Kříže na Staromáku a jejich symbolická úskalí
Minulý týden vzbudila zájem veřejnosti symbolická akce členů Milionu chvilek, kteří na památku obětí covidu namalovali smývatelným sprejem tisíce křížků na Staroměstském náměstí. Akce měla značný ohlas a média z ní přinesla řadu působivých fotografií. Staroměstské náměstí se následně stalo pietním místem, na něž po celý týden stovky lidí přicházeli spontánně zapalovat svíčky a psát k nim křídou jména svých zemřelých blízkých. I tyto pietní úkony byly v médiích bohatě zdokumentovány.
Očkování jako symbol
V souvislosti s covidem se rozpoutala diskuse o očkování. Pro část lidí jde o jediný způsob, jak se s virem vypořádat. Jiná část naší společnosti je vůči očkování nedůvěřivá. Názory se u ní pohybují na škále od opatrného strachu, že vakcína je nedostatečně otestovaná, až po silné představy, podle nichž bude při očkování do těla vpraven sledovací čip nebo změněna DNA.
Čím se liší Churchill od Panny Marie
Tento týden na Churchillovu sochu v Praze neznámé autorky nasprejovaly nápis „Byl rasista. Black Lives Matter“. Dle svého následného vyjádření tím chtěly symbolicky odkázat k americkým a britským událostem posledních dní, „vyjádřit solidaritu probíhajícím bojům za rovnoprávnost“ a dát najevo, že „rasismus ve všech svých nejrůznějších formách je zásadním problémem společnosti“.
Jak fungují symboly: religionistické postřehy k mariánskému sloupu
O mariánském sloupu, jehož replika byla minulý týden vztyčena na Staroměstském náměstí, se v posledních dnech vyjadřoval skoro každý. Nebudu zde proto na hromadu již přinesených argumentů přidávat další. Namísto toho se z pohledu religionisty zamyslím nad platností některých z těchto argumentů a využiji sloupu jako ilustrace toho, jak fungují symboly. Málokdy máme totiž dnes tak dobrou příležitost vidět v naší společnosti živý tradiční symbol opravdu v akci.
Konflikt mýtů české identity II
V první části textu jsem mapoval vývoj českých národních mýtů od 19. století po rok 1989. Nyní se podíváme, jak se příběhy české identity vyvíjely od roku 1989 do současnosti, a zamyslíme se nad tím, co se se současnou mytickou polarizací dá dělat.
Konflikt mýtů české identity I
Současná česká společnost je stále silněji světonázorově rozdělena. Na politické scéně proti sobě stojí zapřisáhlí příznivci a odpůrci Miloše Zemana či Andreje Babiše. Stále výraznější je i hodnotový rozkol. Podle nedávného výzkumu se 38 procent lidí starších čtyřiceti let domnívá, že před listopadem 1989 bylo lépe než dnes. Více než polovině Čechů se dle jiného průzkumu ve spojení s Evropskou unií jako první emoce vybaví pochybnosti. Neméně polarizujícími tématy jsou klimatická změna, vztah k uprchlíkům či role Rusů při našem osvobozování.
Polarizace společnosti a jak na ni
Silná názorová polarizace je typickým rysem naší dnešní doby. V následujícím textu bych se na ni chtěl podívat z poněkud nezvyklého úhlu a chápat ji jako konflikt mezi různými příběhy, jimiž vymezujeme svou kolektivní identitu.
Koněv, paměťové války a umění přijmout svou minulost
V posledních týdnech se opět rozhořel spor o Koněva. Radnice Prahy 6 využila nouzového stavu a nechala sochu odvézt do depozitáře, odkud má putovat do plánovaného Muzea paměti 20. století. Rusko v reakci na to zahájilo trestní stíhání osob, které mají odstranění na svědomí. Česká diplomacie se proti tomuto kroku ostře ohradila.
Mytičtí hrdinové v české politice
Silné napětí mezi nejvýznamnějšími aktéry současné české politické scény vybízí k množství politologických analýz a komentářů. V následujícím textu bych chtěl nabídnout poněkud odlišný pohled a zkusit současnou situaci číst perspektivou politických mýtů.
O autorovi
Jsem religionista, přednáším na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Dlouho jsem se zabýval především antickým Řeckem, ale zajímalo mě i fungování náboženských představ, symbolů, mýtů či rituálů v lidské kultuře obecně. Posléze jsem si začal všímat, že řada těchto náboženských forem a praktik má své obdoby i v sekulárním světě. I my často přemýšlíme a jednáme symbolicky a myticky. A neděláme to jen okrajově. Mnohdy jde o jeden ze základů naší identity. Zvláště patrné je to v našich představách a příbězích o vlastních dějinách, o české kolektivní identitě či o aktuálním politickém dění. Ty se někdy starověkým mýtům podobají více, než si připouštíme. Na tomto blogu chci mimo jiné zkoumat právě tyto myticko-symbolické vrstvy současné kultury a politiky. Nejde mi o to je kritizovat, nýbrž se učit je vnímat, a tím od nich získávat větší odstup a pracovat s nimi s větší lehkostí. Zatímco běžně míváme sklon své vlastní příběhy nereflektovaně pokládat za pravdivější, mým cílem je ukazovat meze všech příběhů, a tím kultivovat schopnost uznávat příběhy druhých a hledat cesty k vzájemnému dorozumění.
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
