Francie se přiklání ke krajní pravici
Marine Le Penová to má snadné. Na prvního máje pod pařížskou sochou Johanky z Arku označila patronka Národního sdružení politiku Emmanuela Macrona za „sociální devastaci“. Oslovila tak nikoliv bezvýznamnou část dezorientovaného levicového voličstva. To již nepočítá s tím, že bude jako celek blokovat, jak bývalo po léta zvykem, krajní pravici na cestě k moci.
Pojem „systémový rasismus“
Ozývá se ve francouzských debatách a tahá za uši. Zní totiž jako „státní rasismus“.
Přijatelnost a odpovědnost
Při politickém rozhodování se zhusta nevolí mezi dobrým a špatným, ale častěji mezi špatným a ještě horším. Pandemie, kterou procházíme, to jen potvrzuje.
Napoleon versus Komuna
Dvě francouzská kulatá výročí na kalendáři letošního roku doprovází otázka, co z těchto kolektivních pamětí může ještě oslovit současnost. Má se připomínat to, co z minulosti přetrvává nebo co z ní volá po změně?
Smíření s minulostí, smíření pamětí
Francie chce smířit protichůdné paměti na svou koloniální minulost. Historik Benjamin Stora, nejlepší francouzský znalec moderních dějin Alžírska, vyzván prezidentem Macronem, navrhl doporučení jak „sladit vzpomínky“, které přežívají mezi Francouzi z dob kolonizace a let alžírské války (1954-1962).
Narcistní fantazie ohrožují demokracii
Lednové tažení trumpistů na Capitol Hill nepřestává klást otázky. Na jedné straně Trumpovy osobní pohnutky, na straně druhé miliony lidé, kteří nepřestávají věřit vůdcovým fabulacím.
Scény chaosu v Americe předvedly, kam vedou konspirační teorie
Zpočátku to vypadlo na povstání. A s jistou úzkostí si demokracie ve světě kladly otázku, zda nejstabilnější, nejsilnější a nejmocnější demokracie na světě nečelí pokusu o státní převrat. Posléze si všichni s úlevou oddechli, když jim došlo, že americké instituce nejsou ohroženy.
Francie hledí závistivě na německou stabilitu
Od desetiletí generála de Gaulla (1958-1969) nepřipustil francouzský politický systém, nebo národní charakter, znovuzvolení prezidenta. O to více patnáctiletí Angely Merkelové v řídící funkci německého státu, připomínané v posledních dnech, vyvolalo ve Francii nemálo povzdechnutí nad domácími poměry.
Lež a pravda v politice
V posledních letech se v politice prohlubuje tendence brát pravdu faktickou jen za jeden z názorů. Obdobně se děje se zkreslování skutečnosti a lež úspěšně konkuruje pravdě. Představitel největší demokracie neváhal vydávat lež za fakt a obecnou pravdu.
Past skrytá ve „střetu civilizací“
Po tragédiích posledních dnů ve Francii se teze politologa Samuela Huntingtona o povaze konfliktů ve světě po konci studené válce může jevit potvrzena. Soudě tak alespoň podle určitých reakcí, které se nyní ozývají. Není to však spíše past nastražená na nás lidi Západu?
Nejsme kolonií Bruselu, ale Babiše. Za jeho střet zájmů brzo zaplatí celé Česko
Taková hezká holka, proč neukážete víc?
Evropa má Bidena ráda, ale bojí se na něj vsadit. Měla by americky zariskovat
Babiš hezky zpívá ptáčkovi Šlachtovi, když ho lapá. Ale společného nemají nic
Na horní palubě Titaniku jsme od waltzu přešli k rozpočtovému pogu
