Zastydlý imperialismus
Spojuje všechny tři, byť hierarchicky a v rozdílné historické posloupnosti. Země dvou prvních vyšly poraženy z první světové války, Uhři ztratili své rovnoprávné postavení v poražené regionální rakousko-uherské velmoci a přišli o velká území. Turci upadali postupně, jejich středověká veleříše se po porážce v I. světové válce smrsklä až na území, které si na vítězných velmocích vojensky vyvzdoroval tvůrce moderního Turecka Mustafa Kemal. Historicky nejpozději ztratila postavení globální velmoci mamutí euroasijská říše nomádsko-byzantského původu zvaná naposledy Sovětský Svaz. V tomto gardu chovají sny o své zašlé imperiální slávě a podle svých sil se snaží o její oživení.
Putinův džihád
Jednou z knih, které dnes nabývají na aktuálnosti je publikace Eduarda Knoblocha Nomádi a Rusové. Knobloch nachází nomádské prvky ve všech ruských státních útvarech až po Sovětský Svaz. Nomádi vládli stepním oblastem Ruska až do pozdního středověku. Ruská knížectví včetně toho největšího, Moskevského, které postupně požíralo ostatní, jim byla podřízena, musela platit daně mongolským chánům, jejichž největším státním útvarem byla Zlatá Horda. Zlatá Horda s centrem na střední Volze posléze přijala islám
Co čeká Erdoğanovu zahraniční politiku v roce 2022
Erdoğan se dosud v zahraniční politice řídil dvěma motivy. Byl to agresivní neoosmanismus, který původně prosazoval “měkkou”silou, kulturně ekonomickou expanzí, později i vojenskými dobrodužstvími, především v Sýrii. Jak Erdoğan upevňoval svoji osobní moc a ekonomická situace země se zhoršovala, začala zahraniční vojenská dobrodružství sloužit především vnitropolitickým účelům, odvracení pozornosti od domácích ekonomických problémů, ale i potlačování jakékoliv opozice či jen nepoklonkování režimu. To platilo především o tzv. obraně proti tzv. kurdskému terorismu, za nějž byly označeny i syrské kurdské milice. Na tureckou nacionalistickou veřejnost to do jisté míry účinkuje.
A když se ze sna probudil ….
Ukázalo se, že se nezměnil. Jenže změnila se realita. Už tady není loutka na hraní, oligarcha se svojí hnědorudou stafáží, ale většinová koalice, které nelze diktovat, dokonce přes média. Těžce nemocná hlava státu hodlá házet klacky pod nohy vládě vzešlé ze svobodných voleb. Hrát si se státem podle vlastní libosti, mstít se všem, kteří se nepodřídili, a provokovat byl cíl zatrpklého penzisty z Vysočiny. Jsou tací, kteří se domnívají, že je residuem starých předlistopadových pořádků, kdy tady vládl velký bratr, jeho nadějí na návrat těchto pořádků. Už nikoliv v rudé podobě, ale té, která se „nosí“ na počátku třetího tisíciletí, nacionálfašistické.
Pitomio Zeman
Už dlouho je jasné, že nejbližší partají Zemanově letoře jsou okamurovci. Okamura byl jedním z vyvolenců při oslavě Zemanova volebního vítězství, Okamura se chodí na Hrad se Zemanem radit. Z tzv. opozice k němu má přístup ještě Vojtěch Filip, šéf komunistů.
Co je to terorismus?
Panuje shoda na tom, že terorismus má vyvolávat hrůzu a chaos s cílem destabilizovat společnost vůči níž je použit. Odtud sám význam tohoto slova. Do toho samozřejmě zapadají nejen pomstychtivé vražedné akce islamistických teroristů, na nějž se zejména populisté snaží terorismus omezit, ale samozřejmě všechny násilné akty, které mají výše uvedený cíl, ať už jdou odkudkoliv.
Erdoğan v úzkých?
Že Erdoğanův režim vede tureckou ekonomiku od deseti k pěti, je už dávno známé. Odráží se to nejen v rostoucí inflaci a nezaměstnanosti, ale především čím dál tím víc v peněženkách občanů. Volným pádem klesá kurz turecké liry k dolaru, prudce se snižují devizové rezervy turecké centrální banky. Další ránu uštědřil erdoğanovské ekonomice koronavirus. Režim si půjčoval na megalomanské projekty, jejichž zadáváním si zavazoval spřátelené firmy.
Babišovo pohřebné
Už to zaznělo. Babišův pětitisícový úplatek všem seniorům (tedy i Zemanovi, Klausovi, jemu samému i bývalým komunistickým papalášům a estébákům s vysokými důchody) je vlastně pohřebné. S rostoucím počtem nakažených a smrtnosti postihující především seniory to platí čím dál tím víc. Zároveň je to jen další projev naprosté bezkoncepčnosti Babišova vládnutí zaměřeného jen na udržení jeho moci za účelem rozšiřování vlastního majetku. Aby to byl on, před kým ostatní privatizační miliardoví zbohatlíci budou „žmúlať čapicu“, jak píše ve svém mrazivém dokumentu Boss Babiš Jaroslav Kmenta. Jen o to mu jde, aby svůj majetek rozšířil natolik, že mu nikdo v tomhle státě nebude moci konkurovat. Nejlépe si stát přivlastnit celý. V tom mu pomáhá kohorta jeho přisluhovačů ve vládě i v parlamentu, která to samozřejmě dělá jen z čirého oportunismu a pro materiální výhody (oportunistický příklon k rostoucí „státostraně“, podoba s komunismem a protektorátem čistě náhodná).
Obětní beránek?
Plukovník Prymula promluvil k národu o covidu-19. Po zmatených blábolech premiéra to byla aspoň ucelená, strukturované řeč. Ale co ta omluva?
O co jde komu ve válce o Náhorní Karabach?
Na jižním Kavkaze se znovu rozhořela válka o enklávu Náhorní Karabach. Z hlediska Ázerbájdžánu se jedná o enklávu na vlastním území, která za sovětského režimu nesla název Náhorněkarabašská autonomní oblast. V terminologii stalinské ústavy ze třicátých let se jednalo o nižší stupeň národnostní autonomie, nad nímž stála autonomní sovětská socialistická republika, kteréžto územní označení nesla některá teritoria v rámci tzv. Ruské sovětské federativní socialistické republiky (nechť čtenářova pozornost neumdlévá, ještě není konec) jako např. dnešní Tatarstán, Baškortostán či Dagestán, vše enklávy s převahou sunnitského muslimského obyvatelstva, co do etrnicity v prvních dvou případech turkického ve třetím etnicky smíšeného složení.
Jsme sousedé, chovejte se podle toho, žádají Němci
Okamura je Putinova pátá kolona v Česku
Touha po svobodě jako nebezpečný virus
Mohli jsme zkasírovat energetiku jako všichni ostatní v unii. Ale my jsme řekli ne
Vláda pomáhá Čechům třicetkrát víc než Ukrajincům
