václava Moravce, byla slova prezidenta České lékařské komory Milan Kubka, který je pro co nejtvrdší lockdown, který podle něj může zachránit množství životů. „V případě zahlcení zdravotnického systému by se staly život ohrožujícím stavem i banální zdravotní komplikace.“ O co jde. Pokud nezastavíme dramatický růst epidemie, je ohrožena funkčnost strategické infrastruktury a rozpad všech systémů.
Pokud přetížíme zdravotnický systém, nebude schopen léčit úrazy, náhlá selhání srdce či jiných orgánů a mnoho jiných zdravotních komplikací. To se za čas projeví ve výrobě, ve službách, v záchranných a bezpečnostních strukturách a hrozí rozpad společnosti, protože všude budou chybět lidé. Postupně se můžeme dostat do situace, kdy každý bude chránit jen sebe a svoje blízké. Takový scénář by znamenal totální ekonomický rozvrat. Ekonomové často poukazují na to, že další lockdown by znamenal obrovské náklady další velké zadlužení naší ekonomiky. Ano, to je pravda. Musíme si však vybrat, buď celkový rozvrat, který rozvrátí také ekonomiku, nebo velké zadlužení. V odkaze https://www.conseq.cz/o-spolecnosti/aktuality/graf-tydne-zadluzenost-clenskych-statu-evropske-unie lze porovnat zadlužení jednotlivých členských zemí EU vůči svému HDP, a to k 5. 12. 2019.
Z přehledu je zřejmé, že naše zadlužení je podstatně nižší než ve většině zemí. Jsme čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. Řeknu to asi drsně a ekonomové mě budou proklínat, ale naše země má možnost uzavření ekonomiky za účelem vytvořit prostor pro boj s růstem koronaviru. Budeme muset nahradit ztráty mnoha subjektům, ale pořád to považuji za lepší variantu, než rozpad kritické infrastruktury. Jen pro srovnání, Belgie, která je počtem obyvatel srovnatelná, má v současné době také denní nárůst pozitivně testovaných na COVID-19 blížící se 15 tisícům lidí, ale její zadlužení je 105,1 % HDP. Náš dluh, činí 34 % HDP. Brusel také postupně zavírá svojí ekonomiku, protože mu nic jiného nezbývá. Pořád se bičujeme, jak jsme na tom nejhůře na světě. Právě Belgie je zemí, která na jaře nezavřela svoji ekonomiku a má již přes deset tisíc zemřelých. Tomu bychom se měli vyhnout.
Naší další výhodou, vůči většině zemí, je masivní zdravotnický systém, který se naštěstí nepodařilo demontovat, i když takové snahy byly. Asi před osmi lety byl velký tlak na zrušení řady nemocnic a pamatuji, že jsem tehdy byl v krizovém štábu, kterému se podařilo této destrukci zabránit. Teď se ukazuje, jak důležité je mít trochu naddimenzovanou zdravotnickou infrastrukturu.
Abych jen nekritizoval a nemaloval krizové scénáře, dovolím si navrhnout, jak pomoci zdravotnictví. Jednou z cest může být maximální snížení počtu lidí v pobytových zařízeních sociální péče. Řada klientů má rodinné zázemí a tak by se mohlo vyjednávat s těmito rodinami, aby si, na nezbytně nutnou dobu, vzaly své příbuzné k sobě, pokud by tyto rodiny obdržely nějakou finanční podporu. Vzhledem k uzavření škol je ve většině rodin někdo, kdo by mohl po určitý čas nezbytnou péči poskytnout. Již jednou jsem upozornil, že pobytové sociální služby se mohou, v případě pandemií stát pastí pro jejich klienty. Pro klienty bez koronaviru by se dočasný pobyt v rodině, nebo u širších příbuzných, mohl stát místem, kde by byla mnohem menší možnost nákazy.
Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale šance na krátkodobé výrazné snížení klientů v těchto službách by to mohla být. Tím by se uvolnilo několik tisíc zdravotních sester a pracovníků poskytujících péči u lůžka a možná až několik stovek lékařů. Udržet náš fungující zdravotnický systém v chodu je klíčovou prioritou a k tomu bychom měli všichni přispět. Jakékoliv popírání virové epidemie a odmítání dodržovat stanovená opatření považuji v této době za chybné. Povede to jen k destabilizaci společnosti. Velmi dobře vím, že za necelý rok nás čekají důležité volby, ale nejsem si jistý, zda odpor proti nastaveným opatřením má být volebním tématem.

