Marcel Kaštovský: Řekne-li se v České republice „dřevěný dům“, odpovědí jsou často předsudky: není v něm zima, neshnije, neshoří? Názory se postupně mění, ale ne dost rychle. Přitom energetická šetrnost kvalitních dřevostaveb nahrává potřebám doby: jde o udržitelné stavby v mnoha směrech.

„Když se bavím s lidmi, kteří dřevostavbám nevěří, ptám se jich: máte v obci kostel? A není pravda, že jeho dřevěný krov je původní, čtyři sta let starý? Dřevo má oproti kamenu, betonu nebo cihle spíše jen výhody,“ říká Marcel Kaštovský, ředitel společnosti ELK v České republice.

Především v domovském Rakousku je ELK synonymem dřevěného montovaného domu. I proto jde o nejsilnějšího hráče na trhu v Rakousku, Německu, Švýcarsku i České republice. ELK ovšem vyrábí a montuje domy také pro Polsko, Slovinsko, Slovensko, Řecko, Kypr, či Velkou Británii. Závod v Plané nad Lužnicí zaměstnává 160 lidí a ročně vyrobí asi 250 domů.

Jaká je ve srovnání s českých závodem kapacita závodu rakouského?
V Rakousku je kapacita 3,5 domů denně, v České republice je to 1,2 domů denně při jednosměnném provozu.

Jaké postavení na trhu v rámci Evropy hodlá celý ELK udržet, případně dosáhnout?
ELK chce být inovativní jedničkou v oblasti montovaných domů. Velikost v
počtu prodaných domů je tedy pouze relativní pojem. Hlavními prvky vize společnosti je dokonalost, nadšení a zodpovědnost. Cílem je spokojený zákazník a motto společnosti, které se dá volně přeložit do češtiny jako "Žijte ve svém snu".

Jaké jsou v tomto kontextu vize českého ELKu - v rámci České republiky, střední Evropy, případně celé Evropy?
Český ELK má za cíl ekonomickou samostatnost. Využít znalosti místního trhu a pokusit se je aplikovat i na jiné podobné trhy. Dnes se například ukazuje, že rakouský trh se zdá býti nadstandardem v Evropě - například francouzský trh očekává mnohem nižší standard ve stavbě domu, což je pro nás příležitost (můžeme zde umístit ekonomičtější typ stěnové konstrukce) a naopak, v rámci
koncernu hrozba, neboť pokud budeme umisťovat levnější domy v nižším standardu na jih Francie, můžeme ohrozit švýcarský trh. Zde samozřejmě bude rozhodnutí na úrovni holdingu. Nechceme být konkurencí sami sobě, ale doplňovat koncernové portfolio. A to nejen výrobou, ale i službami. Již dnes například provozujeme v rámci společnosti technické centrum služeb pro
německého výrobce montovaných domů.

Které zahraniční trhy jsou pro český ELK příštím cílem?
Samozřejmým cílem je i export- slovenský trh, polský trh (ten má svá negativa, kde se
bojuje především s výstavbou svépomocí), francouzský, německý (hlavním cílem jsou zde projekty), a další menší trhy jako slovinský, kyperský, řecký a turecký.Tady ale s pomocí již existujících licenčních partnerů. Náš cíl zde je pouze dodávat prefabrikované součásti domů, samotnou montáž by zajistila místní firma. Prvořadým cílem je ale stále domácí trh, na kterém chceme zacílit strategicky na jiné kategorie zákazníků - jiná strategie na majetnější a jiná zase na ty, kteří chtějí stavět svépomocí.

Nyní se zdá, že jak ELK, tak další výrobci dřevěných domů v ČR soupeří spíš s "kulturou cihly", než mezi sebou. Přesto: překvapí ELK něčím v budoucnu? "Designový" model? "Stěhování domu v ceně"? Nové technologie energetické "pasivity"? Kam lze vlastně jít?
Jak jsem již uvedl- ELK chce být inovátorem. Rozhodně nebudeme bojovat cenou, na design jsou čeští zákazníci také docela konzervativní. Pasivita je rovněž diskutaibilní, neboť zákaznici ji vlastně moc nehledají - tady se jedná spíše o to, abychom splňovali našimi produkty veškeré vyhlášky, a s přehledem plnili stanovené hodnoty. Kam lze jít? To se nechte překvapit. Tím hlavním je asi individuální přístup k zákazníkovi. Nyní je ve fázi vývoje například dům v bondovském stylu - potřebujete dva pokoje, máte je, potřebujete čtyři máte je.

Které vstupy nejvíce rozhodují o ceně domu v ČR? Cena dřeva? Kurs koruny a eura? Výhled ELKu ohledně cen?
Jako ekonom bych se k tomuto tématu vyjádřit mohl, ale jako obchodník nikoliv. Cenu přeci určuje trh. A já, pokud chci mít pozitivní ekonomický/hospodářský výsledek, musím ceně přizpůsobit i vstupy. To je základní pravidlo fungující na trhu. Pokud tedy inflace, nebo nepříznivý vývoj kurzu navýší ceny vstupů, ale trh zvýšení ceny neakceptuje, je jasné co musí společnost učinit. Aby však nezůstala otázka nezodpovězena: nemyslím si, že je český trh připraven na výrazné zdražení montovaných dřevostaveb. Nicméně se mírnému zdražení v roce 2014 nevyhneme. Už naši zákonodárci nám připravili nepříjemnosti jako je zdanění DPH u stavebních pozemků, tedy opět útok na peněženky stavebníků a již to se jistě projeví ve stavebnictví negativně.

Plánuje ELK otevřít vedle rakouského a českého výrobního závodu ještě nějaký další?
V tuto chvíli je cílem rozšiřovat pouze nabídku služeb pro zákazníka, či v rámci výrobního řetězce. Otevírat další závod na výrobu domů tedy v tuto chvíli v plánu není. Máme dostatečné kapacity v současných závodech.

„Zatímco třeba v Anglii stavíme i činžovní domy, kanceláře a univerzitní koleje,“ říká Marcel Kaštovský, česká legislativa dovoluje vyhnat dřevěné stavby pouze do čtyř pater. Přitom ve světě vidíme klidně i osmipatrové dřevostavby.“ Podle ředitele jihočeského závodu jde o výraz obecnějšího přístupu českého státu k energeticky úsporným dřevostavbám: „Stát rozvoji tohoto typu stavebnictví příliš nepomáhá. Začíná to už tím, že naše zákonodárství má problém definovat dřevostavbu, a na to jsou navázané další praktické potíže: banky a katastry nejsou připravené na tak krátkou dobu výstavby, nechápou, jak taková stavba funguje, chybí jim dlouhé období tzv. hrubé stavby, jak to znají u cihlových domů. My výrobci dřevěných domů jsme stále minoritou, a tak se musíme starat sami. Děláme osvětu na katastrech, snažíme se apelovat na finanční služby i na politické strany.“

Pokud se týká ekologických certifikátů, certifikátů o původu dřeva a vůbec odpovědného přístupu, všechny procesy jsou prý jak v rakouském, tak v českém závodě na nejvyšší úrovni – a zcela totožné. „Vnímáme to tak, že náš produkt je mercedesem mezi dřevěnými montovanými domy,“ říká Marcel Kaštovský, „a podle toho se i chováme. Příklady? I když víme, že by bylo snazší vytápět výrobní závod plynem, investujeme do biomasy, štěpky, a topíme vlastním odpadem. V administrativní části firmy snižujeme spotřebu papíru, měníme logistiku tak, abychom snižovali CO2 při dopravě. Chceme, aby měl náš zákazník jistotu, že jsme jeho dům, v němž bude žít, vyprodukovali tak, abychom co nejméně zatěžovali prostředí. Společenskou odpovědnost vnímáme i tak, že domy dělám pro lidi, nejen pro byznys.“

Pokud se týká ekonomické krize, ta prý sektor dřevostaveb příliš neovlivňuje. Je to především tím, že roste podíl investic do tohoto druhu výstavby; dřevostavby v České republice zatím nepřekračují deset procent, takže prostor pro růst tady je. „Lidem začínají výhody dřevostaveb docházet: rychlost výstavby, garantovaná cena, nízké náklady na provoz, energetická úspornost. U cihlového domu nejprve dlouho vytápíte stěny, aby se vůbec zahřály, a pak teprve prostor. U dřevostavby máte teplo hned. Ostatně, za jeden z velkých úspěchů lze považovat rozvoj těchto technologií stavebnictví v konzervativní Anglii. Na fasádě musejí být nalepené cihly, v čemž jim vycházíme vstříc, ale jinak zde oceňují tepelné vlastnosti a malé nároky na místo. O tom jsme vlastně ještě nemluvili: třicet centimetrů tlustá stěna dřevostavby, vyplněná izolací, má takové vlastnosti, jako tradiční cihlová stěna tlustá více než několik metrů. Takže v místech, kde jsou pozemky velmi drahé, ušetříte i tím, že spotřebujete méně prostoru.“

Jakkoli je sektor, jenž se cítí být v České republice v menšině, semknutý, větší společnosti jako ELK bojují proti tzv. garážovým firmám. „Oni postaví třeba dva domy za rok, nemají zkušenosti, a pak se stane, že jejich práce není kvalitní. Špatně postavená dřevostavba opravdu může shnít – a to pak nahrává zdejším předsudkům,“ říká Marcel Kaštovský, který sám v dřevěném domě nežije. „Ovšem jen proto, že když jsem dům stavěl, v ELKu jsem nepracoval.“