Informovanost o šíření covid-19 vázne
Česká vláda i půl roku po příchodu nákazy covid-19 do země hluboce podceňuje význam veřejné informovanosti o šíření nákazy. Informace, které veřejnosti poskytuje, jsou spíše na parádu a pro zajímavost, než aby byly pro lidi a firmy užitečné. Fungování společnosti a ekonomiky spočívající na každodenním rozhodování a plánování deseti milionů lidí by mohlo být mnohem efektivnější, kdyby bylo informovanější. Ubylo by lidí, kteří jsou zbytečně moc vyplašeni i těch, kteří jsou naopak přehnaně laxní. A informovanost veřejnosti nikdo jiný než vláda nezajistí, protože nikdo jiný potřebná data a pravomoci nemá. Na východ od nás s daty covid-19 často účelově manipuluje. U nás se občané od informací covid-19 pouze izolují a sděluje se jim pouze to, co se zrovna hodí.
500 neviditelných miliard ve školství
Zhruba čtvrtrok školní výluky, tak to podivné období v časech covid-19 pro jednoduchost nazývejme, může představovat ztrátu až 500 miliard korun. Každý další den výluky nás potom stojí možná až dvě miliardy. To že ty ztráty nevidíme ještě neznamená, že nejsou a že k nim každý další den výluky nedochází.
Problémy českých vysokých škol: 10 let a nic
Dobře jsem si minulý týden popovídal s redaktorem Petrem Kainem o tom, jaké problémy českého vysokého školství se za deset let od časů Bíle knihy terciárního vzdělávání podařilo vyřešit. Moc toho bohužel není. Zde je mnou redigované shrnutí rozhovoru i s obrázky.
S tím přeháněním to nepřehánějte
Z nedávných vládních prohlášení o zvýšování výdajů na vědu a výzkum se zdá, že míříme k nebesům. Skutečnost je poněkud méně bombastická
Důchodová reformo, kde jsi?
Diskuse o potřebě důchodové reformy se nám pravidelně vrací přinejmenším patnáct let, možná i déle. Reálně se toho za tu dobu neudělalo dost na to, aby se problém zmenšil. Problém se spíše zvětšuje, možnosti jak ho řešit postupem let odpadají. Jediné, co zůstává, je lhostejnost politické reprezentace i většinové společnosti pod heslem, že ono to nakonec nějak dopadne.
Česko škudlí na vzdělání
Česko své školství nezodpovědně zanedbává. Dlouhodobě patříme k zemím se zcela nejnižším podílem výdajů na školství na HDP. Na školství věnujeme o třetinu méně, než je průměr více než třiceti ekonomicky nejvyspělejších zemí světa. Jistá navýšení posledních dvou let na věci zatím nic nemění. A příčinou i důsledkem je škudlení na platech učitelů. Jejich průměrné platy jsou v poměru k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců dokonce v rámci zmíněných zemí nejnižší. Nedávná analýza České spořitelny třeba spočítala, že Česko škudlením na platech učitelů od roku 1994 let ušetřilo 500 miliard korun. Za pyšně vykazovaným nízkým zadlužením země je tak skryt obrovský vnitřní dluh vůči učitelské profesi a budoucnosti země. Během nedávných let ekonomické konjunktury se situace zlepšila, ale málo. Kroky k nápravě jsou rozpačité a výhled zůstává nejistý jak byl.
Stav nouze ve školství omlouvá nouzové řešení
České školství, od mateřských škol až po školy střední, má obrovský problém - nemá dost učitelů. Je to důsledek dlouhodobého podfinancování, velmi nízkých platů a před pár lety slepě zavedených restrikcí na vstup do učitelské profese. Situace dospěla tak daleko, že ředitelé dnes již ani neřeší kvalitu učitelů, ale nedostatek učitelů jako takový bez ohledu na jejich odbornou aprobaci a kvalitu. Řešením na poslední chvíli má být novely zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, který by kromě jiného usnadnila vstup do učitelské profese lidem bez vysokoškolské pedagogické přípravy. Byl jsem dotázán redakcí Vzdělávací služby na to, co si o návrhu myslím. Poněkud jsem mé odpovědi rozvinul a zde jsou.
Co chybí českým univerzitám
Na velkou otázku z titulku se mě ptalo několik otázek z Hospodářských noviny, které dorazily od jejich redaktora Jana Richtera před svátky. Částí z mých odpovědí posléze prošpikoval nedávno zveřejněný článek na stejné téma. Zde si můžete přečíst mé kompletní odpovědi a na konci ještě malý bonus navíc.
Hranice osudu: cut-off skóre v přijímačkách
Asociace krajů, hejtmanů, přišla s nápadem zavést jednotnou minimální bodovou hranici pro přijetí žáka na střední školu, takzvané cut-off score. Je to pěkná, velmi pěkná hloupost, řeknu vám.
Lechtání vysokého školství vládním programem
Když mi novináři z Lidových novin položili otázku z podtitulku, začal jsem čtením vládního programového prohlášení. Jenže to je v tomto ohledu velmi stručné. Takže píši spíše o tom, co by vláda v oblasti vysokého školství dělat měla.
Nejsme kolonií Bruselu, ale Babiše. Za jeho střet zájmů brzo zaplatí celé Česko
Taková hezká holka, proč neukážete víc?
Evropa má Bidena ráda, ale bojí se na něj vsadit. Měla by americky zariskovat
Babiš hezky zpívá ptáčkovi Šlachtovi, když ho lapá. Ale společného nemají nic
Na horní palubě Titaniku jsme od waltzu přešli k rozpočtovému pogu
