Změny klimatu ze 40 % způsobuje průmyslový agro-potravinářský byznys
Je opravdu zajímavé, kolik toho o změně klimatu a dalších ekologických problémech v Česku nevíme. Lidé u nás často věří, že problém lze vyřešit lepší recyklací, zatímco klimatičtí aktivisté volají především po opuštění fosilního průmyslu, zejména pak ukončení těžby a spalování uhlí. Potravinové hnutí je v Česku poměrně malé a málo slyšitelné. Soustředí se hlavně na budování alternativních potravinových systémů a málo se nahlas pouští do kritiky dominantních a státem podporovaných aktérů na trhu. Výsledkem je to, že nám vadí Babiš a jeho řepka, něco málo tušíme o uhlíkové stopě hovězího burgeru, ale o tom, jaký má korporátní potravinářství a zemědělství podíl na celé krizi planetárních systémů laici obvykle neví skoro nic.
Nechť je rok 2024 rokem usmíření, hojení a obnovy
Dneska budu pověrčivá. Na pořekadlo „jak na Nový rok, tak po celý rok“, jsem nikdy moc nedala, ale dnes udělám výjimku. Po extrémně náročném roce, a obzvláště jeho závěru, který navíc v mém případě vyústil v několik viróz, třetí setkání s covidem a celkové vyčerpání organismu, není nic, co bych potřebovala více, než pozitivní vizi, k níž by se dalo upnout. Den jsem zahájila jógou (to dělám denně, ale dnes je to obzvláště důležité), ptáčkům nasypala slunečnici, zahrála si se synem karty, vyrazila na procházku se psem. Odpoledne plánuju malovat. A ještě předtím stihnout tenhle novoroční článek, kterým doufám prolomím již několik měsíců trvající blok v psaní.
Boomerskou přednáškou obhajující kapitalismus jako nejlepší systém pro ochranu klimatu Tomáš Sedláček studující neoblbnul
V Česku všeobecně rozšířená představa, že k pochopení lidské společnosti stačí selský rozum, vezme za své jakmile se do hry dostanou globální souvislosti. Přinejmenším překvapivé však je, když jejich neznalost dává na odiv člověk jako Tomáš Sedláček, známý ekonom a filosof s poměrně širokou paletou veřejného působení a dosahu. Ten na páteční konferenci Metropolitní univerzity věnované klimatické politice střední Evropy evidentně neodhadl publikum, když převážně studentskému posluchačstvu naservíroval příspěvek jak vystřižený z české desinfo scény o škodlivosti komunismu a výhodnosti kapitalismu pro klima, kterým pravděpodobně jindy oblažuje přednášky určené pro boomery.
Hledá se česká univerzita se zaměřením na změnu klimatu a socio-ekologickou transformaci
Vlastně jinak. Nehledá se univerzita, která by takový studijní obor nabízela. Již víme, že taková v Česku není. Hledá se však taková, která by o to měla zájem a chtěla se inspirovat v zahraničí. Studentek a studentů, kteří by takový obor chtěli studovat, je celá řada. Pro začátek mohou začít na univerzitě BOKU ve Vídni, kde se takový program rozjíždí od letošního podzimu a přihlášky ke studiu (které je navíc v angličtině) je možné podávat už nyní. Kdy se ale něco podobného rozhýbe i u nás?
V Bruselu se jedná o nerůstu, který by mohl být šancí pro lidstvo. Česká média mlčí.
V Bruselu se na půdě Evropského parlamentu právě odehrává konference Beyond Growth, kterou iniciovalo 20 europoslanců a europoslankyň. Jak píše Tadeáš Ždárský z organizace Na Zemi, který se konference právě účastní, „přes 2000 lidí, europoslanců a europoslankyň, popředních odborníků a odbornic včetně mnoha mladých lidí společně diskutují nutný a žádoucí přechod na post-růstový ekonomický model. Po reportech IPCC, či Evropské agentury životního prostředí se nerůst stává důležitou součástí nejen akademické diskuze, ale také národních, i evropských politických debat o cestách ven ze současných krizí.“
Je auto víc než člověk?
