Šmejdi se vrhli na zemědělství
Představte si, že máte dům, který si vaši předci v minulosti postavili za 150 tisíc korun. Zdědili jste je spolu s dalšími příbuznými, zvelebovali jste jej, zvyšovala se jeho tržní hodnota. Pak začne nějaký realitní šmejd obcházet vaše spoluvlastníky s výhodnou nabídkou desetinásobku původní hodnoty. Co na tom, že reálná hodnota je daleko vyšší. Co na tom, že v tom domě bydlíte. Prostě je přesvědčí, že svůj podíl prodají. A v podobné situaci jsou tisíce vlastníků zemědělských podniků, které obcházejí podobní šmejdi, a za desetinásobek jejich podílu na základním majetku si je kupují.
Zisk druhých je sprosté slovo
Po téměř dvaceti letech od vstupu do EU dosáhlo zemědělství jako celek důstojného hospodářského výsledku. Sice to bylo za cenu odložených nákladů, protože vysoké ceny energií, hnojiv, krmiv a dalších nezbytných ingrediencí pro zemědělské podnikání se projeví až v účetnictví tohoto roku, ale čísla jsou to krásná. Na základě těchto čísel se zdá, že zemědělství konečně přestává být otloukánkem, na kterém kořistí navazující obchodní partneři.
Rekordní zisk zemědělství
Zisk zemědělství za minulý rok dosáhl rekordního výsledku, 22 miliard korun. Na jednu stranu je to úspěch, že se obor, který je dlouhé roky podfinancovaný, potýká se s neustálým omezováním produkce a je pod neustálým tlakem od odběratelů diktujícím ceny a pod neustálým tlakem na zpřísnění podmínek hospodaření, dokázal s těmito vlivy vypořádat. Na druhou stranu jde o vynikající záminku pro kritiky, kteří by ho rádi nadále viděli v pozici těžce závislé na jeho odběratelích.
Mysleli to dobře
A dopadlo to jako vždy. Tak by se dala po cimrmanovsku popsat snaha politiků, do značné míry ovlivněných aktivisty, o návrat našeho zemědělství do dob před desítkami let. Konkrétní příklady vidíme v současné době u snah o členění pozemků, budování různých krajinných prvků a povinné vyčleňování částí pozemků mimo produkci. Co na tom, že ve světě panuje nedostatek potravin. Co na tom, že stav českých, možná i evropských polí není zdaleka v tak katastrofálním stavu, jak se nás snaží někteří jedinci přesvědčit. Ostatně je to jejich práce. Pro svoji činnost potřebují vzbudit co největší obavy. Není žádným tajemstvím, že se aktivistické skupiny, v minulosti vedené vznešenými myšlenkami, profesionalizovaly. A profesionalizace s sebou nese potřebu financování.
Potřebujeme zákon o družstevnictví
Spousta lidí si pod názvem družstvo představí jednotné zemědělské družstvo z dob nedávno minulých, ti později narození druh obchodní společnosti, který je definován zákonem o korporacích. Výrazná menšina si ale uvědomuje, že jde o druh sociálního vlastnictví majetku, kdy se různý počet drobných podnikatelů či vlastníků dohodne a stále rostoucímu vlivu kapitálově silných čelí společnými silami. Ostatně o významu tohoto druhu podnikání svědčí fakt, že první zákon o družstvech začal v našich zemích platit již ve druhé třetině 19. století. Již tehdejší panovník František Josef I. si uvědomoval, že je třeba vytvořit jasná pravidla, kterými se bude řídit nově vznikající skupina spolupracujících drobných vlastníků. Zajímavé je, že tento zákon s drobnými, spíše technickými úpravami převzaly nástupnické země tehdejšího mocnářství, u nás vydržel v platnosti až do okupace německými vojsky, v Rakousku je v platnosti dodnes.
Proč je drahý cukr?
Zdaleka nejde jen o cukr. Dlouhodobě u nás máme drahé všechny potraviny a energetická krize umocněná napadením Ukrajiny růst cen potravin jen urychlila. Ale cukr krásně ilustruje, jak se vyvíjí cena této pochutiny v celém výrobním řetězci. Zatímco cena placená zemědělcům za řepu cukrovku je už řadu let prakticky neměnná, dostávají kolem pěti korun za kilogram cukru v řepě obsažené, cena zpracovatelů mírně roste. Ovšem o ceně v obchodech už musíme psát bez onoho příslovce. Prostě roste. Bez přímé závislosti na nákupní ceně a možná i bez závislosti na ceně v okolních zemích. Jak si jinak vysvětlit, že se vyplatí jezdit nakupovat do zahraničí z příhraničí, jehož velikost se neustále zvyšuje.
Volit proti, nebo pro?
V posledních letech se veškeré volby v naší republice proměnily ze souboje ideálů na souboj proti něčemu. Přestalo se bojovat za vznešené ideály a začalo se bojovat proti skutečným nebo domnělým prohřeškům. Zdánlivě mezi tím není velký rozdíl. Ovšem osobně v tom rozdíl vidím obrovský. Bohužel to není znakem jen českých voleb. Podobný vývoj vidíme i v jiných částech Evropy i celého světa.
Jak na metan?
Před časem jsme se v projevu českého premiéra na ekologickém summitu v Káhiře dověděli, že se naše vláda zavazuje k 30procentnímu snížení emisí metanu do roku 2030. Vskutku ambiciózní závazek. Jen tam chybí to klasické B. Jakým způsobem chce tohoto snížení dosáhnout, jaké budou jeho dopady, máme vlastně z čeho snižovat?
Kolik krav má žaludek?
Jednoduchá odpověď: všechny. Ovšem obráceně už ta jednoduchost neplatí. Značně rozšířený je názor, že kráva má čtyři žaludky. I když jde o takřka normativní názor, není pravdivý. Kráva, stejně jako jiní živočichové, má jeden žaludek. Ovšem v trávicí soustavě má další tři předžaludky, které ji umožňují získávat energii i z potravy, která je třeba pro člověka prakticky nevyužitelná.
Kdo může za zdražování potravin?
Stalo se módou, hledat za každým jevem viníka, pokud možno takového, u kterého se podařilo vytvořit dostatek nálepek. Podobné je to v současné době s vývojem cen potravin. Obchodníci zastoupení prezidentem své organizace se staví do role zachránců naší společnosti, když zajišťují dostatek potravin. Ne, nezajišťují. Jsou pouhými distributory potravin, které vyrobil někdo úplně jiný. Za těch několik desítek let se jim díky dravé politice téměř podařilo zlikvidovat celé obory českého zemědělství.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
