Boj o ombudsmana je bojem o lidská práva nás všech
Už od dob působení na pozici zástupce veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové budí Stanislav Křeček pozornost. Od svého nástupu do nejvyšší funkce samotného veřejného ochránce práv v únoru loňského roku se stále silněji ozývají i hlasy volající po jeho odstoupení. Řada jeho výroků je naprosto skandální a od člověka, který má bránit lidská práva, nepřijatelná.
Boj o moc a svobodu v Bělorusku
V neděli 9. srpna oznámila volební komise v Bělorusku předběžné výsledky prezidentských voleb, podle kterých zvítězila současná hlava státu Alexandr Lukašenko. Ten zemi nepřetržitě vládne tvrdou rukou od roku 1994. Existuje ale i řada pochybností o pravdivosti výsledků voleb. Kritici běloruského režimu, kteří se postavili za kandidátkou Svjatlanu Cichanouskou, tvrdí, že volby byly zfalšované.
Česká republika selhává v řešení bezdomovectví, chudoby a dostupného bydlení: 25 let od Pekingské akční platformy (2)
České vlády bez ohledu na politickou příslušnost hrdě hlásají, že máme nejmenší nerovnosti, nejmenší míru chudoby, v poslední době i nejmenší nezaměstnanost. Eurostat uvádí, že v roce 2016 bylo pod hranicí chudoby (lidí s příjmem do 60 % národního mediánu) 9,7 % Čechů a v roce 2017 toto číslo kleslo dokonce na 9,1 % oproti evropskému průměru 17 %. Tento ukazatel je ale problematický: především oproti bohatším evropským státům vykazuje ČR výrazně nižší mediánový příjem, po zohlednění rozdílů v cenách je tato hranice dvakrát nižší než v západním světě. Sociolog Daniel Prokop k tomu dodává, že když v roce 2012 spočítal Eurostat příjmovou chudobu z mediánového příjmu na úrovni celé EU a po zohlednění rozdílných cen (v paritě kupní síly) dospěl k závěru, že příjmově chudých Evropanů bylo 24 % a v ČR 30 %.
Česká republika pořád nebere řešení nerovností mezi muži a ženami vážně: 25 let od Pekingské akční platformy (1)
V roce 1995 se Česká republika připojila k Pekingské akční platformě, která je komplexním dokumentem OSN zaměřujícím se na prosazování rovnosti žen a mužů. Pokud se podíváme 25 let zpátky a na dnešek, nejde si nevšimnout, že Česká republika zůstala někdy na půli cesty – což vzhledem k tomu, že patříme mezi poměrně bohaté země světa s demokratickým režimem a s dobrou vzdělanostní základnou, není zrovna žádnou výhrou. Určitě došlo k pozitivnímu vývoji v mnoha oblastech – především díky aktivitám neziskových organizací došlo k zásadnímu posunu v potírání domácího násilí na ženách, zlepšila se (byť stále s velkými rezervami) situace v oblasti slaďování rodinného a pracovního života, ekonomické postavení matek na mateřské a rodičovské dovolené a podařilo se legislativně podpořit na mateřské a rodičovské i otce. Jde ale spíše o dílčí kroky a posuny. V systémovém řešení problémů Česká republika zaostává – ať už jde o rovné odměňování, podobu mateřské a rodičovské dovolené nebo prevenci bezdomovectví.
Násilí na seniorech je odrazem stavu společnosti
Rozhovor Lindy Sokačové se zakladatelem a ředitelem organizace Život 90 Janem Lormanem o násilí na seniorech v rodinách a sociálních službách. Podzim se nesl ve znamení diskuse o násilí na seniorech. V říjnu odvysílala Česká televize třetí díl dokumentárního seriálu Z lásky nenávist, který se zaměřoval na fyzické a psychické týrání a zneužívání seniorů v rodinách. V listopadu pak vody v Česku rozvířila kauza domova seniorů Slunečnice v Moravskoslezském kraji. Podle slov Jana Lormana jde o případ, okolo kterého se vzedmula vysoká a trochu i přehnaná vlna mediálního zájmu.
Skandální rozvojovka
Kauza sexuálního zneužívání žen v rámci mise charitativní organizace Oxfam může mít značné dopady na poskytování rozvojové pomoci.
Generace v konfliktu: Ageismus jako diskriminace starých i mladých
Češi a Češky jsou citliví na ageismus. Zatímco kvůli diskriminaci Romů nebo žen jsou ochotní a schopní vést diskusní války na sociálních sítích a tvrdit, že nic takového neexistuje, diskriminaci na základě věku připouštějí. Buď s ní mají sami zkušenost, nebo se s ní setkal někdo jim blízký. Týká se přitom i mladých lidí.
Konec svobody: chlapi povinně na rodičovskou
A je to tady zase. Máme se bát ztráty svobody. Ministryně práce Michaela Marksová chce povinně nahnat otce na rodičovskou dovolenou. Přebírá tak manýry svého skoro jmenovce Karla a snaží se rozvracet lidskou přirozenost. Prý. Jen málokdo se ale nad návrhem střídání se na rodičovské dovolené pořádně zamyslí a zváží jeho pozitivní dopady na české ženy a společnost. Přesněji řečeno – málokterý komentátor a novinář. Řada žen i otců to vidí jinak.
Proč je sociální bydlení málo?
Jen robustní systém finančně a kvalitativně dostupného bydlení je ochranou před tím, aby lidé v České republice padali pod hranici chudoby a dostávali se do složitých sociálních situací. Musí nastoupit systém robustní a systémové prevence a vymahatelnosti zákona. Podpora musí přijít již dávno před tím, než se lidé dostanou do problémů.
Práce v krizi: Jsme jedna velká rodina
„Podívejte se, my tu jsme jako rodina. A v rodině nejdete pro ostrý slovo daleko,“ popsal ne zcela standardní chování k zaměstnancům jeden z ředitelů analyzovaných firem. Metaforu rodiny bez ohledu na velikost firmy používají rádi především majitelé nebo manažeři a manažerky z těch nejvyšších pozic. Podle nich může na podobném modelu klidně fungovat i firma se dvěma stovkami zaměstnanců a zaměstnankyň. Používání termínu „firma jako rodina“ nabývá v konfliktním kontextu zcela nového významu.
Nejsme kolonií Bruselu, ale Babiše. Za jeho střet zájmů brzo zaplatí celé Česko
Taková hezká holka, proč neukážete víc?
Evropa má Bidena ráda, ale bojí se na něj vsadit. Měla by americky zariskovat
Babiš hezky zpívá ptáčkovi Šlachtovi, když ho lapá. Ale společného nemají nic
Na horní palubě Titaniku jsme od waltzu přešli k rozpočtovému pogu
