Zprávy jsou plné dalšího faux pas Miloše Zemana. Ten totiž tvrdí: „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ,Hitler je gentleman‘. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: ,Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.‘“
Zemanovo tvrzení okamžitě napadli všichni, kteří o dějinách jen něco vědí – od novináře Petra Zídka až po společnost Ferdinanda Peroutky. Vím to i já jako vydavatel revue Přítomnost, kterou založil můj dědeček Jaroslav Stránský. V archivu časopisu (k dispozici na www.pritomnost.cz) nic takového od Ferdinanda Peroutky nenajdete. Navíc druhý zmíněný citát nenapsal on, ale můj otec pod pseudonymem Petr Bílý. Vyšel v Lidových novinách, které založil můj praděd Adolf. Shodou okolností visí v originále na zdi v mé kanceláři.
Kdyby si článek přečetl Miloš Zeman anebo jeho mluvčí, tak by (snad, možná) pochopili, že zmíněná věta, kterou článek končí, nevyjadřuje „selhání intelektuálů“, jak Ovčáček tvrdí, ale zoufalství nad kapitulací západu a nad pomnichovskou budoucností Československa.
Hrad si však stále za Zemanovým proslovem k 70. výročí osvobození Osvětimi stojí a odmítá připustit chybu. Jiří Ovčáček označuje kritiku za „typickou ukázku hrubě účelové interpretace projevu pana prezidenta“. Prý šlo o selhání intelektuála v krizové situaci. Intelektuála, kterého si podle mluvčího „pan prezident nesmírně váží.“ My víme, že jde ne o jednu osobu, ale o dvě – o Ferdinanda Peroutku a Jana Stránského. Dovolil bych si proto jako syn Jana Stránského a současný vydavatel Přítomnosti, jejímž šéfredaktorem byl kdysi právě Ferdinand Peroutka, Miloši Zemanovi hluboce poděkovat za to, že to myslel dobře a že si mého otce a pana Peroutky tak nesmírně váží.
V této souvislosti si myslím, že není od věci Miloše Zemana a jeho mluvčího požádat, aby raději již nic neříkali. O ničem. A to, i když to myslí dobře. Jeden je totiž neurologicky trapně nemocným a druhý je jakousi adolescentní odrůdou něčeho, co by se mělo spíše dále učit, než nehorázně kárat společnost a lidi, kteří vědí a rozumí mnohem více věcem než on sám.
Ze všeho nejvíce by si Miloš Zeman a mistr Ovčáček měli uvědomit, že každá koruna, kterou oni jako dynamické duo dostávají, se jim do kapes dostává nejen zásluhou boje lidí, jako byli Ferdinand Peroutka a Jan Stránský, ale také proto, že každý z nás jim ji tam dává ze svého. A právě proto se takto s národem prostě nemluví.

Text byldne 2. 2. 2015 otištěn na www.lidovky.cz