Prokletí humanitárního pracovníka v dnešní době
„Kam se nedostane džíp, vyrážejí průzkumné výpravy na koních. Putují po horách a zjišťují, co lidem schází.“ Psalo se v roce 2003 v časopise National Geographic o naší práci. Někteří nás, humanitární pracovníky, měli za dobrodruhy, jiní za hrdiny. Složité geopolitické otázky tenkrát kladl jen málokdo, stejně jako se nepochybovalo, jestli pomoc není jen další forma dominance západu. Ty otázky jsme si pokládali sami, ale zároveň se rádi nechali nést na vlně mírného obdivu.
O autorovi
je ředitelem Humanitární a rozvojové sekce v Člověku v tísni, která v současné době ve dvaceti dvou zemích každý rok pomůže přibližně třem milionům lidí. Dlouhodobě pracoval na zahraničních misích v Afghánistánu a na východě Srí Lanky, zakládal mise v Íránu, v Kambodži nebo Mongolsku a navštívil desítky rozvojových zemí po celém světě.
Binec okolo nás odráží binec v politice. Odpadky a černé skládky nás ilustrují
Piráti a ODS se šavlují o daně, Babiš tleská a poplatník nakonec stejně zapláče
Zeman v Česku spustil normalizaci. Couváme do socíku. Chybí masové demonstrace
Ať se bude šéf diplomacie jmenovat jakkoliv, bude Zemanův. Změnit to mohou až volby
Sucho nekončí. O podzemní vodu bychom měli mít stejný zájem jako o statistiky covidu
