Andrej Babiš tak mocně vítězí v Evropě, až z toho brzo chytneme obnovení hranic s Německem

02. 07. 2018 | 01:59
Přečteno 15398 krát
Premiérovi Andreji Babišovi se podařilo v Česku prodat příběh, jak svým usilovným odporem na summitu EU spolu s kolegy z Polska, Slovenska a Maďarska sprovodil jednou pro vždy migrační kvóty ze světa. Na Twitteru tento dojem podtrhl fotkou premiérů V4 a dovětkem „Jsme jeden tým a včera jsme vyhráli“.

Tento diplomatický nevkus nemůže být dál od reality. Na summit sice jely některé státy s verbální obhajobou kvót (například Italové, kteří také spustili na summitu celonoční urputné jednání), ale všichni diplomaté už měsíce věděli, že kvóty jsou mrtvý projekt. Dokonce už ani nebylo jisté, zda by kvóty při dalším hlasování na sílu získaly kvalifikovanou většinu. Že tudy cesta nevede, již před časem také prohlásila sama kancléřka Angela Merkelová před spolustraníky, kterou pak citovala média: „Kvóty jsou mrtvé.“

Cílem Visegrádu tedy nemělo být si jen na summitu nechat orazítkovat úmrtí kvót, ale vymyslet a podpořit nový konsenzus, který by nadále nerozděloval Evropu. A to z důvodu solidárních, ale i ryze sobeckých. Pokud nepřijdeme s pozitivní agendou, která bude mít šanci se na čas stát trvalým unijním konsenzem, pak se opět dostaneme jen do sevření ze strachu, co větší státy po své vlastní ose vymyslí.

Ale to Visegrád se zpupnou hrdostí přesně udělal. Cíle summitu jsou příliš vágní (to celkem otevřeně řekl i předseda Evropské rady Donald Tusk), do Německa kancléřka Angela Merkelová nepřivezla dostatečně silné evropské řešení a propukla tam tak otevřená vnitropolitická krize.

Pokud je toto pro Andreje Babiše výhra, nechtějme raději ani vědět, jak si představuje prohru.

Úspěch hromadného ničení

Marketingově ovšem ale není Babišovi co vytknout. Po salvě „vítězných“ příspěvků jeho mantře uvěřila i média. Ač Česko už dávno v minulosti ukázalo, že v EU umí jak vetovat, tak i pozitivně budovat vítězné koalice, Babiš prefabrikoval mýtus, že teprve on jako první přetlačil siláky v EU včetně Německa (což je nesmysl, Merkelová kvóty už odepsala předtím).

A protože opakování je matka moudrosti, tak Babišův tým hned přepisoval pasáže z jinak kritických médií, že si Babiš ochočil Evropu.
A to paradoxně v době, kdy právě kvůli vágně vyjednanému konsenzu přecházela studená vnitrokoaliční krize v Německu do horké fáze nabídkou odstoupení německého ministra Horsta Seehofera.

Tak nebezpečně se tu snad ještě žádný premiér od vstupu do Evropské unie nechoval. V Německu (ale třeba i v Rakousku) se hraje o to, zda se postaví znovu hraniční budky na našich hranicích a premiér tvrdí, že popření kvót, které bez náhradního řešení viditelně spouští další unijní krizi, je „největší úspěch mého angažmá od 14. prosince 2017 do dnešního dne“.

Kvóty nahradí jen opravdová solidarita

Aby bylo jasno, kvóty opravdu byly od počátku chybně vymyšlený systém. Neřešil se tím problém uprchlíků, posiloval národovectví a frustraci jihu Evropy. (Tato teze se v Česku v roce 2015 těžko hájila, byť s trochou racionality nešlo dojít k jinému výsledku, dnes už snad o tom nikdo nepochybuje.)

Ale pointa tkvěla v tom, že pokud odmítáme kvóty, tak musíme přijít s vlastní porcí solidarity. A to jsme v roce 2015 nezvládli. Málokdo si dnes už vzpomíná, že před prosazením kvót na sílu zde byl červnový summit EU, který bazíroval na dobrovolné solidaritě a Česko mělo nakročeno k přijetí 1500 migrantů. Nic z toho se ale nakonec nekonalo.

O tři roky později červnový summit má velmi podobně vágní a dobrovolné závěry. A bohužel se zdá, že to s dobrovolnou solidaritou skončí také jako tehdy. Právě proto, že si v EU nevěříme, v Německu, Itálii, Rakousku i jinde už zase chystají vlastní národní unilaterální řešení, na které nakonec všichni doplatí.

Nereálný sen o outsourcování migrace

Babiš podobně jako další lídři Visegrádu se snaží otočit pozornost k ochraně vnějších hranic. „Podařilo se nám nasměrovat pozornost na pravý problém: jak zastavit nelegální migraci ještě před hranicemi Evropské unie,“ kasá se Babiš. To je jistě důležité téma. Ale má dvě chybky. Jednak nijak nepřispěje k hmatatelné solidaritě s již příchozími uprchlíky do Evropy, o něž se musí starat nárazníkové státy jako Řecko či Itálie, případně koncové země jako Německo či Švédsko.

A pak je tu samotné konkrétní provedení ochrany vnějších hranic a vytlačení problému migrantů do záchytných center mimo Evropskou unii.
Babiš byl jeden z prvních, kdo o tom mluvil. V červenci 2015 odmítl dobrovolnou pomoc s uprchlíky v Evropě a propagoval, aby USA, Evropa, Rusko, Čína, Saúdská Arábie prosadily v severní Africe záchytné tábory.

Od té doby k obecné celoplanetární tezi nepřidal vůbec nic. A ono není ani moc divu. Když totiž nedokážete uzavřít za tři roky ani žádné smlouvy o zpětném vydávání migrantů s klíčovými severoafrickými a blízkovýchodními státy, tak to už pak vůbec nenajdete stát, který by si chtěl na svém území zřídit dobrovolně imigrační centrum EU, protože by to byla obrovská pobídka pro příliv uprchlíků. To není těžké pochopit.

Přesto Babiš dál pábí na sítích bizarní směskou polopravd a vyložených lží:

„Evropa potřebuje svůj Ellis Island, jako byl v USA. (Federální imigrační stanice byla zavřená 1954! - pozn.) Prostě přistěhovaleckou stanici pro imigranty, kteří přijíždí bez řádného povolení ke vstupu na naše území. Tam se rozhodne, kdo má nárok a kdo ne. A kdo nemá, jede zpátky. Už teď tuhle funkci plní Turecko. (Tuto mimořádně křehkou a spornou dohodu vyjednala za pět minut dvanáct právě Merkelová, kterou nyní odmítáme jakkoliv podpořit – pozn.) Je to obří hotspot s třemi miliony uprchlíky. Dali jsme jim už tři miliardy euro. A teď mají dostat stejnou částku.

Taky se musíme domluvit s Libyí a Tunisem. (Nejnadějnější stát v tomto snění Tunisko minulý měsíc něco takového odmítl! - pozn.) A důležitá je i Nigérie. Z ní přichází nejvíc jazykově vybavených migrantů.

Padla iluze, že když už se někdo vylodí v Evropě, musíme ho přijmout. Nemusíme. (Pokud někdo utíká před represí, tak má podle mezinárodního práva nárok na azyl, sorry jako, pane premiére! - pozn.) Místo toho se teď můžeme konečně soustředit na to, aby lodě ani nevypluly. Čili australský model. (My snad máme okolo sebe nějaký stát jako Nauru, kde lze zřizovat záchytná centra? Navíc Austrálie je právě dobrý případ, že to dlouhodobě ani nejde, dohoda mezi Austrálií a Nauru končí – pozn.) Nelegální migrace tam skoro úplně přestala, protože pašeráci přišli o kšeft.“

Kdyby nás neřídila nemehla

Uf, Kdybychom místo veškeré té visegrádské chytristiky se postavili problému čelem, bylo by to mnohem lepší a také by bylo méně práce s ohýbáním fakt.
Takže jak na to?

První problém je, jak moc být solidární se zeměmi, které už migranti ve velkém počtu zatěžují. Když Angela Merkelová říkala, že kvóty jsou mrtvé, tak zároveň začala používat termín „flexibilní solidarita“. To bylo i něco, co se občas objevilo ve visegrádském slovníku. Ale Visegrád této nahrávky Merkelové nevyužil. Mohl nabídnout poměrně zásadní sumu, aby stávající potíže s uprchlíky měly některé země jednodušší.

Je totiž iluzí si myslet, že na tento problém stejně nepřispějeme. Není určitě náhodné, že třeba v eurorozpočtu po roce 2020 se objevují penězovody právě na řešení nákladů s migrací.

A druhý problém je konkrétní pomoc s ostrahou vnějších hranic. Pokud premiér Babiš v roce 2018 po tom všem, co si prošla Evropa, píše, že jsme jihu „připravení poslat i svoje policisty a vojáky, pokud budou mít zájem“, tak je mentálně někde na jaře 2015.

Čas pokročil. Trvalý konsenzus mezi těmi, kdo mají na krku největší potíže s migrací, a těmi, kteří nejsou nárazníkovými státy, znamená být schopen nabídnout v permanentně točících se turnusech stovky vojáků, policistů, tlumočníků, administrativních pracovníků. A k tomu i odvahu nabídnout třeba kompletní policejní a administrativní zajištění menšího záchytného tábora. To vše by jistě Česko umělo, kdyby chtělo.

Jde o volné hranice

Ale Česko se však nyní místo toho raději specializuje na výhry, které logicky na druhé straně vytváří prohrávající. To je v EU sebevražedná taktika, zvláště když vyhrávající jsou schopni vytvořit jen blokační menšinu, nenabízí žádné konstruktivní řešení, pro euro si nechají vrtat koleno a pábí o outsourcování problému migrace do imaginárních severoafrických států.

Nikdo nemůže být překvapen, že výsledkem našich „vítězství“ je, že v konečném důsledku dáváme v sázku jeden z nejhmatatelnějších přínosů našeho členství v EU – volně průjezdné hranice s Německem a Rakouskem bez kontrol.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy