Zakázaný Bůh. Poznámka k neřečenému
Můj současný příspěvek je určitou reakcí na nedávné tři díly seriálu Zakázaný Bůh. První díl se týká 50. let, kde vystupuje jako hlavní protagonista Josef Plojhar. Druhý díl se týká obnovení Mírového hnutí duchovenstva, tedy založení Pacem in Terris, třetí pak osobou kardinála Tomáška. Dovedu pochopit, že televize měla dobrý úmysl přijít s určitou reflexí problematického období a hledat odpověď na otázku, jak církev obstála. Výsledek zpracování je však pro mě, coby pamětníka některých zmiňovaných událostí, popravdě řečeno neúplný a nevypovídající o skutečnostech v plné jejich hloubce. Je to povrchní popis, který jak kdyby chtěl být poplatný tehdejší publicistice lidově demokratické československé republiky.
Střípek vzpomínky na přítele Ivana Havla
Není to dávno, kdy mi po jednom z obědů profesor Petr Piťha řekl: “Dominiku, ty nevidíš že náš svět odchází?” Tato věta se mi vybavila, když jsem v neděli kolem 22 hodiny večer obdržel zprávu, že zemřel dr. Ivan Havel, bratr bývalého českého prezidenta Václava Havla.
Pane prezidente, pár slov k Vrběticím
Dopis adresovaný prezidentu České republiky, v obdobném znění zaslaný i předsedovi Vlády ČR, předsedovi Poslanecké sněmovny ČR a předsedovi Senátu ČR, zaslaný 21. dubna 2021, v den výročí historicky první papežské návštěvy v naší zemi, papežem Janem Pavlem II.
Motto: „Nebojte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, Ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady“ (Mk 16,6).
Velikonoce nezruší ani koronavirus
Stojíme na prahu nejdůležitějších křesťanských svátků v roce – Velikonoc. K jejich každoročnímu koloritu patří i oslava života, symbolizovaná malovanými vajíčky, kraslicemi, ke které se ale dostáváme přes připomínku pomíjivosti na Popeleční středu, následovanou čtyřiceti denním půstem, na paměť putování starověkého Izraele pouští, přes slavný vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, abychom se dočkali zrady Zeleného čtvrtka, bití, ponížení, smrti Velkého pátku a zdání konce u hrobu Bílé soboty. Proč si to vlastně všechno připomínáme?
Pozdrav, povzbuzení a poděkování od lapiducha Duky
I když se ve společnosti stále více šíří únava z vleklé epidemie, pořád můžeme pozorovat nespočet dobrých příkladů, hodných následování, které dokládají hodnotu naší společnosti jako celku. Chtěl bych proto pozdravit, povzbudit a poděkovat těm, kteří by měli být ve školních lavicích, a namísto toho se rozhodli vydat ke službě tam, kde je to potřeba.
Ocenění druhé linie dělníkem Dukou
Je tomu v těchto dnech zhruba rok, co k nám do Evropy z Číny připutoval nepatrný koronavirus, způsobující smrtelné infekční onemocnění, COVID-19. Myslím, že je možné říci, že v těchto dnech už můžeme pozorovat určité světlo na konci tunelu, dané prvními výsledky vyvinutých očkovacích vakcín. Pokud se první očekávání dané výsledky z Izraele potvrdí, otevírá se nám také jako společnosti prostor, abychom zhodnotili a ocenili i zásluhy těch, díky kterým si ráno můžeme zapnout ústřední topení, posnídat čerstvé pečivo, nasednout do dopravního prostředku a jet po uklizené silnici. Zásluhy, díky kterým stále fungujeme jako civilizovaná společnost. Je k tomu načase, protože asi nebudu jediný, který z toho všeho, s koronavirem spojeného, pozoruje ve společnosti určitou únavu, mnohdy hraničící s rezignací.
Výzkum o neděli: nejsme superkonzumní společnost
V Revue pro teologiia duchovní život Salve č.2/2020 na téma slavení neděle vyšel rozhovor se sociologem Vojtěchem Prokešem na téma „Vnímání neděle v české společnosti“. Výzkum uskutečnila společnost Behavio na vzorku 600 lidí v srpnu 2020, při zachování standardních požadavků na podobný typ průzkumů. Musím přiznat, že nejenom jako duchovní mám o neděli a způsobu jejího trávení určitá zkreslená očekávání. Musím však přiznat, že jsem si s velkým překvapením přečetl řádky, které v jádru hovořily o tom, že 75% respondentů vnímá neděli pozitivně. To znamená, že neděle má stále obrovský potenciál a že má cenu se snažit slavit neděli, rozvíjet a přemýšlet o tom, co je v dnešní době na jejím slavení nejdůležitější. Neděli jako Den Páně, den odpočinku – tak chápe neděli 72% lidí. Neděli chápou mnozí jako čas pro sebe (45%), ale ještě překvapivější je, že 46% chápe neděli jako čas pro druhé.
Můj nejkrásnější vánoční dárek
Nacházíme se na sklonku doby adventní a myslím že nejenom děti se pomalu těší na Štědrý večer, se kterým přijde vánoční čas. S Vánoci také dostaneme odpověď na otázku, jak opravdově jsme prožili dobu čtyř předcházejících neděl, nazývaných dobou adventní. Ne, nemám tu nyní na mysli kolik se nám podařilo sehnat dárků, upéct cukroví a jak velký stromeček jsme pořídili. To vše k Vánocům patří, ale určitě sami cítíme, že kouzlo Vánoc spočívá v něčem jiném. Skutečná síla Vánoc se odvíjí od poctivosti, s jakou jsme přistoupili k úklidu našeho srdce. Kolik vztahů se nám podařilo napravit, a kolik radostných chvil dokážeme darovat druhým, a to především ve smyslu hebrejského výrazu dabar (v překladu “slovo”), který nám říká, že slovo musí být také skutkem, činem, událostí.
Listopadové přemítání, 17. listopad 1989, 31 let „po té“
Letošní 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii, který je spojen se zápasem s oběma totalitami 20. století, to je s bojem proti nacismu a komunismu, má opravdu zvláštní atmosféru: sevřeni kleštěmi koronaviru, který vzchází ze země, která hovoří jasnou řečí o odmítání skutečné svobody a demokracie.
Dopis mého přítele z Francie: Opět je tu teror
Jsou chvíle, kdy si připadám, jako bych prožíval nějaké déjà vu. Přijde mi to jako nedávno, ale jsou tomu už více než čtyři roky, co byl ve francouzském Saint-Étienne-du-Rouvray zákeřně zavražděn kněz Jacques Hamel. Při sloužení liturgie. V souvislostí s tehdejší sérií dalších islamistických útoků jsme slyšeli mnohá vzletná slova předních evropských politiků, že je potřeba se semknout, nenechat se zastrašit, být silnými. Triumfálně se pochodovalo ulicemi, snad na znamení odvahy a odhodlání. K čemu ale?
Učitelé, první oběť voleb. Za přístup ke školám by politici měli jít klečet na hrách
Uprchlíci pro Babiše nejsou lidi. Češi jsou odlidšťováni, aby nevnímali cizí utrpení
Sypte a nestarejte se. V NATO se na nás dívají skrz prsty. A nejen kvůli komunistům
Bez EU bychom byli namydlení, ukazuje Turów. Polsko na životní prostředí kašle
Česko v Evropě je Babiš a Zeman. Naše pověst nestojí za nic, stát bez důvěry