Auta jsou skutečně užitečný dopravní prostředek, bez kterého se celá řada lidí v současné době nemůže zcela obejít. Potíž je v tom, že aut je čím dál tím víc a zejména ve velých městech zabírají naprostou většinu veřejného prostoru. Na automobilovou dopravu přitom v Praze připadá jen asi 29 % cest. Na vině je mimo jiné to, že na jedno osobní auto, které váží necelou tunu a půl, a zabírá téměř 9 metrů čtverečních, v průměru připadá jen 1,3 řidiče. Oproti tomu MHD v Praze pravidelně využívá asi 49 % obyvatel, a údajně se v ní denně sveze asi milion lidí. Dalších 26 % obyvatel pak chodí pěšky a jen 1 % na kole. Cyklistů by přitom mohlo být mnohem víc, pokud by se nebáli jezdit ve městě opanovaném auty. Jak dlouho ještě budou tři čtvrtiny Pražanů tolerovat svou usurpaci těmi, kteří pro svou individuální přepravu potřebují prostor o velikosti zahradního domku, přestože v hlavním městě existují pro osobní přepravu mnohem lepší alternativy?
Rušit zahrádky v době války je jako sypat sůl do rány
V pražských Vysočanech mají divoké výstavbě padnout za oběť zahrádky v meandru Rokytky v těsném sousedství parku Zahrádky. Tento nesmyslný a barbarský krok jde proti logice všeho, co by se v Praze v dobách mnoha probíhajících krizí mělo dělat. Zahrádky jsou naprosto zásadní nejen jako adaptace na klimatickou krizi, prostor pro ochranu biodiverzity a místo pro odpočinek, relaxaci a společenský život. Významně také posilují potravinovou soběstačnost a schopnost samozásobitelství. V době zuřícího válečného konfliktu a prudce rostoucích cen potravin by rušení jakékoliv zahrádky nemělo nechat lhostejným nikoho z nás.
Jen autoritářské režimy berou občanům právo hájit příznivé životní prostředí. Je-li vláda skutečně demokratická, musí toto právo veřejnosti vrátit
V Česku se usídlila falešná představa, že občanské spolky jsou příčinou pomalé výstavby a drahého bydlení. Novela stavebního zákona, kterou teď Poslanecká sněmovna projednává, s právem občanů vyjadřovat se k novým stavbám nepočítá. Ceny nemovitosti ovšem ovlivňují především globální trhy, nikoliv pomalost jejich výstavby. Snaha deregulovat výstavbu je zbožným přáním některých politiků a byznysmenů umožnit rychlejší ukrajování dalších porcí české krajiny pro ocel a beton k uskladnění kapitálových nadhodnot zahraničních i tuzemských investorů. Ceny nemovitostí tím nejen nesníží, ale ještě přilijí olej do celosvětové environmentální krize a postaví další penězovody pro vysávání veřejných rozpočtů.
Zaslepení antikomunismem
Nikdy bych si nepomyslela, že kdy budu jako prezidentského kandidáta hájit generála a bývalého funkcionáře NATO. Nyní se však proti němu obrací část těch nejortodoxnějších českých antikomunistů, kterým se ze stejných důvodů nepozdává ani jeho protikandidát. Na rozdíl od nich se však domnívám, že podobně jako slovenský původ Andreje Babiše, ani komunistická minulost Petra Pavla není to, co by je mělo znepokojovat. Mnohem víc by se měli pozastavit nad vlastní zaslepeností dogmatem, kvůli kterému už ani nejsou schopní vidět rozdílnou lidskou zkušenost či rozlišovat mezi skutečnými hrozbami.
Příběhy z antropocénu: Na spálené planetě nebude ani líp, ani řád a klid.
Byla „krásná“ slunečná sobota. Venku až 9 stupňů Celsia. Co na tom, že je leden. V lehce apokalyptické atmosféře lednového dne ozářeného jarním sluncem s duchem filmu Melancholia proběhl druhý den prezidentských voleb. Klima opět nevyhrálo. Možná i proto, že o něm žádný z kandidátů otevřeně nemluvil. Ani Danuše Nerudová, přestože byla jasnou „klimatickou“ kandidátkou. Globální oteplování nejspíš nejlépe bude umět zastavit NATO, nebo Agrofert. Pravý opak je přitom pravdou. Ale kdo by to chtěl vědět?
Zkusme se shodnout: Ukrajinci nejsou zlo, ale šance, abychom se stali lepšími lidmi
Deník dobrovolníka: Když Vampír útočí...
Neschopní komunální politici zaviní krizi v přijímačkách i v příštích letech
Po stopách salašské tragédie, která zůstává zahalena tajemstvím
Co se děje, když ve Spojeném království přijdou vedra
