Prokletí humanitárního pracovníka v dnešní době
„Kam se nedostane džíp, vyrážejí průzkumné výpravy na koních. Putují po horách a zjišťují, co lidem schází.“ Psalo se v roce 2003 v časopise National Geographic o naší práci. Někteří nás, humanitární pracovníky, měli za dobrodruhy, jiní za hrdiny. Složité geopolitické otázky tenkrát kladl jen málokdo, stejně jako se nepochybovalo, jestli pomoc není jen další forma dominance západu. Ty otázky jsme si pokládali sami, ale zároveň se rádi nechali nést na vlně mírného obdivu.
O autorovi
je ředitelem Humanitární a rozvojové sekce v Člověku v tísni, která v současné době ve dvaceti dvou zemích každý rok pomůže přibližně třem milionům lidí. Dlouhodobě pracoval na zahraničních misích v Afghánistánu a na východě Srí Lanky, zakládal mise v Íránu, v Kambodži nebo Mongolsku a navštívil desítky rozvojových zemí po celém světě.
Kauza "Hamáček vlastizrádcem" se mění na kauzu "Hamáček usvědčeným lhářem"
Vyvražďovací přijímačky a maturity nejsou jediným problémem postupně otvíraných škol
Macron prolomil tabu. Rozčeřil věčný strach z Napoleona
Hamáček by deal s Putinem nevymyslel. Zemanovi by se ale ututlání Vrbětic hodilo
Hamáček ať klidně padne. Ututlání Vrbětic za Sputnik ale Moskvě nabízet nemohl
