Babišovi k premiérství nepomáhá ANO, ale hlavně Bělobrádek, Fiala a Zaorálek

11. 07. 2017 | 21:47
Přečteno 15152 krát
Čtvrt roku před volbami tu máme jen dvě jistoty. Tou první je, že hnutí ANO je zcela nedostižně v průzkumech kolem 30 procent podpory. A tou druhou, že všechny ostatní relevantní strany prý chtějí právě ANO a jejího předsedu Andreje Babiše v mocenském vzestupu zastavit, případně mít možnost ho notně korigovat v příští vládě.

Tato rétorika se však rozchází s praktickým chováním partají a někdy to až vypadá, že všichni konkurenti ANO důvěrně spolupracují na tom, aby Babiš měl co možná nejumetenější cestičku k premiérství a získal snadno pro svou vládu důvěru ve sněmovně.

Podle posledního průzkumu agentury STEM by nyní získal 89 poslaneckých mandátů, tedy o 12 méně, než stačí na jednobarevnou vládu (minulý měsíc to bylo dokonce 92 mandátů). Další nejsilnější strana jsou až komunisté s 35 poslanci. Kdyby byly volby nyní, Babiš by měl velmi komfortní pozici, jak sestavit vládu pouze s jedním slabým partnerem či by se dokonce mohl pokusit o jednobarevnou vládu ANO s tichou podporou extrémních sil.

Ale to, zdá se, konkurentům Babiše, stále nestačí. Snaží se svým rizikovým chováním docílit ještě lepší výchozí pozice ANO.
Je přitom celkem neuvěřitelné, že po třech a půl letech celkem setrvalého varování před autoritářstvím Babiše ve veřejném prostoru najednou nikomu toto rizikové chování Babišovy konkurence příliš nevadí.

Nebezpečný risk lidovců

Pokud bychom seřadili Babišovy oponenty dle rizikovosti chování, tak nepochybně je nyní na špici volební koalice lidovců a Starostů.
Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Starostové a nezávislí Petra Gazdíka odvedli opravdu dobrou práci, ovšem před minulými sněmovními volbami. Přestože se od jara neustále v médiích mluví o volební dvojkoalici lidovců a Starostů, podle aktuálního průzkumu STEM chce 1,4 procenta dotazovaných hlasovat pro už půl roku rozvedené manželství TOP 09 a Starostů. Novou koalici s lidovci naopak uvedlo jen 0,5 procenta dotázaných.
To je docela majstrštyk: čtvrt roku před volbami jdete do boje ve dvojkoalici, která potřebuje překonat desetiprocentní laťku, volí vás procento lidí a obdobný počet dotazovaných si myslí, že kandidujete s někým úplně jiným.

K tomu se přidávají lidovci, kteří nejsou schopni razantně zvýšit svojí popularitu. Některé výzkumné agentury už zkoumají popularitu koalice jako celku a i ty ukazují, že společný postup příliš nových voličů nepřitáhl.
Nejde přitom ani tak o to, zda dvojkoalice je těsně nad 10 procenty popularity či těsně pod nimi, ale zda dlouhodobě posiluje a je pohodlně nad kritickou hranicí. A to není. Regionální podpora Starostů se zjevně ne a ne přetavit ve sněmovní podporu pro nový projekt.

Místo aby se sčítaly plusy spolupráce, tak se sčítají spíše mínusy. Lidovečtí voliči koalici nijak nadšeně nepřijali a Starostové nepřinesli očekávané nové hlasy.
Je s podivem, že po všem tom letitém varování před Babišovou vůlí k moci, nikomu příliš tato sebevražedná mise lidovců nevadí. Naopak se můžeme dočíst, jak nejkonzervativnější strana současné sněmovny se stane útočištěm mladých liberálů. Případně že vše vylepší horká fáze kampaně, což je vskutku babišovský přístup – nač mít jistotu dlouhodobé podpory, když vše zvládne vypjatý marketing měsíc před volbami.

Velmi nelidovecký hazard lidovců by nebyl problémem, kdyby se chystali odejít ze sněmovny jako v roce 2010. Tehdy jejich propadlé hlasy přinesly mandáty jak ODS, tak třeba ČSSD. Ale nyní tu jen jedna velká strana ANO a právě před její mocí dvojkoalice tolik varuje. V té chvíli na riskování opravdu není příhodný čas.
Řešení je přitom snadné – nechat kandidátky tak, jak jsou, a jen změnit volební dvojkoalici na klasickou kandidátku lidovců s podporou Starostů, které stačí pět procent hlasů. Jistě, chyba se nepřiznává snadno, ale paradoxně to může přinést nakonec i více hlasů (třeba i výrazně nad 10 procenty), než to současné tápání příznivců, kteří se bojí, že jejich hlas propadne a přepočítá se na mandáty Babiše či komunistů.

Pravici chybí Dzurinda

Andrej Babiš musí mít radost i ze svých dalších kritiků. V ODS je to poměrně složité archeologické pátrání, pokud člověk chce zjistit, jaký je vztah strany k ANO. Předseda Petr Fiala sice nedávno prohlásil, že do vlády s Babišem nikdy nepůjde. Ze strany, která byla dlouho odstavená od moci, ale zní i jiné hlasy. Například Václava Klause mladšího, který by v případě zisku 15 procent hlasů s ANO klidně vládl.

Ale důvěřujme tedy předsedovi Fialovi. Pokud opravdu ODS do vlády s Babišem nechce, měla by přeci nabídnout voliči i nějakou reálnou povolební alternativu. A ta tu není nebo s ní strana nechce ven. Jedinou možností, jak vyautovat Babiše z povolební hry, je přitom široká koalice proti ANO.
V té chvíli by ale Fiala musel mít odvahu vyhlásit, že se chce stát tuzemským Mikulášem Dzurindou, který v roce 1998 na Slovensku také dokázal spojit nesourodou koalici všemožných trpaslíků obávající se autoritářské vlády. K tomu se ale Fiala zjevně nemá.

Ukazuje se, že je opravu velká škoda té promarněné šance, kdy se strany napravo od středu minulý podzim oťukávaly k případné spolupráci. Miroslav Kalousek opuštěný Starosty a klesající se svou TOP 09 k pěti procentům o to velmi stál, ale partnery nenašel. Pro lidovce je Kalousek zosobněný ďábel a ODS se těšila ze svého pomalého, ale setrvalého posilování.

Nyní už je samozřejmě pozdě. ODS a TOP 09 se celkem předpokládatelně štíply na evropské otázce, aby se před voliči alespoň nějak odlišily. ODS, která tu prosadila Lisabonskou smlouvu, si hraje na tvrdé euroskeptiky. A proti ní je za eurooptimisty Kalousek, který výrazně pomohl udržet extrémního euroskeptika Václava Klause na Hradě i po roce 2008 a TOP 09 v Evropském parlamentu reprezentuje Jiří Pospíšil původem z ODS, který nechce euro.
Přitom ty dvě strany by v případné dvojkoalici asi zvládly to, o co se pokouší lidovci a Starostové, ale jsou na to příliš slabí. I kdyby spojenectví odradilo některé příznivce, stále by byli tak silní, že v našem volebním systému s d'Hondtovou metodou přepočtu odevzdaných hlasů by získaly více mandátů než samostatným postupem.

I kdyby se potom ustavily samostatné poslanecké kluby s rozličným postojem k Evropě, dosáhly by svého: výrazně by Babišovi ztížily možnost se stát hegemonem.

Imploze sociální demokracie

Zatímco na sebedestrukci lidovců či pravice se Babiš jistě dívá se zalíbením, z úpadku ČSSD má asi trochu smíšené pocity. Samozřejmě že ho těší, že po třech letech dýchání na záda ČSSD zcela odpadla. Ale jedním z pravděpodobných scénářů po volbách mělo být pokračování spolupráce ANO-ČSSD, jen v opačném gardu. Což je čím dál více nejisté.

Sociální demokraté od květnové vládní krize mizí před očima. Vyměnili sice volebního lídra – poněkud robotický projev nahradily chaotické výkřiky bez podmětu a přísudku. Ale sociální demokraté už se ani nejsou schopni shodnout, zda vypuzení Babiše z vlády byl úspěch. Ministryně Michaela Marksová již Babišova odchodu veřejně lituje. Přitom musí dobře vědět, že ČSSD každým střetem s Babišem oslabovala a nebylo prostě jiné možnosti, než vládu s oranžovým premiérem zbavit předsedy ANO.

Pokud ČSSD začne rozmělňovat i vypuzení ještě nedávno zdánlivě nedotknutelného Babiše z vlády, nikdy se zpět ke ztracené podpoře nenavrátí a nechá poprvé od Listopadu komunisty, aby se stali lídry levice. Což by byla tedy dvojnásobná prohra. Pro sociální demokraty i pro republiku.


Babiš: nejsilnější premiér od roku 1989?


Možná je ale v tom všem nějaká skrytá sofistikovaná strategie: Andrej Babiš je přeci vždy nejlepší, když má silného soupeře, na kterého může všemi dostupnými prostředky útočit. Nyní žádného silného oponenta nemá. Není tu nikdo dost sebevědomý, kdo by stoupal ke 20 procentům podpory a veřejně říkal, že to on chce být premiérem příští nebabišovské široké koalice, případně nabízel volební pakty, které by ubraly Babišovi šanci se dopočítat sta vlastních poslanců. Babiš tak nemá moc proti komu bojovat, koho vinit z toho, že mu ošklivě ubližuje.

Ale ona v tom nejspíše žádná strategie není. Jen se tak nešťastně zkombinovalo mezi politickými protivníky ANO přeceňování a nedoceňovaní vlastních možností, že výsledkem je pro Babiše přímá cesta k jednomu z nejsilnějších premiérských mandátů po roce 1989.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy