Zvítězí socialismus v USA? (závěrečná 3. část)
Trumpovo překvapivé vítězství v prezidentských volbách 2016 zapůsobilo na americké progresivisty (počítající s pomocí 90% médií se samozřejmým vítězstvím Clintonové) jako klacek vpíchnutý do vosího hnízda. Miliony jedovatých žihadel se vyrojily ze všech koutů, temných zákoutí a zastrčených skrýší, z nichž o mnohých neměla veřejnost sebemenší tušení, že vůbec existují. V pouličních demonstracích, v médích, na univerzitách a sociálních sítích se přes noc sjednotila a vyplavala na povrch nevídaná agresivita nenávisti ke všemu kapitalistickému a bělošskému, jehož se Trump stal ohavným symbolem a jeho voliči opovrženíhodným odpadem, na němž je pokrokové i páchat násilí. Jeho slogan „America First“ probudil v liberálních Američanech dlouho pod povrchem doutnající nenávist k Americe. Feministky pochodovaly ruku v ruce s islamisty. Univerzity vyhlašovaly krizové situace, jak se studenti i profesoři hroutili děsem z nástupu nacismu. Fakulty zaváděly seminární práce na téma jak vymýtit běloškou mentalitu a kulturu. Hollywoodské hvězdy předpovídaly zavádění koncentráků a vyhlašovaly proti Trumpovi kulturní boj.
Zvítězí socialismus v USA? (2. část)
„Spojené státy už nejsou křesťanská země,“ oznámil Barack Obama krátce po nástupu do Bílého domu. Sdělil to v kontextu svého prezidentského slibu Spojené státy „fundamentálně transformovat“.
Zvítězí socialismus v USA? (1. část)
V 60. letech minulého století se v Československu vyprávěl tento vtip:
„Může socialismus zvítězit v USA?“
„Nemůže, protože to bychom už neutáhli“.
Češi žijí v pohádkách
Česko je pohádková země. Už bylo stokrát rozkradeno a pořád je tu co krást. Hrneček vaří a oslíček se otřepává. Česká politika jsou hrátky s čertem a neobejde se bez Dlouhých, Tlustých, Pilných a Novotných. Ekonomika kráčí sedmimílovými kroky v kocouřích botách směrem k sedmero horám švýcarským. Média jsou samý děd vševěd. Byznys provozují čarodějové zázračně prosperující navzdory všem překážkám státní buzerace. Doprava, zdravotnictví a školství fungují díky skřítkům a vílám. Afro-islámskou kolonizaci odhánějí bubáci, hastrmani a ježibaby. Volby bezpečně vyhrává koblížek, koblížek, na másle smažený, na okénku chlazený, co od babiška utek. A tak není divu, že pohádky podprahově ovládají české myšlení a cítění a z toho vyrůstající lidské vztahy. Včetně vztahů romantických, tedy i sexuálních.
Mírový džihád je účinnější než terorismus
Postupuje pomalu, ale prostupuje hluboko. Roste pod povrchem běžného vnímání, kousek po kousku, hidžáb po hidžábu, halal restaurace po halal restauraci, obecní správa po obecní správě, starosta po starostovi. Všichni si na něj zvykají, jako ta příslovečná žába v pomalu ohřívané vodě, až zaživa uvařená.
Antisemitismus se vrací do Evropy
Antisemitismus v roce 2019 dosahuje největší síly od konce Druhé světové války. Dokumentují to statistiky několika nejnovějších sondáží, a to jak mediálních (např. CNN), tak institučních (vládní úřady a EU). Největší nárůst protižidovských incidentů oproti předchozímu roku se zjišťuje ve Francii (74%) a v Německu (60%). Německo jich zaznamenalo 1 646, čili jak některé výklady uvádějí, „přes 4 denně“. Fyzických napadení bylo 123, z toho 43 zranění potřebovali lékařské ošetření. Zabit zatím nikdo nebyl, na rozdíl od Francie, která od roku 2015 zažila čtyři zavražděná rukojmí v košer supermarketu, tři brutální vraždy starších žen, a dalších několik zraněných v útocích „osamělých vlků“ inspirovaných Islámským státem a nenávistí k Židům. Francouzští Židé jsou terčem 40% zaznamenaných rasově či nábožensky motivovaných útoků, ač tvoří 1% populace. Na sociálních sítích jako Twitter nebo Facebook se objeví nějaký antisemitský výrok každých 83 vteřin, spočítala sondáž Jeruzalémského Center for Public Affairs. V roce 2016 jich bylo 382 000 ve 20 jazycích.
Zlatý věk špiclování
Nedávné „řádění Facebooku“, jak čeští náruživci internetové svobody rádi nazývají vymazávání vstupů a bourání celých stránek v posledním roce (nejen v masivní statisícové míře v Německu, ale už i v naší „malé české“ míře tady), vzbuzuje obavy z blížícího se konce nejen svobody informací, nýbrž i bezpečného soukromí. Že mu fandí i někteří politici a veřejní činitelé na čele s místopředsedkyní rádoby pravicové demokratické strany a předsedou Ústavního soudu, tyto obavy posiluje. V západní Evropě je už hlídání, vymazávání a stíhání „nesprávných“ názorů a nepohodlných faktů tak pokročilé, že se málokterý politik odváží proti cenzuře protestovat.
Vědecký genderismus a mužsko-ženská duše
Jste-li z toho všeho transgenderismu a genderfluidismu už tumpachoví, zasloužíte si do toho vnést trochu vědeckého řádu.
Šoková terapie islámskou historií
Tu a tam se objeví nějaká kniha, která má účinek terapeutického šoku. V dnešním zmateném světě přeplněném stále se hromadícími informacemi, pseudoinformacemi a dezinformacemi je potřebujeme jako sůl. Takovou terapií je letos Sword and Scimitar (meč a šavle) od Raymonda Ibrahima, zatím česky nevydaná.
Stejnopohlavní manželství – pro nebo proti?
V žebříčku nebezpečnosti útoků na základy a struktury západní civilizace by toto téma bylo někde na desátém místě. Teda je-li vůbec tématem civilizaci nějak ohrožujícím a hodným seriózní debaty. Jeho význam se přeceňuje na obou stranách. Týká se totiž nepatrné menšiny, která se sice v některých, hlavně amerických, propagačních materiálech ráda nafukuje až na 10% (podle San Franciska a New Yorku, ale ne už Apalačských hor), ale čítá podle vědeckých statistik 1,5 až 2 procenta. Ale dobře, přiznejme jí třeba ta 4 procenta, která se usadila ve veřejném povědomí. (Mluvíme samozřejmě jen o západní civilizaci, jinde jsou to promile). Navíc, z této menšiny je ještě jen menšina aktivně angažovaná ve vymáhání práv a výsad. Takže vlastně nevíme, kolika lidí se týká. Možná by stálo za to si to alespoň přibližně zjistit, než jí dáme většinovou podporu, o jakou usilují i liberální progresivističtí aktivisté heterosexuální sympatizující s čímkoli, co by mohlo přispět k rozleptání západní civilizace.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
