Praha proti chodcům
Před pár dny jsem byl ve Vídni a měl jsem pocit, že jsem se ocitl v jiném světě. Minimálně co do schopnosti organizovat různé elektrické samohyby. Vídeň je bezesporu turisticky stejně atraktivní město jako Praha, nicméně pohyb a zejména odkládání elektrokoloběžek či elektrokol zvládá výrazně lépe. Netuším, jaká skutečnost brání představitelům města úspěšně řešit poházené elektrokoloběžky na chodnících, případně zabránit partičkám obvykle cizojazyčných návštěvníků ohrožovat občany Prahy divokou jízdou po chodnících. Nebo je moje „přecitlivělost“ dána jen tím, že na rozdíl od některých zastupitelů, kteří v Praze žijí jen pár let, jsem se v tomto městě narodil a mám k němu osobnější vztah, než pouze byznysově politický?
Kdyby tak Miloš Zeman raději mlčel...
Ke zvýšené tvůrčí aktivitě na blogu mě vybudily výroky Miloše Zemana pro CNN Prima News, které jsem si přečetl na idnes.cz, bulvárním to portálu ze svěřenského fondu „generátoru náhodně zvolených slov“ a milovníka češtiny, Andreje Babiše. Jak prostupující spojení. Již samotný dezolátní titulek článku „Kdo dokáže znásilnit, dokáže i bojovat, odsoudil Zeman Ukrajince přítomné v ČR“ chápavému čtenáři naznačuje, jak je na tom server s nestranností a vyvážeností.
Vzpomínka na jeden soud v roce 1989
V poslední době se ze všech stran přetřásá otázka, zda by měl prezident jmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem. K této otázce předložím jednu osobní vzpomínku, která z mého pohledu nejlépe ilustruje fungování justice v pozdním období normalizační perestrojky.
Česká (a trochu i slovenská) bída v Benátkách
Před pár dny jsem se zastavil v Benátkách, abych navštívil světoznámé bienále, které je nejdůležitější prezentací výtvarného (chcete-li moderně „vizuálního“) umění a architektury. Výtvarné bienále se každoročně střídá s architektonickým a letos padla řada právě na architekturu. Kdo by se těšil na důstojnou prezentaci české kultury ve světovém kontextu, narazí na fňukání a prázdnotu.
Historické bloudění šéfa pražského ANO v oboře Hvězda
Ondřej Prokop, předseda pražského hnutí ANO, se na svých stránkách představuje jako „Manžel, táta, politik i podnikatel. Hlavně ale obyčejný kluk z Jižňáku, který měl vždy velké sny.“ Ale i obyčejný kluk, který má potřebu se veřejně prezentovat, by měl znát historii vlastní země. Jinak se snadno dopustí výroku, který lze označit za nehorázný.
Čestná Soňa Červená
Měl jsem to štěstí před léty poznat Soňu Červenou, a to v situaci ne právě veselé. Obrátila se na mě poté, co zjistila, že je evidována v materiálech bývalé Státní bezpečnosti, jako „tajný spolupracovník“, neboli agent. Logicky se jí tato skutečnost velice dotkla. Přiznávám, že taková zastoupení nemám rád, advokát se musí ponořit do hlubin starých estébáckých spisů plných hnusu, lži a utrpení. A nelze odhadovat, co se o klientovi dozví. Ale byl jsem aristokratickým vystupováním a překrásnou češtinou Soni Červené natolik uchvácen, že jsem v jakémsi omámení případ převzal.
Mornštajnová versus Toy Box: totální zmatení pojmů
Studentům na AMU s nadsázkou říkám, že na svůj životní příběh nemůže mít nikdo copyright. Tato proklamace se zrcadlí v současném sporu dvou autorek, úspěšné spisovatelky Aleny Mornštajnové a neméně úspěšné výtvarnice Toy Box.
Nechte Marka Bendu v klidu sedět v parlamentu
Z ODS zazněl nečekaný návrh, že by jedno z uvolněných míst na Ústavním soudu mohl obsadit nejdéle sloužící člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Marek Benda. Nevím, kterou jasnou hlavu tato skutečně smělá myšlenka napadla, ale v každém případě nebyla příliš šťastná. Můžeme si o Marku Bendovi myslet, co chceme, ale tak přísnou kritiku, která by se při projednávání jeho kandidatury bezesporu strhla, mu nepřeji.
Objektivní přešlap České televize a Respektu
Vždy mne u srdce zabolí, když má oblíbená média udělají nějakou trapnou botu. Sleduji pravidelně zpravodajské a publicistické pořady České televize a najmě Události a ČT24 beru jako jeden z většinově spolehlivých zdrojů informací. Zajímají mne i Reportéři ČT a 168, pro zpracování kritických příspěvků a neotřelých témat. A snad od samého počátku časopisu RESPEKT jsem jeho pravidelným čtenářem a odběratelem. Ale občas se i moji favorité střelí do nohy.
Dotčená senátorka
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová se cítí být dotčena příspěvkem ministra zdravotnictví Vlastimila Válka na sociální síti Twitter, který její jméno nelichotivě doplnil na Jana „Dezinfo“ Hamplová. Takto kreativně se ministr vymezil vůči jejím zavádějícím názorům na nedostatek léků, jenž dala do souvislosti s očkováním proti covidu. Senátorka vyzvala ministra, aby se jí za takto vyšperkované jméno omluvil. Ponechávám stranou podrobnosti této lehké a ve výsledku bezvýznamné přestřelky. Důležitější je, zda by paní senátorka měla šanci na soudní ochranu, pokud by se ministr omluvit odmítl. Dle mého názoru by neměla naději na úspěch.
Šéf BIS Koudelka sílu dezinformací nepodceňuje. Vláda ano
Jsou Piráti směšní, když nechtějí Blažka? Ne. Mluví za část voličů pětikoalice
Poznáte autora a jeho dílo podle první věty a nápovědy?
Fridays for Future a Poslední generace bojují za náš život, za budoucnost
Rajchl Václavák nezaplnil, neplní sliby, vyhasíná. Stádečko mu nejspíš přetáhne Babiš
