Je polský zákaz potratů projevem strachu z žen?
Britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott se domníval, že každý z nás (muži i ženy nevyjímaje) má v sobě do jisté míry zakořeněný určitý strach z žen. Tento strach vzniká v raném dětství, kdy jsme absolutně upnutí na svou matku, která je pro nás vše. Podobná dětská závislost je v něčem přímo děsivá. Co kdyby třeba matka měla něco lepšího na práci než se o nás starat? Co kdyby nás z nějakého důvodu třeba odmítla kojit? Není tedy nejlepší se jakékoliv závislosti na ženách úplně vyhnout?
Žijeme v pravdě?
V dnešní rychlé na výkon orientované době nebývá často příliš prostoru pro hlubší reflexi toho, co se uvnitř nás nebo světě okolo děje. Jeden z mých cílů, které se prolíná mou terapeutickou praxí, ale i mou publikační činností na internetu, je podporovat právě hlubší uvažování, o věcech, které se v našich životech dějí. A to, i když tyto věci třeba nejsou někdy úplně příjemné.
Minisérie Neortodoxní: Mezi tradicí a osobní svobodou
Na konci března měla na Netflixu premiéru čtyřdílná minisérie Neortodoxní. Hlavní hrdinka tohoto seriálu ze dne na den uteče z ultraortodoxní židovské komunity v newyorském Williamsburgu do liberálního prostředí současného Berlína. Děj minisérie je částečně inspirován reálnými událostmi a otevírá spoustu zajímavých otázek. Je lepší život podle jasně daných po mnoho staletí předávaných fungujících tradic a jasně vymezených rolí, jenž člověku dávají jistotu a nevystavují ho zbytečně náročným otázkám? Nebo spíš život plný osobní svobody a možností, které současná civilizace nabízí, v jehož bezhraničnosti a neukotvenosti se však nejeden člověk může ztrácet?
Je komunikace na dálku plnohodný kontakt s druhými?
Jedna z aktuálních otázek, o které se zatím příliš nemluví, je, jak naše životy ovlivní výrazné omezení kontaktu naživo a mnohem častější komunikace na dálku. Telefonování a videohovory jsou v současné době pro většinu z nás extrémně užitečnými nástroji. Nedokážu si představit, jak bychom bez nich pandemii koronaviru mohli zvládnout. Avšak je potřeba nezapomínat, že tyto formy komunikace mají své limity.
O pocitech viny v době pandemické
Jedna z pacientek ve vážném stavu se podle médií údajně nakazila koronavirem od své vnučky (podle některých zdrojů dcery), jenž po příjezdu z lyžování v Itálii přišla svou babičku navštívit. Je mi dané seniorky líto. Upřímně mi je ale i dost líto té vnučky. Nechtěl bych v současné době prožívat její pocity viny.
Koronavirus a psychické obrany
Současná pandemie koronaviru probouzí v lidech intenzivní emoce, které vedou k různorodým reakcím na tuto hrozbu. Někdo rizika popírá a někdo je naopak zveličuje.
Říkat ostatním "Nepanikařte!" nepomáhá
V souvislosti s koronavirem jsem zaznamenal, že hodně lidí na sociálních sítí a obecně ve veřejném prostoru ostatním říká, aby nepanikařili. Někdy je za tím cítit i trochu povýšenosti nad těmi, kteří jsou nervózní.
Koronavirus nabourává iluzi, že máme vnější svět pod kontrolou
Člověk díky svému intelektu a dovednostem si byl v posledních staletích schopný do značné míry přírodu “ochočit”. V důsledku nečekaných přírodních katastrof a nenadálých epidemií umírá stále méně a méně lidí. Úspěchy ve vědeckém pokroku přinesly víru v to, že máme okolní svět pod kontrolou. Dokonce s určitou mírou nepokory se k němu můžeme vztahovat jako k něčemu, co prakticky libovolně můžeme přetvářet podle našich potřeb.
Pozor na psychopatofobii! Aneb nenadužíváme to slovo psychopat už trochu?
Naší společnost poslední dobou trpí závažnou chorobou s názvem psychopatofobie. Jak už z názvu choroby vypovídá, jde o zvýšený strach z psychopatů okolo nás, jenž zaměstnává mysl mnoha lidí.
Nejen psychiatr Matýs "psychoanalyzuje" na dálku
Dr. Matýs není jediný odborník na duševní zdraví, který se v médiích z pozice své odborné role vyjadřuje k veřejně činným osobám. Jsou podobná vyjádření etická? Podle mého názoru nejsou.