Otázky předvolební
Před volbami do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obvykle dochází na politickém nebi k jen obtížně pochopitelným procesům. Politologové, tj. experti na politické procesy a na politické systémy ve společnosti se obvykle snaží takové procesy vysvětlit a tím přiblížit běžnému lidskému chápání, což se jim obvykle nedaří. Alespoň ne v dostatečné míře. Hlavní otázkou obvykle je, která politická uskupení se umístí na prvních čtyřech místech. To ale před volbami nikdo neví. Tím spíše, že je již dlouhou dobu známo, že se významný počet voličů rozhoduje, koho bude volit až na poslední chvíli, a předvolební průzkumy o takových rozhodnutích nic neříkají. Otázek je ale i jinak velké množství.
O budoucnosti
O jaké budoucnosti? Samozřejmě o té naší. O budoucnosti nás jednotlivců, ale také celých velkých skupin. O čem se stále mluví je nejlépe vidět na školství. Přesněji řečeno na požadavcích, které do budoucna našemu školství klademe, tj. čím vlastně chceme schopnosti našich studujících (nejrůznějšího věku) rozvíjet.
Moudrý lid a pražská kavárna
Když se Václavu Klausovi staršímu podařilo založit neobyčejně populární Občanskou demokratickou stranu (ODS), začal postupně a plíživě šířit nechuť k bývalé opozici, tj. společnosti disidentů, jejíž hlavní představitel Václav Havel seděl na Pražském hradě. Přesvědčoval český lid, že hlavní úlohu v rozkladu komunistického režimu nehráli ti, kteří se mu stavěli na odpor, nenechali si zlomit svou páteř, ale naopak ti, kteří se mu přizpůsobili a tím prý ho takříkajíc rozkládali zevnitř.
Za svůj osud si můžeme sami
Když přední český publicista Jan Jandourek srovnává myšlení Čechů a Rusů, dochází k závěru, že si za svůj osud si mohou oba národy samy. Jan Jandourek spíše říká: „za svou bídu“. V Rusku i u nás se projevují tyto věci samozřejmě různě. V Rusku je to například lhostejnost k osudu Alexeje Navalného.
Politické strany a jejich úspěch ve volbách
Nejlepší znalci politického dění jsou přesvědčeni, že úspěch ve volbách je dán vždy dvěma základními komponentami. Jednak programem dané politické strany nebo uskupení a také osobnostmi, které takový program reprezentují. Právě vhodně zvolené osobnosti dodávají danému programu důvěryhodnost. Výborně napsaný program bez vhodně zvolených osobností nemůže vést k cíli a naopak. K čemu jsou straně nebo hnutí známé osobnosti, které podporují program prosazující sociálně nespravedlivou a necitlivou společnost?
Andrej Babiš a jeho oponenti
Politologové a nejrůznější specialisté na volby se stále snaží odhadnout, za jakých podmínek by se mohl Andrej Babiš a jeho hnutí udržet u moci, tak jako dosud. Jen málokdo z nich si odpustí komentovat směšné až panické snahy předsedy české vlády pošpinit za každou cenu své oponenty u voličů. Týká se to především Pirátské strany. Andrej Babiš tvrdí voličům, že jejich hlavním záměrem je pozvat do naší země co nejvíce muslimských migrantů, dále pak, že občané budou muset, podle programu pirátů, svůj majetek povinně sdílet s druhými, zvláště s migranty, a podobné nesmysly.
Andrej Babiš a neslučitelnost jeho zájmů
Předseda české vlády si neustále stěžuje na centrálu Evropské unie, že se ho snaží dostat z politiky a vymýšlet si na něj různé účelové pomluvy, které by voliče znechutily dát mu ve volbách dostatečný počet hlasů. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svůj osud má český premiér ve svých rukou jen a jen on sám. Bohužel, zachází se svým vlastním osudem tak neinteligentně, že by mu i proslulý Pepek Vyskoč z Haškova Švejka mohl být často příkladem.
Nestoudné drzosti Miloše Zemana
Prezident Miloš Zeman prý nedávno řekl, že na serveru Seznam pracují jen samí neúspěšní novináři. Například Janka Kroupu nazval podvodníkem. Je neuvěřitelné, že několikrát soudně usvědčený lhář Miloš Zeman má v sobě tolik drzosti, že označuje ty nebo ony novináře za neúspěšné, nebo dokonce za odpadkový koš české žurnalistiky, a podobně. Já osobně sice se závěry, například Janka Kroupy, v té či oné kauze také nesouhlasím, ale to ještě neznamená, že bych měl jeho prací pohrdat a skandalizovat ji.
Miloš Zeman a ČSSD
Vztahy mezi prezidentem Milošem Zemanem a větší částí členů ČSSD jsou slušně řečeno zvláštní. Podobají se fascinaci velkého davu lidí jakousi zvláštní kobrou, která tento dav lidí systematicky ničí, ale současně fascinuje svým vlivem. Tento dav se mu zřejmě rád podrobuje. A současně není to poprvé v dějinách, kdy se něco takového děje.
České pohádky a Jankové v nich
Jméno Janek se v českých pohádkách vyskytuje poměrně často. V posledních letech známe toto jméno pravděpodobně nejčastěji jako první jméno velice snaživého a poněkud zbrklého a unáhleného mladého čerta v pohádce „S čerty nejsou žerty“. Původní námět vytvořila v pohádce „Čertův švagr“ již Božena Němcová. V pohádce, o které chci psát vystupují Jankové hned dva. Jeden z nich se jmenuje Jan (tedy také Janek) Hamáček a druhý z nich Janek Kroupa. Každý z nich vypráví příběh této pohádky poněkud jinak.
Středoškoláci by volili PirSTAN a Spolu, Babiš dostal málo. Mladí ještě mají ideály
Němci zjistili, že chtějí další Merkelovou. Jen se má jmenovat Scholz
Kdo otrávil Bečvu? Nevíme. Stát selhal, stopy byly zahlazeny, Deza byla ochráněna
Jak nelídr Jurečka nahrál Babišovi. Vede kulturní válku místo války o naši budoucnost
O lídrech nemají lidé iluze, zvítězí, kdo dokáže aspoň zaujmout
