Bilion, který měl přijít, nepřišel
Dnes už to zní neskutečně, ale ještě v únoru jsme se hádali, zda naplánovaný schodek státního rozpočtu za 40 miliard není příliš mnoho a zda česká ekonomika poroste o nějakou tu desetinku nad či pod dvěma procenty hrubého domácí produktu.
Jak jiné je to na konci roku. Jsme v hluboké recesi, změněný schodek státního rozpočtu na tento rok je půl bilionu, na příští rok zatím 320 miliard. Koronavirová krize je nejen zabijácká ze zdravotnického hlediska, ale dlouhé a opakované lockdowny jsou už také hospodářsky hodně vysilující.
Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy
Je druhá polovina prosince a poslanci musí odkládat schvalování státního rozpočtu na příští rok, protože pro něj vláda nemá dost hlasů. Někde okolo mezitím navíc poletuje nepříliš promyšlené snižování daní za 100 miliard, které ani není součástí rozpočtu. A nikdo neví, jak to celé skončí. Stupeň nejistoty v celé ekonomice a společnosti razantně stoupá k nebezpečným hodnotám.
Je smutné, jak celkem povedené úvodní jarní nasazení vlády nyní vypadá ke konci roku. Asi nejlépe to vystihuje bonmot někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.“
Přichází zima nespokojenosti
Milovníci klasiky znají obrat zima nespokojenosti od Shakespeara. Znalcům historie zase naskočí série stávek, která ochromila Británii v letech 1978 a 1979. A ten, kdo termín nezná, tak ten ho brzo pozná na vlastní kůži v České republice.
Je zjevné, že před příchodem vakcíny si budeme muset projít - tak jako jiné evropské státy - ještě jednou vlnou protikoronavirových opatření přes vánoční svátky. Jenže to nejdůležitější už zcela chybí – důvěra. Jen si v hlavě porovnejme naše chování z jarní vlny, podzimní vlny a jak se cítíme nyní. Lockdowny jsou na jednu stranu sice postupně mírnější, ale naše reakce je stejně čím dál odmítavější a nespokojenější. Zatímco když například v březnu státní zástupci a policisté varovali, že za pouhé šíření lživého výroku může být v nouzovém stavu až osm let vězení, jen jsme pokrčili rameny a vše dodržovali. Dnes jsme ale úplně někde jinde. Nejen že se dezinformace o vakcínách a mnohém dalším šíří již rychlostí blesku a nikdo za to nikoho nepopotahuje. Od slov se přešlo i k činům a někteří hospodští již odmítají omezovat své restaurace. Už je to prostě příliš dlouhé. Svornost společnosti je pryč, naštvanost maximální.
Schvalování rozpočtu v České banánové republice
V každé zemi Evropské unie je přijímání státního rozpočtu na příští rok tím nejdůležitějším zákonem roku – zákonodárci tím dávají svolení exekutivě jak utratit daně občanů. Pokud by si vláda mohla utrácet, jak se ji zlíbí, odporovalo by to zásadám demokratického právního státu a balancu jednotlivých mocí v zemi.
Dosud tato úvaha byla tak akorát dobrá do úvodu ekonomických a právních učebnic, protože nic takového by si žádný normální parlament od vlády nenechal líbit. Ale to neznáte Česko.
Dlouhá cesta Ivana Bartoše k premiérství
Čím usilovněji předseda Pirátů Ivan Bartoš opakuje, že by si nejraději ze všeho otevřel knihkupectví, tím je zjevnější, že chce být premiér. Svou protestní Českou pirátskou stranu nejprve úspěšně dotlačil k souhlasu s vyjednáváním o předvolební koalici se Starosty a nezávislými. Následně místo knihkupectví od spolustraníků dostal jasnou podporu pro lídrovství této případné liberální koalice. A vzhledem k tomu, že poslední průzkumy sunou Piráty nad 20 procent přízně a Starosty nad deset, taková síla už nemá premiérského kandidáta jen na propagační materiály, ale je tu i reálná šance, že by se dotyčný předsedou vlády opravdu mohl stát.
Království za nákupní košík!
Utíkající anglický král Richard III. prý zoufale volal „Království za koně!“ Se stejnou zoufalostí by nyní Češi mohli před obchody křičet „Království za nákupní košík“, podle kterých mnozí obchodníci nyní počítají lidi ve svém krámě. A před dveřmi se zatím hromadí naštvaná a promrzlá fronta.
Ti, kdo nevyhlíží budoucnost, jsou odsouzeni si ji zopakovat
Po masivních oslavách 17. listopadu minulý rok nyní přichází naopak to nejhubenější připomínání – v době koronavirové pandemie není možné uspořádat ani tradiční akce. V něčem je to ale i příležitost: minulý rok při připomínce 30 let od pádu komunistického panství zaznělo spousta velkých slov a závazků k demokracii a právnímu státu. Co konkrétně to ale znamená o rok později mezi stovkami umírajících denně, společnosti uvězněné ve svých bytech a ekonomice v hluboké recesi?
Pár dnů provizoria neuškodí. Zato mizerný rozpočet na celý rok ano
Česká republika přežila už hodně mizerně sestavených státních rozpočtů, ale jízdní řád státních financí na příští rok je nepochybně tím dosud nejhorším. Poslanci v prvním čtení schválili rozpočet se schodkem 320 miliard a někteří vládní zákonodárci se u toho ani nenamáhali maskovat svůj názor, že jde opravdu o příšerně sestavené příjmy a výdaje. Místopředseda rozpočtového výboru Roman Onderka z ČSSD dokonce vypadal, že mluví za opozici, když návrh označil za téměř neakceptovatelný. S dílčí kritikou nešetřil ani prezident Miloš Zeman, který do sněmovny zavítal. Přesto ač se současný návrh nikomu vlastně nelíbí a ohrožuje ekonomické zdraví republiky, ANO a ČSSD se za podpory KSČM a Pražského hradu chystají rozdělení jeden a půl bilionu schválit.
Žáci zvládnou tři hodiny online práce. O kolik více dospělí?
Touha Čechů maximálně překlopit běžný život do virtuálního světa je logickou a správnou reakcí na uzávěru před koronavirem. Vždyť co jiného také dělat. Rychle se ukazují i mnohá pozitiva: Kde přechod na on-line spolupráci vypadal na roky, tak nyní musel být zvládnut během několika dnů. Kde manažeři byli přesvědčeni, že není možné zaměstnancům dopřát home office, tam se najednou ukazuje, že to jde velmi dobře. Ale uzávěra je už dlouhá a jsou čím dál více vidět i negativa. Stres, osamění, pokles produktivity.
Říjnové Německo ukazuje, jak mělo vypadat zářijové Česko
Kdyby si německá kancléřka Angela Merkelová chtěla vzít Česko za vzor, tak teď ve Spolkovém sněmu mocně prosazuje zahrádkářský zákon. To byl totiž recept českého premiéra Andreje Babiše na prudký vzestup nákazy koronavirem v polovině září. Jenže Merkelová zjevně v českých stopách jít nechce a když vidí, že v Německu se začíná dít to, co v Česku v září, tak nemarní čas a chce okamžitý zákrok.
Od příštího pondělí na měsíc bude platit částečná uzávěra německé ekonomiky, která hned dostala lidový název „lockdown light“. Skutečně Berlín mohl ještě přitvrdit, ale to si asi schovává až na opravdu krizovou situaci, v jaké je nyní například Česko.
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
