Temná sovětská minulost stále častěji vstává z mělkých hrobů
Ruský stát se v těchto dnech snaží zlikvidovat věhlasné sdružení Memorial, které už přes 30 let bojuje za vyrovnání se s temnou sovětskou minulostí. V jaké atmosféře tato snaha probíhá, kam snahy o vyrovnání se s minulostí dospěly a jak se projevují na konkrétních místech paměti?
Katyňský masakr: Odstraněný památník připomínal i oběti z českých zemí
V ruském městě Tver nechali začátkem května odstranit z budovy bývalé věznice NKVD dvě pamětní cedule připomínající popravené sovětské občany a také část obětí tzv. Katyňského masakru zastřelených právě před 80 lety. Tato hanebná událost se nás týká víc, než by se na první pohled mohlo zdát - mezi oběťmi z Tveru bylo totiž i více než sto rodáků z českých zemí. Ovšem vnímat to jako „pomstu za Koněva“, jak se občas naznačovalo, není možné. Celá kauza je složitější a i v samotném Rusku vyvolala velkou vlnu nesouhlasných reakcí. Je to spíše další bitva ve vnitroruské válce o paměť.
Už 30 let ruský Memorial odhaluje sovětské zločiny. Pomáhá v nich hledat i české stopy.
Jedním z letošních laureátů ceny Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky, kterou uděluje ministr zahraničí, je i ruské sdružení Memorial. To v rámci své mimořádně rozsáhlé činnosti v Rusku organizuje výstavy a konference o srpnu 1968 či československém samizdatu, ve svých elektronických databázích obětí sovětských represí uvádí stovky českých jmen a dlouhodobě pomáhá českým historikům a badatelům orientovat se v této problematice. Cena je to bezesporu zasloužená a pokud se chcete dozvědět víc přímo od lidí z Memorialu, přijďte dnes na setkání do pražské galerie Langhans. Ale jak to celé vlastně začalo?
„Jste málo vlastenečtí jidáši!“ V Rusku vyhrožují učitelům a žákům za účast ve školní dějepisné soutěži
V Rusku sílí tlaky na sdružení Memorial kvůli jeho školní soutěži „Člověk v historii – Rusko 20. století“, která je součástí evropské historické soutěže pro studenty středních škol Eustory. V duchu zastrašovací taktiky komunistické tajné policie ze 70. či 80. let jsou v posledních týdnech po celém Rusku zváni učitelé a žáci na „profylaktické“ pohovory s představiteli tajné služby FSB či dalších státních orgánů, kde jim je vyhrožováno kvůli účasti na školní soutěži.
V boji o minulost v Rusku přituhuje. Vinu za oběti Velkého teroru chtějí připsat Finům
Přes dvacet let si zde lidé připomínají popravené oběti Velkého teroru z let 1937-1938. Na místě zvaném Sandarmoch jich bylo zastřeleno příslušníky NKVD přes šest tisíc, a to včetně několika Čechů. Před dvěma týdny se na místě nečekaně objevila tajemná expedice ruských vojáků, vykopala několik těl a do státních médií začala šířit informace, že jsou zde pohřbeni Rudoarmějci zastřelení Finy. Bez jasných důkazů a opory v archivech. Jurij Dmitrijev, který pohřebiště Sandarmoch v 90. letech objevil a jen díky svému elánu a dlouholeté práci z něj udělal důstojný památník, nyní znovu sedí ve vazbě a čelí opakovanému politicky motivovanému obvinění ze sexuálního násilí vůči nezletilým. Co se to v Rusku s historií děje?
Nenechat se zotročit prolhanými dějinami. Arsenij Roginskij, zakladatel Memorialu, si dokázal udržet svobodu v SSSR i dnešním Rusku
Odseděl si čtyři roky v sovětských táborech za otevřený přístup k historii. Snahu co nejvěrněji mapovat minulé události to v něm ale nepotlačilo. Naopak. Ještě koncem 80. let stál u zrodu hnutí Memorial, které od té doby neúnavně popisuje sovětské represe. V jeho čele stál posledních 20 let a znovu musel čelit neúprosným tlakům ruského státu. Nevzdal se. Podlehl až nyní v boji s těžkou nemocí. Arsenij Roginskij zemřel v pondělí 18. prosince ve věku 71 let.
Vykořeněná paměť: V Rusku se 100 let od VŘSR vede boj o výklad stalinských represí a Lenin se směje
Ruský prezident Vladimir Putin před týdnem v Moskvě s velkou pompou odhalil nový státní památník obětem politických represí – Zeď zármutku. Na první pohled by se mohlo zdát, že tak dnešní ruský stát odsoudil zlo páchané ve jménu komunistické ideologie, která právě před sto lety v Rusku během „Velké říjnové socialistické revoluce“ zvítězila. Realita je ovšem jiná – po celém Rusku stále stojí tisíce Leninových památníků, ulice i města se stále jmenují po bolševických vůdcích a dokonce znovu posiluje Stalinův kult.
Sbíral důkazy o zvěrstvech sovětských zločinů, pomáhal najít i české oběti. Teď nepohodlného historika viní z výroby dětské pornografie
Jurij Dmitrijev je věru mimořádná postava. Jak svým poněkud jurodivým vzhledem, tak především svou povahou a úporností. Posledních 30 let věnoval dokumentaci zločinů sovětské vlády v Karélii, ruské oblasti mezi Finskem a Bílým mořem. Když se koncem 80. let částečně otevřely archivy, Dmitrijev v nich strávil celé měsíce a na diktafon (kopírovat nebylo možné) nahrával údaje tisíců popravených lidí především z 30. let. Potom sám další měsíce a roky jen se svým psem chodil po hlubokých lesích Karélie a hledal místa, kde byly tyto nevinné oběti stalinismu zastřeleny a pohřbeny. Díky své neúnavné práci a snad i jakési intuici našel takových pohřebišť několik. Největší se jmenuje Sandarmoch a je na něm pohřbeno šest až deset tisíc popravených. Většinou to byli vězni z nedalekého Bělomorského kanálu a Soloveckých ostrovů, prvního sovětského gulagu. Byli mezi nimi i Češi a právě díky Dmitrijevovi dnes známe místo jejich popravy. Před dvěma lety nám v Sandarmochu Jurij Dmitrijev pomohl nainstalovat malou pamětní tabulku našim krajanům. Teď je ale ve vězení a čelí absurdnímu obvinění z výroby dětské pornografie a nedovoleného ozbrojování.
Oslavovaný Stalin a mýtus Sovětského svazu jako garanta míru – proč v dnešním Rusku opět získává navrch přepisování dějin
„V 90. letech jsme měli iluzi, že se Rusko stane demokracií. Chyba byla v tom, že nikdo nepohřbil sovětskou minulost. Tak jako to udělalo Německo. Nacistická minulost je pohřbena. U nás položili mršinu do kouta a mysleli si, že shnije tak nějak sama. Avšak namísto tlení se sovětská minulost probrala a jako jakási zombie začala strašit znovu celý svět.“ Tato znepokojivá slova pronesl ruský spisovatel Vladimir Sorokin ve snaze popsat ideologickou podstatu dnešního putinovského Ruska. Tedy proč se objevuje čím dál více tvrzení, že byl Stalin vlastně dobrý manažer, proč Vladimir Putin vnímá rozpad SSSR jako největší tragédii 20. století, proč jsou ruská města stále plná Leninových soch a ulic pojmenovaných po komunistických předácích, proč se z ideologického, sovětského výkladu 2. světové války dnes znovu stává tvrdě střežený mýtus, jehož zpochybnění se trestá kriminálem. A proč je znovu možné, aby hlavní ruský televizní kanál vydával okupaci ze srpna 1968 za přátelskou pomoc.
O autorovi
Do Ruska a zemí bývalého SSSR jezdí pravidelně od roku 1994, pobýval od Kavkazu po Krajní sever, od Kaliningradu až po Dálný východ. Rusko má upřímně rád, ale zároveň se ho upřímně děsí. V roce 2009 založil sdružení Gulag.cz. Zorganizoval pět expedic k opuštěným táborům Gulagu na Sibiři a v Kazachstánu.
Dlouhodobě spolupracuje s ruským sdružením Memorial, inicioval vznik jeho pobočky v České republice a také české verze ruských vzpomínkových projektů Poslední adresa či Navrácení jmen. Je členem správní rady Mezinárodního Memorialu, v letech 2008-2018 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde vedl oddělení publikací a byl také autorem projektu dokumentárního filmu a publikací "Čechoslováci v Gulagu".
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
