Tak dlouho jsme rozjížděli vlak referend, až se opravdu rozjel a naskočil do něj Okamura

13. 02. 2018 | 17:26
Přečteno 9432 krát
Média přetékají tragickými scénáři czexitu, tedy následky úspěšného referenda o vystoupení z Evropské unie. Že by se něco takového stalo skutkem, je však velmi nepravděpodobné. I kdyby se podařilo sehnat ústavní většinu ve sněmovně pro zákon o obecném referendu, kterým by se dalo hlasovat i o vystoupení z EU či NATO, je tu Senát. A tam si hlavní verbíři přímé demokracie vedou bídně – ANO šest senátorů, komunisté jednoho, okamurovci žádného. K ústavní většině by jim nepomohl ani výtečný výsledek v podzimních volbách do třetiny Senátu.

Tolik k czexitu (mnohem více než strašení „tvrdým exitem“ bychom se měli věnovat následkům již vykonaného „měkkého exitu“, tedy naprostého nezájmu o unijní politiku).

Že referenda podle Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa v Česku neprojdou, ale neznamená, že se v tomto volebním období nedočkáme posílení přímé demokracie. Tak dlouho jsme v Česku roztlačovali vlak referend a pak na poslední chvíli před něj házeli zarážku, že nikoho asi nepřekvapí, že se vlak nakonec opravdu rozjel. A na stupátku najednou spokojeně přihlíží Tomio Okamura.

Kdo si myslí, že po všem tom vzývání přímé demokracie, je nyní možné narychlo po brexitu převychovat Čechy na bezvýhradné advokáty zastupitelské demokracie, tak se plete.

Realistické je honem naskočit do rozjetého vlaku, odstrčit od řízení extrémisty a snažit se vybrat sešup bez vykolejení s nějakým přijatelným posílením přímé demokracie, aniž bychom tím zásadně ohrozili zastupitelskou demokracii.

Včera referendum dobré, dnes špatné

Není nepodstatné zmínit, jak ono české nadšení přímou demokracií vznikalo. Mohli bychom začínat už u prvního polistopadového návrhu na celostátní referendum,což byl návrh Václava Havla. Doba byla bouřlivá, ale nikoho nenapadalo jako nyní tvrdit, že lidé jsou hloupí – Havel se tehdy nebránil ani hlasování o zásadních otázkách či o návrzích zákona.

Že přímá demokracie je nezbytný komponent ústavního řádu, přešlo i do samostatné České republiky. Není pravda, že přímou demokracii v ústavě nemáme a potřebujeme k tomu proto nový zákon o obecném referendu. Článek dvě ústavy jasně říká, že si i ad hoc referendem můžeme hlasovat celkem o čemkoliv.

Jiná věc je ovšem politická realita. Ad hoc referendum jsme využili jen při vstupu do EU. O to urputněji jsme se však věnovali debatě, že zákon o obecném referendu je už za rohem.

Dlouhé roky v Česku patřilo k dobrému bontonu přísahat na obecné referendum a podporovat prvky přímé demokracie. Nikdo se ovšem příliš nestaral o konkrétní parametry ústavního zákona, kvóra a podobné „detaily“ (podobné to bylo s přímou volbou prezidenta). Zdálo se, že se stačí zasazovat za princip, aby lid měl možnost se přímo vyjádřit.

Smrt z vyděšení z Okamury

Od 90. let o přímé demokracii básnila nejprve levice, na přelomu století se přidali i centristé a vypadalo to, že zákon o obecném referendu je na dosah. Premiér Vladimír Špidla si tehdy nemyslel, že lidé jsou hloupí, naopak prohlašoval, že „naši občané jsou dostatečně vyspělí a informovaní a mají na zákon o obecném referendu právo“. Osamoceně proti vystupoval jen Václav Klaus a jeho ODS: „Paušální referendum jsme vždy odmítali a považujeme ho za nerozumné i teď.“ Vypadal zpátečnicky, pro mnohé div ne jako nepřítel lidu.

Tehdejší návrh zákona nakonec padl, ale vznikaly nové, prakticky každá vláda od té doby nějakou normu o obecném referendu navrhovala. A žádný nebyl nakonec přijat.
Jestli dobře počítám, aktuálně poslanci debatují nad parametry dvacátého třetího pokusu o obecném referendum.

Jenže situace je najednou docela jiná. Vedle sebe se postaví Tomio Okamura, Vojtěch Filip a Helena Válková z ANO, vyhlásí svůj nijak nový požadavek na radikální posílení přímé demokracie a víra městských liberálů ve „vyspělého a informovaného občana“ je najednou ta tam. A Klaus ve srovnání se současným odporem k přímé demokracii vypadá najednou jako ještě celkem umírněný konzervativec.

