Může člověk s bipolární poruchou mít hodnotný život?
Ano, může. Jsem jedním z těch šťastlivců. Není nás bohužel hodně, ale snad se blýská na lepší časy tím, že se o duševních onemocněních v Čechách více mluví a diskutuje. Nejzávažnější je na této klinické nemoci to, že zhruba 25 % lidí přemýšlí nad sebevraždou a 20 % z nich je doopravdy dokoná.
Banánové dítě vzkazuje do nebe Václavu Havlovi: Děkuju, že můžu!
Je čas se vrátit ke svým kořenům - akademikům. Udělám si doktorát na téma Banánové děti v ČR a ve Francii. Budu to psát česky, nebo anglicky. Pak si to SAMA přeložím do vietnamštiny a francouzštiny. Těš se, vykojený mozku.
Mí Třemošňáci mi rozumí - návrat k mým českým kořenům
V osmi letech jsem se ze dne na den odstěhovala z dvoumilionové Hanoje do třítisícové Třemošnice, malebného městečka v samotném srdci Železných hor. Jediná šikmooká cizinka, jediná žlutá mezi bělochy ve sněhu.
Smažený kapr hůlkami aneb mí čeští prarodiče Vydrovi
Lidé se mě často ptají, jestli v rodině slavíme české Vánoce. Ano, a to hned dvakrát. Vlastně třikrát.
Svět digitálních matek
„Dneska vypadá Izie fakt hrozně. Oči uplakané, boule na hlav od včerejší srážky se zdí, po celém hrudníku omáčka od boloňských špaget. Tohle bychom měly vyfotit a postnout na Facebook. Ať se to všude nehemží jen těmi dokonalými miminky jak z reklamy,“ povídám Eli u nás doma.
„To jo, ale aby na tebe neposlal někdo sociálku,“ zhatí mi nápad kamarádka.
Ochutnej Vietnam a jdi na WC
Poslední dobou nám tu řádí nebezpečný vir jménem vietnamská bistra. Když do nějaké zajdu, tak se mi v noci poštěstí a hodiny se tulím k porcelánovému bohu. S tímto vědomím jsem v září vyrazila i s roční dcerkou na akci Ochutnej Vietnam, který se konal v pražské Holešovické tržnici. A byla jsem fakt hodně mile překvapená.
Jak vidí Vietnamci Češky? Pihovaté a ve stáří málo udržované
Jet do Čech a „neochutnat“ Češku je jako jet do Itálie, aniž byste si dali pravou italskou pizzu. Tak nějak zní nepsané pravidlo pro každého Vietnamce v Čechách.
Krátké zamyšlení nad českými doktory a „moderními“ maminkami
Ubrečené mámy s nově narozeným miminkem v náručí odcházející z nemocnic s depresí, protože na ně byly v porodnici sestřičky hnusný. Nešťastné těhule, co musí jít na rizikový, protože je vystresuje neprofesionální gynekoložka.
Zoufalé manželky doma brečí, protože si nevědí rady, co s řvoucím kojencem, jehož trápí svědivá kůže. Nevyspalé maminky, co v noci k dítěti vstávají 30 krát, a přitom ani netuší, jak potomkovi pomoct.
Dear Mr. President, ta politická korektnost mě tady už fakt štve
Oficiálně nejsem rasistka, ale občas tak mluvím a píšu. Protože mám v hlavě spoustu předsudků a věřím zažitým stereotypům. Vím o tom, a proto se je snažím sama sobě bořit aspoň tím inkoustem a nekorektním humorem.
Moje kniha Banánové dítě
Jsem banánové dítě žijící v české džungli. A tolik se bojím, že bych na to mohla někdy zapomenout, že jsem musela napsat knihu.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
