Ruská agrese jako návrat vytěsněného
Proč v mnoha Češích vyvolalo zjištění, že ruské tajné služby stojí za událostmi ve Vrběticích, tak silné emoce? Samozřejmě samo o sobě působení cizích zahraničních bezpečnostních složek na našem území a důsledky, které jejich operace nesla, vede k silným emocím. Podle mého názoru však velkou roli hraje i to, že se jednalo právě o Rusko. Tedy zemi, se kterou máme historicky značně traumatickou zkušenost. Nová zjištění o výbuchu ve Vrběticích vedou k tomu, že se do našeho vědomí navrací zneklidňující vytěsněné vzpomínky z minulosti, které v nás probouzí zvýšenou úzkost.
Je polský zákaz potratů projevem strachu z žen?
Britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott se domníval, že každý z nás (muži i ženy nevyjímaje) má v sobě do jisté míry zakořeněný určitý strach z žen. Tento strach vzniká v raném dětství, kdy jsme absolutně upnutí na svou matku, která je pro nás vše. Podobná dětská závislost je v něčem přímo děsivá. Co kdyby třeba matka měla něco lepšího na práci než se o nás starat? Co kdyby nás z nějakého důvodu třeba odmítla kojit? Není tedy nejlepší se jakékoliv závislosti na ženách úplně vyhnout?
Žijeme v pravdě?
V dnešní rychlé na výkon orientované době nebývá často příliš prostoru pro hlubší reflexi toho, co se uvnitř nás nebo světě okolo děje. Jeden z mých cílů, které se prolíná mou terapeutickou praxí, ale i mou publikační činností na internetu, je podporovat právě hlubší uvažování, o věcech, které se v našich životech dějí. A to, i když tyto věci třeba nejsou někdy úplně příjemné.
Minisérie Neortodoxní: Mezi tradicí a osobní svobodou
Na konci března měla na Netflixu premiéru čtyřdílná minisérie Neortodoxní. Hlavní hrdinka tohoto seriálu ze dne na den uteče z ultraortodoxní židovské komunity v newyorském Williamsburgu do liberálního prostředí současného Berlína. Děj minisérie je částečně inspirován reálnými událostmi a otevírá spoustu zajímavých otázek. Je lepší život podle jasně daných po mnoho staletí předávaných fungujících tradic a jasně vymezených rolí, jenž člověku dávají jistotu a nevystavují ho zbytečně náročným otázkám? Nebo spíš život plný osobní svobody a možností, které současná civilizace nabízí, v jehož bezhraničnosti a neukotvenosti se však nejeden člověk může ztrácet?
Je komunikace na dálku plnohodný kontakt s druhými?
Jedna z aktuálních otázek, o které se zatím příliš nemluví, je, jak naše životy ovlivní výrazné omezení kontaktu naživo a mnohem častější komunikace na dálku. Telefonování a videohovory jsou v současné době pro většinu z nás extrémně užitečnými nástroji. Nedokážu si představit, jak bychom bez nich pandemii koronaviru mohli zvládnout. Avšak je potřeba nezapomínat, že tyto formy komunikace mají své limity.
O pocitech viny v době pandemické
Jedna z pacientek ve vážném stavu se podle médií údajně nakazila koronavirem od své vnučky (podle některých zdrojů dcery), jenž po příjezdu z lyžování v Itálii přišla svou babičku navštívit. Je mi dané seniorky líto. Upřímně mi je ale i dost líto té vnučky. Nechtěl bych v současné době prožívat její pocity viny.
Koronavirus a psychické obrany
Současná pandemie koronaviru probouzí v lidech intenzivní emoce, které vedou k různorodým reakcím na tuto hrozbu. Někdo rizika popírá a někdo je naopak zveličuje.
Říkat ostatním "Nepanikařte!" nepomáhá
V souvislosti s koronavirem jsem zaznamenal, že hodně lidí na sociálních sítí a obecně ve veřejném prostoru ostatním říká, aby nepanikařili. Někdy je za tím cítit i trochu povýšenosti nad těmi, kteří jsou nervózní.
Koronavirus nabourává iluzi, že máme vnější svět pod kontrolou
Člověk díky svému intelektu a dovednostem si byl v posledních staletích schopný do značné míry přírodu “ochočit”. V důsledku nečekaných přírodních katastrof a nenadálých epidemií umírá stále méně a méně lidí. Úspěchy ve vědeckém pokroku přinesly víru v to, že máme okolní svět pod kontrolou. Dokonce s určitou mírou nepokory se k němu můžeme vztahovat jako k něčemu, co prakticky libovolně můžeme přetvářet podle našich potřeb.
Pozor na psychopatofobii! Aneb nenadužíváme to slovo psychopat už trochu?
Naší společnost poslední dobou trpí závažnou chorobou s názvem psychopatofobie. Jak už z názvu choroby vypovídá, jde o zvýšený strach z psychopatů okolo nás, jenž zaměstnává mysl mnoha lidí.
Nejsme kolonií Bruselu, ale Babiše. Za jeho střet zájmů brzo zaplatí celé Česko
Taková hezká holka, proč neukážete víc?
Evropa má Bidena ráda, ale bojí se na něj vsadit. Měla by americky zariskovat
Babiš hezky zpívá ptáčkovi Šlachtovi, když ho lapá. Ale společného nemají nic
Na horní palubě Titaniku jsme od waltzu přešli k rozpočtovému pogu