18. 10.

Ústupové manévry.

Václav Krása Přečteno 1433 krát Přidat komentář

Stalo se to, co většina z nás podvědomě cítila, že to musí přijít, ale přesto jsme doufali, že se možná tomu vyhneme. Mám samozřejmě na mysli koronavir a jeho druhou vlnu. Nástupem druhé vlny epidemie se ze všech z nás stávají odborníci na COVID-19, a tak se mezi ně také zařadím.
Na koronavir existují v zásadě dva pohledy, které částečně štěpí společnost a mají vliv na chování části společnosti a na přístup k opatřením proti potlačení epidemie. Část odborníků, ale i laiků a politiků tvrdí, že se jedná o onemocnění podobné chřipce, není potřeba omezovat chování občanů tím, že je budeme nutit k nošení roušek, zakazovat všechny aktivity, kde se schází více lidí a je nutné ochránit pouze ty občany, kterým koronavir může vážně ublížit. Tito odpírači koronaviru, jako nebezpečného viru zpravidla dodávají, že vše je v zásadě vymyšlenost, která má být nástrojem k ovládnutí lidí, aby bylo možné jimi manipulovat a donutit je k akceptování poslušnosti vůči omezování jejich vůle po svobodě.
Argumentem, že COVID-19 není chřipka, svědčí i průběh onemocnění. Měl jsem tu smůlu, ale i štěstí, že v mém blízkém rodinném okolí získali koronavir dva příbuzní, ale já jsem se nenakazil a oba onemocnění zvládli. Starší osoba měla těžký průběh s vysokými horečkami, obtížným dýcháním, ztrátou chuti a čichu a poté dlouhodobou slabostí. Mladší příbuzný byl bez horeček, ale s obtížným dýcháním, slabostí a ztrátou chuti a čichu. Proč tyto dva případy popisuji? U obou případů došlo ke ztrátě chuti a čichu. To znamená, že vir má možná schopnost vypínat některá centra v mozku. Takže chřipka ani náhodou.
Druhý pohled vychází z přesvědčení, že COVID-19 je nebezpečný vir, který může významně poškodit zdraví mnoha lidí, může vést k hromadnému umírání lidí, a tudíž je nezbytné provést velká omezení v činnosti společnosti, aby se zabránilo šíření viru a nebo se zpomalil jeho postup. Tato opatření by měla být na určitou dobu, než bude vyvinut účinný lék nebo vakcína.
Jsem velmi racionální člověk, který nejedná na základě emocí, ale snaží se rozhodovat podle rozumu. Nemohu se ztotožnit s tím, že nějaká, přesně nedefinovaná skupina, připraví koncept pandemie neznámého viru a za pomoci státníků mnoha zemí se snaží omezit míru svobody občanů a zavést nějakou „polodemokracii“, aby bylo možné lépe manipulovat občany k nastolení „nového“ řádu. Považuji tyto konspirační teorie za úplný nesmysl, které nemají žádné racionální jádro. Především netuším komu a k čemu by takový projekt sloužil, ale hlavně proč by takový koncept podporovali představitelé států tak odlišných jako je např. Rusko, Čína, Velká Británie či USA. Všechny tyto státy zavádějí masivní opatření, kterým omezují práva svých občanů, aby zpomalili postup epidemie.
Nesouhlasím ani s tvrzením, že se jedná o nemoc podobnou chřipce, u které také takto masívně neomezujeme život společnosti. U chřipky se zpravidla spokojíme s omezením návštěv ve zdravotnických a sociálních zařízeních. COVID-19 skutečně není chřipka a s jeho potlačováním si nevystačíme pouze karanténou ve výše uvedených institucích. Často slyším, že by stačilo chránit ty občany, kteří jsou potencionálně koronavirem ohroženi. Nikdo však neřekne jak. Ono to prakticky nejde, protože tzv. ohrožená část populace je tak početná, že téměř v každé rodině je někdo, pro kterého je COVID-19 nebezpečný. Jen diabetes má téměř jeden milion lidí, další statisíce mají jiná závažná onemocnění a představa, že tito lidé budou nějak speciálně chráněni, je nesmyslná. Není možné je někam „zavřít“. Tito lidé žijí s námi, jsou to naši příbuzní, známí a my všichni musíme být vůči nim solidární, jinak se nedopočítáme mrtvých.
Rozumím tomu, že současné restrikce nás všechny omezují, ale já jsem osobně přesvědčen, že jiné cesty není. Hodně se diskutuje, zda vláda nezačala s opatřeními pozdě, zda některá opatření nejsou nadbytečná, nebo naopak nedostačující apod. To je legitimní diskuse, ale ne takovou formou, kterou předvedli dnes demonstranti na Staroměstském náměstí v Praze. To bylo pouze vybití stresu a vzteku. Vláda nepochybně neudělala vše správně, na druhé straně si dobře pamatuji, jak jsme si všichni v létě mysleli, že to nejhorší máme za sebou a nebyli jsme připraveni akceptovat nové restrikce. Tak ostatně hovořili i opoziční lídři a dnes si to nechtějí přiznat. Vládě tento postoj samozřejmě vyhovoval, protože bylo před volbami a jakákoliv omezující opatření by snížila popularitu vládních stran, což před volbami bylo riskantní. To se ostatně ukazuje na poklesu popularity vládních stran při současném zavedení restriktivních opatření. Proto dnešní svalování viny jeden na druhého je nesmyslné a jen snižuje vůli občanů přijmout nutná restriktivní opatření. To by nemělo být cílem žádní politické strany.
Nelze pominout úlohu médií, které mají žně a pořád nás straší z budoucnosti. Je vidět, že pandemie probíhá v různých vlnách a představa, že někdo připraví koncepty a strategie, jak se bránit koronaviru rok dopředu, je úplný nesmysl. To prostě nejde. Lze nakoupit ochranné prostředky, lůžka a potřebné přístroje, vybudovat nové nemocnice, ale o mnoho víc asi nic. Novinářská otázka „jak budete řešit epidemii v březnu 2021?“, je úplně nesmyslná. Novináři nás neustále straší a slabší povahy tomuto strachu podléhají, a tím jsou náchylnější k získání koronaviru, protože jak se zdá, tak i psychika má vliv na získání nákazy.
V jaké situaci jsme dnes? Někdo současný stav přirovnává k válečnému stavu. Nevím, válku jsem nezažil, ale myslím si, že válka je něco mnohem horšího. Dnes jsme asi v situaci, kdy se snažíme omezit postup koronavirové epidemie s tím, že si uvědomujeme, že více asi dělat nemůžeme. Provádíme ústupové manévry, abychom získali čas, který potřebujeme, protože hrozí přetížení zdravotnického systému a tím i rozklad obranyschopnosti proti nákaze. Potřebujeme získat čas, aby se ti pacienti s COVID-19, kteří jsou nyní hospitalizováni, vyléčili a mohli být léčeni další. Potřebujeme čas k vybudování nových kapacit, ke stabilizaci společnosti, k zachování funkčnosti alespoň základní hospodářské činnosti, aby se nezhroutila ekonomika. Potřebujeme hlavně získat čas, než bude k dispozici lék proti koronaviru a bude vyvinuta účinná vakcína proti této zrádné nemoci. Takže nám asi nic jiného nezbývá, než akceptovat restriktivní opatření, ale současně si pohlídat, abychom si uchovali nezbytnou míru svobody.

20. 09.

Odsun Němců a dnešek.

Václav Krása Přečteno 3672 krát Přidat komentář

Filmoví tvůrci se začínají pravidelně vracet k tématu odsunu Němců ze Sudet po druhé světové válce. Jsou to filmy typu „Habermannův mlýn“, z roku 2010, nebo poslední film „Krajina ve stínu“, který je distribuován do kin v těchto dnech. Tyto filmy mají jedno společné, vždy se jedná o velmi kritický postoj k chování českého obyvatelstva vůči Němcům, ani špetka porozumění pro jejich chování, ale hlavně vykreslení německých občanů, jako nespravedlivě postižených, kteří si to v zásadě nezaslouží. Je to velmi zvláštní postoj, protože utrpení českých občanů, kdy byly popraveny a umučeny statisíce lidí, byly vypalovány celé vesnice a vyvražďovány celé rodiny, dosud nikdo kriticky umělecky nezpracoval.
Nevím, zda podobné filmy mají v nás vyvolat pocit viny, abychom, možná byli přístupnější debatě o Benešových dekretech, ale hlavně k diskusi o odsunu Němců. V této souvislosti je dobré si připomenout prohlášení Angely Merkelové z 20. 6. 2018, a to u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků: „Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, i když tehdejší události byly následkem nacistické diktatury.“ (Nikoliv Němců?). Na české straně se ozval pan prezident Miloš Zeman, který uvedl, že s výrokem „hluboce nesouhlasí“. Obdobně reagoval i předseda vlády. Ostatní politici byli ve svých výrocích velmi opatrní.
Dovolím si uvést ještě jednu citaci - Přepis textu ze dne 14. 12. 1945, kdy Eduard Beneš řekl o svých dekretech: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Že začnou - o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou."
Proč toto vše zmiňuji. Především považuji prosazení odsunu Němců ze Sudet za největší politický čin prezidenta Edvarda Beneše. Čin tak významný, že bychom si jej měli každoročně připomínat. Vůbec si neuvědomujeme, že jsme po dlouhá staletí byli dvojjazyčnou zemí. Více než třetina občanů byla německé národnosti a právě tato dvojjazyčnost byla velkým problémem už za První republiky. Ochrana německého národa v Sudetech byla jednou ze záminek Hitlera k útoku na náš stát a jeho celistvost. Mnoho „chytráků“ vyčítá prezidentu E. Benešovi, že neměl ustoupit, nepodvolit se „Mnichovskému diktátu“ a volit radši válku. Tito lidé si neuvědomují, že každý třetí voják v armádě byl Němec. Při mobilizaci v září 1938 šli do bunkrů pouze čeští vojáci. Němečtí vojáci zůstali v kasárnách bez zbraní, jako záloha?!
Je zajímavé, že jak politici, tak také novináři a další osobnosti neuvažují o tom, co by se dělo dnes, pokud by nedošlo k odsunu Němců po druhé světové válce. Byli bychom zemí, kde ve velkých oblastech historického území české země by žili převážně občané německé národnosti. Při dnešní síle Německa, lze předpokládat, že by se snažilo ochraňovat německé obyvatelstvo. Je také možné, že bychom museli uznat autonomii území s převážnou německou menšinou. Jak daleko by potom bylo k odtržení těchto území, a to v rámci sebeurčení národů? Proto je nutné si připomínat osobnost prezidenta E. Beneše, který prosazením odsunu Němců se mimořádně zasloužil o náš stát.
Je nutné však upozornit na to, že v naší zemi, ale také na vrcholné úrovni EU, jsou politické síly, které se snaží zpochybnit Benešovi dekrety. Myslím si, že je nemusím jmenovat. Jsou to politici, kteří jezdí na setkání sudetských Němců a přesvědčují nás, že je potřeba na minulé křivdy zapomenout. Ano, máme budovat přátelské vztahy, ale zapomenout nesmíme! Tyto politické subjekty vyslaly především do senátních voleb kandidáty, kteří souznějí s jejich snahami o revizi. Poznáme je podle toho, že jsou velmi opatrní v podpoře Benešových dekretů a poukazují na násilné činy českých občanů při odsunu, aniž by dali do kontextu utrpení našeho národa za druhé světové války. Ne každý historik nám o naší minulosti říká všechno.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy