Demokracie nevytvoří víc než hašteřivé vlády
Spisovatel Herbert George Wells, ač demokracii nezatracoval, měl o ní jisté pochybnosti. Svěřil se s tím čtenáři předposledního březnového vydání Peroutkovy Přítomnosti v roce 1927 (Obtíže demokracie).
Poradil by si Baťa s dnešní krizí?
Krize, kterými si musel za první republiky projít koncern Tomáše a později jeho bratra, Jana Antonína Bati se ve svých důsledcích nelišily od krizí, s nimiž po dnešní den zápolíme. Nápověda, jak se Baťové s krizemi vypořádávali, může být pro nás inspirující. Najdeme ji v posledním lednovém a prvním únorovém vydání Peroutkovy Přítomnosti z roku 1938 (Baťovy boje s krisemi I a Baťovy boje s krisemi II).
Demokracie-zhmotnění liberalismu
Obecně se ujala představa, má-li liberalismus být opravdu svobodomyslným hnutím, musí být tak trochu sociálně nevnímavý. Hlavně se opírat o zásadu: „Pomůže-li každý sám sobě, nakonec si pomůže celá společnost.“ Tuto poněkud zkreslenou a jednostrannou představu o liberalismu se pokusili před bezmála 100 lety vyvrátit Ferdinand Peroutka úvahou Co jest liberalismus? (Přítomnost 13. května 1926 a Přítomnost 27. května 1926) a ústavní soudce Rudolf Procházka v článku Sociální povaha a poslání liberalismu (Přítomnost 20. května 1926).
Nová Evropa aneb Evropa demokratická
Když spisovatel Jan Herben psal pro vydání Přítomnosti z 28. ledna 1926 článek Nová Evropa, přihlásil se k myšlence sjednocené Evropy, jak ji formuloval T. G. Masaryk v pojednání Nová Evropa, stanovisko slovanské, napsav, „když vyslovujeme Novou Evropu, vždycky myslíme na to, že i tento pojem vyslovil první podle našeho vědomí náš T.G. Masaryk“.
Člověk politický – věčný problém demokracie
Německý psycholog a politický badatel Oscar A. H. Schmitz ve vydání Peroutkovy Přítomnosti z 5. srpna 1926 zkoumá, kam se z demokracie vytratil státník a do jakých podob se naopak odívá člověk politický. Svět politiky nadto, v tom i svět politiky demokratické, líčí jako plný paradoxů.
Nepřáteli majetku nemusí být nutně jen bolševici
Pokud budu chtít pochopit, co bylo špatně na české cestě ke kapitalismu po roce 1989, nejlépe udělám, sáhnu-li po článku britského spisovatele a filosofa Gilberta K. Chesterona. Uveřejnila jej Peroutkova Přítomnost 10. prosince 1925 pod názvem Nepřátelé majetku. Těmi nepřáteli nebyli bolševici, jak by se mnohý mohl domnívat, ale v tradičně překvapivém pojetí Chestertonově řada těch, kteří se zaklínali nedotknutelností soukromého vlastnictví.
Sebestředná politika aneb ošidnosti obecného dobra
Karel Engliš, předválečný významný český národohospodář soudí, že egocentrismus neboli sebestřednost působí neblaze nejen v soukromém životě, ale i v prostoru veřejném. Ve čtvrtečním vydání Přítomnosti z 5. listopadu 1925 ten veřejný nazval egocentrismem politickým. Své myšlenky šil sice na míru současníkům, pasují ale i na sebestřednou politiku nám známých postav, jako jsou Andrej Babiš, Tomio Okamura, Viktor Orbán, Donald Trump a Vladimír Putin.
Každá revoluce, i ta konzervativní, stojí na výmyslech
I ten nejvíce nabubřelý a rádoby svobodomyslný revolucionář, dnes v rouchu rebelujícího popírače „výmyslů“ etablishmentu, je ve skutečnosti frustrací stísněnou a ustrašenou dušičkou. Oporu hledá ve vůdci se silným a mocným hlasem. Oddychne si, jakmile ho nalezne. To se dovídal čtenář prvního zářijového čísla Přítomnosti z roku 1925, čta si v textu francouzského lékaře a sociálního psychologa Gustave Le Bona „Revoluční duch a jeho mystické prvky“. To se z téhož textu dozví i čtenář dnešní.
Koalice a pokrok, Evropská unie a Jaroslav Hašek
Čtenář Přítomnosti se ve čtvrtek 25. září 1924 dočetl v článku Ferdinanda Peroutky Koalice a pokrok, že představa, že by „na světě existovala a působila pouze síla pokroková“, je nejen naivní a pošetilá, ale vyvrací ji sama příroda. Řídíc „proud života, který se řine vesmírem, vykonává svá podivuhodná díla jen tím, že musí překonávati odpor hmoty“. Namísto přírodních zákonitostí, řídíc „proud života“, se ve světě demokratické politiky dostává ke slovu koaliční vládnutí.
Má mít politika svědomí?
Slovo se odnepaměti stává základním nástrojem práce politikovy. Slovem často i koná. Proč pak ale ve čtvrtek 21. února 1924, zaměřiv se na politickou scénu, píše v Přítomnosti divadelní režisér a dramatik Karel Hugo Hilar, sám živ převážně slovem, o „rachotu veřejného žvanilství“? (Potřeba politického svědomí.)
Babiš vsadil na všeluxující taktiku. Potřebuje, aby lidé co nejméně přemýšleli
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
