17. 02.

Vetřelci

Stanislav Komárek Přečteno 1335 krát Přidat komentář

Představa, že zlý vlk, negativní hrdina z hanebné historky o Karkulce, mezi námi v kvantech žije a nechává si posluhovat a vydržovat se, není pro většinu z nás úplně běžná. Ve skutečnosti byl mnohem rafinovanější, než jsme kdy pomysleli.

Správně tuše, že otevřená konfrontace s lidmi v posledku nedopadne dobře, začal se před zhruba patnácti tisíci lety mezi nás vtírat a výsledek je naprosto ohromující. Dá se říci, že psi, zejména rozmanitá luxusní plemena typu pekinézů, maltézů či papillonů, představují rafinované trpasličí, parazitické a mimetické formy vlků, naprosto geniálně napojené na lidskou společnost.

Na rozdíl od jiných domestikantů, jejichž život je většinou krátký a trudný, dokázali napíchnout „citový kanál“ mezi rodičem a dítětem a to jim zajistilo celoživotní bezstarostnou existenci, aniž by museli dělat či produkovat cokoli - „použitá“ nosnice vezená do kafilérie by jim mohla věru závidět.

Něco však produkují přece: spouštějí vhodné emoce péče a ochrany už svým vzhledem, který přesně odpovídá Lorenzovu „schématu mláděte“ s krátkou obličejovou částí, relativně velkou hlavou a velkýma očima. Takovýto pejsek-děťátko se k tomu přiměřeně i chová v kombinaci něžné příchylnosti a sem tam nějaké roztomilé lumpačiny. Zatímco zaběhnutý rotvajler už páníčka najde jen stěží a v nejlepším případě doskomírá v nějakém útulku, zaběhlá čivava stěží dojde na nejbližší roh.

Je jistě pravda, že v naší společnosti je příchylnost ke psům dovedena do bizarního extrému, ale fenomén psích mazlíčků je ve skutečnosti prastarý – měl je starý Řím stejně jako starý Egypt či aztécká říše, nejedná se tedy o nějakou ryze novodobou dekadenci. Je vlastně divné, že největší domácí miláček lidí povstal z takovéto šelmy, ne z nějaké odolné středně velké opice, třeba některého makaka...

A že jsme si to všechno sami způsobili umělým výběrem? To je jistě pravda, ale on ten umělý výběr, zejména na „roztomilé“ rysy ve vzhledu či povaze, není tak úplně vědomý. Je tak úplně náhoda, že německé bílé prase je velké, růžové, modrooké a s plavými štětinami, zatímco vepřík vietnamský je menší, tmavší a má oči mandlové?

Zdá se, že vlkům, živočichům dosti inteligentním, jsou renegáti z vlastních řad předmětem divoké nenávisti, aspoň je, kde mohou, zabíjejí a žerou. Jednou jsem viděl v pražské zoo koloritní scénu, kdy se návštěvnice s čivavou na vodítku přiblížila k vlčímu výběhu. V nazelenalých očích zaplál běsný hněv nad zakrslíkem, který je pro kus psího sucharu schopen devótně lízat ruku dědičného nepřítele. Bylo patrno, že nebýt masivního plotu, čelisti by brzy cvakly a zrádce doskučel. Od lidí lze očekávat jen ránu z pušky nebo zavření do ohrady, ale tohle z vlastních řad....!

(Psáno pro Lidové noviny)

11. 02.

Rozloučení se čtenáři

Stanislav Komárek Přečteno 1306 krát Přidat komentář

Po více než pět let jsem psával týden co týden sloupek do Hospodářských novin a tato doba zůstane jako světlá vzpomínka v rámci mých žurnalistických zkušeností. Rád bych na tomto místě Hospodářským novinám ze srdce poděkoval, že mi dávaly naprostou volnost v tématu mého příspěvku a nikdy ani sebe méně redakčně nezasahovaly do jeho textu. Rád bych jim poděkoval i za trpělivost s mými občas neobvyklými názory na některé problémy a s tím, že jsem své příspěvky záměrně nepsal k aktuálním událostem („Politik Vaňous opět drze lže...“), ale spíš k problémům „chronickým“. Také jsem se snažil koncipovat je tak, aby je bylo možno později i souborně vydat, dva knižní sborníky už vyšly, třetí se připravuje. Řada z otištěných sloupků sloužila jako první „nástřel“ k nějakému tématu, které se později objevuje v knize „Evropa na rozcestí“, která by měla vyjít v nakladatelství Academia během tohoto roku. Novinové sloupky jsou s jistou nadsázkou pokračováním kazatelského žánru, či když to obrátíme, kázání nahrazovala sloupky v dobách, kdy většina obyvatelstva byla negramotná. Nepochybuji, že ve středověku bych asi mnichem či poustevníkem byl, ale věc zčásti vyšla z módy, z části ji zničila památková ochrana většiny slují v Českém krasu i jinde – jak by se občas hodily!

V dobách obecné krize tištěných médií je psaní novinových příspěvků pozvolna činností antikvovanou, téměř už jako paličkování krajek. Proto jsem jako externí spolupracovník už dávno čekal přechod z pravidelné spolupráce na nepravidelnou. Říkává se, že máloco je tak nezajímavé jako včerejší noviny. Pro tu chvíli je to zajisté pravda, ale už tak po deseti letech se stanou zase zajímavými a pamatuji si, jak mne v mládí uchvacovaly prvorepublikové a válečné noviny a týdeníky, jichž byla plná půda mé rodné chalupy. S online-verzemi to bude snazší, ale nepřijde den, kdy je přičinliví orwellovci začnou průběžně upravovat? Tisk na papíru, byť nekvalitním, se už změnit nedá. I v tolika jiných věcech staromilecký, chodím dosti pravidelně do své oblíbené kavárny periodický tisk číst. Možná to nečiním ani tak kvůli informacím jako takovým, většinu z nich si člověk nějak umí předem představit, ale kvůli příjemně oslazenému roztoku kofeinu a šustění potištěných stránek a jejich přehýbání. Přiznám se, že někdy nepozorován noviny i očichávám – všimli jste si někdy, jak zvláštně a tradičně voní?

Jakým dobám to veslujeme vstříc? Kdo ví, já nejméně. Jsem kantor, a ne prorok. Prorokování je navíc živnost, která nepotřebuje žádnou koncesi – zkuste načerno instalovat plyn, nebo dokonce operovat... Jedno vím ale jistě. Že bude čím dál víc zapotřebí osobní odvahy, ne takové, která řve hurá! a vyráží do útoku, ale takové, která má alespoň před sebou samým kuráž pojmenovat věci pravými jmény a neztrácet rozvahu, když jiní s úředním požehnáním šílejí. Také to, že „drobná práce“, tak důležitá v dějinách „drobných národů“, jako jsme my, nikdy nekončí.

Mohou s velkou pravděpodobností přijít doby, kdy se to podstatné bude tradovat zase podomácku, pokoutně, na koleně, jako kdysi celá disidentní intelektualita a ostrůvky pozitivní jinakosti v rámci převeliké sociální polopouště. Myšlenkovou práci za nás nikdo druhý zástupně neudělá a myšlení bolí. Vůbec je úděl nás, živých bytostí, lhostejno, zda plže či žurnalisty, neveselý. Buddhisté tuto mizérii popisují známým obrazem, kdy strom cítí, že v něm hlodají hmyzí larvy, ale nemůže si pomoci. Larvy slyší, že se k nim dobývá datel, ten už zas vidí siluetu jestřába, ten opět na něj mířícího lovce, lovec dobře ví, že jej má Kmotra Zubatá na seznamu. Z této sudby a sítě existenciálních úzkostí se úplně nevyvlečeme, ale snad můžeme nejhorší zaslepenosti, své i cizí, aspoň trochu tlumit. Zdá se, že démoni v lidských duších jsou zase puštěni na delší vodítko než jsme bývali zvyklí...

Chtěl bych svým čtenářům poděkovat, že mi celá ta léta zachovali přízeň. I oni jistě vědí, že skutečný mudrc na rozdíl od nás pisálků mlčí a žije skryt.

Psáno pro Hospodářské noviny

29. 01.

Křesťanství bez křesťanství

Stanislav Komárek Přečteno 2040 krát Přidat komentář

Při pohledu na dnešní Západ, zejména pak západnější Evropu, vidíme zcela bizarní fenomén, připomínající cenzurovanou verzi Karafiátových Broučků z éry komunismu, kdy tito hmyzové usedli k večeři, sepjali přední nožičky a nic... Ač křesťanství bylo ve veřejném prostoru odmítnuto a dnešní evropské státy a EU jako celek jsou budovány programově jako sekulární, zásady, z kterých vychází, zcela, byť už pro mnohé nevědomě, koření v křesťanské tradici, konkrétně spíše v její karteziánské pozdní podobě. Posvátnost lidského života a lidskou důstojnost každého jednotlivce bez ohledu na jeho konkrétní stav nelze jakkoli zdůvodnit vědecky: důstojnost lidí a důstojnost skopců je z hlediska vědy stejná, tj. žádná, s podobnou kategorií věda vůbec neoperuje. Něco podobného si žádá nesmrtelnou duši stvořenou Bohem k Jeho vlastnímu obrazu, něco, co zvířata nemají a co je svou podstatou „bohupodobné“, tj. např. také racionální, rozumné.

Více »

20. 01.

Galský kohout a Evropa

Stanislav Komárek Přečteno 2312 krát Přidat komentář

Pařížský masakr se zvolna stává součástí dějin a dopadl, jak jedině dopadnout mohl: vrazi a pominutí se střílejí ve všech kulturách bez rozdílu. Kontinent však hučí jako úl, na který se nešetrně zaklepalo. Celá událost ukázala na problémy, a je jich celý velký trs, jimiž nikdo nemá v Evropě odvahu se obírat. Francie je jakousi laboratoří kontinentální Evropy – právě odtamtud po staletí vyzařovala „vysoká“ kultura, z Francie přišly revoluční svobody kdysi na zbytek kontinentu. V dohledné době možná z tohoto konce počínaje z kontinentu i odejdou. Rozdíl mezi naší a tamní situací je asi dvacet-třicet let, tak tomu i v minulosti konečně vždycky bylo. Společnost, která se vyvíjí už sedmdesát let bez otřesů, ukazuje některé aspekty společností „příliš ustátých“, nota bene, je-li už po staletí velmi centralistická a etatistická. Ať tam přijde k moci jakákoli běžná vláda, nebude moci základní problémy, hluboce zasáklé v systému, vůbec zvládnout. Je iluzorní, že by Francii – a Evropu vůbec – mohl očekávat nějaký zásadní a dlouhodobější hospodářský růst. Na to je daňové zatížení přílišné, státní výdaje příliš velké a byrokratické spoutání všeho života ve státě přílišné – traduje se, že francouzský zákoník práce má kolem tří tisíc tiskových stran. Pokud by se všichni spokojili s dosti luxusním současným stavem a nemalovali si růžové zítřky, možná by mohl dobře pracující státní stroj setrvačností pracovat ještě dlouho. I na konci Starého režimu to ovšem bylo rostoucí zadlužení a potřeba stále nových daní, co vedlo ke svolání generálních stavů a poté k úplnému přestrukturování společnosti za revolučních zmatků a hrůz.

Více »

13. 01.

Potřetí v temnotě

Stanislav Komárek Přečteno 3409 krát Přidat komentář

Celý život jsem se bedlivě vyhýbal všemu, co je momentálně „trendy“ a stačí, aby byla nějaká kniha označena jako „bestseller“, abych ji zaručeně neotevřel. Má to jedinou výjimku, a to jsou terapeutické pobyty ve tmě. Do těch jsem se skutečně zamiloval, ač právě „frčí“ - zatím jediná temná komora v lázních Čeladná v Beskydech je zarezervována na dlouho dopředu, stavba druhé by tam měla začít už letos: jen nějaký sponzor dosud chybí.

Více »

06. 01.

Ohlédnutí za rokem 2014

Stanislav Komárek Přečteno 3298 krát Přidat komentář

Uplynulý rok sice ve střední Evropě nepřinesl žádnou katastrofu a v podstatě ani žádnou zcela převratnou změnu, zato však jinde. „Půlměsíc nenávisti“ s rohy zhruba v Tripolisu a Oděse dál temně žhne, ba víc, než kdykoli předtím. Nám nejblíže je konflikt ve východní Evropě, den ode dne hlubší a bezvýchodnější. Pravda, za zimních mrazů může válka na Ukrajině ustat, ale nerozmrzne zase s prvním jarem? Vždy jsem se divil, že rozpad Sovětského svazu proběhl tak mírně a „po dobrém“ – vzpomeňme na mnohaletou krvavou lázeň při kolapsu carského režimu. Jako by tento konflikt kdesi usnul a probudil se za téměř čtvrt století...Nebyla ostatně druhá světová válka také spíše na dvacet let zamrzlou (a mnohem horší) částí té první? Ukrajina i Rusko teď navíc stojí před ekonomickým krachem, který se na obě země zvolna, ale téměř s jistotou šine jako lavina ze svahu. Východ Západu nerozumí a rozumět nechce a naopak. I v běžné řeči ostatně používáme termínu „já mu nerozumím“ jako mírnější synonymum pro „nemám ho rád“. Mocnosti se do sebe zaklínily a sotva se jeví jiné východisko než násilné, už proto, že by opak vždycky znamenal „ztrátu tváře“.

Více »

31. 12.

Předvánoční překvapení

Stanislav Komárek Přečteno 1947 krát Přidat komentář

Co jsem začal byť jen trochu vnímat svět, vládnou na Kubě autokraticky bratři Castrové a ostrov je obklopen americkými sankcemi. Zvykl jsem si na to asi tak jako na skutečnost, že na Čukotce mrzne a je tam od nepaměti Bůh vysoko a car daleko. Kubu jsem také nikdy na vlastní oči neviděl, pominu-li pohled z letadla na její předlouhý obrys kdesi dole. Jako mávnutí kouzelného proutku se zdá těm, kdo nesledovali zákulisní tajná jednání, náhlé sbratření Spojených států s tamním už vykotlaným a drolícím se režimem. Osud má vždycky v rukávu nějaký trumf, který nečekáme, od toho to ostatně Osud je, že sedí kdesi na delším konci páky mimo naše běžná nadání a očekávání. Po pětapadesáti letech tuhých sankcí se pojednou ukazuje, že nepřinesly téměř nic. Rozhodnutí Obamovy administrativy je nepochybně správné, protože problematické režimy se v případě izolace zatvrdí ještě víc – mají k tomu konec konců dostačující represivní aparát i odhodlání. I jim se hodí, a to podstatně více než západním společnostem, pocit, že mají trvalého a zavilého nepřítele, v jistém smyslu jim izolace přichází jako na zavolanou.

Více »

22. 12.

Válka o dědictví havlovské

Stanislav Komárek Přečteno 4579 krát Přidat komentář

Nedávno se připomínalo třetí výročí úmrtí Václava Havla, muže, kterého navzdory tomu, že nikomu aktivně neškodil a mnohým výrazně prospěl, provázela za života i po smrti nevraživost a zášť stejně jako exaltované uctívání. Chtěl bych jeho světlou památku tímto krátkým sloupkem znovu připomenout. Sám jsem ho znal málo a mluvili jsme spolu snad třikrát a ještě krátce. Spíš bych se chtěl zamyslet nad „fenoménem Havel“, kdy se jedna a tatáž postava stává pro jedny štítem i mečem a pro druhé temnou figurou na ještě temnějším pozadí. Václava Havla jsem měl rád a mám za jisté, že naší zemi neobyčejně prospěl. Je o to zajímavější a děsuplnější sledovat, jak se člověk z masa a kostí, s kterým si bylo před nedávnem ještě možno podat ruku, stává před našima očima objektem hagiografie i démonologie. Je také pozoruhodné vidět, jak si tlak v našich duších doslova vynucuje potřebu buď úplného svatopisectví, nebo úplného hanopisectví. Kladný hrdina nesmí ani jednou jet načerno, záporný nemůže kocoura pohladit, ale jen kopnout.

Více »

15. 12.

Jogín a komisař

Stanislav Komárek Přečteno 2399 krát Přidat komentář

Známý esej Arthur Koestlera z roku 1942 „Jogín a komisař“ neztratil platnost podnes. Ukazuje éterického jogína, sedícího kdesi na venkovském smetišti zapadlého koutu Indie, kde provádí sebezpyt a sebeproměnu uprostřed rozbitých hrnců, prašivých psů a popelících se hubených dětí, a brutálního komisaře, který chce s bičem hnát ty, do jejichž čela se sám najmenoval, do domnělého ráje, který po jeho porozumění světu může přijít jen zvnějšku a násilím. Jistě je dnes situace méně dramatická nežli tehdy, ale otázka po prvořadosti proměny zvnějšku a proměny zvnitřku není méně naléhavá než ve čtyřicátých letech.