Ne, za současné vyšokování z případného czexitu v referendu nemůže jen Okamura. Za to si můžeme sami, protože tak dlouho jsme tu oznamovali, že obecné referendum je už na dosah, ale bylo to vždy čekání na Godota, až se to extrémisté rozhodli vzít do vlastních rukou. Tím, že se nyní staneme klausovštější než Klaus, si mnoho nepomůžeme. Czexit sice nebude, ale nedomyšlené obecné referendum, které bude dělat více škody, než užitku, skutečně hrozí.

Nečasovo referendum by nevadilo

Kdo dnes tvrdí, že zákon o obecném referendu na celostátní úrovni je nutné zarazit, protože lidé po brexitu a pod palbou dezinformací nevědí, o čem hlasují (občas jde o ty samé hlasy, které ještě před pár lety adorovaly onoho „vyspělého a informovaného občana“), nechápe ovšem, kam situace v Česku dospěla.

Od přelomu století si už příliš mnoho stran do volebních programů dalo prosazení obecného referenda a o blahodárných účincích přímé demokracie bylo napsáno příliš mnoho oslavných článků.

Že obecnému referendu se dá už jen těžko uniknout, dokázala konec konců i vláda Petra Nečase v roce 2012. Ač vedena konzervativní ODS, která v tradici Klause referenda naprosto odmítala, kývla tehdy z donucení Věcem veřejným právě na obecné referendum. To ale bylo hodně přísné a s pojistkami: plebiscit by musel schválit ještě parlament, tedy sněmovna i Senát.

Ani tehdejší návrh ale neprošel, mnohým dnešním kritikům přímé demokracie byl tehdy návrh málo, chtěli více moci lidu. Škoda. Kdybychom ho tehdy schválili, nikdo by se czexitu nemusel obávat a touze po přímé demokracii by bylo učiněno zadost.

Poslední promarněná šance za Sobotky

Pravděpodobně poslední možností, jak se propracovat k zákonu o obecném referendu na přijatelném půdorysu, byla ta za vlády Bohuslava Sobotky.

Podle normy návrh na referendum mohl podat každý občan nad 18 let, podpoří-li ho petice podepsaná nejméně 250 000 občany nad 18 let. Rozhodnutí by bylo přijato, pokud by nadpoloviční většina hlasujících a současně nejméně 25 procent všech občanů oprávněných hlasovat odpovědělo na otázku položenou v referendu. A vláda by se musela referendem řídit. Nesmělo by se však hlasovat o základních právech a svobodách, státním rozpočtu a správě daní, porušení závazků mezinárodního práva, ustanovování osob a odvolávání z funkcí, ani o individuálních právech.

I tato norma však spadla pod stůl. A stalo se tak to, co se muselo stát.
Tak dlouho vybičovávaná poptávka po obecném referendu, které ovšem nikdy (kromě výjimky v roce 2003) neproběhlo ani ad hoc, způsobila, že dnes ve sněmovně máme v drtivé většině příznivce obecného referenda – nejen extrémisty, ale i v různé míře ANO, Piráty, ČSSD či lidovce.

V této chvíli tahat za záchranou brzdu je už dost pozdě. Byť třeba lidovci se na poslední chvíli pokouší do soukolí rozjetého vlaku sypat písek tím, že platné referendum by mohlo být jen při poloviční účasti oprávněných voličů. Tak to mají třeba na Slovensku a celý institut je tak v reálu zcela nefunkční. Vysoké kvórum Slováci zvládli jen v roce 2003 při vstupu do EU, jinak je to marný pokus za marným pokusem.

Jak upustit papiňák přímé demokracie

Situace je vážná, ale nedělejme ji beznadějnou. Stát se najednou Klausem, který plebiscit odmítá, není už dost dobře možné. Základem je, aby parametry zákona nedohadovali pánové Okamura a Filip, ale ANO s ČSSD, Piráty či lidovci.

Nabízejí se dvě cesty, jak z toho ven:

1. Podkladem k jednání o zákoně o obecném referendu může být třeba ten z pera minulé vlády a v něm se dají zpřísnit oblastí, o kterých se hlasovat nesmí.

2. Také se ale můžeme shodnout, že žádný nový zákon o obecném referendu nepotřebujeme, pokud ventil přímé demokracie upustíme nějakým konstruktivním ad hoc referendem, třeba při podzimních komunálních a senátních volbách. Příklad: Babiš se kasá, že přijde s opravdu odvážnou důchodovou reformou. Tak ať už ji do detailu představí a parlament mu jistě schválí ad hoc referendum, aby si na podzim mohl říct o lidový souhlas, protože pokud to myslí opravdu vážně, zásadní reforma bude opravdu velký zásah do života této republiky.

Zásadní je ale debatu o referendech nenechávat na triu ANO, SPD, KSČM (s podporou Pirátů) a nedoufat jen v to, že Senát vše zarazí. Není dost dobře možné dvacet let vynášet prvky přímé demokracie do nebe a pak se najednou stát novodobým Klausem, který přísahá na zastupitelskou demokracii.

Na to už se vlak rozjel příliš rychle...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy