Po chytře řízeném devítiměsíčním chaosu získal Andrej Babiš důvěru. Musel to mít opravdu tak jednoduché?

12. 07. 2018 | 08:57
Přečteno 34307 krát
Po devíti měsících máme vládu s důvěrou sněmovny. Premiér Andrej Babiš se snaží vyvolávat dojem, jaké bylo pro něj sestavování vlády s důvěrou martyrium a jen ho odvádělo od „makání“ pro lidi. Tak to ale není, on sám nemůže uvěřit svému štěstí, co se mu podařilo. Přestože v čele vlády zůstal sám trestně stíhaný Babiš a přestože se vláda opírá o extrémní KSČM, kabinet získal důvěru. Ta rovnice mu dlouhé měsíce nevycházela, ale Babiš ji donutil, aby nakonec vyšla a přinesla mu většinu poslaneckých hlasů.

Jakkoliv v těch chaotických devíti měsících od říjnových sněmovních voleb bylo jistě Babišovi několikrát úzko, nikdy nebyl ve vážném mocenském ohrožení. Trvalejší překážky v mocenském výstupu buď vůbec nebyly, nebo byly snadno přeskočitelné, případně – a to je nejhorší – je sama opozice úslužně včas odstranila.

Jen pár řečnických otázek:
Kdo jen s 30 procenty hlasů získal na půl roku jednobarevný kabinet?
Kdo získal největší podporu od vzniku republiky pro nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet?
Kdo si počkal, až se rozdrolí demokratická opozice a najde se alespoň jedna tradiční strana, která vysněné mocenské uspořádání trochu legitimizuje?
Kdo má po případném krachu aktuálně sestavené vratké vlády reálnou šanci během několika hodin sestavit i jinou většinovou koalici?
A kdo je i přes veškeré verbování opozice a médií proti pošlapávání liberální demokracie vůdcem zdaleka nejpopulárnější strany, která by s přehledem vyhrála předčasné volby?

A teď už otázka nikoliv rétorická: Muselo to pro Babiše opravdu dopadnout takto slastně? Odpověď zní: Ne.

Babiš věděl, co chce, opozice ne

Problém je, že demokratičtí kritici Babiše se během těch devíti měsíců nedokázali rozhodnout ani pro jedno ze tří možných řešení, důsledně za ním stát a přijmout odpovědně všechny jeho výhody i nevýhody.

Prvním řešením byla spolupráce demokratických stran s Babišem, aby zabránili mocenskému nástupu extrému.
Druhým řešením byla důsledná opozice vůči Babišovi.
A třetí možností vyvstala po několika zablokovaných měsících – sehnat 120 hlasů k rozpuštění sněmovny a jít k volbám znovu rozdat karty.

Ani jedno z řešení kritici Babiše nedotáhli do konce, opoziční politici i našeptávající komentátoři neustále měnili doporučení, co by na Babiše platilo nejlépe. Jeden měsíc důsledná opozice, ať na Babiše zbudou jen extrémisté. Další měsíc pábení o toleranci, abychom se extrému vyhnuli. A pak zase znovu a tak pořád dokola. A proti nim stál Babiš s jasným jediným cílem, sestavit vládu s alespoň trochu demokratickou fasádou, a nezměrnou touhou po moci.

Mnoho demokratických politiků si po volbách naivně myslelo, že Babiše vytrestá neúspěch prvního vládního pokusu a pak bude krotší pro vyjednávání v druhém. To byl kardinální omyl, nepočítali s tím, že Babiš nemá skrupule a zatím si sněmovními posty bude zavazovat extrémisty. Už v té chvíli se asi zablokovalo první řešení, které by bylo nejlepší pro republiku – otevřená či skrytá koalice ANO a některých demokratických stran, jako nejpravděpodobnější se rýsovala minulá vládní sestava ANO, ČSSD, KDU-ČSL.

Jenže Babiš nemohl uvěřit svému štěstí, že si opozice nevybrala ani cestu důsledné kritiky. ČSSD a KDU-ČSL mu podpořily spolu s extrémisty rozpočet, takže měl hned od ledna z čeho utrácet přes bilión korun, aniž by si musel někoho přibrat do vlády.

Demokraté bohužel i dále hráli každý jen na svou stranu. Kdyby jim Babiš opravdu hodně vadil, tak by se snažili nejvíce nalomenou ČSSD od spolupráce s ANO výrazněji odradit. Nestalo se a Babiš dostal, co chtěl – má sociální demokracii jako výstavní trofej po honu, skalp ČSSD dodává populisticko-komunistické vládě trochu zdání demokratičnosti.