Více »

08. 12.

Dlouhý život a proč jej mít

Stanislav Komárek Přečteno 5597 krát Přidat komentář

Tiskem táhnou zvěsti o průměrné délce života dalších generací kolem sto padesáti let. Jako u různých dalších extrapolací a fantazií je otázka, jak moc je toto očekávání realistické. Dosud je nejvyšší spolehlivě doložený lidský věk roven 122 rokům. Kdysi oblíbené zprávy o kavkazských či himálajských stařících až stoosmdesátiletých kořenily zejména v nedostatku matrik – věk byl určován podle jejich vzpomínek. Pokud by mi Osud ještě třicet let nadělil, také bych uměl žurnalistickým mláďatům podle vyprávěnek předků tak sugestivně vylíčit vypuknutí první světové války na Třeboňsku, že by v tom musel být čert, abych se na přední strany ilustrovaných magazínů nedostal.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Alvarová Alexandra · Antoš Marek B Balabán Miloš · Bečková Kateřina · Bednář Miloslav · Bednář Ondřej · Bělobrádek Pavel · Bém Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bezděk Vladimír · Bezděková Iva · Bielinová Petra · Blaževič Igor · Bobek Miroslav · Boleslav Milan · Boučková Tereza · Boudal Jiří · Bratinka Pavel · Brixi Hana · Brom Zdeněk · Burian Jan · Bursík Martin C Candole James de · Cerman Ivo · Co čteme, posloucháme, na co se díváme...  Č Čermák Luděk · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajnberg Viktor · Farský Jan · Feldstein Petr · Fiala Petr G Gregor Kamil H Haas Tomáš · Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Havrda Marek · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hesová Zora · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hollan Matěj · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honsová Dagmar · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejší Václav · Hovorka Ludvík · Hradilková Jana · Hudeček Tomáš · Hudema Marek · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman J Janeček Karel · Janeček Vít · Janouch František · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Just Jiří · Just Vladimír K Kabelka Ladislav · Kadlec Petr · Kalhousová Irena · Kalousek Miroslav · Kameník Martin · Karfík Filip · Kasl Jan · Klan Petr · Klepal Jakub · Klíma Vít · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Komárek Stanislav · Königsmarková Ivana · Kopač Petr · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Košák Pavel · Kotecký Vojtěch · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Krnáčová Adriana · Křeček Stanislav · Kubát Ondřej · Kubita Jan · Kubr Milan · Kudrna Zdeněk · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kuták Aleš · Kužílek Oldřich L Laně Tomáš · Lešenarová Hana · Líbal Vladimír · Lipold Jan · Liška Ondřej · Lomová Olga M Macek Lukáš · Mahdalová Eva · Macháček Martin · Marksová-Tominová Michaela · Matoušek Karel · Metelka Ladislav · Mihulka Stanislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Moldan Bedřich · Müller Zdeněk · Münich Daniel · Musil Aleš N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin P Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pohledy světových lídrů · Polák Milan · Potměšilová Hana · Potůček Martin · Pražskej blog · Procházka Adam · Pultarová Tereza R Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Rezková Alice · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Roithová Zuzana · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Sedlák Vojtěch · Shanaáh Šádí · Schmidt Hans-Jörg · Schwarzenberg Karel · Skuhrovec Jiří · Slimáková Margit · Smith Michael · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sokol Tomáš · Soukenka Petr · Sportbar · Spurný Matěj · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Suchánek Jan · Suchardová Michaela · Sůva Lubomír · Svoboda Bohuslav · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Škop Michal · Škromach Zdeněk · Šmíd Milan · Špidla Vladimír · Špinková Martina · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tutter Jiří U Urban Jan · Urban Václav V Vácha Marek · Vajnerová Štěpánka · Vančura Martin · Veis Jaroslav · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vondráček Ondřej W Wagenknecht Lukáš · Wagnerová Eliška · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Ze šuplíku · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy