Hledá se česká univerzita se zaměřením na změnu klimatu a socio-ekologickou transformaci
Vlastně jinak. Nehledá se univerzita, která by takový studijní obor nabízela. Již víme, že taková v Česku není. Hledá se však taková, která by o to měla zájem a chtěla se inspirovat v zahraničí. Studentek a studentů, kteří by takový obor chtěli studovat, je celá řada. Pro začátek mohou začít na univerzitě BOKU ve Vídni, kde se takový program rozjíždí od letošního podzimu a přihlášky ke studiu (které je navíc v angličtině) je možné podávat už nyní. Kdy se ale něco podobného rozhýbe i u nás?
V Bruselu se jedná o nerůstu, který by mohl být šancí pro lidstvo. Česká média mlčí.
V Bruselu se na půdě Evropského parlamentu právě odehrává konference Beyond Growth, kterou iniciovalo 20 europoslanců a europoslankyň. Jak píše Tadeáš Ždárský z organizace Na Zemi, který se konference právě účastní, „přes 2000 lidí, europoslanců a europoslankyň, popředních odborníků a odbornic včetně mnoha mladých lidí společně diskutují nutný a žádoucí přechod na post-růstový ekonomický model. Po reportech IPCC, či Evropské agentury životního prostředí se nerůst stává důležitou součástí nejen akademické diskuze, ale také národních, i evropských politických debat o cestách ven ze současných krizí.“
Je auto víc než člověk?
Auta jsou skutečně užitečný dopravní prostředek, bez kterého se celá řada lidí v současné době nemůže zcela obejít. Potíž je v tom, že aut je čím dál tím víc a zejména ve velých městech zabírají naprostou většinu veřejného prostoru. Na automobilovou dopravu přitom v Praze připadá jen asi 29 % cest. Na vině je mimo jiné to, že na jedno osobní auto, které váží necelou tunu a půl, a zabírá téměř 9 metrů čtverečních, v průměru připadá jen 1,3 řidiče. Oproti tomu MHD v Praze pravidelně využívá asi 49 % obyvatel, a údajně se v ní denně sveze asi milion lidí. Dalších 26 % obyvatel pak chodí pěšky a jen 1 % na kole. Cyklistů by přitom mohlo být mnohem víc, pokud by se nebáli jezdit ve městě opanovaném auty. Jak dlouho ještě budou tři čtvrtiny Pražanů tolerovat svou usurpaci těmi, kteří pro svou individuální přepravu potřebují prostor o velikosti zahradního domku, přestože v hlavním městě existují pro osobní přepravu mnohem lepší alternativy?
Rušit zahrádky v době války je jako sypat sůl do rány
V pražských Vysočanech mají divoké výstavbě padnout za oběť zahrádky v meandru Rokytky v těsném sousedství parku Zahrádky. Tento nesmyslný a barbarský krok jde proti logice všeho, co by se v Praze v dobách mnoha probíhajících krizí mělo dělat. Zahrádky jsou naprosto zásadní nejen jako adaptace na klimatickou krizi, prostor pro ochranu biodiverzity a místo pro odpočinek, relaxaci a společenský život. Významně také posilují potravinovou soběstačnost a schopnost samozásobitelství. V době zuřícího válečného konfliktu a prudce rostoucích cen potravin by rušení jakékoliv zahrádky nemělo nechat lhostejným nikoho z nás.
Jen autoritářské režimy berou občanům právo hájit příznivé životní prostředí. Je-li vláda skutečně demokratická, musí toto právo veřejnosti vrátit
V Česku se usídlila falešná představa, že občanské spolky jsou příčinou pomalé výstavby a drahého bydlení. Novela stavebního zákona, kterou teď Poslanecká sněmovna projednává, s právem občanů vyjadřovat se k novým stavbám nepočítá. Ceny nemovitosti ovšem ovlivňují především globální trhy, nikoliv pomalost jejich výstavby. Snaha deregulovat výstavbu je zbožným přáním některých politiků a byznysmenů umožnit rychlejší ukrajování dalších porcí české krajiny pro ocel a beton k uskladnění kapitálových nadhodnot zahraničních i tuzemských investorů. Ceny nemovitostí tím nejen nesníží, ale ještě přilijí olej do celosvětové environmentální krize a postaví další penězovody pro vysávání veřejných rozpočtů.
Zaslepení antikomunismem
Nikdy bych si nepomyslela, že kdy budu jako prezidentského kandidáta hájit generála a bývalého funkcionáře NATO. Nyní se však proti němu obrací část těch nejortodoxnějších českých antikomunistů, kterým se ze stejných důvodů nepozdává ani jeho protikandidát. Na rozdíl od nich se však domnívám, že podobně jako slovenský původ Andreje Babiše, ani komunistická minulost Petra Pavla není to, co by je mělo znepokojovat. Mnohem víc by se měli pozastavit nad vlastní zaslepeností dogmatem, kvůli kterému už ani nejsou schopní vidět rozdílnou lidskou zkušenost či rozlišovat mezi skutečnými hrozbami.
Příběhy z antropocénu: Na spálené planetě nebude ani líp, ani řád a klid.
Byla „krásná“ slunečná sobota. Venku až 9 stupňů Celsia. Co na tom, že je leden. V lehce apokalyptické atmosféře lednového dne ozářeného jarním sluncem s duchem filmu Melancholia proběhl druhý den prezidentských voleb. Klima opět nevyhrálo. Možná i proto, že o něm žádný z kandidátů otevřeně nemluvil. Ani Danuše Nerudová, přestože byla jasnou „klimatickou“ kandidátkou. Globální oteplování nejspíš nejlépe bude umět zastavit NATO, nebo Agrofert. Pravý opak je přitom pravdou. Ale kdo by to chtěl vědět?
Má ODS v plánu lepit rozpočet dalším znevýhodněním žen?
Dlouholetá kritika "nejdelší mateřské/rodičovské v Evropě", kvůli které v Česku zejména ženy čelí extrémnímu znevýhodnění na pracovním trhu a pak jsou za to trestány i následně v důchodovém věku, možná v kontextu současné neoliberální vlády přinese pravý opak toho, v co jsme doufali. Politické strany se v duchu svých zaslepených snah o vyrovnaný rozpočet a minimalizaci státu snaží lepit státní příjmy kde to jde, a tak je napadlo, že by do práce mohli poslat rodiče malých dětí. V době osekávání všeho státního však těžko čekat, že by spolu se zkrácenou rodičovskou "dovolenou" přišla také potřebná infrastruktura, která není dosatečná už nyní, a rodiny často volí delší dobu doma s dítětem právě kvůli jejím nedostačujícím kapacitám.
Totalitní praktiky Ústavu pro studium totalitních režimů
Ústav pro studium totalitních režimů v říjnu vyhodil šest žen, mezi nimi také špičkovou vědkyní, historičkou Muriel Blaive, která zde pracovala od roku 2014 a měla excelentní vědecké výsledky. Povaha celé kontroverzní akce však vypovídá spíše o tom, že se vedení ÚSTRu chtělo zbavit nepohodlné kolegyně, jejíž vědecky hodnotná činnost odhalovala a zároveň i rozkrývala neschopnost a vědeckou irelevantnost ÚSTRu, včetně jeho hluboce zakořeněné misogynie a zastydlého antikomunismu.
ODS na Praze 8 tvoří falešné profily, TOP 09 slibuje věci, které ve skutečnosti nechce
Jste-li člověk, který myšlenkově nezamrzl v 20. století, pak není pochyb, že Praha 8 má jedno z nejhorších vedení, jaké si jen můžete ve své městské části přát. Asociální a auta milující vládu vlastenců a neoliberálů, kteří by z Prahy 8 nejraději udělali malý policejní stát plný aut, kde se buzeruje za pár gramů marihuany v kapse, a kde se participativní rozpočty pro občany utrácí za běžné výdaje. A znovu se ukazuje, že např. ODS či lidé s ní spojení se neštítí ani falešných a klamavých stránek na sociálních sítích, které mají zdiskreditovat opozici a konkurenci.