Boj o ombudsmana je bojem o lidská práva nás všech
Už od dob působení na pozici zástupce veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové budí Stanislav Křeček pozornost. Od svého nástupu do nejvyšší funkce samotného veřejného ochránce práv v únoru loňského roku se stále silněji ozývají i hlasy volající po jeho odstoupení. Řada jeho výroků je naprosto skandální a od člověka, který má bránit lidská práva, nepřijatelná.
Boj o moc a svobodu v Bělorusku
V neděli 9. srpna oznámila volební komise v Bělorusku předběžné výsledky prezidentských voleb, podle kterých zvítězila současná hlava státu Alexandr Lukašenko. Ten zemi nepřetržitě vládne tvrdou rukou od roku 1994. Existuje ale i řada pochybností o pravdivosti výsledků voleb. Kritici běloruského režimu, kteří se postavili za kandidátkou Svjatlanu Cichanouskou, tvrdí, že volby byly zfalšované.
Česká republika selhává v řešení bezdomovectví, chudoby a dostupného bydlení: 25 let od Pekingské akční platformy (2)
České vlády bez ohledu na politickou příslušnost hrdě hlásají, že máme nejmenší nerovnosti, nejmenší míru chudoby, v poslední době i nejmenší nezaměstnanost. Eurostat uvádí, že v roce 2016 bylo pod hranicí chudoby (lidí s příjmem do 60 % národního mediánu) 9,7 % Čechů a v roce 2017 toto číslo kleslo dokonce na 9,1 % oproti evropskému průměru 17 %. Tento ukazatel je ale problematický: především oproti bohatším evropským státům vykazuje ČR výrazně nižší mediánový příjem, po zohlednění rozdílů v cenách je tato hranice dvakrát nižší než v západním světě. Sociolog Daniel Prokop k tomu dodává, že když v roce 2012 spočítal Eurostat příjmovou chudobu z mediánového příjmu na úrovni celé EU a po zohlednění rozdílných cen (v paritě kupní síly) dospěl k závěru, že příjmově chudých Evropanů bylo 24 % a v ČR 30 %.
Česká republika pořád nebere řešení nerovností mezi muži a ženami vážně: 25 let od Pekingské akční platformy (1)
V roce 1995 se Česká republika připojila k Pekingské akční platformě, která je komplexním dokumentem OSN zaměřujícím se na prosazování rovnosti žen a mužů. Pokud se podíváme 25 let zpátky a na dnešek, nejde si nevšimnout, že Česká republika zůstala někdy na půli cesty – což vzhledem k tomu, že patříme mezi poměrně bohaté země světa s demokratickým režimem a s dobrou vzdělanostní základnou, není zrovna žádnou výhrou. Určitě došlo k pozitivnímu vývoji v mnoha oblastech – především díky aktivitám neziskových organizací došlo k zásadnímu posunu v potírání domácího násilí na ženách, zlepšila se (byť stále s velkými rezervami) situace v oblasti slaďování rodinného a pracovního života, ekonomické postavení matek na mateřské a rodičovské dovolené a podařilo se legislativně podpořit na mateřské a rodičovské i otce. Jde ale spíše o dílčí kroky a posuny. V systémovém řešení problémů Česká republika zaostává – ať už jde o rovné odměňování, podobu mateřské a rodičovské dovolené nebo prevenci bezdomovectví.
Násilí na seniorech je odrazem stavu společnosti
Rozhovor Lindy Sokačové se zakladatelem a ředitelem organizace Život 90 Janem Lormanem o násilí na seniorech v rodinách a sociálních službách. Podzim se nesl ve znamení diskuse o násilí na seniorech. V říjnu odvysílala Česká televize třetí díl dokumentárního seriálu Z lásky nenávist, který se zaměřoval na fyzické a psychické týrání a zneužívání seniorů v rodinách. V listopadu pak vody v Česku rozvířila kauza domova seniorů Slunečnice v Moravskoslezském kraji. Podle slov Jana Lormana jde o případ, okolo kterého se vzedmula vysoká a trochu i přehnaná vlna mediálního zájmu.
Skandální rozvojovka
Kauza sexuálního zneužívání žen v rámci mise charitativní organizace Oxfam může mít značné dopady na poskytování rozvojové pomoci.
Generace v konfliktu: Ageismus jako diskriminace starých i mladých
Češi a Češky jsou citliví na ageismus. Zatímco kvůli diskriminaci Romů nebo žen jsou ochotní a schopní vést diskusní války na sociálních sítích a tvrdit, že nic takového neexistuje, diskriminaci na základě věku připouštějí. Buď s ní mají sami zkušenost, nebo se s ní setkal někdo jim blízký. Týká se přitom i mladých lidí.
Konec svobody: chlapi povinně na rodičovskou
A je to tady zase. Máme se bát ztráty svobody. Ministryně práce Michaela Marksová chce povinně nahnat otce na rodičovskou dovolenou. Přebírá tak manýry svého skoro jmenovce Karla a snaží se rozvracet lidskou přirozenost. Prý. Jen málokdo se ale nad návrhem střídání se na rodičovské dovolené pořádně zamyslí a zváží jeho pozitivní dopady na české ženy a společnost. Přesněji řečeno – málokterý komentátor a novinář. Řada žen i otců to vidí jinak.
Proč je sociální bydlení málo?
Jen robustní systém finančně a kvalitativně dostupného bydlení je ochranou před tím, aby lidé v České republice padali pod hranici chudoby a dostávali se do složitých sociálních situací. Musí nastoupit systém robustní a systémové prevence a vymahatelnosti zákona. Podpora musí přijít již dávno před tím, než se lidé dostanou do problémů.
Práce v krizi: Jsme jedna velká rodina
„Podívejte se, my tu jsme jako rodina. A v rodině nejdete pro ostrý slovo daleko,“ popsal ne zcela standardní chování k zaměstnancům jeden z ředitelů analyzovaných firem. Metaforu rodiny bez ohledu na velikost firmy používají rádi především majitelé nebo manažeři a manažerky z těch nejvyšších pozic. Podle nich může na podobném modelu klidně fungovat i firma se dvěma stovkami zaměstnanců a zaměstnankyň. Používání termínu „firma jako rodina“ nabývá v konfliktním kontextu zcela nového významu.
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
