„Sport není třeba politizovat“
Hlasů, které tvrdí, že bychom neměli „politizovat sport“ není málo. V předvečer fotbalového zápasu Francie – Maroko to ale vypadá, že se obě strany politizováním sportu předávkují.
O válce
Psát na téma války mne nikdy nelákalo. Džihádu, svaté "válce" v pojetí islámu, jsem se, pravda, věnoval vícekrát. Z příčiny odborné a profesní odpovědnosti, jaksi z povinnosti. Pro Evropana to bylo dílo civilizačního střetu a ptal se, zda a jak vůbec lze vézt „válku proti islamistickému terorismu“. Bohužel okolnosti nás postavily před realitu, o níž jsme v Evropě soudili a doufali, že patří a bude natrvalo patřit do minulosti.
In varietate concordia: Evropa - historie, mýtus, realita
Kartograf má povinnost dát jméno tomu, co popisuje. Toponymie je konstrukce, nabitá motivací veskrze lidskou. I za vymezením a označením množiny poloostrovů, hor a plání nacházejících se na západním výběžku velkého euro-asijského světadílu za samostatný „kontinent“ vězí spíš lidská než nutně geografická přirozenost. V 18. století určil ruský historik a geograf V. N.Tatiščev (1686 – 1750) dělicí čáru mezi Evropou a Asií, kterou všichni známe: od Uralu po Kaspické moře a Kavkaz. Stalo se tak v roce 1721 na popud Petra Velikého. Ruský car chtěl dát najevo, že se hlásí k Evropě a že se jeho říše rozkládá na dvou kontinentech. A také aby se potlačila zvyklost vydávat Rusko za „asijské“, rozuměj zaostalé, bylo třeba podtrhnout sounáležitost Ruska s Evropou. Kontinenty jsou tedy nakonec více historické konstrukce než geografické entity.
Když skladatel opustí turistické trasy
Letní putování letos zavedlo na rakouský břeh Bodamského jezera. Městečko Bregenz láká nejen svým historickým jádrem, lanovkou na více jak tisíc metrů vysoký Pfänder a výletem lodí na západní konec jezera do Kostnice s historií pro nás Čechy zásluhou Jana Husa nikoliv zcela neznámou. Bregenz má ovšem pověst i díky opernímu festivalu s letním programem. Nad vodní plochou se tyčí kulisy jeviště, které se mění každé dva roky podle předváděné opery. Zpravidla jde o operní hity, přitahující široké publikum. Není divu, hudební zážitek podtrhuje atmosféra letní noci po západu slunce.
Fatwa jako geopolitická zbraň
Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie byl napaden pátek 12. srpna během své přednášky v New Yorku. Je autorem Satanských veršů, románu, který je vydáván za rouhačský vůči islámské víře a byl zakázán ve dvanácti silně konzervativních muslimských zemích. Od února 1988, kdy vyšel islámský náboženský dekret, fatwa íránského ájatolláha Chomejního, vyzývající věřící k potrestání smrtí toho, kdo spáchal hřích rouhačství, se spisovatel, překladatelé románu a jeho vydavatelé ve světě ocitli v nebezpečí ohrožení života. Chomejní sice zemřel v červnu 1989, ale na platnost islámského dekretu to vliv nemělo.
Arabská ulice v bagdádském parlamentu
Již několik dní je irácký parlament okupován. Je obsazen davem příznivců šíitského vůdce Muqtadá as-Sadry, jehož politická koalice vyhrála volby loňského října. Vítězství sadristů, šíitských zastánců iráckého nacionalismu, zemi ovšem spíše rozbouřilo, než aby ji stabilizovalo. Parlament brání volbě nového prezidenta a ustavení vlády.
A znovu burkiny
Starosta Grenoblu s etiketou ekologické strany opětovně aktivoval francouzskou polemiku na téma burkin, koupacího oděvu pro věřící muslimky.
Putin to Zemmourovi zkazil
Může za to Putin, prohlašuje neúspěšný prezidentský kandidát reakční pravice ve Francii Eric Zemmour a stěžuje si, že i on se stal obětí války na Ukrajině.
Myšlenková kontrarevoluce ve Francii: hledání příčin
Francie už nějaký čas působí dojmem, že je uvězněna v nejhorších zatuchlinách své minulosti. Silně se to projevilo v posledních měsících, které předcházely letošním prezidentským volbám. Co je charakteristické pro aktuální politicko-ideovou rozpravu ve Francii a jaké mohou být příčiny toho, že v ní zpopulárnělo ideové zpátečnictví a myšlenkové neoreakcionářství?
„Realpolitika“ jako příkaz nedráždit ve vlastním zájmu mocné
Brát na vědomí rozložení sil ve světě a s odkazem na to soudit a rozhodovat bez emocí a s odstupem se zpravidla nazývá „realpolitikou“. Pokládá se v ní za přirozené stavět zájmy domácí a prezentní na první místo. Ruská invaze na Ukrajinu nabízí možnost posoudit limity „realpolitiky“. Logika tohoto přístupu usnadnila cestu k válečné tragédii, kterou dnes sledujeme v přímém přenosu.
A vítězem boje o Hrad se stává... česká armáda
Jak dosáhnout míru na Ukrajině
Stát dostal chuť na ČEZ. Kéž by se ho zmocnil po "macronovsku"
Poražený Babiš se nevzdá. Surovost mu nepřinesla jen hořkou prohru, ale i úspěch
Po dlouhé době se vítěz k triumfu neprostrašil a neprolhal. Vyhráli tak všichni