A o posledním řešení – rozpuštění sněmovny 120 hlasy – se tu jen velmi hlasitě mlčelo, byť ho každý v zákulisí probíral. Například v roce 2013, když Rusnokův kabinet nezískal důvěru, rozpuštění a předčasné volby byly jasný krok, nyní ovšem ne. V tomto rozložení sil se nikomu z těch, co verbálně tak moc brojí proti Babišovi, do svrhnutí Babiše ve skutečnosti nechtělo. Pokud by se demokraté s ANO domluvili na předčasných volbách při říjnových komunálních a senátních volbách či na jaře při evropských, už by se mnozí z nich do sněmovny také nemuseli příště dostat. ANO stále kraluje průzkumům veřejného mínění, demokraté z devítiměsíční kritiky Babiše nezískali u voličů vůbec nic. Naopak některé straničky mají oprávněný strach, že by v dalších volbách už neprolezly do sněmovny.

Jediný, kdo z této nedůslednosti těžil, byl zase Babiš. Ač kritizován ze všech stran, získal největší podporu pro rozpočet ze všech českých premiérů, ČSSD nakonec úspěšně rozvrátil a nalákal do vlády a po devíti únavných měsících už Čechům nevadí ani kabinet podporovaný komunisty.

Ten, který se nechce a ani nemusí dělit o moc

Je neuvěřitelné, co vše z toho chytře řízeného chaosu nakonec Babiš vytěžil. Ne vždy měl věci pevně v rukou (naposledy se to ukázalo u kauzy Malá), ale jeho vůle po moci mu vždy poradila nějaké udržitelné řešení.

Dokázal nakonec i docela umravnit mocenské ambice Hradu na průmyslu a jiných důležitých ministerstvech. Ke hraní a šikanování ČSSD nechal Miloši Zemanovi nakonec jen ministerstvo zahraničních věcí, společné zájmy Babiš i Zeman pak našli na ministerstvu zemědělství.

Opozici Babiš předhazoval jednu kauzu za druhou, až se demokratické strany zcela zapomněly poučit z toho, na co v říjnových volbách tak ostudně dojely – že bez smysluplného programu vás nikdo nevolí, a to ani, když hodně křičíte o liberální demokracii. Zatímco opozice soupeří, kdo připomene více zločinů komunismu, Babiš na svých krajských spanilých jízdách slibuje konkrétní dávky a investice (na které dostal peníze schválením rozpočtu od lidovců a sociálních demokratů).

Komunisté sice chvíli vypadali jako králové situace, ale nakonec i soudruzi povážlivě zplihli. Babiše trápili požadavkem na spousty trafik, ale Babiš je nepustil ani do ČEZu. Nakonec předseda KSČM Vojtěch Filip odložil požadavky na neurčito, vzal za vděk prvním místopředsedou sněmovny a dodal Babišovi potřebné hlasy. A to dokonce v aktivní formě, tedy zvednutím ruky. Kdyby jen komunisté odešli ze sálu, Babiš by neměl v žádném případě jistotu.

A úplně nejpodivuhodnější výkon Babiš předvedl na hrobě kdysi silné ČSSD. Babiš sociálním demokratům postupně vyškrtal všechny podmínky pro vstup do vlády (nepřijatelnost trestně stíhaného premiéra, odvolání okamurovců ve sněmovně atd.) a ČSSD si to nechala líbit. V té chvíli bylo dobře vidět, jak velký rozdíl je mezi pouhou stafáží v Babišově vládě a kabinetu, do kterého by demokraté přinesli většinu hlasů a mohli si klást tvrdé podmínky. Potupená ČSSD nemá ani těch pět ministrů, co jí zaručuje koaliční smlouva (takže je smlouva asi neplatná).

ČSSD si všeho všudy vymohla akorát dvě velmi hloupě napsané podmínky. Že po prvoinstančním odsouzení člena vlády smlouva končí. Tedy končí koalice, ne vláda – odsouzenému Babišovi jen bude stačit doplnit čtyři až pět ministrů a sehnat pár hlasů u SPD či jinde a vše jede dál.

A ta druhá podmínka říká, že když „5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády“. ČSSD za prvé nemá pět ministrů. Za druhé pokud ČSSD zavelí k odchodu, poslechne třeba i takový ministr zemědělství, zemanovec Miroslav Toman, pokud zároveň prezident řekne, že by vláda padat neměla? Raději nedomýšlet, opět to může skončit jen snadným doplněním jednotlivých neposlušných ministrů ČSSD a karavana jede dál.

Na špatně napsané koaliční smlouvě ANO a ČSSD se asi nejlépe ukazuje, kam jsme za těch devět úmorných měsíců došli. Tak dlouho jsme měnili pozice vůči Babišovi, až jsme je zcela vyměnili a nemáme nic.

Zato máme objektivně vzato mnohem horší vládu, než která by byla možná v zájmu republiky sestavit ze sněmovních stran.

Naprosto zbytečně se tak Babišovi podařilo dotáhnout do konce to, co se tak dobře naučil v byznysu: nepřátelské převzetí firmy, respektive nyní státu. Jednobarevná vláda ANO sice přibrala některé barvy, ale fakticky je dál jednobarevná, Babiš žádný zásadní podíl na moci, jak se to sluší v poměrném systému, partnerům neodevzdal. A přesto získal důvěru...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy