07. 11.

Důchodová politika současné vlády je chaotická a nepochopitelná.

Václav Krása Přečteno 848 krát

Skutečnost, že je možné vydělat několik tisíc na předčasném odchodu do starobního důchodu u lidí, kterým vznikne nárok na starobní důchod v roce 2023, případně v roce 2024, je nepochopitelná, špatná a nespravedlivá vůči ostatním, kterým se blíží důchodový věk. Je to způsobeno několikerou valorizací důchodů v letošním roce, která byla jistě potřeba. Ještě závažnější je skutečnost, že žádost o předčasný důchod nemusí znamenat, že žadatel přestane pracovat. Může požádat o tzv. důchod bez výplaty. Není tedy nutné odejít ze zaměstnání, pokud si někdo chce ‚zafixovat‘ výši výhodnějšího důchodu odpovídajícího roku 2022. Tuto situaci mohou využít všichni, kdo chtějí jít v příštích dvou letech do starobního důchodu. Paradoxní na celé věci je postup ministra Mariána Jurečky, který místo toho, aby se snažil urychlenou změnou zákona situaci narovnat, tak ještě tuto možnost podporuje ve formě tiskové zprávy. Je to zásadní pochybení, které vnáší nespravedlnost do důchodového systému a zároveň zvyšuje jeho výdaje.
O chaotičnosti MPSV ČR v důchodové politice svědčí i další připravované nebo již předložené návrhy zákonů. Ministerstvo dalo do připomínkového řízení novelu zákona č. 592/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tímto návrhem se zároveň valorizují i další zákony sociální oblasti, včetně zákona o důchodovém pojištění. MPSV ČR navrhuje změnu zvýhodnění pracujících, kteří pobírají starobní důchod, a to tak, že jim bude částečně snížena platba sociálního pojištění, ale nebude jim jejich starobní důchod valorizován za každý rok zaměstnání, které nyní činí 0,4 %. Považuji tento návrh za zcela chybný. Návrh sám o sobě signalizuje podivné uvažování na ministerstvu práce a sociálních věcí, jak dál s důchody. Zdá se, že zcela chybí systémová a dlouhodobá představa, jak změnit důchodový systém, aby plnil svoji funkci, ale zároveň neúměrně nezatěžoval veřejné finance.
Výše zmíněný návrh na odstranění valorizace u pracujících, kteří pobírají starobní důchod za nižší platbu sociálního pojištění, je pro tyto lidi nevýhodný a pravděpodobně cílí na okamžitý pocit výdělku, zvýšeného sníženou platbou pojištění. Je to však opatření proti těmto lidem, protože v delší perspektivě na tom „pracující důchodci“ prodělají, přičemž sociální pojištění v konkrétním roce se může dostat do větších potíží, pokud by „pracujících důchodců“ bylo větší množství.
Velmi problematické vidím i schválení dřívějšího odchodu do starobního důchodu u zdravotnických záchranářů. Je to prolomení původně zrušených kategorií pro odchod do starobního důchodu, které platily před rokem 1989. První prolomení zrušených kategorií bylo schváleno v roce 2016, kdy byla schválena novela zákona o důchodovém pojištění pro horníky v hlubinných dolech. Tato úprava byla přeci jenom jiného charakteru, protože horníků v hlubinných dolech je velmi nízký počet a stále jich ubývá. Pokud jde o dřívější odchod do starobního důchodu u zdravotnických záchranářů, obávám se, že se tím otvírají dveře pro předčasný odchod do důchodu i pro další profese, jako jsou hasiči, řidiči dálkové dopravy a podobně, kde stres a námaha je nepochybně také značná. U zdravotnických záchranářů bych spíše preferoval pomoc státu při získání jiného pracovního uplatnění, kde vzhledem k vyčerpání již člověk nemůže vykonávat činnost zdravotnického záchranáře.
Je jisté, že ministerstvo v tomto volebním období nechystá žádnou zásadní změnu důchodového systému. Každá změna, která by opravdu měla za cíl udržení stability důchodového systému, by se musela odvíjet od masivní podpory rodin a jejich natality. Bez dostatečného počtu dětí, budoucích plátců důchodového pojištění, není cesta k udržitelnému financování důchodů. Pokud se nám nepodaří v nejbližší době dosáhnout porodnosti alespoň na 2,1 dítěte na ženu, tak nezbyde než důchodový systém dotovat z daní, a tyto prostředky budou chybět jinde. Dalším krokem musí být platba důchodového pojištění u bezdětných lidí.
Zásadním problémem současného nastavení odchodu do starobního důchodu jsou předčasné důchody. Podmínky odchodu jsou poměrně měkké, o čemž svědčí také množství lidí, kteří ročně odcházejí do předčasného důchodu. V současné době je to ročně kolem 30 % lidí, kteří splní nárok na předčasný odchod do starobního důchodu a využijí této možnosti. V roce 2011 odešlo do předčasného starobního důchodu více než 50 % lidí a očekávám, že v letošním roce to bude obdobné číslo. Důchodový systém by se měl bránit předčasným odchodům do starobního důchodu zpřísněním podmínek. Výjimku lze udělat u žen, které měly dvě a více dětí. Dnes se ukazuje, že zrušení zvýhodnění žen s dvěma a více dětmi při odchodu do starobního důchodu byla chyba.
Přesto lze i v stávajícím systému provést některé změny, které by vedly k úsporám a případně k vyššímu výběru důchodového pojištění. Především je třeba motivovat lidi ve vyšším věku, aby odložili svůj odchod do starobního důchodu. To znamená zvýšit motivaci, tedy zvýšit valorizaci důchodů pokud nebudou čerpány. Doporučoval bych nejen ponechat 0,4 % valorizace důchodů za rok při pracovní aktivitě „pracujících důchodců“, ale toto procento by mohlo být vyšší tak, aby je motivovalo k pracovní aktivitě co nejdéle. „Pracující důchodce“ je pro systém podstatně výhodnější než nepracující, nehledě na to, že tím lze částečně předcházet i odchodu těchto lidí do tzv. šedé zóny, kdy „pracující důchodce“ pracuje mimo systém a neodvádí pojištění ani daně.

28. 08.

Růst cen zdravotnických prostředků ohrožuje pacienty.

Václav Krása Přečteno 981 krát

Na nočním jednání z pátka na sobotu přehlasovala Poslanecká sněmovna veto pana prezidenta a vláda prosadila, že příjmy zdravotního pojištění budou letos nižší o 14 miliard korun, přičemž ceny úkonů a zdravotnických prostředků výrazně stoupají. Je to čistě politické rozhodnutí bez jakékoliv realistické úvahy. Zdravotnická zařízení čekají mimořádné výdaje spojené s růstem energií, úkonů, poskytování zdravotní péče desetitisícům občanů Ukrajiny a samozřejmě také zdravotnických prostředků. Pokud nechceme zhoršit dostupnost zdravotní péče, musí zvýšené výdaje uhradit veřejné zdravotní pojištění.
Vzhledem k vysoké míře inflace, ale především zvyšování cen energií a materiálů, dochází k výraznému zvyšování cen zdravotnických prostředků. O tomto problému se zatím moc nehovoří, ale existuje velmi reálné nebezpečí, že pacienti si budou muset doplácet stále vyšší doplatky za zdravotnické prostředky, což může mít řadu důsledků. Ministerstvo zdravotnictví zatím reaguje velmi vlažně, jako by se nic nedělo. Je to stejný postoj ke zdražování, jako jej můžeme vidět u celé vlády k enormnímu zvyšování energií.
V souvislosti s tímto vývojem hrozí všem pojištěncům velmi výrazné doplatky na úhrady zdravotnických prostředků. Vedle toho velmi reálně hrozí odchod mnoha velkých prodejců a distributorů zdravotnických prostředků z našeho trhu, nebo, že firmy přestanou řadu zdravotnických prostředků nabízet v režimu úhrad z veřejného zdravotního pojištění, neboť limity úhrad, stanovené zákonem, jsou již delší dobu pod náklady prodejců. Dohodnuté 3% meziroční navýšení cen (v roce 2022 pak 4% navýšení) umožněné platným cenovým předpisem dlouhodobě nedostačuje, neboť obecná inflace je jen v letošním roce již vyšší než 17 % a tendence vývoje je velmi neradostná. Dnes už neexistuje prakticky žádný zdravotnický prostředek, kterého by se tento vývoj velmi negativně nedotkl.
Celý tento vývoj může v další fázi způsobit, že mohou některé zdravotnické prostředky z trhu reálně zmizet, nebo jejich specifikace může být upravena do verzí aktuálně distribuovaných na méně náročných trzích ekonomicky méně rozvinutých zemí. Tento vývoj se již nyní částečně v praxi začíná projevovat tak, že některé firmy a společnosti některé své zajímavé novinky na český trh aktuálně vůbec neuvádí, protože by je stávající úhradový systém „neutáhl“. Těm klientům, kteří si přesto tyto zdravotnické prostředky vyhledají a mají o ně zájem, je pak tito distributoři prodávají pouze na přímou úhradu, pokud na ně pacienti mají, a to je velmi malý segment. Takže ti chudí, a těch je drtivá většina, budou mít nekvalitní zdravotnické prostředky, nebo je distributoři začnou dovážet z Číny a podobných zemí.

Česká republika je raritou v EU, protože daňová sazba DPH u zdravotnických prostředků je u nás výrazně vyšší (15 %) než ve většině zemí EU. Od 1. ledna 2022 je dokonce na maximální výši 21 % u skupin nekategorizovaných zdravotnických prostředků, jako je tzv. bílý program, skútry a další. Ve většině zemí EU je sazba DPH uplatňovaná na zdravotnické prostředky výrazně nižší než u nás. Všechny zdravotnické prostředky nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a nižší sazba vždy způsobuje mnohem vyšší dostupnost tohoto důležitého zboží pro cílovou skupinu lidí, kteří v drtivé většině případů nejsou ekonomicky dostatečně silní pro nákup těchto, pro ně naprosto nezbytných a nezastupitelných prostředků.

17. 07.

Žebračenka, žádná reálná pomoc.

Václav Krása Přečteno 1715 krát

Poslanecká sněmovna schválila, a to ve zrychleném čtení a poměrně potichu, jeden z důležitých zákonů, který se zásadně dotkne všech občanů. Jde o novelu energetického zákona, kterým se stanoví tzv. úsporný tarif el. energie, plynu a dálkového vytápění. Občané se však zatím nedozví výši úsporného tarifu, protože jeho výši stanoví vláda svým nařízením.
Už způsob projednávání zákona budí velké pochybnosti, jak bude systém funkční, protože nejen že byl projednán ve zkráceném režimu během dvou dnů, ale prakticky v den projednávání zákona na plénu Sněmovny, dodalo MPO ČR pozměňovací návrhy, které zcela změnily původní návrh. Takže většina poslanců asi ani netušila o čem hlasovali. Ministerstvo totiž zapomnělo například na příspěvek na dálkové vytápění.
Rozprava k zákonu byla zajímavá snad jen tím, že řada vystupujících poslanců uváděla různé ceny energií, takže laik se v diskusi těžko orientoval. Pan ministr Josef Sikela uvedl, že megawatthodina zemního plynu, byla v roce 2020 za 22 euro a v den projednávání zákona stála megawatthodina plynu už 179 euro, tedy skoro devětkrát víc. To je asi pravdivý údaj, ale hodně děsivý.
Schválený zákon o úsporném tarifu považuji za zcela chybný, protože vychází ze špatné premise, že nejlepším způsobem řešení zdražování energií je další dávka pro občany. Zákon vůbec neřeší zvyšování cen pro podnikatele a poskytovatele služeb. Vláda dostala do ruky další nástroj, jak řídit život občanů, protože tzv. úsporný tarif není nic jiného než další sociální transfer. Přitom vláda má řadu nástrojů, které může využít k výraznému snížení cen energií a tím také růstu inflace. Nevyužití těchto nástrojů svědčí o slabosti vlády a také možná o nějakých závazcích vůči některým zemím EU nebo některým subjektům.
Vláda by měla veřejnosti vysvětlit proč nevyužije vlastnických práv v ČEZ a nevyvede firmu z Lipské burzy. Vláda dosud nevysvětlila proč, když máme dostatek vlastní el. energie ji neprodáváme napřed českým občanům a českým firmám za přiměřenou cenu a teprve přebytek energie neprodáme v zahraničí za nejvyšší nabídku. Už vůbec není vysvětlitelné, že stát poskytne ČEZ mimořádně výhodnou půjčku v přepočtu až 74 miliard korun ke zvýšení likvidity. Peníze budou určené pro ručení na energetické burze, když zálohy skládané na burzách dosahují rekordních výší kvůli vysokým cenám energií. Skládání záloh požaduje burza jako ochranu pro obchodníky s elektřinou. Přesně opačný postup, než by vláda měla dělat, přičemž je třeba připomenout, že ČEZ má 150 mld. Kč nerozděleného zisku a minoritní akcionáři se na půjčce nepodílejí. Většinový vlastník – stát, poskytne půjčku a minoritní akcionáři budou mít ještě vyšší zisky, protože cena el. energie neustále stoupá. Ať si to každý vyhodnotí sám.
Vláda vůbec nejedná s německými společnostmi o přijatelné ceně dodávaného plynu. Proč nejsme schopni se dohodnout s minoritními akcionáři ČEZ na rozumné ceně za el. energii? Není vysvětlitelné, že na Slovensku stojí zákazníky jedna megawatthodina el. energie 1500,- Kč a u nás 7500,- Kč. Vláda má dostatek prostředků, jak donutit menšinové majitele k rozumnému kompromisu. Vláda však musí mít vůli takové věci dělat! Musí cítit, že naložila na občany a firmy příliš mnoho a musí reagovat. Současná situace vede k tomu, že se staneme zcela nekonkurenceschopnými. Všechny vlády v Evropě dělají rázná opatření, aby zabránily krachům firem a ožebračování obyvatel, naše vláda poskytne žebračenku, kterou ještě více ujařmí občany.
Je smutné, že zákon o tzv. úsporném tarifu podpořili všichni přítomní poslanci, protože tzv. úsporný tarif je jen další mocenská páka na občany a povede k jejich dalšímu chudnutí. Není vůbec zřejmé, kdy se růst cen energií zastaví. Už dnes Pražská energetika a ČEZ nabízejí u nových fixací cenu za megawatthodinu na úrovni kolem devíti tisíc korun. Vláda určí nějakou dávku na tzv. nižší tarif někdy v srpnu, ale ceny v dalších měsících budou rychle stoupat a vláda bude pořád zaostávat. Občané budou čekat na další nařízení vlády o příspěvku a budou dále chudnout. Tato dávka však zachovává dodavatelům energií stále vzrůstající zisk. Tento zisk považuji za nespravedlivý, protože současná cena energií neodráží jejich skutečnou cenu, ale je výsledkem paniky, negativních očekávání a tomu měla vláda zabránit. Tzv. úsporný tarif je další krok k zotročení a ovládání občanů.

26. 06.

Pro strach z budoucnosti, nežijeme přítomností.

Václav Krása Přečteno 1163 krát

Již staří Indiáni vyčítali bělochům, že se tak moc starají o budoucnost, až jim uniká přítomnost. A skutečně se zdá, že nežijeme, jen se připravujeme na budoucnost. Pravděpodobně žádná jiná kultura, než americko-evropská civilizace, tak často ve veřejném životě nepoužívá slovo “pokrok″ a v žádné jiné civilizaci se tak často nevyskytuje slovo “vývoj″. Tato slova nejsou synonyma, protože “vývoj″ předpokládá zařazení věcí do kontextu, zatímco “pokrok″ znamená pouze věci hodnotit na základě jakéhosi víceméně subjektivního kritéria.
Na loňský Den Země, 22. dubna 2021, prezident Joe Biden nařídil a stanovil konkrétní cíle pro odstranění fosilních paliv z ekonomiky USA. Biden se jménem Spojených států údajně jednostranně zavázal k výrobě elektřiny bez emisí CO2 do roku 2035 a k ekonomice s nulovými emisemi CO2 nejpozději do roku 2050. Je to samozřejmě nesmysl, protože "čisté nuly" není možné dosáhnout bez dramatického podkopání ekonomiky, životního stylu a bezpečnosti. Je otázkou, zda je to možné i z hlediska fyzikálních zákonů. Aby bylo možné získat nějakou využitelnou energii, je nutné, nejprve nějakou energii vynaložit. Pokud bude nucený přechod na bezuhlíkovou ekonomiku pokračovat, tak v určitém okamžiku nevyhnutelně narazí na fyzikální a finanční limity a pak se katastrofálně zhroutí. Je třeba si také uvědomit, že žádný instalovaný výkon větrných a solárních elektráren sám o sobě nikdy nedokáže spolehlivě zásobovat elektrickou síť 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Obdobnou cestou, kvazi bezuhlíkové ekonomiky jde EU. Jednotlivé státy a korporace postupně, ze zbabělosti, tomuto nesmyslu ustupují, aniž by jasně řekli, že se nejedná o pokrok, protože dojde k likvidaci celých odvětví průmyslu, zhoršení kvality života většiny občanů, oslabení ekonomik a nastartování velmi nebezpečné trajektorie zničení naší civilizace. Je nezbytné, aby pokračoval vývoj nových technologií, které by bezpečně umožnily nižší závislost na fosilních energií, ale bez nich se asi ještě dlouho neobejdeme.
Je skutečně oprávněný strach z budoucnosti, ze skleníkových plynů, přehřátí planety a následných katastrof? Proč nám politici neustále vtloukají do hlav, že nám v blízké budoucnosti hrozí obrovské katastrofy, že se musíme uskrovnit a omezovat, protože se podílíme na růstu skleníkových plynů? Co se to s námi stalo, že nežijeme současností, ale strachem z budoucnosti?
Mám stále větší dojem, že jsme se stali obětí jednoho velkého podvodu, který má sloužit zcela jiným cílům a z nás, obyčejných lidí, kteří nejsou „zasvěceni“, má vytvořit chudou masu lidí, strachující se o buducnost, chránící si svoje malé majetky, která poslušně přijímá nesmysly o katastrofě, uskrovnění a hlavně poslušnosti. Nedávno jsem o těchto věcech hovořil se stejně smýšlejícím známým. Odpověděl mi: „nediv se, dnes může skoro každý jet na Riviéru, Zlaté písky, Makarskou riviéru…… Dříve tam jezdila jen High Society, a to je potřeba navrátit“. Nevím, zda je to ten pravý důvod, ale určitě vím, že podléháme nesmyslům a měli bychom se bránit.
Je až neuvěřitelné, jak velké množství lidí podlehne jednoduchému vidění světa, že naše činnost zásadním způsobem ovlivňuje klima na Zemi. Politici se klaní nevzdělané nedospělé dívce, která si přečetla nějakou myšlenku a hlásá jí jako pravdu. Možná, že spíše posloužila, aniž si toho byla vědoma, jiným, podstatně temnějším cílům. Zarážející je, že existuje řada vědeckých prací, které věrohodně vysvětlují vliv slunce, pohybu Země a vesmírného záření na naše klima, ale ve veřejné diskusi nejsou zmiňovány, nebo přímo zamlčovány.
Trojice renomovaných fyziků, Jasper Kirkby z CERNu, Augusto Mangini z Univerzity v Heidelbergu a Richard Muller z Kalifornské univerzity v Berkley, vyslovila zajímavou hypotézu, že chladné periody pleistocénních ledových dob byly způsobeny právě zvýšenou intenzitou kosmického záření, přesněji řečeno jeho působením ve vrstvách zemské atmosféry. Pro svou teorii předložili důkazy, jimiž jsou vzorky obsahu izotopu berylia10 v usazeninách ve velkých hloubkách oceánů. Měření množství tohoto izotopu podle nich odpovídá popsaným geologickým cyklům, v nichž by se mohly objevovat „ledové doby“.
Myšlenka, že kosmické paprsky mohou způsobovat klimatické změny, není nová. V roce 1997 dánští vědci Henrik Svensmark a Eigil Friss-Christensen z Dánského ústavu pro kosmický výzkum (Danish Space Research Institute) předeslali, že vysoká intenzita kosmických paprsků může mít vliv na tvorbu oblaků, a tudíž i ochlazení. To platí i pro opačný pohled, malá intenzita vede k oteplení.
Hypotézu o „ledových cyklech“ vyslovil poprvé srbský astrofyzik Milutin Milankovič v roce 1912. Milankovič napsal, že doby ledové mohou být způsobeny pravidelnými cykly určenými v závislosti na intenzitě slunečního záření na Zemi (viz stránka Milankovitch Cycles in Paleoclimate http://deschutes.gso.uri.edu/~rutherfo/milankovitch.html).
Tak, jak to vlastně je? Kde je důkaz, že námi vyprodukovaný CO2 zásadním způsobem mění klima na naší planetě? Nejedná se o velký podvod, který má z většiny udělat opět chudáky, kteří jsou závislí na svojí práci, která je sotva uživí?
Neústupnost EU ve věci „Zeleného údělu“ v době, kdy v Evropě je válka, ceny surovin letí vzhůru a obyvatelstvo chudne, je nepochopitelná a zničující. Bohužel většina lídrů členských zemí trpně poslouchá, i když musí vědět, že to bude pro jejich zemi a občany katastrofa. Je to obrovská manipulace s miliony lidí, kteří si nechtějí připustit, že by s nimi jejich lídři hráli takovou špinavost.
Prosím Vás, přestaňme se pořád strašit budoucností co bude za dvacet, třicet či padesát let. Chovejme se normálně, uklízejme po sobě, zbytečně neplýtvejme zdroji, ale hlavně nebojme se budoucnosti.

07. 05.

Solidární až k sebezničení?

Václav Krása Přečteno 5935 krát

Jsem neustále oslovován, abych bojoval za zvýšení příspěvku na mobilitu, příspěvku na péči, příspěvku pro chráněné dílny a další pomoc lidem se zdravotním postižením, kteří se dostávají, v souvislosti se zdražováním všeho, do velmi těžké situace. Lidi se zdravotním postižením zvláště trápí nízká výše příspěvku na mobilitu, což je měsíční dávka 550,- Kč na dopravu. Je skutečností, že tato dávka, která byla k poměru k cenám pohonných hmot snížena již za ministra J. Drábka, dnes ztrácí výrazně svoji hodnotu. Hraběcí rady abychom jezdili veřejnou dopravou jsou pro tyto lidi úplně mimo. To platí i o radách, abychom si snížili teplotu v bytech apod. Ať se každý radil posadí na celý den na vozík a pozná, co to je osmnáct stupňů v bytě. Ze stejného ranku jsou i rady ministra zemědělství Zdeňka Nekuli, kdy před několika týdny na CNN Prima News vážně tvrdil, že dříve lidé jedli méně a také dokázali přežít (360 stupňů, CNN Prima News 22.3.). Obdobně paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová tvrdí, že si lidé doposud žili nad poměry a musí se smířit s tím, že jim životní úroveň klesne. Nerozumím tomu, proč bychom se měli smířit s nižší životní úrovní. Co jsme my, obyčejní lidé, udělali špatně, že máme být trestáni? Snad jen to, že většina asi špatně volila.
Díky nouzovému stavu vláda užívá veřejných prostředků takřka bez kontroly ve prospěch Ukrajinců, ale zároveň tím zastírá svou absolutní neschopnost řešit naléhavé problémy českých občanů. V tuto chvíli jsou náklady vynaložené na integraci Ukrajinců kolem 54 miliard korun a ještě porostou. Současná vláda schválila zvýšení rozpočtu ministerstva školství o 5,2 miliardy korun na začlenění nových ukrajinských žáků a studentů od mateřských škol až po střední školy. 6. dubna vláda v utajeném režimu rozhodla o uvolnění dalších 4,6 miliardy korun z vládní rozpočtové rezervy pro účely zvládnutí uprchlické krize z Ukrajiny. Například 1,4 miliardy má ministerstvo školství využít na adaptační aktivity. Vnitro zase může použít až 350 milionů na podporu integrace a adaptace cizinců na lokální úrovni. Úřad vlády má dalších 100 milionů korun na vytvoření a realizaci komunikační strategie pro řešení pomoci občanům Ukrajiny. Ministerstvo pro místní rozvoj našlo 900 mil. Kč na úpravu bytů pro válečné utečence z Ukrajiny. Letošní rozpočet fondu na podporu bydlení mladých rodin byl pouze 750 mil. korun a už je vyčerpán. Když zdravotně postižení chtěli prostředky na bezbariérové byty, nenašla se ani koruna.
Je třeba si položit zásadní otázku. Je to dobře, že se snažíme přímo integrovat statisíce Ukrajinců, místo standardního postupu, kdy se na hranicích států budují tábory pro válečné utečence? Tyto tábory mají řadu výhod, protože se ví, jaké osoby jsou ubytovány, jsou jim poskytovány základní potřeby a oni sami si uvědomují, že po ukončení bojů by se měli navrátit domů a pomoci při rekonstrukci země. Přístup vlády k přijetí Ukrajinců na naše území má řadu rizik a podle mého názoru také mnoho negativních jevů.
Rozmáhá se zdravotnická turistika, kdy lidé k nám z Ukrajiny jezdí opakovaně za léčbou, protože zdravotní péče v jejich zemi není bezplatná a je méně kvalitní. Četné je zneužívání jednorázové měsíční pomoci ve výši 5000,- Kč tak, že někteří z Ukrajinců opakovaně pendlují mezi Ukrajinou a námi, aby získali dávku vícekrát. Při ubytování v soukromí se mohou utečenci registrovat až po měsíci, takže ani nevíme, kdo se pohybuje na našem území. Přitom jsme v tzv. „schengenu“, zóně volného pohybu, ale jen pro jeho členy.
30. března 2022 se sešel sněmovní Výbor pro zdravotnictví. To, co na něm zaznělo o ukrajinských migrantech, by mělo každého občana ČR zajímat. Viz https://videoarchiv.psp.cz/playa.php?cast=935. Nejde vůbec o peníze, ale je tu zásadní problém kapacitních možností našeho zdravotnictví.
Udržitelnost stávající dostupnosti a kvality zdravotnictví v Česku v době, kdy do systému přibyly v několika týdnech statisíce nových pojištěnců, řešili zástupci rezortu zdravotnictví i na evropské Radě ministrů zdravotnictví. Na ní polské zastoupení navrhlo vytvoření zvláštního fondu EU, ze kterého by se financovala zdravotní péče poskytovaná ukrajinským běžencům v hostitelských zemích. (Zdroj: Zdravézprávy.cz). Dobře, možná že vyžebráme od EU nějaké další peníze. Nejde ale jen o peníze, jde především o to, že kapacity lékařské péče jsou nějak nastaveny. Máme jen určitý počet lůžek, jen určitý počet ambulancí, jen určitý počet praktických lékařů. Systém nemůže přijmout další a další pacienty, kterým se navíc poskytuje i mimořádně nákladná a složitá péče. Na jednání zdravotnického výboru potvrdil náměstek ministra zdravotnictví, že mezi uprchlíky jsou i závažně nemocní lidé s potřebou nákladné péče. Často pak péče, která by jim byla i za normálních okolností nedostupná. Jmenovitě jde o moderní léčiva na onkologická onemocnění, cystickou fibrózu a další, často i vzácná onemocnění. Rozhodnutím, že financujeme Ukrajincům prakticky cokoliv, s čím si přijdou k lékaři stěžovat, jsme roztočili spirálu, ze které se budeme těžko dostávat. I na jednání Výboru pro zdravotnictví v Poslanecké sněmovně se dokonce přiznalo, že migranti systém už teď zneužívají a dali se na zdravotní turistiku.
V médiích je nám však ukazován zcela jiný obrázek. Nedávno jsem sledoval reportáž o mamince z Ukrajiny, která přijela s dítětem s cystickou fibrózou. To je těžké onemocnění plic s nutností trvalé léčby. Ujala se jí naše nezisková organizace a zajistila plnou léčbu. Při rozhovoru paní uvedla, že shání bydlení a chce zůstat u nás, protože takovou bezplatnou zdravotní péči by pro svoje dítě doma nikdy neměla. Lidsky to je ohromný příběh a je pochopitelné a správné, že jim bylo pomoženo. Ovšem politici, kteří jsou zvoleni, musí mít určitý nadhled a odpovědnost a musí vědět, že takovou péči nejsme schopni zajistit všem našim občanům, a ještě všem imigrantům z Ukrajiny. Tady naši politici zcela selhávají, věci neřeší a asi si říkají „ono to nějak dopadne“. Ano, určitě „to nějak dopadne“, ale co potom.
Obdobně lze uvést, že kapacitně nejsme schopni zajistit potřebné sociální služby. Bohužel, jak jsem na konkrétních příkladech zjistil, a pracovníci krajů mi to potvrdili, jsou volné kapacity, především v domovech pro seniory, poskytovány přednostně občanům z Ukrajiny. Je to smutné, protože jsou pořadníky, kdy naši senioři čekají na uvolněná místa mnoho let. „Musí vzniknout úplně nové kapacity pro tyto lidi, kteří sem přicházejí. Není možné, abychom služby, které máme a kterých je dlouhodobě nedostatek pro lidi, kteří v Praze žijí, tak abychom je začali poskytovat jiné skupině,“ uvedla radní pro sociální věci MHMP. (Zdroj: Zdravézprávy.cz). Skutečně máme povinnost budovat „nové kapacity“ pro přistěhovalce?
Ve vynucené solidaritě vidím vážný problém. Měli bychom vědět, jaké to všechno bude mít dopady na deset milionů Čechů. Nespasíme celý svět a nemůžeme trpět s každým utrpením. Postupujeme stejně, jako paní Angela Merkelová v roce 2015, kdy prakticky bez kontroly přijala více než milion uprchlíku z Blízkého východu, což jí bylo později velmi vyčítáno a západní Evropě tato vstřícnost přinesla a přináší mnoho problémů. Standardem je, že váleční utečenci jsou shromažďováni v utečeneckých táborech s tím, že se předpokládá, že po ukončení bojů se větší část vrátí zpět do své země.
Utečenecké tábory nepovažuji za nic špatného. Mimochodem, naši lidé při emigracích v letech 1938-39, v roce 1948 a v roce 1968 museli také projít emigrantskými tábory, a to tehdy bylo zřejmé, že tito lidé zůstanou v cizích zemích mnoho let. Pokud naše politická reprezentace chce, aby většina utečenců z Ukrajiny zůstala u nás, měla to jasně říci, ale také by měla férově uvést dopady na občany naší země. Nepovažoval bych to však za správný krok. Po válce bude Ukrajina potřebovat všechny své občany k rekonstrukci země, protože současná diaspora je tak obrovská, že se postupně může stát, že Ukrajina bude vylidněnou, zbídačelou zemí, ze které všichni utíkají.

09. 04.

Památné dny.

Václav Krása Přečteno 1436 krát

Poslanecká sněmovna schválila ve středu 6. dubna 2022 usnesení „Připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu (1932 - 1933)“, tisk 121 https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/016schuz/s016219.htm. Odpovědným za tento hrůzný čin má nepochybně zločinec Stalin a jeho nohsledové. Z přítomných 127 poslanců hlasovalo pro usnesení 125, dva se asi omylem zdrželi. Obdobné usnesení přijala Poslanecká sněmovna již před deseti lety. Kdybych byl v Poslanecké sněmovně hlasoval bych také pro přijetí usnesení, protože ani jinak hlasovat nejde. Je zřejmé, že to bylo účelové hlasování s ohledem na konflikt Ukrajina vs. Rusko.
V této souvislosti jsem se podíval na památné dny, které v posledních letech schválil Parlament a uvědomil jsem si, že památné dny nemusí být skutečně ty, které nejvíce ovlivnily naše životy a náš stát, ale mohou to být i dny, které slouží spíše nějaké politické potřebě.
V roce 2019 uplynulo 80 let od okupace Německem zbytku Československé republiky. V té době byly podány dva poslanecké návrhy, aby 15. březen 1939 byl zahrnut mezi významné dny České republiky. První tisk 732, který podali poslanci SPD navrhoval vložit do zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů následující větu: „15. březen – Den památky obětí okupace českých zemí nacistickým Německem“. https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=732&CT1=0 .
Druhým zákonem, který podala skupina poslanců a do výše uvedeného zákona navrhla vložit větu “15. březen – Den zrady, zánik státnosti Československa”. Tisk nebyl až do konce volebního období projednán. https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=773&CT1=0. Vláda návrh zákona odmítla s tím, že je již hodně významných dní a občané by měli v nich zmatek. Druhým argumentem bylo, že je zbytečné zatěžovat naše vztahy s Německem.
Nedokážu posoudit kolik mohou občané pojmout významných dní ČR, aby v nich neměli zmatek. Asi toho zvládneme více, protože v březnu 2022 schválila Poslanecká sněmovna senátní návrh novely zákona č 245/2000 Sb., s ustanovením nového významného dne „25. červen – Den odchodu okupačních vojsk,“. https://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?O=9&T=37.
Odchodu sovětských vojsk byla určitě významná událost, ale na začátku devadesátých let logická. I přes různé peripetie v zásadě bezkonfliktní a hodně administrativní záležitost, jak jej provést rychle a s co nejmenšími náklady. Složitější bylo dohodnout odstranění následků za devastaci území, kde byla okupační armáda lokalizována.
Nelze to však, a to ani v nejmenším, přirovnat k okupaci zbytku území Československé republiky 15. března 1939 Německem. Troufnu si tvrdit, že nelze srovnávat ani okupaci z roku 1939 s okupací v roce 1968, kterou jsem už zažil a celý život si budu pamatovat ten srpnový den, vztek, slzy maminky, a postupnou normalizaci. Zásadní rozdíl je v účelu okupace. Německá okupace měla za následek okamžitý konec naší státnosti a plánovanou postupnou likvidaci našeho národa cestou poněmčení nebo vystěhování. Po dobu okupace přišlo o život kolem 350 tisíc lidí. Okupace vojsky Varšavské smlouvy, jakkoliv byla hrozná, nelikvidovala naši státnost, i když jsme byli po dvacet let pod dohledem. Byli jsme součástí rozděleného světa, jako důsledek II. světové války a s tím měli politici v roce 1968 počítat. Je dobré si připomenout Polsko na začátku 80. let minulého století. Poláci možná předešli okupací vyhlášením výjimečného stavu. Jeho strůjcem byl tehdejší premiér a ministr obrany, generál Wojciech Jaruzelski. Za tento čin nebyl nakonec ani odsouzen.
Nemohu si pomoci, ale usnesení Poslanecké sněmovny jsou stále častěji motivována aktuálními politickými preferencemi a účelovostí vládnoucí aliance než skutečnou oprávněnou potřebou. Skutečnost, že jsme dosud nebyli schopni 15. březen zařadit mezi památné dny, aby nám připomínal jeden z nejhorších dní naší novodobé historie, je ostudou nás všech. Přiznávám i svoji vinu, protože jsem měl možnost takový zákon navrhnout.

28. 03.

Politik nemůže tvrdit, že vláda se nemá starat o lidi.

Václav Krása Přečteno 2888 krát

Asi většina lidí zaznamenala onu, dnes už pověstnou větu, paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové, že vláda se nemá starat o lidi. Přesná citace celého výroku je však delší a smutnější, protože konkrétně zaznělo: „Já myslím, že je důležité si uvědomit hned několik zásadních věcí – a budu i reagovat na to, co zaznělo. Víte, podle mě vlády se nemají starat o lidi, mají se postarat o to, aby tady bylo bezpečno. To bezpečí je první předpoklad toho, aby se nám vůbec nějak dařilo. A to je teď velmi důležité, a myslím si, že si všichni uvědomujeme, že Vladimir Putin se zdaleka nechce zastavit jenom na Ukrajině, a myslím si, že si nikdo nepřejeme, aby ty tanky přijely až sem. A tím, že pomáháme právě porážce Putina, tak pomáháme i našim lidem“.
Paní Adamová evidentně chce, aby jediným tématem byla válka Rusko – Ukrajina, a tak místo reakce na položené otázky, že vláda se nesnaží pomáhat našim občanům nést tíhu zdražování energií a pohonných hmot, se snaží občany poučovat, co by ještě chtěli, když vláda teď bojuje s Putinem, přijímá běžence z Ukrajiny, dodává jí humanitární pomoc a zbraně.
Je docela děsivé, když třetí nejvyšší politik nezná alespoň základní charakteristiky a tím i povinnosti samostatného státu. Mezi ně nepochybně patří ochrana občanů, ale také další povinnosti. Jednou z těch základních je zajistit určitou míru solidarity chudších s bohatšími, starších s mladšími, zdravých s nemocnými. K zajištění dohodnuté míry solidarity platíme my občané daně a pojištění.
Paní předsedkyně si však neuvědomuje řadu dalších souvislostí, jinak by nemohla říkat takové nehoráznosti. Například, že veškerá pomoc Ukrajině je financována z daní českých občanů a tito lidé čím dále hlasitěji říkají, že zátěž způsobená růstem cen je příliš vysoká a potřebují pomoc. Paní Pekarová neví, nebo nechce vědět, že růst energií nebyl způsoben válkou, ale nesmyslnými rozhodnutími, která zaplatí koneční zákazníci. Jsou to například krachy dodavatelů energií, emisní povolenky, prodávání námi vyrobené el. energie na burzu v Lipsku a mnoho dalších. Stát svými mocenskými zásahy zvyšuje ceny energií, ale nemá se starat o občany! Zvláštní uvažování.
Paní Pekarové by měl někdo vysvětlit, že stát má i další povinnosti, nejen nás chránit před Putinem. Mezi ně patří třeba zajistit energetickou a potravinovou soběstačnost, a to jako další atribut bezpečnosti obyvatelstva. Pokud to myslí paní Pekarová vážně, že stát má jedinou povinnost, a to zajistit bezpečí pro svoje občany, měl by přestat vybírat většinu daní a měl by přestat regulovat trh různými dotacemi a stále více nás řídit. Je to odvážná myšlenka, ale to určitě paní Pekarová Adamová neměla na mysli. Ona ani netuší, jak je náš život regulovaný. Stát určuje výši spotřebních daní a tím ceny řady zboží, dotacemi rozhoduje, kde a co se bude pěstovat, reguluje nákup a prodej surovin, stanoví, do které popelnice a co máme dávat, začíná určovat co smíme jíst a pít, čím smíme topit a čím nikoliv, co smíme poslouchat a co smíme říkat.
Je toho strašně moc co stát určuje a je to horší a horší. Takže, paní předsedkyně, když si stát bere tolik povinností, měl by také, svými regulačními zásahy zajistit, abychom se pod tíhou cen energií, pohonných hmot, potravin……… nezhroutili. On by potom nikdo nevydělával na Váš plat.

20. 02.

Sociální systém nemůže nahrazovat chyby politiků.

Václav Krása Přečteno 1822 krát

Počínaje lednem 2022 platí nová pravidla pro přiznání příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci. Je to prý snaha státu kompenzovat obrovský růst cen energií. MPO ČR odhaduje, že ceny letos stoupnou v průměru o 37 % u elektřiny a 40 % u plynu. Myslím si, že růst cen bude vyšší, protože letos skončí několika milionům lidem smlouvy s fixními cenami a vzrůstající napětí ve světě požene ceny energií stále vzhůru. Vláda však na tyto hrozby systémově nijak nereaguje. Proto považuji snahu vlády řešit růst cen energií sociálními dávkami za zásadní chybu.
Růst cen je převážně způsoben dovozem inflace, protože je založen na strukturálních chybách v oblasti energetické politiky. Je to trh s emisními povolenkami, nesmyslné přeprodávání energií na burze v Lipsku a také Green Deal, kdy se ruší výroba el. energie z uhlí, z jaderných elektráren, upřednostňují se elektroauta a tím se zvyšuje tlak na množství vyrobené el. energie. Moje přesvědčení, že růst cen bude mnohem vyšší, vychází z poznatku, že nejen naše vláda, ale ani EU či některé další státy, systémově nereagují na vzniklou situaci a neodstraňují strukturální příčiny divokého růstu cen.
Představa, že inflaci, způsobenou především růstem cen energií, lze řešit zvýšením sociálních transferů občanům je zcela a zásadně chybná a pro občany ponižující! Vláda neustále tvrdí, že nebude dělat plošná opatření na pokrytí úhrad cen energií, ale že pomoc musí být cílená, tedy, asi jen na ty opravdu chudé. Ostatně, kdo se podívá na formuláře, hned zjistí, že kritéria jsou tak přísná, že mnoho občanů na dávky nedosáhne. Doplatek na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci lze přiznat pouze lidem, kteří nemají žádný majetek, a v tom je zakopaný pes. Růst energií nedopadá jen na ty nejchudší, ale postupně ničí živnostníky, rodiny se mzdami na úrovni mediánu a postihuje také další vrstvy občanů. A to je ten zásadní problém, který nelze řešit sociálními transfery, ale jen odstraněním příčin růstu energií, případně plošným opatřením, které ochrání většinu občanů.
Podle odhadů MPSV by mohlo letos na příspěvek dosáhnout 220 až 280 tisíc z celkem asi 4,5 milionu domácností, to je přibližně 5 % domácností. Ostatní to vydrží, ale možná zchudnou příští rok (např. až jim skončí fixace cen) natolik, že spadnou mezi oněch 5 %. To je skutečně cílem politiky státu? Postupně ožebračit větší část obyvatel, udělat z nich osoby závislé na sociálním systému? Možná, že je to cílem, protože lidé závislí na státu, na jeho dávkách, jsou poddajnější a ovladatelnější. Pokud je tomu tak, zásadně s tím nesouhlasím, protože se tím vytváří velmi nebezpečné prostředí a řada lidí se tomuto ponižování nepodvolí.
Fascinuje mě, že si politici neuvědomují, že pro mnoho lidí může být velmi ponižující žebrat se zmačkanou čepicí na úřadě o sociální dávky. Vím, o čem mluvím. Způsob jednání úřadů je někdy opravdu tristní. Tito lidé budou cítit celý život, že například museli skončit se svým drobným podnikáním, které je uživilo, a jít žebrat na úřad. Oni nemají žádný podíl na současném svrabu. Budou se bránit tak, jak budou umět, a ve volbách budou volit třeba extrémisty.
Každá vláda má odpovědnost vůči svým občanům, kteří ji volili. Proto lze právem očekávat, že udělá maximum proto, aby ochránila své občany před různými krizemi. Zatím nejsou vidět žádné viditelné kroky v současné energetické krizi. Stačí prolistovat několika servery, abychom si udělali obrázek, jak na tom jsme. Na tomto odkaze jsou údaje o cenách el. energie v evropských zemích https://www.elektrina.cz/cena-elektriny-u-nas-a-v-evrope-cesi-plati-ze-vsech-nejvice?fbclid=IwAR1v5KbIrCI126Mp0KSnYppZyTWth9I64IRdQY4wKB2sHahCpjkNAQNYVGk. „Vezmeme-li v úvahu kupní sílu obyvatelstva. Eurostat využívá jednotku Purchasing Power Standard (PPS). Čím je PPS vyšší, tím více ostatního zboží a služeb musí obyvatelé země obětovat, aby zaplatili elektřinu. U střední spotřeby 2500–5000 kWh ročně platí v přepočtu na kupní sílu nejdražší elektřinu v Rumunsku, Německu, Turecku, Polsku a Česku. Pokud se podíváme na ceny pro domácnosti s nízkou spotřebou – od 1000 do 2500 kWh ročně – což je spotřeba běžné domácnosti, která elektřinou ani netopí, ani neohřívá vodu, platíme v ČR vůbec nejvíce v celé Evropě. Druhou příčku obsadilo Španělsko a třetí Německo.“
Vláda ČR by měla vzít v úvahu výsledky všech možných průzkumů, které ukazují, že čeští občané mají jednu z nejdražších cen energií. To není samo sebou. Řada států reguluje ceny energií, stanoví stropy maximálních cen, smluvně si zajišťují podstatně nižší ceny plynu a my vymýšlíme jenom sociální dávky. Je potřeba mít odvahu a chránit naše občany před zchudnutím a zavést regulaci cen, případně určit cenový strop apod. Vím, že to není protržní opatření, vím také, že je to narušení hospodářské soutěže, ale v současné době bych upřednostnil prospěch našich občanů před ideologickými poučkami.
Druhou cestou (ale podstatně obtížnější) je nekupovat předraženou el. energii z burzy v Lipsku, prodávat jen zbytek, který sami nespotřebujeme, zásadním způsobem zabojovat proti trhu s emisními povolenkami a případně se rozhodnout o samostatnou smlouvu o dodávkách plynu. Jiná rozumná řešení nevidím, protože sociální systém má řešit obtížné situace lidí, které postihne katastrofa, selže jim zdraví, nemohou si sami na sebe vydělávat, nebo se ocitnou v situaci, kterou bez pomoci nejsou schopni zvládnout. Nemůže však nahrazovat kolapsy v energetické politice!

13. 02.

Válka je vůl II.

Václav Krása Přečteno 2443 krát

Podle Wall Street Journal sdělily USA spojencům, že k útoku na Ukrajinu by mohlo dojít v polovině února. Z obav z invaze Washington vyzval všechny americké občany, aby opustili Ukrajinu, a nyní evakuují z Kyjeva diplomatické pracovníky. K opuštění Ukrajiny vyzvalo své občany už celkem 16 zemí, a to včetně naší země. Vytváří se tak atmosféra, že válka je nevyhnutelná, je jistá a jasným viníkem a agresorem je Rusko. Myslím si, že většina našich občanů musí být zmatená, protože netuší, co se děje, ale na druhé straně tomu příliš nevěří, protože se většina chová standardně, bez hysterie, nepřipravují si zásoby na dobu války, i když je jisté, že válka na Ukrajině by nás hodně zasáhla.
Politici napínají tětivu s nadějí, že druhá strana ustoupí. Vůbec si neuvědomují, že tětiva se může přetrhnout, nebo, může být záměrně přetržena. Podlá akce v polské Gliwici v roce 1939 způsobila smrt desítek milionů lidí. Desítek milionů jednotlivých osudů lidí, jimž válka přervala všechno, čím žili, po čem tužili, v co doufali. Jsme nepoučitelní! Je odporné, že politici veřejně říkají, že chtějí konflikt, ale lokální. To znamená, že budou umírat lidé na Ukrajině, v Rusku, Bělorusku, možná v Polsku, v Litvě a v dalších zemích. Jak odporné! Všichni ti potentáti, kteří takovou válku připravují jsou přesvědčeni, že se jich válka nedotkne. Že padnou možná tisíce lidí, kteří válku nechtějí, kteří mají svoje „malé“ starosti, kteří se bojí o svoje děti, to je nezajímá. „To jsou ti malí pěšáci, na těch nezáleží, my velcí rozhodujeme!“ Při dnešní zbrojní technice si nemůže být nikdo jist, jak se konflikt rozhoří. V historii lidstva se mnoho místních lokálních bojů změnilo ve zničující požáry, které nakonec dopadly i na potentáty. V dnešní době nikdy nemůžeme vědět, kdo první zmáčkne onen pověstný „knoflík“.
O co vlastně jde? Jde o moc, a hlavně o peníze, jako v každé válce. Už měsíce slýcháme, že Putin připravuje invazi na Ukrajinu. Jaký by to ovšem dávalo smysl? Pro Rusko byl důležitý Krym, kde má životně důležitou černomořskou flotilu. (Jen připomínám, že Krym si vybojovalo Rusko ve válce s Tureckem a pod Ukrajinu se dostal rozhodnutím Chruščova v roce 1954, aniž by se někdo občanů Krymu ptal, i když drtivá většina občanů je ruské národnosti.). Opravdu si někdo vážně myslí, že Rusko láká politicky a ekonomicky rozvrácená Ukrajina? Vždyť by ji muselo živit. Rusko by možná zasáhlo, pokud by došlo k útoku na obě povstalecké republiky v Donbasu, jinak určitě ne. Takže o co jde?
Ukrajina se stala rukojmím globální politiky. NATO, se neustále přibližuje k Ruské federaci, posiluje svoje pozice v okolí Ruska, což samozřejmě Rusko znervózňuje. V současné době má NATO základny kolem 38 % hranic Ruska. Na počátku 90. let dostalo Rusko příslib, že státy bývalé Varšavské smlouvy nevstoupí do NATO. Tento slib nebyl dodržen a dnes především Američané usilují o vstup Ukrajiny a Gruzie do Severoatlantické aliance. Proč Američané trvají na tom, že NATO zůstane otevřené a mají na mysli Ukrajinu, když velmi dobře vědí, že na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 Francie a Německo její vstup vetovaly? Jde o snahu eskalovat napětí a zakrýt vnitřní problémy USA, ale hlavně prosadit náhradu dodávek plynu z Ruska dodávkami břidlicového plynu z Ameriky. Proto je současně s růstem napětí zároveň neustále zmiňován Nord Stream 2. Jeho uvedení do provozu znamená pro USA definitivní konec masivního dovozu jejich plynu do Evropy. Snad pouze Polsko a Pobaltské státy by mohly plyn odebírat, ale to je malý kšeft.
Německo má naopak životní zájem na tom, aby se Nord Stream 2 zprovoznil. Ani případné sankce, které mohou být na Rusko uvaleny, se určitě nebudou týkat plynu, protože Němci staví plynové elektrárny a ruský plyn potřebují. Zkapalněný plyn, ani dodávky z Kataru by nestačily pokrýt jejich spotřebu. Pro Němce je Rusko klíčovým dodavatelem, proto také odmítají Ukrajině dodávat zbraně.
O co jde Rusku? Chce mít bezpečnostní pravidla v Evropě? Když se sjednotilo Německo, tak přestala platit dohoda z Jalty, když se rozpadla Jugoslávie i Československo, přestaly platit zbytky Versailleských dohod. A když byla uznána nezávislost Kosova, tak přestal platit Helsinský protokol, jenž upravoval vztahy mezi Západem a Východem. Ten totiž dával právo na samostatnost a sebeurčení federálním státům, celkům a svazovým republikám, jenomže Kosovo byla autonomní oblast. Přesto ji Západ uznal jako samostatný stát a vytvořil tak nebezpečný precedent, protože pro Rusy, kteří byli proti, by to znamenalo, že Jižní Osetie má právo na samostatnost, že Abcházie má právo na samostatnost, stejně i Podněstří atd. Převzato z: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pujdeme-do-valky-s-Ruskem-Zadna-vlada-nema-tak-ostrou-retoriku-jako-nase-Diplomat-Novotny-vysvetluje-o-co-dnes-jde-NATO-691032
V současné době vlastně žádná bezpečnostní pravidla v Evropě neexistují. Bezpečnostní systém vztahů mezi státy je uplatňován právem silnějšího, a to i v rámci sporu Ukrajina Rusko. Je to velmi nebezpečná situace. I v době „nejstudenější“ studené války platila nějaká pravidla vzájemné bezpečnosti. Postoj české diplomacie v současné krizi je ostudný a proti zájmům naší země. Snad žádná jiná členská země NATO nepoužívá tak ostrou protiruskou rétoriku, jako naše vládnoucí politická garnitura. Bylo by žádoucí, aby nám občanům, politici odůvodnili jejich válečnou rétoriku. Z jejich úst a většiny médií slyšíme jen jednostranné informace, že Rusko je jen zlo a Amerika a NATO jsou ti mírotvorci a nositelé pochodně pravdy a lásky. Nic však na světě není jen černobílé.
Našim životním zájmem je, aby válka nebyla, našim zájmem je, abychom mohli odebírat plyn z Ruska, protože je podstatně levnější, ale našim zájmem je také udržovat přátelské a kooperační vztahy se svými spojenci. K tomu určitě nepřispívá rétorika našich silových ministrů, dodávky munice Ukrajině a přísliby, že jsme ochotni poslat naše vojáky v případě další eskalace konfliktu. Politici by se měli zeptat svých občanů, zda by šli do války za zbídačelou zemi, kterou globální oligarchové, prostřednictvím „svých“ politiků, ženou do války. Karel Kryl složil nádhernou píseň „Píseň neznámého vojína“, kde na to odpovídá, když se potentáti klanějí padlému vojákovi s vírou, že by šel za ně opět bojovat, píseň končí slovy: „co mi to říkáte, že šel bych zas, nasrat, jo nasrat!“ Válka je vůl.

25. 01.

Válka je vůl.

Václav Krása Přečteno 3411 krát

Asi jen pamětníci si vzpomenou na, ve své době velmi populární, skladbu „Válka je vůl“ z poloviny šedesátých let, kterou nazpívala brněnská skupina Synkopy 61. Byla to reakce na protesty proti válce ve Vietnamu.
Dnes jsme také svědky velkého harašení zbraněmi, vyhrožování válkou, dovozem zbraní, ale nejsou vidět ani slyšet protestní skupiny, které by protestovaly a upozorňovaly občany na to, jak vládnoucí elity řady zemí připravují válku a média k tomu tleskají. Chybí umělci, kteří by vnímali nebezpečný vývoj posledních měsíců. Všechno je přehlušeno covidem, asi záměrně, a přitom se pomalu chystá ještě větší utrpení mnoha lidí.
Dnes a denně jsme masírováni informacemi, jak Rusko shromažďuje zbraně u ukrajinských hranic a jak ubohá Ukrajina potřebuje naši pomoc, proti agresivnímu militaristickému Rusku. Denně slyšíme, že válka je nevyhnutelná, že určitě bude a všechna média, ale i většina politiků to bere, jako fakt. Jejich pohled na válku je zcela pokřivený, jako by válka byla jen hrou, vlastně se nic neděje, je to jen jiné pojetí politiky. Občane buď bez obav! Válčit se bude někde na východě a tobě občane nic nehrozí! To je samozřejmě velká lež! Válka mezi Ruskem a Ukrajinou (ale spíše se státy NATO) by měla nejen obrovské ekonomické dopady na naše občany, ale při možném rozšíření konfliktu by mohlo dojít i k lidským obětem a utrpení mnoha lidí. Samozřejmě, že tíhu války by nesla, tak jako vždy, nižší a střední třída občanů. Nejvíce by strádali lidé, kteří jsou závislí na státu – senioři, lidé se zdravotním postižením, matky samoživitelky a další lidé, pro které by enormní růst cen a nedostatek všeho zboží znamenal bídu a utrpení. Ti bohatí a mocní, kteří válku chtějí a připravují, by na ní vydělali na úkor milionů ožebračených, mrtvých a raněných.
Je až neuvěřitelné, jak blahosklonně a lehce všichni hovoří o válce, jako by nešlo o mrtvé, zmrzačené, vyrabované území a neskonalé utrpení. Militarizace našeho myšlení a reálné kroky politiků jsou velmi nebezpečné. Státy NATO dodávají Ukrajině zbraně, Kanada dokonce poslala malý vojenský oddíl, naše země poskytne dělostřelecké náboje a paní ministryně obrany se nechala slyšet, že v krajním případě bychom mohli poskytnout i vojenskou jednotku. Všichni, kdo se podílejí na dodávkách zbraní, jen eskalují napětí a nebezpečí, že jeden náhodný výstřel může způsobit velký konflikt.
O militarizaci uvažování politiků svědčí i poslední události na diplomatické úrovni. Velitel německého válečného námořnictva viceadmirál Kay-Achim Schönbach byl přinucen, na nátlak Ukrajiny, k rezignaci poté, co si dovolil v rámci akademické diskuse prohlásit, že vše, co Putin žádá je to, aby byly zájmy Ruska brány v potaz a respektovány. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík se má omlouvat a veřejně se ‚kát‘ za výrok, že protiruské sankce jsou nešťastné a páchají pouze škody. Ukrajina vystupuje agresivně proti všem, kteří jen naznačí určité pochopení pro Ruský postoj ke Krymu a neustálému přibližování jednotek NATO k jeho hranicím. Ukrajina se spoléhá na mocenské zájmy USA a dalších zemí, které by se rády dostaly k obrovskému bohatství Ruska a tak je přesvědčena, že se může chovat agresivně.
Kdo chce válku a komu prospěje? Válku chce a potřebuje především Ukrajina, tedy přesněji prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj a další oligarchové, kteří s ním tvoří vládnoucí kliku. Válku potřebují, aby odvedli pozornost od zásadních strukturálních problémů Ukrajiny, která je rozkradená, prakticky rozdělena mezi jednotlivé mocenské skupiny, kde bují korupce, nacionalismus jak vůči Rusům, Polákům, tak i k Židům. Volodymir Zelenskyj spoléhá na zahraniční pomoc, která Ukrajinu vyzbrojí, v rámci příprav na válku vybuduje nutnou infrastrukturu a případně poskytne i vojáky. Prezident Zelenskyj se nebojí války. Za něj a jeho kliku budou bojovat jiní a utrpení „obyčejných“ lidí, jej nezajímá.
Válku nepotřebuje jen Ukrajina, ale potřebuje ji také Amerika, a to z mnoha důvodů. Současná hospodářská situace USA je velmi špatná, má velký dluh, výroba stagnuje a válka někde daleko je pouze motorem zvyšování výroby a hospodářského růstu. Dalším důvodem je nepochybně dlouhodobá snaha zničit dodávky plynu z Ruska do Evropy a nahradit je dovozem „břidlicového“ plynu. Proto možná prezident Joe Biden vyjednává v Kataru o dodávkách plynu z této země. Třetím důležitým důvodem je naplnění základního axiomu mezinárodní politiky USA, že vše, co se děje na planetě se dotýká zájmu USA, a tak mají právo, v rámci ochrany svých zájmů, ovlivňovat dění na celém světě, a to za použití všech, tedy i vojenských prostředků.
V této krizi je jednoznačně zneužíváno NATO, protože Severoatlantická smlouva neobsahuje žádné ustanovení a ozbrojené účasti v případných konfliktech ve třetích nečlenských zemích. Smlouva je koncipována, jako kolektivní obranný spolek a nikoliv spolek, který bude dělat policajta, posuzovatele a rozhodčího ve sporech mimo členské země. Je dobré si občas smlouvu pročíst a porovnat jí se skutečnými kroky vedení NATO.
Čl. I. Smlouvy zní: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“ Obdobně zní i další články.
Je jisté, že v současné přípravě na válku, členské státy NATO jednoznačně porušují jak ducha smlouvy, tak i její konkrétní ustanovení. Při čtení seznamu členských zemí si každý musí nutně položit otázku. K čemu je dobrý spolek, kde jsou státy s tak rozdílnou kulturou, hospodářskou úrovní, infrastrukturou apod.? Proč se NATO pořád rozšiřuje? Teď se hovoří o Gruzii, Bosně a Hercegovině, Kosovu a samozřejmě Ukrajině. Je cílem rozšiřování NATO skutečně kolektivní obrana a proti komu? Nebo jde o získání prostoru pro budování dalších a dalších základen, a k čemu je potřebujeme? Opravdu chceme být v jednom spolku se zločinci v Kosovu, které jsme neměli nikdy uznat, s podivným státem – nestátem Bosnou a Hercegovinou, upadající Gruzií……? Co tím získáme? Nesloužíme jen jako mouřenín nějakému zcela jinému cíli, a jakému? To jsou všechno otázky, na které by měli politici, nám občanům nejprve odpovědět, než z našich daní budeme platit za dodávky zbraní na Ukrajinu, za naše letadla a vojáky v pobaltských zemích a další.
Z války mám strach, protože každá válka bere jistoty občanům, co bude zítra, pozítří a dále. Dokáže v minutě rozvrátit celá společenství. Lidský život se stává jen potravou pro zbraně, nemá žádnou hodnotu. Bohužel, v naší zemi není žádná politická síla, která by začala burcovat proti válečnému šílenství. Všichni jen trpně přihlížejí, jak neustále roste mezinárodní napětí, jak se přesunují další a další zbraně a nijak nereagují. Politici se nanejvýš dohadují, zda očkovat, nebo neočkovat, ale nebezpečí války vůbec nevnímají nebo se bojí k němu vyjadřovat. Proto za sebe říkám nahlas „Válka je vůl“.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy