Krize jménem Mosambik: Půl milionu lidí uteklo před násilím, teď postrádají střechu nad hlavou, jídlo i vodu
Jsou jich stovky, někdy i tisíce každý den. Lékaři bez hranic vidí tyto zoufalé, ale zároveň odhodlané lidi přijíždět lodí, náklaďákem nebo i přicházet pěšky sem do Pemby, hlavního města bohaté provincie Cabo Delgado, i do měst v okolí. Opustili všechno, aby přežili. Všichni vyprávějí podobně děsivý příběh – o popraveném manželovi, unesené ženě nebo synovi, který zmizel neznámo kam. Povstalci napadli jejich vesnici. Spálili jejich domy. Vzali jim vše do poslední drobnosti.
M. Šveřepa: Stárnutí jako problém péče?
Za deset let stejný poměr starých lidí jako v Japonsku. “V polovině století pak vlna stárnutí ještě postoupí – třetina obyvatel bude starší 65 let,” varuje obsáhlý text Deníku N o neplněných domácích úkolech. “Důsledky není těžké domýšlet: zvýší se tlak na mladší lidi. Nyní připadají na jednoho člověka v důchodu tři pracující, kolem roku 2040 to bude 1,7 pracujícího na jednoho penzistu.”
J. Mittner: ČNB selhala v péči o cenovou stabilitu. Nemovitosti ustřelily.
V zákoně o ČNB z roku 1993 v §2 zní první věta takto: "Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu." Až následující věta zní: "Česká národní banka dále pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v České republice." To má hluboký význam, protože autor (ať už jím byl na počátku dlouhé řady od sebe opisovaných ústav centrálních bank kdokoliv) tím chtěl zřejmě říct, že dojde-li ke krachům bank, padělání peněz a podobným jevům, je důvěra ve finanční systém otřesena. Dojde-li ale k vysoké inflaci, rozpadne se celý peněžní systém. Péče o cenovou stabilitu má takovou důležitost, že je prvořadým cílem.
M. Singer: Ještě pár poznámek k tolik potřebné debatě o kovidu
Jsem potěšen tím, že mé skromně, a dovolím si poznamenat i spíše mírně vyjádřené pochyby o potřebě, čelit viru způsobem, kterým se tak činí a činilo, našly odezvu nejprve v textu M. Šmída a J. Trnky a má odpověď před několika dny v dalším textu těchto autorů a navíc i v textu R. Levinského. Také proto, že R. Levinský je tak trochu tváří centra BISOP hlasitě doporučujícího zavádět pro boj s virem do české ekonomiky další a ještě přísnější restriktivní opatření. Pokusím se zde, odpovědět na poslední dva texty. Nejprve se budu věnovat tomu, jak nás kovid poškozuje na životech, pak budu reagovat na téma přenosu a lockdownových opatření a na závěr ukážu na jak chatrných základech jsou dnes centrem BISOP formulována velmi silná a potenciálně mimořádně nákladná opatření.
P. Hroboň: Jak dál s Covidem? Mírný optimismus a hodně práce
Ve druhé polovině listopadu se zdá, že Česká republika dokázala druhou vlnu Covid-19 ustát bez kolapsu zdravotnictví, byť za cenu obrovského vypětí zdravotníků. I přes jejich snahu máme tisíce mrtvých. Je třeba si připomenout, že byť se druhé vlně velmi pravděpodobně nešlo zcela vyhnout, rychlost jejího nástupu a rozsah dopadu na společnost jsou důsledkem nečinnosti vlády v letních měsících.
R. Levínský: Pět covidových omylů exguvernéra Singera
Se zájmem sleduji polemiku, kterou s Miroslavem Singerem na stránkách seznam.cz rozpoutali moji kolegové, matematik Martin Šmíd a lékař Jan Trnka.
Milan Šveřepa: Přehlížení
„Bývalý poslanec Jaroslav Škárka na sociálních sítích označil předčasně narozené děti za nevyvinuté zrůdy, kterých by se společnost měla zbavit,“ informoval Seznam Zprávy a spustil večerní vlnu velmi oprávněného rozhořčení a solidarity.
J. Mittner: Anatomie hospodářské krize ČR 2020 – 2030
Přicházející hospodářská krize v naší zemi způsobená pandemií koronaviru se liší od jiných hospodářských krizí a bude mít jiné důsledky. Způsobí vysokou inflaci a další dramatický růst cen nemovitostí. Hlavní příčinou inflace nebude tisknutí peněz, ke kterému nepochybně dojde, ale příliš velká eurozóna.
J. Šedivý: Česká armáda by neměla z krize vyjít oslabená
Každá hluboká mezinárodní krize přináší napětí a konflikty, kdy se překreslují sféry vlivu.
J. Šedivý: Řídit stát vyžaduje vědět co je to strategie aneb jedna bitva válku nevyhrává
Česká republika, podobně jako většina post socialistických států, mimo Polska si stále nese deficit schopnosti strategického přístupu k řešení nadnárodních a základních národních témat. Česká republika v tomto v negativním pohledu není výjimkou.