Žijeme v pravdě?
V dnešní rychlé na výkon orientované době nebývá často příliš prostoru pro hlubší reflexi toho, co se uvnitř nás nebo světě okolo děje. Jeden z mých cílů, které se prolíná mou terapeutickou praxí, ale i mou publikační činností na internetu, je podporovat právě hlubší uvažování, o věcech, které se v našich životech dějí. A to, i když tyto věci třeba nejsou někdy úplně příjemné.
Minisérie Neortodoxní: Mezi tradicí a osobní svobodou
Na konci března měla na Netflixu premiéru čtyřdílná minisérie Neortodoxní. Hlavní hrdinka tohoto seriálu ze dne na den uteče z ultraortodoxní židovské komunity v newyorském Williamsburgu do liberálního prostředí současného Berlína. Děj minisérie je částečně inspirován reálnými událostmi a otevírá spoustu zajímavých otázek. Je lepší život podle jasně daných po mnoho staletí předávaných fungujících tradic a jasně vymezených rolí, jenž člověku dávají jistotu a nevystavují ho zbytečně náročným otázkám? Nebo spíš život plný osobní svobody a možností, které současná civilizace nabízí, v jehož bezhraničnosti a neukotvenosti se však nejeden člověk může ztrácet?
Je komunikace na dálku plnohodný kontakt s druhými?
Jedna z aktuálních otázek, o které se zatím příliš nemluví, je, jak naše životy ovlivní výrazné omezení kontaktu naživo a mnohem častější komunikace na dálku. Telefonování a videohovory jsou v současné době pro většinu z nás extrémně užitečnými nástroji. Nedokážu si představit, jak bychom bez nich pandemii koronaviru mohli zvládnout. Avšak je potřeba nezapomínat, že tyto formy komunikace mají své limity.
O pocitech viny v době pandemické
Jedna z pacientek ve vážném stavu se podle médií údajně nakazila koronavirem od své vnučky (podle některých zdrojů dcery), jenž po příjezdu z lyžování v Itálii přišla svou babičku navštívit. Je mi dané seniorky líto. Upřímně mi je ale i dost líto té vnučky. Nechtěl bych v současné době prožívat její pocity viny.
Koronavirus a psychické obrany
Současná pandemie koronaviru probouzí v lidech intenzivní emoce, které vedou k různorodým reakcím na tuto hrozbu. Někdo rizika popírá a někdo je naopak zveličuje.
Říkat ostatním "Nepanikařte!" nepomáhá
V souvislosti s koronavirem jsem zaznamenal, že hodně lidí na sociálních sítí a obecně ve veřejném prostoru ostatním říká, aby nepanikařili. Někdy je za tím cítit i trochu povýšenosti nad těmi, kteří jsou nervózní.
Koronavirus nabourává iluzi, že máme vnější svět pod kontrolou
Člověk díky svému intelektu a dovednostem si byl v posledních staletích schopný do značné míry přírodu “ochočit”. V důsledku nečekaných přírodních katastrof a nenadálých epidemií umírá stále méně a méně lidí. Úspěchy ve vědeckém pokroku přinesly víru v to, že máme okolní svět pod kontrolou. Dokonce s určitou mírou nepokory se k němu můžeme vztahovat jako k něčemu, co prakticky libovolně můžeme přetvářet podle našich potřeb.
Pozor na psychopatofobii! Aneb nenadužíváme to slovo psychopat už trochu?
Naší společnost poslední dobou trpí závažnou chorobou s názvem psychopatofobie. Jak už z názvu choroby vypovídá, jde o zvýšený strach z psychopatů okolo nás, jenž zaměstnává mysl mnoha lidí.
Nejen psychiatr Matýs "psychoanalyzuje" na dálku
Dr. Matýs není jediný odborník na duševní zdraví, který se v médiích z pozice své odborné role vyjadřuje k veřejně činným osobám. Jsou podobná vyjádření etická? Podle mého názoru nejsou.
Terapie není fast food
“Pane psychologu, už jsme se viděli pětkrát a vztah s mou matkou se pořád nezlepšil, moje sebevědomí pořád za nic nestojí a těch depresí jsme mne taky ještě nezbavil. Šlo by to nějak rychleji?”
Klaus nabízí Instruktáž českého dezinformátora. Volně dostupné na DVTV (tutorial)
Zachraňte maturanty a deváťáky. Premiér by měl začít plnit, co se mu zdálo, když spal
Slábnoucí Zeman pomáhá slábnoucímu Babišovi, ale my už vidíme světlo na konci tunelu
"Boží trouba" domachroval (Za Sváťou Karáskem)
Zpráva pro prezidenta Bidena: Česko je spojenec s ručením omezeným
