I umělec Kratochvíl cítí dech korony v PF 2021
František Kratochvíl je nejen slavný (i když to velmi nerad slyší!), ale o to víc skromnější divadelník a kreslíř, který jedl hodně vtipné kaše, ale i citlivý člověk reagující na okolní svět. Jako zakladatel a vlastně tvůrce řady představení svého Černého divadla, s kterým jezdil po celém světě, rozdával umění lásky. Smích a radost a krása života dýchalo z jeho představení i z něho samotného.
4. Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?
Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci.
3. Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?
Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme my, indiáni, řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme ani nemůžeme prodat, ale bílý muž zdá se nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jakoby indián by byl člověk s mnoha slovy.
2. Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?
Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu?
1. Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?
Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro vaše pohodlí a přepych.
Pozastavme se před přicházejícím mystériem vánoc a chanuky
Blíží se pro nás, pro obyčejné smrtelníky, přelomová data v ročním rituálním cyklu poznamenaném naším judaisticko-křesťanským kalendářem, jakýmsi neviditelným podhoubím naší existence, ať už jsme či nejsme méně či více věřící, ať již to bereme opravdu duchovně nebo jen zvykově.
Můj náčelník a bojovník Aritana zemřel na covid-19
V poslední době jsem se obával zpráv z Amazonie. Měl jsem nějaké neblahé tušení. Ano, cítím určité události na dálku, jako bych získal jisté indiánské iracionální schopnosti během mých pobytů v Amazonii. Každopádně na ně věřím. Před pěti lety jsem měl také podobné tušení a nutkání okamžitě odjet do Brazílie na horní Xingú. Někdo jakoby mne volal. Přijel jsem včas, abych stačil posvátný pohřební rituál kuarup za mého přítele šamana Takumy a mohl se s ním tak důstojně rozloučit. Duch zemřelého šamana si mně přivolal. Ani tentokrát mně mé tušení, bohužel, nezklamalo. Před pár dny jsem po delší době napsal mým přátelům do Brazílie a hned jsem od nich dostal velmi smutnou zprávu. Můj náčelník kmene Yawalapiti z horního Xingú v centrální Brazílii Aritana je po smrti.
Proč je stále víc neštěstí na železnici?
Hned na počátku chci zdůraznit, že železnici moc nerozumím, jen ji rád používám. Samozřejmě jsem zasažen množstvím železničních nehod z poslední doby, a tak o tom přemýšlím, možná nekompetentně, ale se zájmem napomoci. Vím jen, že naše republika se může pyšnit jednou z nejhustších železničních sítí na světě. Stalo se to díky průmyslovému rozkvětu českých zemí v Rakousku-Uhersku v průběhu 19. století. Kolem železnice tehdy vznikla celá řada nových profesí a zaměstnání. Matně si vzpomínám na názvy jako vachtr, hradlař, posunovač, výhybkář, strážný či výpravčí. Právě ten v červené čepici stojící na každém nádraží byl pro mě symbol našich železnic. Právě ten měl na starosti svůj rajón kolejí, právě ten měl na starosti i bezpečnost provozu, k čemuž měl k ruce celou tu škálu nejrůznějších povolání, výše zmíněných. Naše až zběsilá snaha všechno elektronizovat začala likvidovat tyto tradiční profese, které bezpečný provoz zajišťovaly celé století.
Vzkaz Danielu Stachovi o konci světa
Sedím a vzpomínám, co vyprávěli moudří Mayové, ale také ostatní indiánští mudrci ze všech tří Amerik. Byli ze stovek a stovek kmenů pro nás z větší míry zcela neznámých, z dob dávných i ze současnosti. Byly jich tisíce, statisíce a stále jich jsou stovky a stovky. I když se každý z nich oblékal, či se dnes obléká zcela různě, každý se zdobí a maluje jinak, každý loví jinou zvěř a pěstuje jiné plodiny, každý mluví jinou řečí, každý si staví jiné obydlí, někteří žijí vysoko v studených horách, jiní v teplých džunglích, přesto všichni hovoří, cítí, myslí, vědí stále stejně to samé.
Banky a koronavirus
Lidi se pod tíhou nebezpečí semkli, což jsme již dlouho nezažili. Všichni si pomáhají navzájem a jsou vůči sobě ohleduplní. Je to doslova nádherné a něco, co bylo ještě včera nemyslitelné. Něco, co je i dojemné. A čistě lidské.
Nová sebevražedná mise Navalného. Jak dlouho zůstane po návratu do Ruska naživu?
Kam odchází Kalousek? Možná za jiným životem. Spolupráci ODS s ANO a SPD asi neskousl
Amerika prožívá noční můru. Ale stagnaci a malomyslnost nemá ve své DNA
Zavřené obchody nás vracejí do dob, kdy si lidé zvykli nakupovat "pod pultem"
Až Navalnyj vystřídá Putina, pak snad můžeme Rusy pustit do tendru na Dukovany
