Přijmout (svou) iracionalitu, aneb proč stát neuznává protilátky
V posledních týdnech se výrazně zvýšil tlak očkované části společnosti na část neočkovanou. Nespočívá již jen ve vládních opatřeních, ale především v silném psychologickém tlaku v médiích a na sociálních sítích. V jeho rámci jsou odpůrci očkování prezentováni jako iracionální „antivaxeři“, kteří jsou odpovědní za růst pandemie a za úmrtí s ním spojená. Zastánci očkování naopak sebe sama chápou jako mravně zodpovědné racionální přívržence vědy, kteří společnost chrání před nezodpovědnou iracionalitou. Je to ale opravdu tak jednoduché?
Covid a riziková společnost
V posledních týdnech se s rostoucí křivkou nákaz vyhrotily spory ohledně pandemie. Obhajoby postojů různých stran jsme mohli slyšet v moha verzích. Stejně tak jsme mohli vidět, jak se tyto strany povětšinou navzájem míjejí a navzájem svým důvodům nerozumí. Vzájemnému porozumění nijak nepomáhá ani obecná tendence k černobílým schématům, na něž tyto spory bývají redukovány. To vše zvyšuje společenské napětí, což nám řešení pandemie jedině komplikuje.
Covidové války a (ne)důvěra ve vědu
Pandemie covidu-19 měla zásadní dopad na šíření konspiračních teorií. Podle průzkumu z ledna 2021 nejméně dvěma covidovým konspiračním narativům věřilo 40 % lidí. Rozšířené byly například příběhy o záměrném vyrobení viru v laboratoři, o utajování fakt o negativních účincích covidové vakcinace, nebo o tom, že vláda schválně zveličuje rizika epidemie, aby mohla upevnit kontrolu nad občany.
O pravdivosti konspirací II: Paradoxy tekuté modernity
V první části svého textu jsem ukazoval, že konspirační příběhy lze chápat jako formu sociální kritiky, která není formulována přímočarým pojmovým jazykem, nýbrž pomocí symbolických obrazů. Pokusme se nyní tuto obraznou kritiku přeložit do analytického jazyka pojmů, a tím ji pro nás učinit srozumitelnější.
O pravdivosti konspirací I: Kritika společnosti ve znepokojivých obrazech
V posledním roce se do popředí pozornosti dostaly konspirační teorie. Přispěla k tomu jednak covidová pandemie, jednak události v USA spojené s hnutím QAnon a s koncem funkčního období prezidenta Trumpa.
Kříže na Staromáku a jejich symbolická úskalí
Minulý týden vzbudila zájem veřejnosti symbolická akce členů Milionu chvilek, kteří na památku obětí covidu namalovali smývatelným sprejem tisíce křížků na Staroměstském náměstí. Akce měla značný ohlas a média z ní přinesla řadu působivých fotografií. Staroměstské náměstí se následně stalo pietním místem, na něž po celý týden stovky lidí přicházeli spontánně zapalovat svíčky a psát k nim křídou jména svých zemřelých blízkých. I tyto pietní úkony byly v médiích bohatě zdokumentovány.
Očkování jako symbol
V souvislosti s covidem se rozpoutala diskuse o očkování. Pro část lidí jde o jediný způsob, jak se s virem vypořádat. Jiná část naší společnosti je vůči očkování nedůvěřivá. Názory se u ní pohybují na škále od opatrného strachu, že vakcína je nedostatečně otestovaná, až po silné představy, podle nichž bude při očkování do těla vpraven sledovací čip nebo změněna DNA.
Čím se liší Churchill od Panny Marie
Tento týden na Churchillovu sochu v Praze neznámé autorky nasprejovaly nápis „Byl rasista. Black Lives Matter“. Dle svého následného vyjádření tím chtěly symbolicky odkázat k americkým a britským událostem posledních dní, „vyjádřit solidaritu probíhajícím bojům za rovnoprávnost“ a dát najevo, že „rasismus ve všech svých nejrůznějších formách je zásadním problémem společnosti“.
Jak fungují symboly: religionistické postřehy k mariánskému sloupu
O mariánském sloupu, jehož replika byla minulý týden vztyčena na Staroměstském náměstí, se v posledních dnech vyjadřoval skoro každý. Nebudu zde proto na hromadu již přinesených argumentů přidávat další. Namísto toho se z pohledu religionisty zamyslím nad platností některých z těchto argumentů a využiji sloupu jako ilustrace toho, jak fungují symboly. Málokdy máme totiž dnes tak dobrou příležitost vidět v naší společnosti živý tradiční symbol opravdu v akci.
Konflikt mýtů české identity II
V první části textu jsem mapoval vývoj českých národních mýtů od 19. století po rok 1989. Nyní se podíváme, jak se příběhy české identity vyvíjely od roku 1989 do současnosti, a zamyslíme se nad tím, co se se současnou mytickou polarizací dá dělat.
Co se stane, když stát nechá bujet nenávist
Rozkaz zněl jasně. EET musí zemřít
Biden je vinen. Ne trestně, ale jako politik, který neměl sílu ukáznit svého syna
Chvála Zemana. Ano, Miloše Zemana
Si Ťin-pching v rouše beránčím
